RenkaB komentáře u knih

Dílo jsem si poslechla jako audioknihu a dobře jsem udělala. Mluvené nářečí mi problém nedělá, takže se mi poslouchalo výborně. V psané formě (se domnívám) bych zakopávala o písmenka v řádcích a nesedělo by mi to. Kniha přináší různé časové linie a vyprávění z pohledu různých postav. Líbilo se mi si postupně skládat střípky děje k sobě. Jušiš. :-)

2 18.09.2021

(SPOILER) Jedním slovem - krásné. Už dlouho jsem neměla v ruce knihu, která by mne tak pohltila. Těšila jsem se na každou volnou chvíli, kdy se zase budu moci ponořit do řádků a procházet se uličkami Barcelony a jako tichý divák pozorovat vyprávěné životy. Zaujal mne už název knihy "Stín větru" - už jste někdo někdy viděl stín větru? Na stránkách jsem pak očekávala a nacházela další podobné autorovy slovní hříčky (např. ukřičené ticho...) a mazlila se s nimi jako malé dítě se svým oblíbeným mazlíčkem. Děkuji autorovi (tam nahoru) za nádherný zažitek, ještě se k jeho knihám vrátím.

P.S. Jo a úplně jsem cítila zadostiučinění, že toho parchanta dostal. Kdo jste četli, tak víte kdo koho. Kdo nečetl, tak honem do toho. Stojí to za to.

16 26.08.2021

Díky Českému rozhlasu jsem měla možnost poslechnout si audioverzi v podání pana Michala Bumbálka. Krásný zážitek, jak poslechově, tak obsahově. Seznámila jsem se s další výraznou českou osobností naší minulosti, o které bych se nejspíš ani nedozvěděla, že existuje. Bylo příjemné vplout do jiných "knižních vod" než obvykle. Děkuji.

3 26.01.2021

Aniž bych to tušila, tak Otu Pavla jsem si zamilovala už jako malá. A to díky filmovým zpracováním jeho knih. Ale teprve čtením jeho knih se mi otevřely oči, jaký je pan Pavel mistr nad mistry, když se pustí do psaní. Nádherné, poetické čtení o věcech všedních i nevšedních, a zejména o neobyčejných lidech, o kterých bych se asi nikdy nedozvěděla, že existovali, i když měli své místo v našem sportu. Děkuji, pane Pavle.

3 05.10.2020

Tak trochu jsem tuto spisovatelku a její knihy schválně přehlížela. Prostě jsem měla pocit, že je kvůli nich mnoho povyku pro nic... bestseller blabla, nesnáším to a odvracím se od takových reklamních masírek.
Po knize jsem sáhla náhodou, protože jsem ji měla prostě po ruce. Překvapilo mě, jak hladce jsem se začetla do osudů několika rodin a generací. Jakmile jsem knihu odložila, už jsem zase po ní sahala, protože mne zajímalo, jak to bude dál. Uběhlo vlastně pár hodin, co jsem ji začala číst a přitom už uběhlo tolik let, které jsem stihla při čtení "prožít". A nebyla to špatná léta. :-) Možná, že časem někdy sáhnu po další knize této autorky.

7 05.09.2020

Příběh jako takový má něco do sebe. Knihu bych přirovnala k bigosu. Různé druhy mas, zeleniny, koření, smíchané v jednom hrnci, jen to chce dobře odhadnout množství každé ingredience. A mám pocit, že u téhle knihy s některými ingrediencemi ujela ruka. Že děj není veden souvisle v jedné linii mi až tak nevadilo, dalo se na to zvyknout. Ovšem ta hovorová čeština… no, ta mi tedy nesedla. Chápu, že hlavní postava jako odrostlá puberťačka asi nebude přemýšlet ve spisovné češtině, ale mě to prostě rušilo po celou dobu čtení. Spousta anglických výrazů – to jako bych při každém soustu ze lžíce lovila kuličky pepře a nového koření. Vysvětlivky k nim by rozhodně neuškodily, ne vždy musí být čtenářem "mladý" člověk. Hodně nakousnutých témat, a přitom některá velmi zajímavá – měla jsem z toho dojem, že sotva jsem ochutnala nějaký kousek masa a zachutnal mi, tak už jsem ho v talíři znovu nenašla. A na závěr bych v talíři čekala sedlinu v podobě pořádné porce pepře, protože si myslím, že ten zmetek z toho vyváznul hodně lacino. Ale přes to všechno stojí kniha za přečtení a nebudu se bát sáhnout po dalším díle p. Bareše.

5 03.09.2020

Nedávno jsem tento titul viděla u někoho v přečtených knihách, popis mě zaujal a knihu jsem si přidala do chci si přečíst. Včera odpoledne jsem ji koupila v Levných knihách a dnes odpoledne dočetla.
Příběh je to rozhodně zajímavý a nenudila jsem se. Myslím, že reálný život v divočině byl daleko drsnější, než je popsáno v této knize. Ale to nic neubírá na její čtivosti.
Rozhodně stojí za zamyšlení, jak málo tehdy lidé potřebovali k osobní potřebě/obživě. Ta naše současná "civilizace" mi tak teď připadá jako zpovykaná parta nezvedenců, která by vymřela do týdne po vstupu na Divoký západ. Anebo možná ještě dříve...

5 07.08.2020

První dva díly ušly, neohromily a ani nijak extra nenadchly. Třetí mě dorazil. Avšak ne tím, že by byl vynikající. Co v knihách nesnáším, jsem v této potkávala tak často, až jsem z toho byla znechucena a otrávená, a čtení mě pranic netěšilo. Spíš jsem čekala, kdy na další straně na mě opět vyskočí nějaká blbost. Například: Wolfram byl poslán na cestu do Jeruzaléma v 6 letech (v předchozích dílech autor tvrdil, že ve 12 letech), stará Bohuna a její muž Janek (správně má být Matěj, protože Janek byl její syn), Beneš tvrdí, že nemají sedlat jeho Frattela (ale ten patří Wolframovi), Beneš měl přivézt na svou tvrz hřebce, který patřil Matouši Čákovi (ovšem v předchozím díle to byla klisna a Beneš s ní chtěl založit chov koní), atd. Chyb jak máku, prostě fuj.
Až jsem z toho trpěla stihomamem, že pan Niedl napíše první, případně druhý díl. A dál to píše nějaký trotl, který si není schopný zapamatovat děj předchozích dílů a naplácá tam kdejakou kravinu.
Původně jsem chtěla dát knize dvě hvězdičky, ale aspoň za tu snahu, jsem jednu přidala.

5 06.06.2020

Pohodová detektivka, neurazí, ale ani přílišně nenadchne. Na ukrácení dlouhé chvíle to nebyla špatná volba.

2 28.10.2019

Tak i tentokrát mi řádky utíkaly jako voda a já se najednou ocitla na poslední stránce. Hynek Tas mi dělal hezkou společnost těchto pár dnů, potěšení bylo na mé straně.

SPOILERY!!!
Ale ts, ts, ts, ts pane Niedle, musím se ohradit vůči chybám, o které jsem v posledním dílu zakopávala. Překousla jsem přejmenování Terka/Katka v druhém dílu, zmrtvýchvstání Kadrnožky v třetím dílu, ale ten čtvrtý díl… to byl tedy nářez. Jen namátkou co si tak vzpomenu, tak vypíchnu (protože mi to prostě nedá, štvalo mě to při čtení):
1) Ulrika seděla na Tasově svatbě mezi tesaři X Ulrika tvrdí, že na Tasově svatbě nebyla
2) spálenina nad levým loktem ve tvaru dravčího spáru X na paži vytetovaný orel svírajícího v pařátech hada
3) Kaňka poslán se stádem koní na Suchý Vrbný přináležející Budějovicím X dohoda, že zůstane u Rožmberka i se stádem koní
4) po nájezdu na vesnici byl kostel využit jakožto hranice pro spálení mrtvol X otec (kněz) mluví o kostelíku, který je celý nachýlený
5) Blanka umírá hodinu po odjezdu Tase z Lazců X Tas vzpomíná, že mu zemřela v náručí

Ubírám za to hvězdičku dolů, to by se stávat nemělo.

8 27.10.2019

Ze začátku jsem se nemohla nějak začíst, a tak jsem knihu po chvíli odložila. Na několik dnů. Dnes jsem ji vzala do ruky a šlo to tak nějak samo. Osoby, místa prolínající se navzájem povídkami mi připomnělo jinou povídkovou knihu, kterou jsem nedávno četla (Společnosti, J. König).
Z každé povídky vyskakovaly jiné pocity. Nejvýrazněji se mi však vybavuje tento pocit, dojem - že člověk má nějaké sny, mluví o nich jako o realitě, že se v jeho životě ty věci skutečně dějí, ale nakonec když se jich může dotknout (díky přihrávce osudu), tak po nich sice ruku vztáhne, ale strčí je nakonec do šuplíku. A dál si žije tou svou šedí vyplněnou sny.
Ani nevím, co jsem od knihy očekávala, rozhodně mne zaujal její název. A obsah mne překvapil. A nepovažuji to přímo za zklamání, prostě jen trochu jiný šálek kávy, než na jaký jsem zvyklá.

1 27.10.2019

Tentokrát jsem musela "vzít zavděk" knihou, oproti předchozím dvěma dílům, které jsem si poslechla v audioverzi (mimochodem naprosto úžasné). Příběh plynul jako voda a ani jsem si nevšimla, že už jsem na poslední straně. Kniha jako taková mne bavila, je napsaná fakt dobře a je tak trochu nabíledni, že když je to celá série knih, tak u hlavní postavy lze očekávat vlastnosti hodné samotného Chucka Norrise. Tas samozřejmě utrží sem tam nějaký šrám, občas o něj zakopne horečka, párkrát se hrabe hrobníkovi z lopaty, ale pokaždé se z toho dostane o pár jizev bohatší a jde dál životem se ctí sobě vlastní. Ovšem kam se hrabe na Kadrnožku, šaška krále Václava IV. Ten nám v prvním díle umřel (viz 12. kapitola - „Kde je Kadrnožka?! Bude se o Tase starat.“ „Je mrtvý, Milosti,“ osmělil se kdosi, ...“), ve třetím díle nám zmrtvýchvstal (viz 15. kapitola). Trochu to kazí dojem z knihy, ale za přečtení stojí. Pustila jsem se do dalšího dílu, schválně kdo vstane z mrtvých příště.

6 26.10.2019

Na knihu mne upozornila má dcera, která je z vlků poněkud mimo a úplně se rozplývala nad tím, že autorka bude mít besedu v Ostravě a že tam prostě MUSÍ jít. Takže jsem si knihu půjčila v knihovně a musím tedy říct, že mne neskutečně bavilo ji číst. Škoda, že na besedu se nedostanu. Vyprávění o životě mezi vlky mne chytlo a fotky jsou opravdu nádherné.

1 25.10.2019

Knihu jsem si, stejně jako první díl, nechala vyprávět pane Dušanem Sitkem. Parádní zážitek.
Přišlo mi, že se tentokrát děj jen tak chvílemi plácal na místě. Ale i tak mne kniha bavila, některé postavy neskutečně vytáčely do vývrtky (i za tyto emoce panu Niedlovi děkuji), a některé si sympatie získaly, aniž by se musely extra snažit. Co mne zarazilo, tak chyba ve jméně matky Tasova prvního syna Hynka - v první díle to byla Terka, v druhém díle je z ní najednou Katka. Okamžitě mne to zarazilo, jen to jméno zaznělo. Nu což, stalo se :), od třetího dílu mne to ale neodradí.

3 25.10.2019

Z jistých důvodů jsem se rozhodla pro poslech audioknihy a byla to rozhodně dobrá volba. Pan Dušan Sitek byl pro tuto knihu výborným vypravěčem. K románu - historii mám ráda, a pan Niedl dokázal na skutečné historické reálie naroubovat docela dost hezký příběh fiktivní postavy. Nejsem na historii odborník, a tak jsem se při čtení sem tam koukala na net, po osobách, městech, skutečnostech, zda opravdu existovaly. Byl to příjemný výlet do historie.

12 25.10.2019

Komentář píšu s odstupem několika dní od dočtení knihy, jinak bych napsala, že to byl zbytečný blábol. A kniha si to myslím až tak nezaslouží. Dalo se to číst, aniž bych skřípala zuby. Ani jsem neměla šílené nutkání (jak u jiných knih) nakopat korektorovi do pozadí.
Knihu jsem si vybrala do Výzvy, sama bych po ní nikdy nesáhla. Blog autorky jsem nikdy nenavštívila a ani to nikdy neudělám, tohle veřejné svěřování lidí jde mimo mne. A ještě to sledovat dlouhodobě a čekat, kdy se na blogu objeví nový slint? Tak to už vůbec. Styl psaní: popis nějaké situace z pohledu laika (jakože diváka, neználka v hereckém prostředí), pak popis z pohledu autorky, jakožto herečky, mě začal po pár kapitolách dost otravovat. Nebavilo mě to a ke knize se určitě už nevrátím. Někoho však takovýto styl může bavit, tak směle do toho a čtěte. :)

6 25.10.2019

Před některými událostmi by člověk nejraději zavřel oči pod dojmem, že co oči nevidí, tak snad ani neexistuje. Celkem si dovedu, a to bohužel, představit, že vše v knize bylo napsáno dle skutečných událostí. Nechtěla bych prožít ani minutu života ani jedné z hlavních postav knihy.

17.08.2019

Dost dobře napsáno a dobře se mi kniha četla. Jemné nitky protkané navzájem povídkami jakoby postupně vykreslovaly jemný vzor látky, kterou neuvidíte v celé své kráse, pokud nečtete pozorně a ty nitky vám utečou.
Čtvrtá povídka mne dostala, doslova. Po otočení na stranu, kde byl závěr povídky, jsem zůstala jak opařená. A po jejím dočtení jsem knihu odložila a jen zůstala sedět a musela jsem dojmy nejdříve vstřebat, než jsem knihu zase vzala do ruky a dočetla ji do konce. I tak se mi tato povídka mezi řádky stále vracela.
Jak říkám... hodně dobré čtení.

3 17.08.2019

Zajímavá kniha. Velice dobře se mi četla, některé informace jsem znala, něco bylo pro mne nové. Některé věci jsem si ověřovala hned sama na sobě a sedělo to jak p*del na hrnec. A celkem dost často se mi při čtení potvrzovalo, že to, co kolikrát dělám spíš intuitivně a tak nějak to u mne vyplynulo z čiré potřeby, tak to vlastně dělám dobře.

4 11.08.2019

U mroha, no to je teda slint ...
Po přečtení prvních stránek jsem knihu zavřela, že to je ptákovina. Ani nevím proč, ale po pár dnech jsem se k ní vrátila, asi nuda nebo co. Je to tak ulítlá fantasmagorie, že to nešlo nedočíst. Ale ani tak tomu nedám víc jak dvě hvězdy, a vracet se k této knize určitě nikdy nebudu.
A vzhledem k množství plánovaných knih k přečtení nepředpokládám, že bych se k tomuto autorovi ještě někdy dostala. Ale kdo ví...

1 11.08.2019