Refadora komentáře u knih
Kdybych mohla, dám deset hvězdiček! Kniha mně naprosto vtáhla, vyprávění hlavní postavy je tak autentické a otevřené, že si připadám, jako bych byla v její hlavě. Vůbec mi nevadí střídání popisu současnosti u soudu nebo ve vazbě a minulosti, ani to, že je vyprávění protkané ne vždy jasně uspořádanými myšlenkami hrdinky.. dodává to příběhu na autentičnosti, protože ani ve skutečnosti nejsou myšlenky vždy lineární a smysluplné. Příběh se s přibývajícími stránkami knihy prohluboval a na konci jsem už skoro nemohla přestat číst, ale taky jsem nechtěla přijít o žádnou myšlenku a každou stránku jsem si chtěla vychutnat. I na začátku mne ale kniha zaujala stylem psaní, který mne přenesl zpátky do kůže puberťačky. Knížku všem doporučuji a těším se, až se podívám i na seriál!
Tuhle knížku asi není možné brát moc vážně, situace je od začátku naprosto nereálná, hlavní postavy jsou supermani, kteří i při život ohrožujícím zranění uskakují před kulkami, pachatel má za sebou přes 50 vražd, které mu bez problémů prošly.. Ale když od čtení nic nečekáte, nebudete zklamaní, knížka je občas vtipná (zvláštním černým humorem) a děj rychle odsýpá.
Hodně čtivá a napínavá knížka, čte se jedním dechem a skoro nejde přestat.. Líbilo se mi, že autorka na začátku představila všechny postavy a snad všechny se na chvíli ocitly v roli vypravěče- mohla jsem se do nich trochu vcítit a zjistit, jak uvažují. Od začátku jsem také tipovala oběti a pachatele- oběti jsem částečně uhodla, ale kdo za útoky stojí jsem neodhalila. A ještě musím říct, že jsem si chvílemi připadala jako ve hře Městečko Palermo ;-)
Nejvíc můj dojem z knihy vystihují tři písmena.. wtf? Tušila jsem, že příběh bude hodně zamotaný a rozuzlení překvapivé, ale všechno má své meze a hranice uvěřitelnosti..Nemůžu ale popřít, že se knížka velmi dobře četla- jako oddechovka na dovolenou je to fajn.
Fakt divný téma..líbí se mi styl psaní autorky a námět knihy byl opravdu originální, ale do knížky jsem se dlouho nemohla začíst a s výjimkou prostřední části mi kniha ani nepřišla moc napínavá.
Knížka se četla skoro sama a asi posledních 150 stran jsem se od ní nemohla odtrhnout. Propojení s příběhem z minulosti bylo zajímavé, ale i když jsem četla skoro bez přestávky, v příběhu a postavách jsem se dost ztrácela. Autorka vymyslela zajímavý a komplikovaný děj, ale výsledný příběh mi přišel hodně neuvěřitelný a překombinovaný. K orientaci v ději moc nepomáhalo ani to, že se některé postavy objevovaly na různých místech pod různými jmény.
Není to úplně detektivka, ale je to další krásně napsaná napínavá knížka o životě v určité sociální skupině, s perfektně vykreslenými charaktery. Charlie a Franceska mi už teď chybí! Těším se na další knížky autorky! Jen poznámka pro ty, kteří nečetli první autorčinu knížku- tato na ni v mnoha ohledech navazuje a část zápletky z první knihy je tu vysvětlena.
Chvílemi se mi trochu pletly postavy, ale to je tak to jediné, co bych knížce vytkla ;-). Autorka mne do příběhu stoprocentně vtáhla, prostředí i postavy byly velmi barvitě a věrohodně popsány. Téma bylo originální a rozuzlení uvěřitelné- i když nešlo o vyšetřování v pravém slova smyslu a zarytí fanoušci detektivek by mohli být trochu zklamáni.
Z knížky mám rozporuplné pocity. Čte se dobře a postavy i situace jsou vylíčené tak, že se do nich dokážu vžít a některé scény mám stále před očima. S dějem to už ale je horší. Přiznám se, že si po týdnu nepamatuji skoro nic, jen to, že jsem hlavního záporáka odhadla hned, jak přišel na scénu.
Spíš než detektivka je to pořádný drama! Hlavního záporáka jsem odhadla asi dřív, než autorka zamýšlela. Její kniha ale není o překvapivých zločincích. Je spíše o prožívání zločinu jeho různými aktéry. A tyto pocity dokáže autorka popsat dokonale. Pro někoho to ale může být příliš velké sousto a ani pro otrlé čtenáře to nemusí být hezké čtení. Přirovnala bych to k severským seriálům Most a Zločin (kdo zná, nejvíc k poslední sérii Mostu).
Těžko hodnotit..chvílemi jsem si říkala, že to je jedna z nejlepších a nejpropracovanějších knížek, které jsem v poslední době četla, ale na druhou stranu v knížce byly i slabší momenty (především některé novinové výstřižky). A také se mi těžko hodnotí knížka, která v podstatě nemá rozuzlení- objasněná byla jen menší část zápletky, proto nemůžu posoudit, do jaké míry má děj hlavu a patu. Styl psaní autorky se mi ale opravdu líbí a líbí se mi, že jde do hloubky v myšlenkách hlavní hrdinky a její někdy neočekávané chování vždy patřičně okomentuje. Líbil se mi i popis vztahů hlavní hrdinky- i když předpokládám, že v tomto případě si přijdou na své spíš čtenářky ženského pohlaví.
Sympatický autor, sympatické postavy a velmi zajímavý námět. Bohužel čtu opravdu hodně detektivek, tak jsem vraha odhalila ještě předtím, než se v knize doopravdy objevil. Jinak stylem psaní mi autor trochu připomněl Eda Mc Baina, knížka je chvílemi odlehčená humorem.
Už dlouho jsem nečetla tak dobrou detektivku. Knížky Angely Marsons mají všechno, co u detektivky očekávám. Jsou napínavé, mají hezky vykreslené postavy a i nějaký hlubší společenský přesah. Jako obvykle Kim a její kolegové řeší dva různé případy a ani tentokrát to nepůsobí rušivě. Líbilo se mi sledovat oba vyšetřovací týmy, i když linku se Stacey jsem chápala méně, protože už si moc nevzpomínám na předchozí knihu a tato kniha na ni chvílemi odkazovala.
Autorka umí velmi dobře a barvitě popsat prostředí i hlavní postavy, do děje mě opravdu vtáhla a věřím, že atmosféra knihy mi zůstane dlouho pod kůží. Četla jsem od ní ale téměř všechny další knihy a proto se neubráním určitému srovnání. Je trochu poznat, že jde o její prvotinu. Knížka je nejnapínavější přibližně uprostřed, tam má i největší spád. Pak vyprávění prudce zpomalí, autorka odkryje skoro všechny karty a posledních asi 40 stran už je celkem předvídatelných. A kdo má tu možnost, doporučuji číst před sérií o Lacey.
Knížku jsem přečetla za jednu noc a asi od půlky jsem četla jen kapitoly "Minulost", protože jsem chtěla trochu ušetřit čas a vyspat se, ale nakonec mi to nedalo a poté jsem přečetla i kapitoly "Přítomnost" a skončila jsem ve 4 ráno. Kniha je tedy opravdu velmi čtivá a myslím, že střídání kapitol z "minulosti" (i když ke konci už navazuje na přítomnost) a "přítomnosti" čtivosti ještě napomáhá, protože čtenáře drží vždy chvíli v napětí, jak bude načatý příběh pokračovat.
I přesto nemůžu knížku hodnotit dost vysoko, protože jde podle mého o nenáročnou jednohubku bez přidané hodnoty a navíc ke konci je děj dost nerealistický. Chování hlavního záporáka od určitého momentu vůbec nedává smysl a rozuzlení je dost náhodné.
Od této autorky jsem četla už všechny detektivky, které vyšly. Mám ráda její styl psaní, ale tato knížka je spíš zklamání. Líbí se mi první část vyprávění, než dojde k zločinu a přijede vyšetřovatel. Děj hezky plyne, postavy jsou pěkně vykreslené a připadám si, jako bych v Beskydech byla s nimi. Příjezdem vyšetřovatelů se ale vše doslova obrátí vzhůru nohama. Na život většiny postav najednou nahlížíme jen zvenčí, vyprávění je povrchnější a občas se mi zdá, jakoby se z hrdinů z první části stali úplně jiní lidé. Rozuzlení není moc napínavé a nepřijde mi ani logické. Vzhledem k častým zvratům a změnám v chování postav navíc můžeme vraha jen hádat.
Knížku jsem četla hned po předchozích knihách série o Lacey, proto se neubráním určitému srovnání. Knížka mi přijde měně napínavá než Volavka a nemá takovou hloubku jako Už mě vidíš. Přesto z ní mám po přečtení asi nejlepší pocit. Příběh nebyl příliš zamotaný, dokázala jsem se do něj velmi dobře vžít a situace si představit a nic mi v něm (na rozdíl od předchozích dílů) nepřišlo zbytečné. Knížka se četla tak nějak sama a ještě více jsem si v ní oblíbila některé postavy, které nás provází příběhem od prvního dílu. Jdu shánět Temné říční proudy.
Sharon J. Bolton je asi moje nejoblíbenější autorka a přesto u většiny jejích knih s hodnocením vždy chvíli počkám, než jsem si jistá svým názorem. Volavku jsem četla chvíli po prvním dílu série a hned po ní jsem se pustila do dalšího. Jde dle mého názoru o nejnapínavější část příběhu- chvílemi jsem se opravdu hodně bála a knihu jsem dočetla asi ve 3 ráno po dni, kdy jsem ji začala číst. Líbilo se mi líčení událostí z pohledu Lacey v první osobě i střídání vyprávění s tím z pohledu Evi. Za zajímavé považuji, jak autorka zkracovala úseky vyprávěné jednotlivými osobami- z počátku patřila každé hrdince jedna kapitola a s tím, jak se děj zrychloval, se zrychlovalo i střídání úhlů pohledu. Oproti prvnímu a třetímu dílu série bych vytkla pouze jednu věc- rozuzlení působí poněkud náhodně a nemá velkou přidanou hodnotu (snad kromě vyznání na věži), pachatelé nejsou příliš zajímaví a jejich pohnutky a výběr obětí nepůsobí moc důvěryhodně.
Kniha se skvěle četla, hlavní postavu jsem si i přes její alkoholové excesy oblíbila a líbily se mi i vedlejší linie příběhu. Trošku mi připomínala knihy Angely Marsons a její hrdinku Kim. Jednu hvězdičku ubírám za dle mého příliš zdlouhavý konec bez postupného budování napětí a šokujících zvratů- nápad, kdo asi bude pachatel, přišel z ničeho nic a vedl k okamžitému a ne moc překvapivému řešení.
Knížky od S.J. Bolton mám obecně ráda a ani tato nebyla vyjímkou. Nechybí jí napětí ani šokující zvraty a čte se téměř sama- i přes její délku jsem ji přečetla za dva dny. Ze začátku mi připomínala Má ji rád, nemá ji rád, hlavní hrdinka si i tady držela od čtenářů trochu odstup a nepustila je úplně do své hlavy. To jediné mi trošku vadilo, do děje jsem se nemohla plně vcítit a prožívat ho spolu s postavami.