RaptoR
komentáře u knih

Netradiční počin Antonína a Jiřího Tesařových. Jedná se o kolekci několika příběhů o jednom gymnáziu. Setkáme se zde s mrtvými prezidenty, schizofrenickými siamskými dvojčaty, vzpomínkami žijícími mezi zdmi i příšerami, které jakoby vypadly z lovecraftových románů.
Kresebně mi toto album moc nesedlo. Jednoduchá linka inspirovaná mangou mi občas připadala dosti neumělecká. Přesto se ale jedná o zajímavé příběhy, ze kterých člověku nejednou zamrazí.


Max Frei je u nás neznámým autorem (rozuměj pseudonymem, protože je to autorka :). Jeho start byl tedy těžší, protože se nemohl opřít o čtenářskou základnu, která by jeho díla kupovala už jen díky síle jeho jména. Přesto na něj nakladatelství Triton vsadilo. Však východní autoři dokázali své kvality (netřeba zmiňovat např. Lukjaněnka a spol.). Zda se Tritonu vyplatilo vydání Maxe Freie, to nechme nyní stranou a zaměřme se na samotnou knihu.
"Cizinec" obsahuje pět příběhů odehrávajících se v Jechu - městě, ležícím v jiné dimenzi. Autor se neobírá podružnostmi, takže našeho hrdinu Maxe jednoduše hodí do víru událostí. Čtení je to hezké a děj svižně plyne, obohacen místy o nevtíravý humor. Ale už po dočtení prvních dvou příběhů začnete mít pocit,že tomu něco chybí. Tou ingrediencí je napětí. Prostě víte, že vše dobře dopadne a nadhled s kterým je vám příběh podáván je tou hnací silou, nutící vás otáčet stránky. Po dočtení ale chybí ten pocit nutící vás k opětovné četbě. A u autora takových kvalit je to trochu škoda.


Bez okolků můžu přiznat, že horší komiks jsem snad ještě nečetl. Spain Rodriguez se nesnažil o nějaké objektivní znázornění Ernesta Guevary, prostě si ho zidealizoval. Levicově laděné dílo je plné nepřesností a lží, stejně jako hluchých míst, která vyplňují "oslí můstky", kdy autor nechává Guevaru citovat jeho hlavní myšlenky. A to tak často, že čtenář má chuť kát se a nechat se vést tímto moudrým myslitelem. Partizánské jednotky jsou ty hodné, zatímco imperialističtí zrádci podkopávají víru lidu ve spravedlnost! Ale dost rozhořčení nad příběhem, který Vás donutí vidět rudě. Myslím, že autorův záměr to splnilo - ale rudě jsem viděl kvůli údivu nad celkovou slabostí.
Po scénáristické stránce je to dílo velmi, velmi, velmi špatné (hodilo by se sem ještě silnější slovo). Často se mi navíc stávalo, že jednotlivé panely na sebe nenavazují a vysvětlující text je pod panelem, což docela mate. Suchou nit nemohu nechat ani na kresbě. Tedy spíše na tom, co tento autor za kresbu vydává. Je pravda, že působí vtipně, když povstalci střílí ohnutými puškami, nemají krky, mávají v polohách, kdy by si museli ruce zlámat a koně mají velikost slonů. Nemluvě o všech "dívkách", které kdy velkého Che svedly (co na těch karikaturách proboha viděl!?)
Můžu doporučit všem, kteří chtějí zbytečně vyhodit peníze. Nedozvíte se nic radikálního o onom Che, kterého můžeme vidět na každém triku. Ale je možné, že Vás ohromí laickost a naivnost tohoto škváru. Anebo se prostě zasmějete. Pěkným rudým CHE CHE CHE!

První příběh o Thorgalovi konečně vyšel i u nás. Oproti ostatním albům je trochu ta prvotina znát. Thorgalalova podoba je dobře patrná, ale postup umělecké ucelenosti série je vidět při porovnání s dalším příběhem, který je v tomto booku (u náš už vyšel v jedné Crwi). Přesto mám evropský komiks rád. A doufám, že Thorgal u nás zapusní napevno kořeny.


Výborně zpracovaný komiks, který ukazuje na kvality španělské školy. Moderně pojaté bajky, které se zaobírají společenskými problémy, situovanými do USA první poloviny dvacátého století. Rozhodně stojí za přečtení!


Ačkoli M. Heitz není novátorským autorem, nejsilnější zbraní jeho románů je čtivost. Jeho knihy o Trpaslících jsem doslova hltal, bylo to jako čerstvý vítr na poli fantasy. Proto jsem okamžitě sáhnul i po Legendách alfů. Druhý díl je pro mě ale trochu zklamáním. Po slibně se rozvíjejícím začátku se dostáváme do dění, které je ale díky přeskakování času trochu matoucí. Konec přichází tak rychle a nečekaně, že jsem se neubránil pocitu, že autor to musel rychle dokončit (asi aby se mu nespálila večeře :), což neblaze působí na celkový dojem knihy. Přesto všechno se ale jedná o M. Heitze jak ho máme rádi.


Henry Kuttner mě nepřestává uchvacovat. Svou vizí světů, kde se na pomezí fantastička dají nalézt prvky hororu, díky kterému se některé povídky stávají opravdu nezapomenutelnými. Nejinak tomu je i v této sbírce. Pokud pomineme úvodní novelu Past v čase, na které je znát, že to je jeho prvotina, vše ostatní je vysoce nadprůměrné.


Čtyři příběhy, kterými se prolíná postava Gavrana mě naprosto uchvátily. Je vidět, že úroveň středoevropské komiksové školy opravdu stojí za pozornost. Vyprávění beze slov, čtvercový formát i hardback pak ukazují, že se opravdu jedná o něco výjimečného.


Solární stanice je pěkným a čtivým sci-fi románem. V podstatě nevím moc co vytknout. Přesto po čtení zůstává pocit, že tomu něco chybí. Vlastní děj a zápletka se odehrála relativně rychle. S přimhouřením oka dám čtyři hvězdy. Eschbach sice může být přirovnáván ke Crichtonovi, ale místo dlouhých popisů technických detailů by mohl více propracovat jednotlivé charaktery.


Rob Thurman není můj šálek literárního čaje. To jsem uváděl už při recenzi knihy "Běsnění". Bohužel, nejinak tomu bude i zde. Autorka nám nabízí opět ten samý děj - bratři, přátelé, záporák. Děj se místy pěkně rozjíždí, ale jen proto, aby se posléze utopil v naplaveninách stokrát omýlaných vět o bratrství, přátelství a kašlání na celej svět. Bohužel, už od první knihy je toho tolik že to působí křečovitě a občas jsem musel knížku i odložit, protože jsem doslova trpěl (což se mi nestává často). Snaha o popkulturní narážky je slabá, akce zahlušená a chvíle napětí nedotažené. U Rob Thurman nic nového.


Perfektně rozjetá "Válka duší" pokračuje. Ani druhému dílu nelze v podstatě nic vytknout. Je pravda, že osobně mi u série Dragonlance vadí horší čtivost, ale rozvíjení příběhu i gradace přece jen vynese neztracených pět hvězd.


Draci padlého Slunce je další z knih série Dragonlance. Stejně jako ostatní tituly má pár plusů i mínusů. Kniha Vám nabídne zajímavý příběh, který ale na mě ze začátku působil trochu ohraně. Ale jak se děj rozplétá je jasné, že trilogie "Válka duší" bude stát za přečtení.


Opět musím ocenit pěknou provázanost příběhů, která tento komiks posouvá o kus dál. Navíc zákulisí ženských wrestlingových zápasů se mi líbilo :)


Mechanická Maggie je souborem povídek pojednávajících o dvojici kamarádek - Maggie a Hopey - a jejich partě. I když zpočátku nesourodý mix se může zdát trochu matoucí, s přibývajícícmi stránkami člověk poznává jednotlivé postavy i jejich vzájemné vztahy. A to je to, co mě na tomto komiksu opravdu zaujalo. To, jak autor dokázal servírovat jednotlivě nesouvisející povídky do opravdu čtivého celku. Zasloužené čtyři hvězdy.


Výborně napsaný román, který i dnes může nabídnout zajímavý pohled. O tolik znepokojující, že myšlenky v ní obsažené jsou stále aktuální.


Vynikající jízda kultovním komiksem pokračuje. Opět výborné zpracování a pořádní porce čtiva za pěkný peníz.


Abych byl upřímný, do čtení této ságy jsem se pustil jen kvůli slibu, že jí celou přečtu. Zatímco první díl mě celkem příjemně překvapil, o ostatních se to říci nedá. Autorka během čtyř knih nepřináší nic inovativního, psychicky se postavy vůbec nevyvíjí a balastu, který má být "sarkastický" je tolik, že nudí už po prvních stránkách. Mělo by se jednat o urban fantasy a ne během čtyř knih pořád omýlat, jaký byli bratři chudáčci nebo jak je to vlastně nebezpečný dravec. Chtěl jsem tuto knihu označit za odpad, ale musím přiznat, že konec je celkem překvapivý. Jen si nedokážu představit o čem budou další tři knihy, když už tento výtvor je křečovitým "vařením z vody".


Ať už zní přebal sebelíp, ať už je obálka sebebarevnější, na obsah to nemá vliv, jak jsem se o tom mohl přesvědčit u této knihy. Sci-fi z nakladatelství Laser sice bývá kvalitní, ale najdou se i vyjímky.
Příběh této space opery vypovídá o souboji dvou klanů o vzácnou látku Illyrium. Kdo vlastní Illyrium, vlastní energii pro všechno možné. Těží se po gramech, ale jen v nově je ho přes sedm tun. Takže se naše posádka vydává do srdce umírající hvězdy, aby Illyium dostala.
Zajímavý námět, který by ale stačil na povídku, na knihu ne. Tu můžeme rozdělit na tři části: úvod (4 strany), Nuda: putování vesmírem, kde vlastně sami nevíte kde jste, nicneříkající a zbytečně složité dialogy, občas světlejší odstavec (270 stran) a strhující konec, který byl k rozvláčnosti knihy dost rychlý (10 stran).
Názor nakonec je na vás, já sám jsem trochu na rozpacích, je to dobrá povádka a ucházející knížka. Ještě že z toho není špatný seriál :)


WoW: Ashbringer nám představuje slavný příběh ze světa Warcraftu - navíc se nejedná o dětinský komiks jako je to u ostatních Warcraftů. Nevýhodou je jen nepřehlednost malých panelů.


Nebojím se říci, že Království Tvé patří mezi nejlepší komiksy, které u nás zatím vyšly :)
