Rawen616
komentáře u knih

Vynikající a vyčerpávající záležitost, která se ale více než na samotnou záchrannou operaci zaměřuje na politické pozadí před a po výbuchu. Pro někoho to tak může být malé zklamání. Ale pokud vás zajímají příčiny, kdo, co, proč, kdy a kde řekl či udělal před tím než vůbec byla samotná elektrárna vystavěna a co se dělo v letech následujících, pak si přijdete na své. Co z celé knihy vyplývá je až absurdní konflikt mezi úžasně odvážnými lidmi co se snaží vše zachránit a naprosto selhávajícím,paranoidním a zvrhlým státem, jakým byl Sovětský svaz. Snaha vše utajit a vesele pořádat dětské prvomájové průvody, zatímco o pár kilometrů dál tryská jaderný vulkán o kterém už ví půlka světa by působila až komicky, kdyby to nebyla zdrcující pravda. Málokdo si dnes uvědomuje jak ohromný průser tenkrát hrozil minimálně celé východní Evropě a stačilo opravdu jen málo. Z knihy pak celkem jasně vyvodíme, že právě Černobyl je jednou ze zásadních věcí, která celému komunistickému režimu v SSSR zlomila vaz. Zajímavý je pak závěrečný popis událostí na Ukrajině. Pro každého, kdo se kdy byť jen trochu zajímal o události kolem Černobylu je kniha povinnou četbou. Oceňuji, že autor nijak nedémonizuje jadernou energii ale pouze varuje. Ale varování je to rozhodně mrazivé.
PS:Ohledně potápěčů - informace o tom, že všichni tři zemřeli se dá na internetu běžně dohledat v článcích z celého světa z let 2017,2016 a níže. Tudíž i autor knihy bohužel podlehl. To, že ve skutečnosti přežili bylo i pro mě překvapením, protože jsem tomu také dlouhá léta věřil.
***
V češtině se mimo jiné tato informace objevila i na silně proruském a silně dezinformačním webu AC24. Člověk by čekal, že tam aspoň o sobě budou psát pravdu, narozdíl od prohnilých západních webů. A ono ne:-)


Kniha, která vám na 288 stranách sdělí naprosto šokující a nečekanou informaci. A sice tu, že když si uděláte nějaký svůj útulný koutek, dáte si tam kytičku a věci co máte rádi a večer se zachumláte do deky s nějakým horkým nápojem, knížkou a nebo si pustíte něco oblíbeného, či si dáte dobré jídlo nebo strávíte občas večer v kruhu rodiném či s přáteli a nebo sami(dle povahy), budete se u toho cítit spokojení. Jsem v šoku!


Kdysi jsem slyšel, že nejhorší peklo je být někde zavřený se všemi svými známými. A přesně tohle se hrdinům stane. Akorát tady jsou ještě pro větší efekt uzavřeni nejen s přáteli ale i s lidmi, s nimiž rozhodně zavření být nechcete. Celá ta idea s kupolí je tu jen proto aby mohl King rozjet další brutální jízdu ukazující jak z lidí vystavených krizové situaci spadnou jejich masky civilizovanosti a z už tak dost bídné situace udělají ještě větší horor.


Hodně silná kniha o naprosté bezmoci obyčejných lidí a neochotě mocných zastavit zlo, dokud je čas. Mučení, teror, vynucená přiznání, likvidace přednostně vlivných a bohatých...Zlo přichází vždy stejně. Nejdříve se vznešenou myšlenkou o ochraně, očistě a bezpečnějším světě a končí to hromadou mrtvol. A je jen na nás jestli to dopustíme, viz citace z knihy:
"Tyranům a lotrům se vždycky dobře žije mezi hlupáky"


Konečně jsem si doplnil tuhle ostudnou mezeru ve vzdělání. Ve školách tuto knihu obvykle odbudou učitelé poznámkou, že jde o Čapkovo kritiku fašismu. To je ale velký omyl, kritika fašismu a nacismu ( což jsou rozdílné pojmy!) tu JE obsažena ale je to jen jedna část knihy.
Morální políček tu totiž dostávají všichni. Tím největším nepřítelem lidstva tu totiž nakonec nejsou miliardové armády mloků ale lidstvo samo.
Kapitalisté kteří nasazují mloky všude bez ohledu na lidi a na následky, hlavně ať to sype. Komunisté, kteří je nabádají ke vzpouře a vytržení z područí pánů. Různí humanisté a řečeno dnešním stylem "sluníčkáři", kteří chtějí mlokům dát ještě více práv na úkor lidí samotných a samozřejmě i nacisté, kteří neopomenou zdůraznit, že jejich mloci jsou rasově více na výši a chtějí je využít především ke zbrojním účelům. A suchá nit nezůstane ani na typických "čecháčcích", kteří se do poslední chvíle do ničeho nepletou, protože co je za hranicemi to se nás netýká a pak se na konci všichni hrozně diví.
Karel Čapek byl prostě vizionář a měl opravdu skvělý přehled. Kniha je myslím velice aktuální i v dnešní době. Když mloci zaútočí a začnou podkopávat a odpalovat města, k čemuž se poté hlasí rozhlasem jakýsi jejich vůdce, nelze v tom nevidět současný terorismus.
Čapek tu vlastně dokonale popsal i průběh druhé světové války ke které se teprve schylovalo ( kniha je z roku 1935 ). Mloci hojně podporovaní Německem drží v blokádě Anglii, která se jediná rozhodne bránit jejich výhrůžkám a ostaní státy raději drží ústa a krok i když je jim jasné, že budou další na řadě(teď po letech v době Putinovi agrese je tohle ještě mnohonásobně aktuálnější)
Jelikož je to kniha bez hlavního hrdiny a psaná střídavě formou vyprávění ,historického dokumentu a novinových článků, může na vás působit malinko roztříštěně. Na druhou stranu se v tom dobře orientuje a z fiktivních článků bych vyzvedl především "Soumrak lidstva". Při jeho čtení opravdu zamrazí.
Nejlépe uděláte, když si knihu přečtete sami. Je volně přístupná na wikizdrojích a čtení nezabere víc jak 2 - 3 odpoledne. Přeji příjemnou depresi :-)


Hodnocení berte spíš jako doporučení, že si rozhodně stojí za to tuto knihu přečíst. Jinak je v tomto případě jakékoliv hodnocení spíše sporné. Nejde o klasickou literaturu ale o přepis několika rozhovorů s lidmi ze všech možných vrstev společnosti kteří vyprávějí o svém životě v KLDR. A že je tedy opravdu o čem vyprávět. Počítejte s množstvím smíšených pocitů. Od pobavení nad tím jak antizápadní a antikapitalistická společnost potají vesele šmelí se západním kapitálem a zbožím až po naprosté zhnusení nad všudypřítomným strachem z udavačství, totální vymývárny mozků už u dětí ve školce a drakonickými tresty za sebemenší provinění, kdy veřejná poprava celé rodiny není nijak vyjímečný jev. Rozhodně si po přečtení začnete vážit toho kde žijete a jak žijete. I se všemi těmi malichernostmi které považujeme za problémy. Plusem je i velmi kvalitní a graficky poutavé zpracování celé knihy.


Tak tohle je pro mě asi překvapení roku, jelikož je to uplně něco jiného než jsem původně čekal. Skvěle odsýpající adrenalinová jednohubka, která bude děti zaručeně bavit a dospělého neurazí, ba naopak je opravdu těžké se od toho odtrhnout jaký to má spád. Samozřejmě je nutné se u toho trochu přepnout do dětského módu a být znovu fascinován objevováním světa a taky se připravit na příval menších a větších klišé a tolerovat určitou naivitu, nutnou pro tento žánr( ano, plno věcí je tam vyřešeno šťastnou náhodou:-) ). Celá kniha je prakticky jen honičkou mezi dětmi a bandou padouchů po tajemné čtvrti s postupným objevováním jejího tajemství, které má navíc takový pěkně steampunkový nádech. Buďte také připraveni na to, že kniha je docela temná a dětské hrdiny ani čtenáře nijak moc nešetří a výtečně vygradovaný závěr přetočí pár věcí jiným směrem než si čtenář a hlavní hrdinové celou dobu myslí a to já rád. Objektivně asi na čtyři, ale velké dítě v mém nitru dává plný počet:-)


Podobně jako Válka s mloky je i Továrna na Absolutno spíš takovým souborem krátkých článků, reportáží a občas rozhovorů mezi několika postavami. Důležitá je spíše myšlenka a vize budoucnosti. Na počátku je skvělý vynález který krom výroby obrovského množství energie prakticky zdarma uvolňuje také "boží" tvořivou sílu a dává člověku nadpřirozené schopnosti či znásobuje lidskou spiritualitu a na konci je samozřejmě ultimátní světová válka o to, čí "Bůh" je lepší. To celé napsáno krásně sarkastickým stylem. Zkuste si v některých kapitolách nahradit slovo karburátor, jak se onen boží motor nazývá, za slova umělá inteligence či fúzní reaktor a pak si uvědomíte jak ďábelsky vizionářský Karel Čapek v mnoha ohledech je.


Tak je to za mnou. Jelikož v recenzích tady již zaznělo vše podstatné, začnu zpříma a pozor na malé spoilery - poslední díl, je slabší. Vrcholem trilogie je jednoznačně Temný les. I jeho závěr by mohl být "oficiálním" koncem. Ale jak už jsem napsal v recenzích u obou předchozích dílů, autor se ani u Vzpomínky na Zemi nebojí přihodit do knihy pár levelů navíc a prakticky do poslední stránky udržovat čtenáře v nejistotě, kam se celý příběh bude odvíjet. Opět tedy budeme provádět obrovské časové skoky do budoucnosti, kdy se pokaždé otevře jiný nový svět. Dočkáme se tak tentokrát i trochu postapo žánru(Australská epizoda) ale nevydržíme v něm dlouho a děj skáče dál. Města budoucnosti dají vzpomenou na Setkání s Rámou od Clarka. Za velice zdařilé považuji "pohádky" do nichž jedna z hlavních postav zašifruje důležité sdělení. Ty by totiž obstály klidně i jako samostatné fantasy. Bohužel(pozor na spoilery) jakmile konflikt s Trisolarany ustoupí na vedlejší kolej a lidstvo začne řešit další problém, svižnost knihy trochu utrpí. Samotná závěrečná část je docela depresivní a smutná záležitost a úplný konec má téměř biblický charakter.
Jako celek je samozřejmě celá Trilogie skvělá. I když se dá (čistě podle mne) kvalita knih vyjádřit grafem, kde křivka stoupá s prvním dílem, následně dosáhne svého vrcholu s dílem druhým a u třetího mírně klesá až se srovná do roviny asi tak o třetinku pod svých vrcholem. Autor opravdu nešetří fantazií a do poslední stránky do vás valí jednu nepředstavitelnější teorii či technologii za druhou. Ve Vzpomínce se k tomu všemu přidávají i čtyř a více/méně rozměrové vesmíry a cesty do budoucnosti už ne o staletí ale klidně miliony let. Celkové vyznění trilogie je rozhodně pesimistické a depresivní oproti většině známých a populárních scifi a nemusí to každému sednout. Lidstvo tu není žádný pokrokový objevitel vesmíru ale musí se spokojit s rolí ustrašeného hmyzu, který by měl dělat vše pro to, aby si ho pokud možno nikdo nevšiml. Příměr s tím, jak se chovaly lidské "vyspělé" civilizace k "zaostalému" domorodému obyvatelstvu nově objevených kolonií tu funguje v rámci celého vesmíru a je bohužel naprosto logický a reálný. Vyvinutější vždy ničí nebo ovládne slabšího. Ani ne tak z důvodů povýšenosti ale zkrátka proto, že slabší se za pár století může vyvinout a začít se chovat stejně a je to tedy existenčně výhodné do budoucna. Znič nebo podmaň konkurenci v době, kdy ještě nemůže být konkurencí. Geniálně děsivé a reálné. Můžeme si tak z knihy odnést sdělení, že bychom si měli vážit toho co máme, protože budoucnost nemusí být zrovna růžová, na druhou stranu je zde i jistá výzva k objevování a opuštění rodné hroudy. Ale je nutné počítat s následky a ty mohou být ve vesmírném měřítku obrovské.
Verdikt celé trilogie: Rozhodně dobré, velmi originální a značně nezvyklé scifi i když s trochu nevyrovnanou kvalitou a občas přeci jen poněkud zvláštními nápady a s opravdu vysokými nároky na čtenářovu fantazii.


Tak jsem si řekl, že si ke konci roku odpočinu od dobrých a odborných knih a přečtu si nějakej bizár. Už při pohledu na obálku mi bylo jasné, že toto je přesně ten bizár co hledám. Krom toho, rád čtu co se podivným lidem honí hlavou a tady to navíc bylo okořeněno devadesátými lety, které mám spojené s dětstvím a samotného Jonáka si matně z televize dokonce pamatuji. A teď ke knize - tak rozhodně je nutné si uvědomit, že jí psal člověk, kterému ve vězení hráblo(založil si tam dokonce své náboženství) a který byl exotem a podvodníkem už předtím. Minimálně třetina knihy jsou sexuální zážitky, které ale spíše působí jako úlety do sexuálních fantazií nebo klasické "zápletky" z porna a rozhodně ne jako realita. Nebo jsem asi celý život dělal něco špatně, když podle sexy dvousetkilového mastodonta Jonáka stačí ženám jen říct(mnohdy ani to ne, jen mrknout) a jsou prakticky okamžitě ochotné k pissingu, gangbangu a hromadě dalších praktik, klidně i na veřejnosti. A to ještě byla podle závěrečného slova víc jak půlka prasáren z knihy vystřižena. Sice se pohyboval v dost pochybných kruzích ale obávám se, že tady zkrátka někdo neudržel své fantazie na uzdě. Co je ale už zajímavé, je popis "podnikání" za komunistů a průběh Sametové revoluce a následný vpád divokého kapitalismu. Tady se musí nechat, že Jonák opravdu "ojebával"(tady to tomu hrochovi narozdíl od těch tisíců žen věřím) všechno co šlo a byl pro každou levárnu a černotu. Ne, že by to jiní nedělali ale Jonák v tom vynikal a doba ve které žil tomu navíc hrozně nahrávala. Zároveň to byl takový Forrest Gump/Jára Cimrman, co se přimotal ke kdejaké známé osobnosti nebo události té doby a všude si chytře dělal známosti a kontakty, tu dobře poradil, tamhle zase pomohl atd. Těžko říct, jestli je dobře či špatně, že už se asi nikdy nedozvíme podrobnosti z provozu jeho Discolandu a co se dělo během jeho uvěznění. Čistě subjektivně mi, podle jeho myšlení a vyjadřování v knize, vražda jeho manželky z níž byl obviněn k němu vůbec nesedí. Ale nehodlám spekulovat o jeho vině či nevině. Gauner to byl a lotrů měl kolem sebe habaděj. Takže kniha rozhodně splnila účel. Bizár to byl solidní a co je všechno pravda a co si přibarvil už se nikdy nedozvíme.


Tak jsem se zase jednou pustil do nějaké té české klasiky. A zase to hodně dlouho neudělám. Je mi jasné, že můj názor asi leckdo nezkousne ale s tím tak nějak dokážu žít. Co v knize máme? Hlavní hrdinka je naprosto tupá blbka, která neustále opěvuje kde co ale hlavně sebe a dle textu soudím, že jí dokáže pořádně vzrušit jen když se připravuje maso, vaří maso, žere maso a zapíjí se to tupláky s pivem. Její manžel je směšný a téměř němý suchar a strýc Pepin je se svým řvaním a "vtipnými historkami" vtipný jen prvních pár vět. Co mě na knize iritovalo asi nejvíc je jakási oslava týrání zvířat. Hned na začátku máme barvitý popis splašených koní, kteří jsou za svůj prohřešek do krve zbičováni. Téměř třetinu knihy zabere popis zabijačky kdy to dle komentářů hrdinky vypadá, že není na světě nic krásnějšího než zabít, rozřezat a sežrat zvíře. Což ostatně sama později korunuje tím, když jen tak z rozmaru uřízne psovi ocas a ten následně trpí a je zastřelen nikoliv milosrdně ale ustřílen několika ranami. To vše popisováno krásnou květnatou češtinou až mi z toho bylo na blití. Nejsem vegan ani nic podobného ale mám jistou úctou k živým tvorům, kterou očividně Hrabal zcela postrádal. A samozřejmě nesmím zapomenout, že kniha nemá ani zápletku, ani děj a v jednu chvíli prostě skončí. Poeticky popsaný sadismus a debilita je pořád jen sadismus a debilita i když to okecáte miliardou českých slovíček. Lidem to ale očividně stačí dle hodnocení. I ta jedna hvězda je na můj vkus až moc.


Přiznám se, že jsem tomu dal 5 hvězd i když mi ještě do konce nějaký kus zbýval. Teď po dočtení bych tomu snad dal těch hvězd ještě víc kdyby to šlo. Podobně jako Ponorka kterou jsem četl předtím je i tohle neskutečně emotivní, syrové a strhující zachycení zážitků přímého účastníka, který je navíc obdařen spisovatelským talentem. Takhle by to asi nenapsal nikdo, kdo to nezažil. Nečekejte tedy žádnou romantizaci války, žádné udatné hrdiny co bojují proti těm druhým "zlým". Tady je jen parta ustrašených kluků vyhnaných z domova, která ve volném čase pytlačí, krade benzín a když jdou do akce, tak se klepou strachy, chybují a uvědomují si, že hází bomby a střílí na jiné ale vlastně zároveň úplně stejné ustrašené kluky semleté mašinérií války. Jedna z nejsmutnějších ale zároveň nejsilnějších knih co jsem kdy četl.


Vynikající. Velmi uvěřitelné a do detailu promyšlené dobrodružství party astronautů při průzkumu mimozemského objektu nevídaných rozměrů, který je plný tajemných artefaktů. Napsáno tak dobře, že jsem tam byl s nimi a těšil se na každý další objev který poodhalí roušku tajemství Rámy.


Z dnešního pohledu samozřejmě už méně atraktivní, natož strašidelné ale jinak naprosto zásadní nadčasové dílo, které ovlivnilo nejen literaturu a ovlivňuje dodnes. Klasický příběh o člověku, kterému se jeho vynález vymkne z rukou. Zajímavé je to ale zejména "prohozením" rolí, kdy hlavní tragickou postavou která vzbuzuje lítost, i přes hrozně věci které dělá, je právě ono stvořené monstrum a nikoliv jeho tvůrce. Právě při jejich střetnutích a rozhovorech se kniha stává spíše psychologickou a filozofující a řeší se zneužití vědy, přijetí zodpovědnosti za své činy ale také nenávist lidí ke všemu cizímu a neznámému atd. Když uvážíme, že jde o knihu z roku 1818 a napsala ji devatenáctiletá holčina, tak to teda všechny klobouky dolů.


Odpad už z principu, protože tohle není literatura ale čistokrevná propaganda/vymývárna mozků méně bystrých spoluobčanů. Uznávám, že je to o malinko promyšlenější než ta první kniha. Ta byla jen z prstu vycucanou utopií, které snad nemohl věřit nikdo kdo má mozek větší než angrešt. Tady je dokonce i jeden recept na zákusek(ano, opravdu) Bohužel vidím na koho to přesně cílí a jak to říká přesně to, co chce tahle cílovka slyšet. Žádné vysvětlení , žádné podrobnější zasvěcení do problematiky. Prostě mi dejte hlas, jsem nejlepší a nejúžasnější premiér(a vůbec se zuby nehty nesnažím udržet v politice protože jinak bych šel do vězení...) a jen jak to vyhraju tak lusknu prsty a všichni budeme lítat ve vznášedlech zadarmo a z kohoutků poteče šampaňské rychleji, než byste poslali syna na Krym...A že to sliboval už před lety a nic z toho pořád nemáte? No, za to může přece ta zlá opozice, Piráti, migranti... Teď to zase pokazil Covid ale to by v tom byl Kalousek aby to tentokrát nevyšlo. Ono vlastně to heslo Bude líp je super. Andrej neříká kdy bude líp. Jednou možná. Třeba za 100, 200 let. Vy, Andrejovi voliči, se toho rozhodně nedožijete.

Tak jsem nakonec zdolal krátce po sobě všechny čtyři díly. Můžeme si tak shrnout co jsem napsal už k těm předchozím, protože na celou sérii je nutno nahlížet a hodnotit ji jako celek(ačkoliv má vyjít ještě pátý díl). Krátce řečeno, celá série je jedna velká koncentrovaná deprese a zhnusení. Zároveň je ale třeba přiznat, že je to napsáno natolik čtivě a nabito tolika informacemi o daných případech, že zkrátka nelze přestat. Člověk je obvykle fascinován tím čeho se bojí nebo co je jeho naturelu naprosto vzdálené(snad!) jako dítě, které ví, že by se nemělo koukat ale stejně mu to nedá. Ale i otrlý člověk jako já měl chvílemi co dělat. Zejména pokud máte děti nebo vám je ubližování slabším proti srsti, protože v drtivé většině případů bývají brutálně zavražděni a znásilněni hlavně "snadné" oběti v podobě mladých žen, dětí a babiček. Když se pak v každé kapitole prokoušete "suchým" kriminalistickým popisem toho v jakém stavu byla nalezena oběť, nastává to pravé peklo neboť se začne rozebírat pachatel a jeho myšlenkové pochody. Musí se nechat, že série poněkud nahlodala můj názor, že trest smrti je špatné řešení. V některých případech rozhodně není, protože někteří lidé jsou zkrátka doslova vadní a společnosti nebezpeční, bez ohledu na léčbu. Stejně tak ve vás celá série vyvolá lehkou paranoiu protože si uvědomíte, že narušených lidí je asi celkem dost a nejsou poznat. Ba naopak ten zkrat kdy začnou vraždit může přijít zcela náhle a nečekaně. A bez ohledu na pohlaví nebo věk. Nejzajímavější částí čtvrtého dílu je totiž kapitola o ženách vražedkyních a nejděsivějí je rozhodně ta o dětech vrazích. Zejména případ z Kmětiněvsi z roku 2004 kdy vyšlo najevo, že brutální vraždu a znásilnění stejně staré školačky má na svědomí třináctiletý kluk, který si "chtěl jen tak bodnout"... Závěrem. Dočetl jsem. Stálo to za to ale nějaká terapie optimističtější literaturou bude nejspíš nutností.
PS: Ohledně specifického stylu kterým Šulc píše. Uživatel/ka Mermaid níže má pravdu jen napůl. Ano, Šulc píše cynickým chlapáckým stylem, ostatně vzhledem k tématu jaké píše je to asi po letech jediná psychická obrana a neodpustí si osobní jízlivé poznámky k věcem které se mu tak úplně nezamlouvají. Rozhodně ale nic nebagatelizuje a ani jsem si nevšiml nějakého nevhodného postoje vůči ženám. Naopak, vždy stojí na straně obětí(což jsou v drtivé většině bohužel ženy) a pachatelům by nejradši přál co nejtvrdší tresty. V případu vražedkyně která zabila muže který jí týral ale stojí na její straně. A to je myslím správné. Rád si také kopne do moderních "levicových" manýrů kdy to občas opravdu vypadá, že oběť je vlastně jen taková obtěžující položka a hlavní je vraha pochopit, léčit, div ne s ním soucítit(a pro příklad jak je to hrozně super cituje případy kdy takto propuštění devianti za odměnu pozabíjeli ještě pár dalších lidí a dětí). Ale nemusíte mít strach z nějakých politických názorů, jde doslova o pár hlášek na 4 tlusté knihy. Z celé série je patrný autorův obdiv k odborníkům a vyšetřovatelům a ve velkém je cituje a váží si hlavně jejich názorů. Ve všech knihách je na konci každé kapitoly i epilog a vyjádření některého z nich - najčastěji pana Markoviče. A je to příjemné, protože sem tam je i v opozici s názorem právě Šulce:-) No a pokud jste dočetli až sem a přihodili si k tomu i recenze předchozích dílů, máte asi jasnou představu co očekávat. Tak či onak je to opravdu monumentální dílo pro zájemce o kriminalistiku a velká poklona před autorem i všemi vyšetřovateli a odborníky. Stejně tak ale na rovinu musím přiznat, že už to asi nikdy nechci znovu číst ani mít doma v knihovně.
Dovolím si parafrázovat jednu autorovo hlášku. Dveře panoptika se se skřípotem otevírají a za nimi se objevuje dlouhá, děsivá a temná chodba plná krve a monster. Máte odvahu vstoupit/začít číst?


Myslím, že můžete v klidu zahodit všechny horrory i rádoby brutální moderní thrillery a detektivky. Pokud se chcete u knihy trochu orosit, tak vězte, že největší hrůza se odehrává v prosté realitě. Předpokládám, že dojem z prvního dílu bude víceméně souhlasit i s dojmy z dílů dalších. První kniha rozebírá sexuální vraždy od doby první republiky až do cca 80.let. "Užijete" si tak ikonické případy jako je Otýlie Vranská, vrah Mrázek či brutální Hojer, kterým kniha končí. Napsáno je to neuvěřitelně čtivě a věcně. Místy si autor, zřejmě už trochu zdeformovaný z tématu jakému se věnuje, neodpustí lehce cynickou osobní poznámku. Ale ono to nevadí, spíše to umocňuje celkovou "noir" atmosféru kde na nějaké sladké řečičky prostě není místo. Přiložená fotogalerie také není nic pro slabé nervy. Skvělé jsou vždy krátké články a vyjádření kriminalistů Jiřího Markoviče a Luboše Valeriána na konci každé z kapitol. Podtrženo sečteno, nutnost pro zájemce o historii zločinu a kriminalistiku v ČR a ČSSR.
Nejděsivějším faktem který si z knihy odnesete je, že ti nejbrutálnější devianti většinou nevypadají nijak nebezpečně, spíš naopak, většinou působí jako neškodní podivíni. Klidně s jedním takovým můžete denně jezdit v tramvaji nebo v metru nebo ho potkávat cestou do práce. A nebo ho potkat zcela náhodně až se někdy budete večer vracet přes nějaké odléhlé místo kudy chodíte denně. Třeba si vás vytipoval jako budoucí oběť zrovna teď když jdete někdě městem, koukáte do mobilu místo kolem sebe a čtete tyto řádky...


Přiznám se, že jsem nějak neměl na knižní verzi odvahu, neboť je to opravdu kniha jako cihla(i když už jsem pár i větších cihel zdolal) a tak jsem se pustil do audioverze(mimochodem skvěle zpracované). Co si budeme povídat, Simmons je epický grafoman. Už jeho Hyperion(oba) mi byl varováním. Zároveň se ale musí nechat, že ten chlap píše skvěle a jeho knihy se mi líbí. Terror teď už není vyjímkou. Terror je poctivý drsný "survival" se vším všudy. Název knihy i lodi je vskutku příznačný. S přibývajícími stránkami je to totiž opravdu čím dál větší teror. Navíc okořeněný tím, že je to celé založené na skutečné události. Neustálá zima, tma a beznaděj ledové pustiny, hlad který postupně probouzí myšlenky na kanibalismus a do toho ještě eskymácká mystika a tajemný netvor. Zdánlivě není knize co vytknout až na jedinou věc. Chvílemi je těch odboček, flashbacků a popisů přeci jen opravdu hodně. Na jednu stranu je skvělé, že Simmons si skutečně nejspíš nastudoval dopodrobna uplně všechno od tehdejší kultury, loďařství, strastí a výbavy polárníků, podrobný náhled do života a mytologie eskymáků atd. a se vším vás seznámí, ale trochu to brzdilo celé tempo knihy, která by i bez toho byla opravdu velmi dlouhá. Druhá malá výtka je v tom, že kdyby se z knihy vyškrtlo veškeré mystično a tajemný netvor, pořád to bude velmi funkční a drsný příběh o zoufalém boji o život proti drsné divočině a dost možná by to knize i pomohlo, nebo jí to spíš ani nijak výrazně neuškodilo. Alespoň mě přišly zhoršující se životní podmínky a ztenčující se zásoby jako dostatečný zdroj teroru, monstrum potulující se někde kolem už bylo jen třešinkou na velmi chudém dortu. Tak jako tak se ale vyplatí přečíst a nebo slyšet a já si jí rozhodně dám ještě někdy celou znova. Na zimu je to ideální čtení.


Působivá zpověď feťačky. I po letech je to pořád zcela aktuální. Když pominu ten pekelný kruh prostituce-droga-zítra s tím přestanu-prostituce-droga...ze kterého prakticky není úniku tak v knize nejvíc oceňuji to, že lacině nedémonizuje ani feťáky ani drogy. Naopak velice realisticky popisuje proč do tohohle svinstva člověk zabředne. Zajímavé byly části knihy, kde hrdinka kritizuje svým pohledem tu nefetující část společnosti. A má svým způsobem pravdu. V čem jsou, v očích mladé holky, dospělí lidé, kteří se honí za penězi aby si kupovaly předražené krámy, chodí za prostitutkami, pijí alkohol a odkládají své děti do diskoték a zcela nevyhovujícího prostředí sídlišť lepší než fetka z nádraží? Oba se ničí v honbě za svými prioritami. Je to poučná knihy pro děti i pro rodiče.


Uznávám sice, že kniha je napsána takovým hodně prostým způsobem, ale jejím účelem očividně nebylo ohromit nás literární exhibicí autora. Události které kniha popisuje jsou totiž neskutečně silné sami o sobě a právě ten prostý, až dokumentární styl a krátké kapitoly jsou tím, co vás strhne. Od samotného atentátu až do konce to je pak jedna velká emotivní jízda, kdy dojde asi i na nějakou tu chlapskou slzu. Některé události jsou sice zdramatizované příliš a sem tam si autor vypůjčil i pár mýtů o celé operaci, ale to nic nemění na celkovém významu knihy, která je skvělým pomníkem všem zúčastněným na této významné, byť krvavě zaplacené akci.
