RaptoR komentáře u knih
Já to žeru. Pokud se nepletu, je to šestadvacátá (!) kniha epického universa Mika Mignoly a stejně to je pořád pecka. Ú. P. V. O. je parádní, pro mě stejně zábavné jako Hellboy, i když tady se hraje s globálním nebezpečím místo neodvratnosti osudu na mystickém pozadí. Ale je to super, super, super!
Jason Aaron dokázal předčít Ennisův run a to věcí trochu zavádějící: Přidáním osobní linky do drsného světa Franka Castla. Díky tomu je jeho působení u Punishera nezapomenutelné. Více v odkazu v recenzích.
Strážci A. Moorea pro mě neodmyslitelně patří k nejlepším komiksům všech dob. Pocit, který jsem zakusil při jejich četbě, je neopakovatelný. K navazování na takovou legendu se stavím skepticky, přesto musím uznat, že Doomsday clock jsou super. Líbí se mi panelování odkazující na Strážce, Johnsovi se podařilo přenést i tísnivou atmosféru původního díla do Gothamu, který si tak nikterak nezadá s New Yorkem na pokraji nukleárního holocaustu. Uvidíme, jak se to vyvine, ale za přečtení to rozhodně stojí. A pokud neznáte Strážce, koukejte tu chybu napravit!
První z knih rozšiřující epochální Malazskou knihu padlých. Jasně, můžeme kafrat, že to není Erikson a že je to slabé. Já naopak vidím první z románů, které ukazují širší souvislosti. Stále je to temné a drsné. Jednoduššeji napsané, což ale neubírá románu na atraktivitě. Takže pro mojí srdcovou záležitost jasný plný počet. O
Temný rytíř kontra Bílý rytíř je vcelku jednoduchou premisou, která ovšem bez problémů funguje. Komplexní příběh táhnoucí se do minulosti, přehlídka batmobilů a správně temný Gotham dávají zapomenout na trochu sluníčkovou finální teamovku. Více v odkazu v recenzích.
Kapitán Hydra se nám vrací a s sebou přináší velkou moc a spojence! Třetí kniha je příjemná, napínavá, avšak provázanost této série se zbytkem Marvel universa jí trochu škodí. Přesto jsem si čtení opět užil, byť si z toho nebudu sedat na zadek. Více v odkazu v recenzích.
Hele a mě se to líbilo. Jasně, pokud člověk odhlédne od technologického zpracování knihy a onoho nešťastného vlepeného sešitu, zbyde mu velký průvodce dílem H. P. Lovecrafta, kteréžto samo o sobě také není bez poskvrny. Tím mám na mysli Blakeovi deníky, jejichž obsah mohl více rozvíjet dějovou linku a nebýt pouze trpěným dokončením každého sešitu. Přesto jako celek smysl dávající (pokud znáte ostatní Moorovu tvorbu kolem H.P.L.), libě nakreslené, dobře ukončené. Přimhouřím oči a dám čtyři hvězdy, aby mě Prastaří při návštěvě Arkhamu nevykopli na planinu Leng.
Tohle mě hodně bavilo! Přestože nejlepším stripem pro mě stále zůstává Red Meat, Dilbert k němu má velmi blízko. Ale zatímco humor Maxe Cannona působí jako masáž kulometnou palbou, Scott Adams připomíná haishu-uchi vedené zkušeným karatistou. Vtipné, vypointované, inteligentní a lehce nekorektní.
Pro mě velké a příjemné překvapení! Asimova už jsem jako humoristu četl, u Clarka je toto mé poprvé. Člověk se sice musí pousmát nad zubem času, který nahlodal některé povídky, ale ve výsledku to vůbec nevadí. Proč? Protože A. C. Clarke!
Pandořina hvězda: Invaze je dalším skvělý počinem Petera F. Hamiltona. Přestože kniha působí "jen" jako intermezzo před velkolepým finále (které na sebe nenechá dlouho čekat), jedná se o kvalitní, velkoobjemovou sci-fi, kde budete na jedné straně zkoumat vesmírné dálavy a na straně druhé plout na voru po neznámém oceánu. Prostoru pro tak různorodé příběhy má Hamilton více než dost. A co je ještě důležitější, vypravěčský talent mu rozhodně nechybí.
Více v recenzi.
Bohužel, stále také platí, že po scénáristické stránce je příběh trochu jednodušší. Album Tajemná formule slouží hlavně k tomu, aby se čtenář seznámil se světem ve kterém Žoldnéř žije, poznal Clausta a tajný klášter. Naivnost žoldnéřova počínání je naštěstí vykoupena právě obrazovou stránkou příběhu. U Žoldnéře totiž můžete zapomenout na všechny ty bubliny s textem a čistě se jen kochat krásou malby samotné. Pokud ale čekáte dějové peripetie, eskapády či dokonce zvraty, Žoldnéř vás zcela jistě nenadchne. Je zde spousta nelogičností a hloupostí, přesto nad tím po dočtení knihy s klidem mávnete rukou. Hlavně díky citu, se kterým Vicente Sergelles Žoldnéře maloval. Taková láska se jen tak nevidí!
Více v recenzi.
Gotham central: V rajonu šílenství si naší pozornost zaslouží. Výborně napsané drama. Postavy kterým prostě musíte fandit i stín netopýřích křídel nad hlavou dělají z této série naprostou pecku. Už aby vyšla poslední čtvrtá kniha!
Více v recenzi.
Komiksové příběhy, které doplňují a rozšiřují podmanivý svět Pandory jsou první vlaštovkou všem nadšencům, kteří netrpělivě očekávají druhý film, jenž by měl světlo světa spatřit v roce 2021, přičemž se zatím počítá se čtyřmi na sebe navazujícími pokračováními. Doufejme, že tak dlouho nám bude dělat radost i komiksová mutace úchvatného světa Ejwy.
Více v recenzi.
Wonder woman: Srdce amazonky je přechodovým obdobím. Pět sešitů psaných Sheou Fontanovou je oslím můstkem, než se k Dianě dostal na dalších dvacet sešitů James Robinson. Přesto se jedná o sympatické čtení, které sice nenadchne, ale ani neurazí. Diana z Themysciry totiž nesází pouze na sílu svých paží, pokaždé má pro čtenáře něco navíc. Více v recenzi.
Kroniky Legie jsou zajímavým nápadem, který by neměl uniknout vaší pozornosti. Avšak velké časové údobí, po který se náš příběh odehrává a absence silnější postavy, ke které bychom mohli projevit jakékoliv city, táhnou tuto sérii dolů. Potenciál Kroniky rozhodně mají, o tom není pochyb. Nakreslené jsou výborně, jen ta společná chemie ještě trochu drhne. Doufám, že třetí a čtvrté album již tímto neduhem trpět nebude. Více v recenzi.
Batman: Evropa je scénáristicky trochu překvapivě průměrný počin jinak velmi nadaného autora. Přesto je to právě vizuální stránka celé knihy, která vás donutí listovat stránkami i po dočtení. Dohled nad celkovým rozvržením panelů si navíc podržel jeden člověk (Giuseppe Camuncoli), díky čemuž jsme ušetřeni stylistických eskapád a kniha působí příjemně konzistentním dojmem. Kresebně jde ze tří čtvrtin o krásu, které vévodí psychedelický Diego LaTorre. Muž, o kterém zcela jistě ještě uslyšíme. Více v recenzi.
Punisher: Vánoce na odstřel není vyloženě nudným komiksem, nicméně dvě kvalitní povídky, ladící s tím, jak na Punishera nahlíží český čtenář, neubrání nižší laťce ve srovnání s dosavadním runnem pánů Ennise a Aarona. Berte tedy Vánoce s Castlem jako možnost vypít si v klidu hrnek kakaa a cpát se cukrovím. Beztak budete mít za slabou hodinu dočteno. A budete se těšit na další Punisherovský nášup!
Více v recenzi.
Ačkoli s trochou nadsázky můžu popsat Hráče jako jeden velký Kulturo-Azadský gameplay, spisovatelský um Braina M. Bankse mě opět nutil číst dál a dál. Kniha je jednodušší, bez zbytečného balastu kolem, abychom se mohli společně s Gurgehem soustředit pouze na hru. A ono to funguje. Přestože konec (respektive počínání Kultury) je trochu předvídatelné, neubírá to zážitku z četby samotné. Banks se opět nebojí kritiky společnosti, servíruje svébytný humor po troškách a díky tomu čtenáře chytne a nepustí. V recenzi na předchozí knihu jsem psal, že román Pomysli na Fléba mě dostal do kolen. Jsem neskonale rád, že díky Hráčovi na těch kolenou ještě chvíli zůstanu. Více v recenzi.
Před Incalem je posledním rozloučením Alejandra Jodorowského s universem, které se stalo největším příspěvkem tohoto moderního mystika komiksovému světu. Mix akce, mystična a filozofie je tentokrát rovnoměrně namíchán pro co nejjednodušší čtenářovo zažívání, byť se stále nebojí trochu pozlobit kritickým pohledem na soudobou společnost. Ostatně od Jodorowského nic menšího ani nečekám. Užijme si tedy poslední výlet do dekadentního Šachtoměsta a ať na počest Johna Difoola teče uisky proudem a všechna střediska jsou zdarma!
Abe Sapien již není žádné ořezávátko, nýbrž výborně fungující, hrdý a samostatný člen velké rodiny vytvořené Mikem Mignolou. Fakt, že jeho dvorním vychovatelem je právě John Arcudi vůbec nevadí, tvorna obou géniů dokáže nabídnout pořádnou porci akce, zábavy i osudovosti.