Ramiel komentáře u knih
Oproti prvnímu dílu byla upozaděna politika a přibylo Gereonových konfliktů. Zápletka parádní, takové detektivky si nechám líbit. Jen pasáže z pohledu Marquarda pro mě byly nudné. Takže doufám, že i příští kniha bude alespoň takto dobrá.
Pro mě nejlepší díl série (zčásti i proto, že konečně autor nevykrádá zápletky ze svých předešlých knih). Příjemné, nenáročné čtivo na pár zimních večerů s jasným, přímým dějem a černobílým rozdělením světa i postav na "dobré a špatné".
Je to zábavné! Je to čtivé! Proto promíjím některé nelogické věci, které se v knize objevují.
A hlavně, kdo by nechtěl být v kůži Attica? Bohy zabíjí svým kouzelným mečem a bohyně mu samy skáčou do postele...
Románově pojaté vyprávění o dění v Římské říši ve 3. st. n. l., kdy se každou chvíli někdo prohlásil (byl prohlášen) císařem. Děj se odehrává v několika provinciích zároveň. A bohužel neustálé přeskakování z Říma přes Germánii, Balkán, Řecko až po Afriku a Mezopotámii mi příliš nevyhovovalo. Obzvlášť v případě, když jsem rozečtenou knihu byl nucen přes týden odložit, tak jsem se jen velmi zvolna rozpomínal, co že se to v dané provincii v předchozích kapitolách vlastně událo. Snad kdybych mě možnost knihu přečíst bez delších mezer, bylo by mé hodnocení lepší.
I v tomto díle se autor drží zaběhnutého schématu. Balista je vyslán na misi do vzdálených zemí za hranicemi říše. Po cestě ubrání hraniční město před nájezdem barbarů. Poté (nejen pro Balistu, ale i pro čtenáře) dlouhá, únavná cesta ve člunech na sever, kdy zdárně vyvázne z několika přepadů. Vážně nevím, jestli musel autor popisovat každou vlnku, kterou musely čluny zdolávat. Daleko více bych ocenil, kdyby tuto pasáž hodně zkrátil a více se věnoval událostem v Balistové domovině. Setkání s rodinou a vylíčení mocenské situace se věnuje pár stránek, a pak přijde na řadu bohužel opět známé schéma, kdy je Balista vržen do obranného boje, opět se už už loučí se životem, aby vzápětí byl zachráněn. Autor bohužel nepřináší mnoho nového a vlastně ani nic nápaditého. Konec zůstává vcelku dost otevřený a působí dojmem, že si autor nechal otevřená vrátka pro případné pokračování.
Musím přiznat, že tato kniha už chvílemi nudila. Dvorské intriky a děj přímo z Impéria v prvních třech knihách měly mnohem větší šťávu. Putování k barbarům stepí sem a zase tam přeci jen tak zábavné nebylo. Stejně jako až příliš mnoho pasáží, kdy hlavní postavy rozjímají o životě. A trochu mě překvapil závěr, který byl takový nějaký useknutý. Dočtu kapitolu, otáčím stránku v očekávání nové kapitoly, ale ejhle, on už jen historický přehled míst, osob a událostí. To se tedy moc nepovedlo.
Není to pro mě ani zdaleka tak zábavná kniha jako Pohled šelmy. Pasáže na vodě s neustálým detailním popisem ovládání plachetnice byly až příliš dlouhé a nezáživné jako čtení manuálu od výrobce. Kniha obsahuje několik dějových linek, bohužel ani jedna nepůsobí zrovna věrohodně.
Námět je zajímavý, ale děj je příliš rozvláčný, místy až nudný. Hodně se opakuje schéma, kdy se Maxmilián dostane na bezpečné místo, pak se najednou instinktivně cítí v nebezpečí, aby vzápětí dorazili Cizinci a blesky rozšlehaly všechno kolem a náš milý hrdina utekl do bezpečí, kde se najednou cítí v nebezpečí, aby vzápětí... Zatím jednoznačně nejslabší kniha, kterou jsem od autora četl. Konec knihy dává naději, že se dočkám zajímavější akce a většího počtu lidí na scéně, takže Cynik (2.díl) dostane šanci. A jsem rád, že jsem nejprve četl sérii Noční klub, protože pokud bych začal touto sérií, asi bych další knihy od p.Kulhánka neměl chuť číst.
Ačkoli se i zde najdou podobné pasáže jako v knihách minulých nebo série Hynka Tase, přece jen je děj většinově nový.
Také období vlády Jana Lucemburského je pro mě zajímavé, jelikož není příliš mnoha autory knižně využíváno na rozdíl od období jeho syna Karla.
Historický román z Indie 17.století. Prolínají se zde dvě linie. První o lásce a útrapách prince (později císaře) Šáhdžahána a Ardžumant. Druhá linie o výstavbě Tádžmahalu po smrti Ardžumant a boj o trůn mezi jejich syny. Kniha zároveň zobrazuje obrovské bohatství vládce a až zoufalou bídu velké části obyvatel. A také konflikty mezi vyznavači náboženství (zejména muslimů s hinduisty).
Plusové body má u mě autor za to, že zasadil děj do období 3.st.n.l., o kterém mnoho autorů historických románů nepíše. Přece jen je už trošku nudné číst x-tou verzi historie z období Julia Caesara, Claudia nebo Nerona. Sidebottom v sobě rozhodně nezapře historika. Jeho popisy jsou přesné, místy až zbytečné obšírné, drží se faktů (či soudobých názorů) o životě té doby. Pro mě je to klad této knihy. Postavy jsou dobře napsané, uvěřitelné, vyvolávající emoce.
Vznik křesťanství, zrod Fénixe a Caligulova vláda - tři zajímavě se prolínající motivy, na kterých je vystavěn další příběh Vespasiána. Kniha (možná nezáměrně) popisuje základní pohnutky lidského konání a také nečinnosti (pomsta Caliguly, strach senátorů, chtíč Vespasiána, nenávist Corvina, touha po moci Heroda). Pro mě vcelku nečekaně přináší kniha zajímavý pohled na vznik křesťanství, ač samozřejmě i sám autor v doslovu uvádí, že si některé věci vymyslel.
Zajímavě zpracovaná historie hrnčířských rodů.
Zajímavé téma, které ovšem není zpracováno příliš čtivě. A slovem "čtivě" mám na mysli to, že se autor utápí ve volebních statistikách. Můžete namítnout, že o čem jiném než o volbách by to mělo být, když se jedná o politiku. Jenže autor se navíc často k některým údajům později vrací, když interpretuje další události. Bohužel spíše působí dojmem, že se opakuje.
Zpracování muselo být vskutku náročné. Informací i o těch nejmenších obcích je vcelku velké množství. Za velkou devizu považuji uvedení všech pramenů, ze kterých bylo čerpáno.
Jen jako perličku uvádím, že jsem u jedné obce narazil na autorovu chybu. Chybně uvedl jednoho z majitelů této obce, jelikož použil pramen patřící k jiné obci, která se ve středověku psala v jednom období stejně či velice podobně. A bohužel tyto chyby pak zcela nekriticky přebrali další autoři o obci píšící, kteří se vůbec neobtěžovali o ověření faktů.
I kvůli velkému rozsahu jsou informace velmi stručné a spíše se jedná o souhrn pramenů, které se k jednotlivým obcím vztahují.
Kniha nabitá historickými informacemi. Jen je škoda, že zrovna větvi bítovských Lichtenburků, která mě zajímala nejvíce, je zde věnována jen krátká zmínka s tím, že se jim bude věnovat samostatná kniha. Ta bohužel dosud nebyla vydána.
Možná se mi to jen zdá, ale v posledních letech se čím dál tím více autorů zabývá starodávnou myšlenkou Ježíšových potomků a evangelia (snad ji "znovunastartoval" úspěch Dana Browna a jeho Šifry), které spojí s nějakým představitelem antického Říma. Zde je to císař Claudis a jeho propuštěnec Narcissus. (V jiných knihách císař Tiberius, Vespasián...). Archeologické vykopávky a protesty ze strany katolické církve jsou také často používaným motivem. A přesně tyhle ingredience David Gibbins smíchal a upekl velice čtivou knihu.
Kniha (ani seriál, který je mimochodem knihou spíše volně inspirován) mě úplně nedokázala vtáhnout do děje. Příliš mi nezáleželo na osudech postav. Nefandil jsem ani "dobrému" Jonathanovi, ani "špatnému" Richardovi. Kniha patří u mě k těm, ke kterým se po přečtení už nebudu vracet.
Čtivý román o dobývání Yucatánu španělskými conquistadory s pomocí místní "šamanky", který pro mě zábavnou formou představuje aztéckou kulturu.