RemiBlack komentáře u knih
2019/37
Tahle knížka, to je vážně něco neskutečného. :) Krásnosmutné, ale přece smutnokrásné.
Taková jiskra, která ve mně znovu zažehla lásku k mytologii a příběhům.
Prvních sto stran, to je takové milounké vyprávění. Asi aby nás připravilo na zbytek. - Protože to je to nejkrutější u téhle knihy. My přece víme, jak to končí.
Spousta slz a spousta úsměvů. Jedna z nejlepších.
2019/6
Jo, tak tenhle díl mě z Divokých a zlých bavil nejvíc. Patejl to bije, co to jde, návštěva u Krysy vyloženě úžasná. Magde - moje oblíbená postava. Darkness taky.
Někdo tu níže zmiňuje, že Temný prorok je výplňový díl. Možná, že jo. Ale právě o tu omáčku okolo (bitky, šílený epizodní postavy a hlášky, žádný náboženství) snad jde, ne?
2019/3
Lepší, než první díl, ale pořád tomu něco trochu chybělo. Nevím, Noční klub to není... Nářez, to jo. Ale tady jsme prostě lezli v krvi bez té správné dávky humoru. A krev bez sarkasmu, to není ono. Navíc furt ten začátek v minulosti! Ale zato Zářící a jeho banda, to už je něco jinýho. ;)
2018/63
Nemůžu se rozhodnout, jestli jsou mi Ari a Dante tolik podobní, nebo naopak ani trochu. Občas se oba chovali na facku a jindy by je člověk nejradši objal. Tolik k tomu, že psychika postav je všestranná. ;)
Já nevím, co jsem čekala. - Tohle asi ne, ale rozhodně nejsem zklamaná. Ať už to bylo jakékoli (a já ten příběh prostě popsat neumím), přečetla jsem to za odpoledne. Tolik k tomu, že to bylo hrozně čtivé. ;)
Líbili se mi Dante a Ari, líbili se mi jejich rodiče. Ariho části byly někdy smutné, Dantovy šílené. Líbila se mi obálka. Asi jsem to četla v té správné náladě. Tolik k tomu, že 5* je tak akorát. ;)
2018/61
Mám ráda styl Oscara Wildea. Je to tak nějak oddechové, ale stejně vám to něco dá. Dekadence na každém kroku hned vedle hluboké myšlenky a bůh ví co ještě. ;) Asi nejvíc se mi líbil dovětek, či co to bylo, "Fatální dar" - ta pohádková moudrost o muži, který vypráví lidem, co viděl. A samotná povídka "Strašidlo Cantervillské" má výbornou rozhlasovou hru, kterou určitě doporučuju.
Až zlatovláska jako květ
k modlitbám pohne hříšný ret,
až suchá mandloň rozkvete,
zalita slzou dítěte,
pak přijde doba šťastných chvil
a klidný bude Canterville.
2018/43
Je to Kulhánek, tak je to kvalita - platí jako vždycky, o tom žádná. Nicméně tenhle díl je na jeho poměry nějak táhlej a hlavní postava je zvlášť ze začátku strašná máčka (ano, název 'Dobrák' je na místě). Pořád se jen někam cestuje a mohlo by být víc akce.
Jednoznačně nejlepší je část ve vojenském skladu! A samozřejmě Jonáš a Saladin. ;)
P.S. pamatujete si z Nočního klubu (tuším z dvojky), jak Tobiáš dělá korektury Cestě krve a nakladatel mu vytýká množství much? Tehdy se mi zdálo, že víc než v Nočním klubu jich nikde prostě nemůže být. Naivka!
2023/28
Vyhlídka na věčnost nezklame ani napodruhé. Sice se musíte trochu prokousat přes začátek, kdy se teprve dozvídáte, co se vlastně děje, ale zbytek knihy i po pěti letech považuju za jeden z mých top oblíbených, i když dneska na tom cením asi i něco jiného než tehdy. Devlin je pořád bezkonkurenční ("Neuhne a neuhne!"), a další knihu s Karolínou člověk prostě nemůže odmítnout. Určitě to nebylo moje poslední čtení.
2018/34
Jo, první třetina je trochu slabší (a tím nemyslím, že je slabší, ale že zbytek je lepší). Pak se to ale neskutečně rozjede a Vyhlídka na věčnost je moje oblíbená knížka od Kulhánka. Ty scény s Převozníkem jsou skvělý a nic vám nezvedne náladu tak, jako naštvanej "Devlin". :D A taky tady vystupuje Kocour! Víc si prostě člověk přát nemůže.
2018/15
Kolem téhle knihy se strhl docela rozruch. A můžu říct, že oprávněně. :)
I když jste takový anti-romantik, jako já... Hrdiny si zamilujete. Příběh vás pohltí.
Teresa. Slohovky. Ta hrozně milá filozofická rovina. Idylkov. Epilog.
Geniální. :)
Výborné čtení, skvělý nápad. Snažila jsem se od knihy moc neočekávat - a byla jsem mile překvapená. Jako fantasy je to hodně psychologické - postavy nejsou odfláknuté, charakter a myšlenky rozvinuté; o to víc mě to bavilo. V podstatě je to i poučné, co se týče čarodějnických procesů. Je to jedna z těch knih, o kterých budete přemýšlet ještě za několik dní: co se to vlastně stalo, proč musel umřít zrovna ten či onen. V podstatě až do konce nevíte, co je cílem knihy. Pravda, konec je takový rychlý, ale u prvotiny se to snad dá přehlédnout. Za mě tedy pět hvězd. :)
Co ale musím vytknout je vztah Alys a Ciana. Nejenže je od jejich prvního setkání zcela předvídatelný, ale také se mi tam nehodí (možná by se k Alys, jakožto k jedináčkovi víc hodil sourozenecký vztah, přátelství, atd...). Jako by si autorka řekla: tak, co by se teď mělo dít? Jo, zamiluje se. Zdá se mi tam násilně vložený, knihu bych nebrala jako dívčí román. Bude-li film, mnohem snáz by se udělal horor, než romantika.
Nicméně to je vše, co se nedostatků knihy z mého pohledu týče. Ještě musím ocenit Bestii. Opravdu budu ještě týden přemýšlet, co vlastně byla zač... 5* tedy stále platí, a co dodat - kniha je nádherná. Tak krásnou obálku jsem dlouho neviděla... :)
Druhé první roky taktéž velmi dobré. Právě ten drsnější příběh (viz Viky007) se mi ohromně líbil. Ještě musím citovat Jane007 (viz níže). Je tak, Halt je k sežrání (a jistá lady P. s tím má mnoho společného...) Není co dodat (leda že ta jistá lady P. a jistý Hiberňan mi budou chybět). :)
Nenáročné, pohodové čtení. Naivně sladké - a asi v tom je ta krása. Táta řekl vyhrajte, a oni vyhráli. Dokonalé k odpočinku, i na uklidnění k práci. Pro kluky i holky, fotbalisty i provozovatele gaučingu. Rozhodně doporučuju!
2024/33
Vetinari je skvělá postava, a to si nenechám vzít. Jeho dialogy s Elániem mi vrací chuť do života. V tomhle díle je toho ale dobrého zase víc: celá Nobyho linka, noví členové Hlídky Řiťka (její přátelství s Anguou!) a Postihnout, otrávený Patricij (doslova), a milion dalšího. Výborné.
2024/31
Hlídka se nám rychle formuje v tu úžasnou skupinu, která se z stane během příštích dílů. Nově představené postavy jsou skvělé. Angua, Navážka, Potroublo... všichni. Úžasný vývoj má v tomhle díle i Elánius - respektive čtenář se dozví věci, které jsou pro jeho dokreslení naprosto zásadní. Od jeho teorie o botách až po to, za co utrácí výplatu. Potroublo a Navážka mají úžasnou dynamiku, a totéž platí pro Karotku s Anguou.
2023/17
Do knihy jsem se pustila znovu po šesti letech, uprostřed zkouškového, kdy jsem nutně potřebovala vypnout mozek od učení.
V tom roce 2017 se mi kniha neskutečně (!) nelíbila. A i přesto, že některé moje výtky stále platí (Percyho nejdřív nikdo nebere vážně a nic mu nechce říct, pak je zas najednou neskutečně silný, monstra jsou zase dost hloupá), tak tentokrát můžu s čistým svědomím říct, že se mi to líbilo.
Věřím, že tomu pomáhá taky fakt, že teď jsem četla anglicky. Ať tak nebo tak, byl to hezký příběh o přátelství, odvaze atd., a dlouho se mi nestalo, že se postupem série její hlavní postava stala zároveň i mou oblíbenou.
2023/15
Velice jednoduchý příběh, trochu kýčovitý, trochu klišé, hodně prvoplánový, ale hezký. Přesně to jsem čekala, také jsem to dostala, a tak to neberu jako mínus. Líbilo se mi to přátelství mezi postavami, že Arekova hlavní vlastnost byla laskavost, a že to archetypy dost připomíná DnD.
Takže pokud v tom nebudete hledat něco extra hlubokého, nevadí vám trochu cringe překlad, máte volné odpoledne a chuť na trochu sladké magie, pak můžu doporučit. ;)
2023/9
Tohle byla mile jednoduchá, vtipná knížka na jedno odpoledne, a i když jsem s ní dlouho váhala, tak jsem ráda že na ni došlo. :) Muffin a Koláčky mě fakt bavily, ale třeba Oskeruše mě tolik nechytla, tak jsem ráda, že můžu tady zase dát dobrý hodnocení.
Co si budem, asi to není nejhodnotnější literární dílo ever, ale příběh rychle ubíhá, je to vtipné, a postavy jsou super - a na tom mi záleží mnohem víc. Jediné, co mi občas lezlo na nervy, bylo, jak tajnůstkářský Luca byl ohledně celé záležitosti. Kdyby všem řekl, co to dělá, ušetřil by všem zúčastněným (včetně čtenáře) spoustu nervů. Taky těch položek na seznamu bylo chvílemi hodně. Ale zas o čem by to jinak bylo, že? ;) S tím taky souvisí, že Kit a Daniel jsou tady starší a rozumnější (jak v čem), a někdy mi chyběly jejich teenage varianty, které jsem si tak oblíbila.
Teď jsem ale vyčerpala asi všechna 'negativa', a dál můžu jenom chválit.
Přijde mi, že u všech autorových knih mají postavy takový zvláštní mix jmen, ale nějakým záhadným způsobem to pro mě vždycky funguje a přijde mi to cool. A cool mi přijdou i samotné postavy. Klidně bych ocenila i víc setkání s Dominikem nebo Alžbětou. A celkově se mi tohle dost trefilo do humoru, to je taky boží.
Další věc, kterou musím vyzvednout, je lgbt askpekt knihy. Protože i když kniha bezesporu představuje hned několik lgbt témat a postav (kudos!), tak je to všechno začleněné tak... přirozeně? Snažím se asi říct to, že je super, že už se píší i lgbt knihy, které mají zápletku úplně o ničem jiném, a jestli je hlavní hrdina trans nebo ne vcelku jedno. Nebo jako ne 'jedno', ale že už to nemusí být hlavní téma, a je to obyčejná součást knihy asi jako to, že postava pije energeťáky nebo že nesnáší lego.
Ještě se mi fakt hodně líbilo, jak postavy mluví. Ten jazyk středoškoláků mi přišel mnohem míň 'na sílu' než v mnoha jiných knihách. Fakt si dokážu představit, že některé ty věty používám v běžném hovoru. 4,5* :)
2022/33
Čteno v angličtině, a byla to jedna z těch knih, o kterých jsem si celou věčnost říkala, že bych je třeba mohla přečíst. No konečně jsem se k ní dostala.
First of all, bylo to lepší, než bych čekala. Myslela jsem si, že to bude taková další YA fantasy, a víc YA než fantasy. Což jako ano, co si budem, ale Harper nebyla taková ta typická nepříjemná slepice (má teda totální plot-armor a je to postavené na 'she's not like the other girls' stereotypu, ale tady mi to docela vyhovovalo), a Rhen byl namyšlený pitomec jenom občas a ještě takovým tím dobrým způsobem. A ta jeho jemnější stránka + kontrast arogantního prince a nejistého kluka mi hodně sedlo. Co nadělám, baví mě hurt/comfort.
I po fantasy stránce se autorka snažila - není to asi něco úplně nového a nečekaného, ale má vlastní svět 'on the other side', kapku magie a kapku středověku. Já to beru.
Z hlavních postav mi zbývá ještě Grey. Taky cool postava, loajální swordsman, zajímavé srovnání přístupu s Rhenovým...
SPOILER: a jsem fakt ráda, že i když tam byly určité hinty, tak nakonec nevznikl žádný milostný trojúhelník. Ale vzhledem k tomu, co níže zmiňuji o konci knihy, bych klidně vynechala jeho nově objevený původ a ukončila knihu po prvním dílu jako retelling. Bez dalšího vývoje do samostatné fantasy. KONEC SPOILERU
To mě přivádí k romantické lince. Samozřejmě tady je to na motivy Krásky a zvířete, což jsem čekala, což jsem dostala a což mi tedy vyhovovalo. Jako chvílemi jsem si říkala, jestli to nejde všechno moc rychle, ale jinak to udělat nešlo, to by kniha musela mít o 500 stran víc.
Klidně by to mohlo být i kratší, ale podle mě se to četlo rychle a dobře. Líbil se mi taky rozdíl v mluvě postav z našeho světa a víc archaický styl lidí z Emberfall. Možná to ale vyzní líp v originále, to nedokážu posoudit.
No a teď konec. Já jsem věděla, že kniha má další díly, ale nějak jsem se dostala k představě, že jsou to další retellingy a nenavazují na sebe, takže mě otevřený konec dost překvapil. Takhle, bylo to dobré a bavila jsem se, protože jsem chtěla oddechový příběh s 'she saves him not the other way around' námětem. Ale jak jsem počítala s jedním dílem, tak na pokračování vůbec nemám chuť, i když tohle bylo fajn.
2022/2
Přečteno kvůli maturitní četbě. Z klasické literatury mě baví spíše ta starší, tohle mi zábavné nepřišlo. Kniha se mi příliš nelíbila, popisy a složitá souvětí mi často připadala nudná. Pasáže strýce Pepina, kde je vidět typický Hrabalův pábitel, mě nezaujaly už vůbec a často jsem je přeskakovala, protože čtenáři vlastně nic nového nepřinesou. Charaktery postav mi přišly nereálné, převážně Maryša (např. když na začátku knihy maluje lidem obličeje krví a směje se, jako by to bylo nějak zábavné).
2019/41
Vlci jsou fajn. Na Bratrstvo to nemá, ale čte se to dobře. ;)
2019/39
Ílias je kniha pro ty, kteří ji chtějí číst - jak už to u klasik bývá. Takže jestli ji neradi máte někde jako povinnou četbu, radši si opište obsah z internetu a nedělejte si násilí a špatný obrázek o příběhu, který musíte číst v tom pravém rozpoložení. ;)
Mám ráda řeckou mytologii. Bohové se hádají mezi sebou, lidé se mezitím stávají hrdiny... :) A příběh Achillea, rychlého v běhu; Patrokla, nejlepšího z Řeků; moudrého Nestora, krásné Heleny a Bríseovny, Dioméda, Odyssea a všech dalších hrdinů z obou stran barikády je jeden z nejlepších.
P.S.: A o tom koni tam vážně není ani slovo, není to zvláštní? ;)