rajen komentáře u knih

Dost jsem se na knihu těštila, protože Mawerův Pád se mi neskutečně líbil. Ale přišlo zklámání (ne tím, že bych tyto knihy porovnávala). Kniha mi přijde tak nějak zvláštně "nakouskovaná". Nejdřív je to kniha o domě a každém kousku cementu v něm. Pak se ponoříte do života jeho obyvatel, aby vás autor zase svedl zpět na cestičku domu a ještě k tomu nakousl osud dalších obyvatel, ale to už jen tak povrchně, že vás to už ani nebaví. Některé osudy autor dotáhl do konce, ale tak útržkovitě až kýčovitě, že mě to zklamalo. Na konci jsem vlastně nevěděla, jestli je to vlastně o lidech nebo domě nebo taková podivná směska. Ale abych jen nehanila. Ve srovnání s jinými autory je pořád Mawer nadstandard a jeho styl se mi líbí. Myslím, že snad každého čtenáře donutí kniha najít si informace o skutečných majitelích, protože se vám nechce věřit, že tam žili lidé, kteří mají na starosti jen sex a řešení sexuální orientace (jiné problémy tam jsou jen okrajově, spíš chybí úplně). Určitě čtenáře donutí si najít fotky skutečné vily a podnítí touhu se tam půl roku dopředu objednat na prohlídku. Já jsem osobně měla to "štěstí" vedle makasarové půlkruhové stěny 5 let obědvat, neboť jsem ji ještě neobjevenou zažila v menze právnické fakulty a opírala si o ni batoh :-)
Když to shrnu, knižka na mě udělala takový dojem zvláštní směsice osudu lidí a domu, jakoby se autor nemohl rozhodnout, o čem bude psát. Asi ho tato vila fascinovala a tak si prostě vzal reálný barák, do kterého nastěhoval naprosto smyšlené lidi. Jenomže ten barák je bohužel tak známý a jedinečný, že ten příběh o falešných lidech, kteří se v ničem nepřibližují těm opravdovým, vás zklame. Proč je osud domu na základě faktu a lidí už ne? Proč je to tak zvláštně namíchané? Řekla bych, že toto mě nejvíc na knize štve a snižuje hodnocení. Ale ještě jeden kladný poznatek, na to, že je autor cizinec skvěle vystihl českou náturu v poválečném vývoji, viz Laník.

2 20.08.2018

Aljaška je moje srdeční záležitost a tak s velkou chutí čtu vše, co se jí nějak dotýká. A s touto knížkou rozhodně neuděláte chybu, pokud vás jen trochu zajímá téma musherských závodů a veškerého pozadí kolem. Děj se odehrává na Aljašce, autorka se na ni odstěhovala jen kvůli závodům a tak popisuje jeden krátký úsek svého života, kdy tam žila s rodinou proto, aby mohli absolvovat závod psích spřežení Yukon Quest. Je to člověk plně oddaný psům a vše včetně rodiny tomu přizpůsobuje. Různé detaily života na Aljašce mě hodně zaujaly. Určitě doporučuji k přečtení. Tato kniha vás rozhodně obohatí a možná i inspiruje k většímu odhodlání si plnit své sny a tužby.

2 08.08.2018

Knížky jsem si všimla v knihovně, když jsem tam seděla ve volební komisi :-) Musela jsem si na ni dlouho počkat, ale vyplatilo se, protože se mi hodí do letošní výzvy. Nicméně přečetla bych ji i tak, moc jsem se na ni těšila. Po přečtení přišlo lehké zklamání. Tato kniha má velmi zajímavé téma (alespoň pro mě jako ženu) a její potenciál mi přišel nedobře využitý. Chyběla mi dějová linka, jsou to spíš takové krátké povídky, jakoby novinové články, které jen secvaknete dohromady. To já nemusím. Ale dozvěděla jsem se spoustu zajímavého a netušeného. Jak nuzný mohl být poválečný život v Londýně a jaká byla úroveň zdravotní péče. Některé úryvky byly až nechutné, ale chápu, že tak to prostě bylo. Autorka není spisovatelka a ani se o to myslím nesnažila, takže nečekejte literární požitek, ale velké díky, že knihu vůbec napsala tak jak ji napsala a tato doba a lidé nezůstanou zapomenuti.

2 12.06.2018

Další kniha, kterou jsem četla jen díky výzvě, jinak by se mi do užšího výběru asi nedostala. A musím říct, že mě ho dně překvapila. Nejdřív jsem to tipovala na klasickou středoškolskou lovestory, ale v knize jde o hlubší poselství. Autorka má nadání na psaní, četlo se to skvěle, postavy perfektně propracované, do hloubky, máte tendenci se s postavami ztotožňovat a hledat tam kus sebe. Konec je jaký je, už mi rozhodně není náct, ale zamávalo to se mnou. Doporučuji.

2 02.01.2018

Kniha má poměrně nízké hodnocení a já se tomu divila. Pro mě to bylo zajímavé téma, nic jsem o Stalinově dceři nevěděla (jen o osudu jeho syna Jakova) a těšila se, že se dozvím víc. To jsem se samozřejmě dozvěděla, ale musím říct, že je tam bohužel i to ALE. Za klady této knihy vyzdvihuji především to, že otevírá téma, které mi bylo dosud neznámé a rozšířila jsem si obzory. A to je třeba ocenit. Přesto mi nabízené informace nenabídly tolik, kolik jsem očekávala a donutilo mě to hledat v dalších zdrojích. Potenciál této knihy zůstal strašně nevyužit. Celá knížka mi přijde strašně nevyvážená, něčím se autorka zaobírá neskutečně dlouho a pak skáče nepochopitelně v ději a spousta věcí je povrchních a čtenář pak nechápe, proč Světlana udělala zrovna takovou věc. Vzhledem k tomu, že vlastně celý její život je vylíčen již v anotaci na obálce, tak bych očekávala, že se v knize právě dozvím, proč se její život odvíjel tak jak se odvíjel.
K samotné Světlaně, je těžké ji chápat a přesto ji nejde odsuzovat. Byla pronásledovaná minulostí. Neustále rozervaná mezi dvěma póly. Chtěla žít obyčejný rodinný život, ale její původ jí to neumožňoval. Trpěla předčasným odchodem její matky a přitom svým dětem udělala to samé. Chtěla lásku a sama jí nebyla schopná (s výjimkou Bradžéše). Chtěla žít svobodně, ale neuměla to. Chtěla na západ, ale necítila se tam doma, vrátila se do Ruska a doma se necítila ani tam. Není lehké narodit se jako Stalinova dcera a je to jako žít s vypáleným cejchem na čele.
Tato kniha je román. A takto je třeba k ní přistupovat. Pokud chcete biografii Světlany Allijujevové, sáhněte po jiném zdroji. Každopádně mě se četla dobře, inspirovala mě k dalšímu poznání, ale výše zmíněné nedostatky to sráží. Hodnotím tedy průměrně.

2 15.02.2017

Jakožto žena na mateřské jsem si na této knize pochutnala. Je o mateřství, problémech s tím spojených, změnou životní role. Tyto radosti a strasti popisuje věrně a reálně, bála jsem se, že to bude utažené za vlasy, ale není. Jediné, co mi vadilo, bylo hrozné sebepodceňování hlavní hrdinky, no ale každá jsme jiná. Popravdě takový klub bych brala všema deseti, nepokládám se ale za nas... rodiče, ale spíš za rodiče, který si občas potřebuje pokecat s jinými dospělými tvářemi a vědět, že není jediný, kdo má velké trable. A takový klub mi přijde fajn a mohl by fungovat, aby nám ženám to o děckastarární nepřerostlo přes hlavu. A nejen ženám samozřejmě.. Doporučuji, hlavně rodičům.

2 07.02.2017

Knihu mi půjčila kolegyně a mě se do ní moc nechtělo, ale zároveň se mi nechtělo ji vrátit nepřečtenou, tak jsem se do ní pustila, no a skončila jsem až někdy uprostřed noci, kdy jsem otáčela poslední stánku, zůstala s pusou otevřenou a nemohla další hodinu usnout. Mě tento příběh šokoval, nečekala jsem takový příběh, nečekala jsem, že někdo, kdo běží na olympijských hrách, může takto skončit. Autor popsal život Samii mistrovsky, jako by to psala ona sama. Těžko se vyjadřovat k uprchlíkům, ale jedno musím napsat. Už chápu, proč mají výraz štvané zvěře. Zvěří se totiž cestou stávají.. (nutno říct, že mluvím o době před velkou uprchlickou vlnou). Kniha mi také poodkryla konání olympijských her trochu z jiného soudku. A v neposlední řadě jsem se dozvěděla, jak žili obyčejní lidé v Somálsku v průběhu občanské války. Také jste si po dočtení pustili na netu záznam jejího závodu na OL v Pekingu? Určitě doporučuji k přečtení!!!

2 06.02.2017

Knihu jsem brala naslepo v knihovně a po přečtení mě udivilo, jak nízké má hodnocení. Mě totiž docela hodně sedla. Líbilo se mi prostřední antikvariátu, úplně jsem si při čtení dokázala vybavit tu "vůni" knih a prachu. I příběh se mi líbil, tak jak byl a neměla jsem potřebu ho nějak měnit po svém. Děj jednoduše plynul jako život. Kondolence, která je v knize, mě hodně zasáhla a opsala jsem si ji, protože takhle nějak bych si představovala slova útěchy, která bych potřebovala být v takové situaci.

2 26.01.2017

Tak tato kniha mě neskutečně bavila. Od začátku až do konce, včetně doslovu. Fakt pecka. A to musím říct, že se mi do ní vůbec nechtělo. Četla jsem před tím dvě knihy s válečnou tématikou a neměla jsem na to už moc náladu, ale od prvních stránek si mě prostě chytla a já obětovala spánek a hltala a hltala a čím déle jsem četla, tím více mě kniha překvapovala. Velká poklona autorce. Dala si za cíl napsat dobrý (fiktivní) příběh a ten je dobrý, hodně dobrý, přesto neošidila žádnou s historických událostí, snažila se o maximální věrohodnost a to se jí do detailu povedlo. Věřila jsem jí naprosto všechno. Krycí jméno této knihy je odvaha, přestože začíná slovy "jsem srab". Jak už tu napsal někdo pode mnou, je to pocta ženám bojujícím ve válce a pod to se podepisuji. Tuto knížku chci číst znova.

2 06.10.2016

Kniha mě zaujala obálkou a anotací. A hlavně vazbou na Francii, kterou miluji. Tak jsem se do ní pustila a byla velmi překvapena, co mě nakonec čekalo. Byla překvapující, neskutečná a místy až neuvěřitelná. Přesto, že se mi četla těžce, jsem ji přečetla poměrně rychle. Kniha má zvláštní rytmus kapitol, na který jsem si dlouho zvykala. Anotace prozradí z děje jen velmi málo, což hodně oceňuji, jakmile se děj posune za ni, je kniha samé překvapení. To, co stálo v dopise, mě hodně dostalo a říkala jsem si, o čem dál ta kniha může tak být. Hnala mě zvědavost, jak se bude příběh vyvíjet dál. A pak mě brzdil ten styl psaní, který byl místy poezií a ta moudra, která jsem si přečetla několikrát za sebou, než jsem četla dál a říkala si, že by se měla tesat do kamene. Po dočtení ve mě zůstal takový pocit zvláštnosti, tato kniha se vymyká a přesto, že uděluji jen 4 hvězdy (jen proto, že pro mě jsou prostě lepší knihy) si tuto knihu vychutnám někdy ještě jednou.

2 19.08.2016

Já mám z této knihy rozporuplné pocity. Je úžasně napsaná, postavy výborně vykreslené, čte se jedním dechem a taky jsem ji jedním dechem přečetla. Nějak mám pořád na jazyku to ALE. Ani mi nevadilo, že je předvídatelná, téměř od začátku mi bylo jasné, kam to bude směřovat i jak to dopadne. Přesto mě to prostě nedojalo. Možná jsem teď přečetla už příliš mnoho knih na téma láska - nemoc - smrt. Má to být romantický příběh, ale copak každá "dobrá romantika" musí končit blbě, aby byla "dobrá"? Možná jsem cynik, ale přijde mi to účelové míření na city. Přesto hodnotím vysoce, protože autorka umí psát fakt dobře, příběh je velmi velmi uvěřitelný a myslím, že zkusím ještě nějakou její knihu.

2 01.08.2016

Velmi příjemná oddechovka. Na jedno moje prostonané odpoledne naprosto ideální. Už z anotace mi bylo jasné, že to nebude příběh, který by se mohl reálně stát a tak jsem také k tomu přistupovala. A přesto, že tam byly občas scény a situace dosti utažené za vlasy a celkově je to vlastně dost naivní, se mi to líbilo. Je to hodně čtivě napsáno, spousta přímé řeči, což mám ráda. Opravdu perfektní na knize bylo to, jak si hrdinové k sobě postupně nacházeli cestu a jak mezi nimi vznikal vztah. To autorka zvládla na jedničku a je to myslím to hlavní, co chtěla v knížce říci. Doporučuji.

2 03.10.2015

Velmi zajímavé téma. Bylinkářství a lidové léčitelství je mi velice blízké, takže jsem inforamce o bohyních poměrně hltala. Abych se dozvěděla, co byla a nebyla fikce, hledala jsem si informace z jiných zdrojů a chystám se i na stejnojmennou knihu pana Jilíka. Románu bohužel podle mě ubíraly na čtivosti dlouhé doslovné zprávy a posudky. Na druhou stranu z toho jasně vyplývá, jak si minulý režím pohrával s člověkem jako s loutkou a jak vlastně vymítil něco, co zde trvalo staletí. Jeden by si myslel, že stát nemůžou zajímat chudí lidé, žijící na samotách v kopcích v pohraničí, ale opak byl pravdou. Přišlo mi škoda, že hlavní hrdinka byla málo propracovaná a posloužila defacto jen jako čtečka archivů. Konec byl trošku zvláštní. Určitě jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, protože je velmi obohacující, není to žádný výmysl, ale propracovaná zbeletrizovaná historie. Ano, bohužel už historie.

2 10.08.2015

Neuvěřitelné, touto knihou jsem se vrátila do svych 19 let a hodně jsem se v ní našla. Akorát místo jednoho dne jsem měla dva a neodehrávaly se v Paříži, ale v Haagu. Můj "hrdina" nebyl herec, ale muzikant. Nemuseli jsme se hledat a našli se pak bez problémů. A i když to pak netrvalo dlouho a nakonec to neklaplo, nikdo mi už nevymaže ty dva krásné dny, které svým způsobem dál ovlivnily můj život.
Ano, za jeden den se toho může stát opravdu hodně!
Knihu jsem si vzala v knihovně náhodným výběrem, tedy ne tuto, ale druhý díl a po zjištění, že jde o druhý díl, jsem zaběhla pro první, který byl naštěstí volný. Obě knížky jsem přečetla tedy hned za sebou v jednom dni, takže je posuzuji tak trochu společně. Navíc, nemít hned po ruce druhý díl, tak se asi zblázním.
Krásné, pohladilo mě to po duši a zaneslo do vzpomínek. Je to nejen o lásce, ale hodně i o hledání sama sebe. Kniha ukazuje, jak je mladý člověk silně formován rodinou a najednou je tu někdo jiný a ovlivní jeho život, myšlení a směřování do budoucna. Může to být i takový návod, jak vzít život do svých rukou. Nebo aspoň zkusit něco jiného a odprostit se od dosavadního zaběhlého života.
Je to krásná romantika s nádechem dobrodružství a spoustou myšlenek. A z vlastní zkušenosti můžu říct, že ne až tak vzdálená realitě.

2 27.07.2015

Tak tato kniha mě docela zasáhla. Na jejím konci jsem ronila krokodýlí slzy a dlouho po jejím dočtení jsem nebyla schopná začít číst další knihu. Nevím proč se mě takto dotkla, asi pro ty pocity a emoce, kterých jsem byla plná.

2 25.06.2015

Nebudu hodnotit, nedočetla jsem ji. Za prvné nejsem povídkový typ (nebaví mě začínat stále znova v jedné knize) a za druhé mě ty povídky prostě nezaujaly a do těch pár, co jsem přečetla, jsem se musela dost nutit. Co mě zaujalo, byla obálka, anotace a placka nobelovky, ale ani toto nezaručí správný výběr.

Na knihu mě nalákala obálka, hledala jsem v knihovně nějakou romantickou oddychovku. Ale o duchařině nebyla v anotaci ani zmínka a dost nemile mě to překvapilo. Toto není můj šálek kávy. Samotný příběh byl ale čtivý, taková ta klasická americká romantika. Ale duchy fakt nééé. Další díla autorky vyhledávat nebudu.

2 22.06.2015

No podle mě trochu přeceňovaná kniha. Těšila jsem se na ni podle recenzí zde, ale byla jsem lehce zklamaná. To už se více líbil jako špionážní román Čas mezi šitím. Zde mi hrdinka nebyla sympatická a to její rozhodnutí na konci, mě vyloženě rozčílilo, jak bylo hloupé a vymykající se jejímu dosud racionálnímu chování. Asi to byla autorova snaha o šokující závěr za každou cenu, ale u mě se nepovedlo, v té situaci, co měla za sebou by bylo snad každému jasné, že už nemá šanci a tu poslední fakt nesmyslně zahodila. Kdybych neuměla francouzsky, tak bych ubrala ještě jednu hvězdu, protože často tam tyto fráze nebyly přeloženy a podle mě nebyly nedůležité. Oceňuji ale téma, o tom, jak byly nasazovány ženy za války se moc nepíše. Takže celkově můžu doporučit.

2 22.06.2015

Nejsem cílovou skupinou této knížky. Ani věkem ani žánrem. Fantasy čtu jen občasně a tady jsem asi šáhla špatně. Přišlo mi to takové hloupé a nedotažené. Do dalších dílů se nejspíš nepustím.

2 22.06.2015

Kniha na mě dost zapůsobila. Nemusím mít super zápletky a zvraty v každé knize, kterou čtu, takže se mi líbila taková, jaká je. Je to zajímavý pohled na život válkou vykořeněných lidí, kteří se usadili v nové zemi. A je to život "obyčejný", takový, jaký jej mohli mít. Je to velmi pěkně napsáno, tak nějak lidsky a za sebe tedy můžu rozhodně doporučit.

2 22.06.2015