RADOST komentáře u knih
Kniha milovaná mými dětmi i vnoučaty. A je to na ní znát. Ošuntělá, ale přesto ještě i dnes občas prohlížená.
Vysoké cíle. Neustálý stres. Jedno selhání. Nemoc. Naprostá změna života. Zoufalost i odhodlání, nové životní cíle.
Skvěle, věrohodně napsáno. Kdo prožil něco alespoň zdánlivě podobného plně chápe. Děkuji autorce za seznámení s takovým onemocněním i za víru a odhodlání, které do osobnosti hlavní hrdinky vložila.
Bylo to poučné a emotivní čtení.
Kdo rozhoduje o životě a smrti? Nad tímto tématem se z více úhlů zamýšlí 11. díl úspěšné série. Opět napsáno precizně, vše do sebe zapadá, je zde napětí, brutalita i zdánlivá nevinnost. Nebezpečí sociálních sítí i návykových látek. Přesto mi něco vadilo. Převládalo řemeslo, nedařilo se mi plně vcítit do žádné z postav. Kata jsem si správně tipla v první třetině knihy. Jeho brutalitu jsem ale považovala za přehnanou. Ta byla pro efekt. Dobrá kniha, ale ne výborná.
Dobře napsaná výpověď o lidech a době, ve které autorka žila. Čtivé i poučné hlavně pro ty, kteří toto období našich dějin téměř neznají.
Poklidná, poetická knížka s magickým nádechem. Kniha o strachu. O strachu ze skutečného života, z emocí a plného prožívání všeho, co se nabízí. Všichni obyvatelé městečka jsou zasaženi nějakou slabostí a obavou, nějakým prokletím. A je jen na nich, aby to včas pochopili a sami se osvobodili.
Pomalá kniha, takové laskavé pohlazení po duši, které je dobré si občas dopřát.
Četla jsem opakovaně. V mých školních letech byla ta kniha tak známá, že jsem prostě po ní musela sáhnout. Julius Fučík se stal v mých očích hrdinou. Spolu se stovkami dalších bezejmenných, kteří prošli fašistickým peklem. V dospělosti jsem si pak knihu koupila i do vlastní knihovny. Je smutné, že Fučík byl režimem využíván a zneužíván za svého života i posmrtně. Fašistickým i komunistickým. Časem už to nebyl hrdina, ale propagandou zprofanovaný Julda Fulda. Jeho manželka Gusta Fučíková působila i v politice a také byla vnímána jaksi dvojitě.
Ať už byly skutečné okolnosti vzniku tohoto díla nebo jeho případné další úpravy jakékoliv, jádro zůstává. Režim si vždy najde cestu, jak si podrobit lid a zlomit ducha každého jednotlivce. Obdiv těm, kteří osobně zažili jeho útrapy a podařilo se jim o tom podat zprávy. Povzbudili, varovali.
"Lidé, měl jsem vás rád. Bděte!"
Zase jedna z knih, kterou jsem četla příliš brzy, ke které jsem tehdy jako malá školačka ještě nedozrála. Vybavuji si kouzelné obrázky Cyrila Boudy, hlavně Liliputy svázaného Gullivera. Příběhy mi převážně naháněly hrůzu. Dnes si říkám, že by asi neškodilo toto 300 let staré dílo znovu přečíst a pochopit to, co jsem tehdy nedovedla plně vnímat.
Četla jsem kdysi dávno, nyní si jen osvěžila. A opět na mě padla tíha morálky a společenských konvencí té doby a radost, že jsem se narodila o půlstoletí později.
Poslední díl série byl pro mě čtenářsky velmi náročný. Hlavně proto, že od přečtení druhého dílu uplynuly dva roky a ani mé soukromé čtenářské poznámky k přečteným knihám tentokrát nestačily k úplnému osvěžení paměti. Tento díl je nabitý dějem, vraždami, pochybnostmi a velkým množstvím postav. Trvalo mi, než jsem se zorientovala. Teprve pak jsem vše aktivně vnímala a ve své mysli také hledala pravdu. Celá série je velmi dobře napsaná, závěr vše dovysvětlí. Doporučuji. Ale čtěte všechny díly hned za sebou. Bude to jednodušší a příběh Sama Potera si lépe užijete.
Takový příběh ze života. Stokrát opakovaný stereotyp manželského soužití, deptající toho obětavějšího a méně sobeckého. Vývoj Terezina života po rozvodu manželství se však už jaksi přenáší do oblasti splněných snů a působí pohádkově a naivně. Chápu to jako povzbuzující terapii pro její následovnice. Autorka zde dobře vystihla jednotlivé postavy a také zákonitosti dalšího vývoje, Čtení pro ženy. Některé uklidní, některé nabije energií, některé se spokojí s pouhým srovnáváním s tím jejich.
Druhý díl série je o něco slabší, než díl první. Je zahlcen postavami, objevují se zdánlivě zbytečné tiskové zprávy o různých nehodách a úmrtích. Je tady více bohatých, více zla, více mrtvých.Vyšetřovatelka se zmítá ve svých protichůdných pocitech. Autorka to však dobře promyslela, vše do sebe zapadá, konec a hlavně motiv překvapí.
Působivé verše o smrti, smutku a zmaru, při jejichž poslechu běhá mráz po zádech.
A má duše z těchto stínů,
spleti stínů podvratné,
neunikne.
Víckrát ne ...
Poselství této knihy je krásné - využívej každou chvíli svého času a miluj ty, kdo si tvou lásku zaslouží.
Ale zpracování je příliš patetické a rozvleklé. Pro mě jsou i těžko uvěřitelné životní reálie týkající se mládí obou hlavních hrdinů v padesátých letech 20. století (ve stejné době jsem prožívala své mládí i já). Zřejmě jiný kraj, jiný mrav...
"Dozvěděl jsem se, že svět má duši. A kdo té duši porozumí, porozumí řeči věcí."
Kdysi jsem tuto knihu odložila, byla pro mě příliš těžká a tak jaksi o ničem... Dnes už ji snad chápu. Není to kniha s příběhem o hledání pokladu. Je to kniha o nalezení moudra, o nalezení podstaty, o životním poslání, o cestě ke spokojenosti. Kniha s duší. Kniha o duši.
Moje první kniha od této autorky. Rozčarování. Ta kniha nemá "duši". Je to dokonale propracovaný detektivní námět (přesto jsem pachatele odhalila) sepsaný s řemeslnou dovedností. S precizními dialogy, které jsou však většinou velmi vzdálené běžné mluvě. Ta kniha není psaná od srdce a s láskou . Je psaná jen a jen pro efekt. I jiné knihy jsou takto cílené, ale není to na nich tak znát. U této mi to opravdu vadilo.
Opakované setkání s tímto dílem. Poprvé na střední škole, poté v divadle i v televizi, nyní ve stáří pro osvěžení. Potvrdilo se mi skvělé vyobrazení skrblictví a lakoty, propadnutí penězům na úkor všeho. V tom je toto klasické dílo opravdu mistrné. Bourání představ o nutné poslušnosti dětí je na svou dobu také přínosné. Závěr se mi opět nelíbil. Doporučuji všem přečíst či vyslechnout si Harpagona. Jeho ztvárnění je věčné, zábavné a zároveň i odpuzující. To ostatní současnou generaci již tak neosloví.
Poslouchala jsem jako audioknihu a bylo poněkud zavádějící, když jsem pak přešla na televizní zprávy a slyšela velmi podobné informace. Pokud autor napsal tuto knihu před patnácti lety (viz informace DK přímo u knihy v zajímavostech), tak se mu podařilo velmi dobře odhadnout vývoj, chování lidí i státní moci. Jen pátrání po příčině jsme ještě neukončili - na rozdíl od děje v knize.
Kdo přečetl První strom, nenechal si ujít ani ten druhý. Jednotlivé pohádky si nepamatuji, ale to ponoření se do pohádek bylo tehdy v mých deseti letech stejně krásné, jako dnešní zaujetí při četbě thrillerů a detektivek v mých sedmdesáti.
Hra na policajty a zloděje. Ale ne ta dětská. A ne hra, ale skutečnost. Promyšlená, hrůzostrašná, psychopatická honba živená až nepochopitelnou nenávistí. Dobře napsané, napínavé. Doporučuji.