RH faktor
komentáře u knih

Stručné, jasné, podnětné....a nad to velice aktuální.

Kochám se... Miluju milé a výstižné ilustrace Jiřího Kalouska. Čtení je to zajímavé, dětský čtenář se dozví spoustu informací a dospělý též. Podané stručně, jasně, výstižně. Co se mi ale nelíbí je zbytečně velký - nepraktický formát knihy a papírové/neomyvatelné desky....


Shodou okolností čtu v době, kdy Dbalý nastupuje do vězení... 7 let, 10 mio peněžitý trest + 50 mio nahrazení škody NNH. Nepravomocně zvýšeno na 10 let + propadnutí majetku. Dost binge, což, pane šiditeli... Děsí mě ale, že Dbalý je vlastně jen malá ryba... (A že jich je!) Ti Paraziti s velkým P, jsou zdá se, naprosto nedotknutelní! Rittig, Babiš a jim podobní jsou stále u zdrojů a přicházíme tak o víc než si dovedeme představit! PS: Uplynuly 3 roky a pan Šidite je kde? No přece krásně doma a může šidit dál! Krása střídá nádheru!


Odvážný počin...Myslím, že snad i do určité míry potřebný... Až na ty bláboly, co tam místy zazněly, a knize fakt nepomohly...
No a v neposlední řadě rozporuplná osobnost pana Hnízdila, která by stála též za rozbor...
https://www.znamylekar.cz/jan-hnizdil/prakticky-lekar-ortoped/trebon#tab=profile-reviews


V roce 1994 jsem se přestěhovala z tehdy šedivého, bezútěšného Brna do optimisticky živé Prahy. Milovala jsem ten neutuchající ruch Václaváku, davy turistů z celého světa, divadla, galerie, festivaly, Vltavu, Sázavu, Berounku... Roky jsem to zde milovala, až jsem najednou začala zjišťovat, že se to nějak (ve mně?) mění... Brno se začalo měnit v úžasnej svébytnej prostor a já jsem ho začínala milovat a žít... Kruh se uzavírá a letos se stěhuju do krásné čtvrti pod Kraví horou a těším se, až budu Brno nově objevovat... Nejen těch úžasných 111 míst... Kniha je to skvělá, až na překlepy a pochybení: Židé byli transportováni z nástupiště číslo 5, ne z nástupiště číslo 1.


Jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četla. Ponurá, mysteriózní atmosféra, krásná čeština... Pana Theodora jsem si oblíbila...


Milé počtení, jak už to jen bří Suchých umí... Taková jednohubka


Bravo! Slyším hluk New Yorku, vidím ruch velkoměsta. Konkurent velkých romanopisců!


Původně jsem to pořizovat nechtěla. Trochu jsem se bála. ...ALE toto je opravdu dobrá volba! Až dočtu, napíšu víc.


Autorka, která mě nevtirave provází moji životní literární poutí... Princ a Skřivánek, Dům u nemocnice, Až bude padat hvězda... Dlouhá léta jsme o sobě nevěděly a potom, díky knihobudkám, Zlaté rybky, Nevěra a Mne soudila noc... Mám knihy této paní spisovatelky moc ráda. Jsou hluboké, nanejvýš citlivé, plné vhledu, nadhledu, síly, slabosti, odvahy zbabělosti; zkrátka plné vší lidskosti. Poctivě a krásně napsané. Obávám se, že takové knihy už se snad ani nepisou...


Chvála knihobudkám, kde jsem v roce 2020 objevila tuto nekompromisně aktuální retro záležitost. Hutné čtení.


Překvapení! Milé překvapení. Autor si s tím vyhrál a tak máme k dispozici informaci na každém rohu, resp. na každé stanici elektrické dráhy. Nastupte a projíždějte ulicemi Brna křížem krážem proti proudu času... Stojí to za to!


Překvapení! Sonda do duší šesti lidí tří generací... Jeden večer v jednom domě, já, ty, my, oni... Soukromé vesmíry, jejich úspěchy a prohry, dávné bolesti, nesplněná očekávání, zašlá sláva, probouzející se vášeň a přísliby dalších dnů.
Konec něčeho, co vlastně ani nezačalo... Ponuré skvělé komorní drama.


Hvězdičku strhávám za překlad, který, bohužel není nejlepší.


Tak s panem Švandou jsme si nesedli. Zkoušela jsem se začíst několikrát a nešlo to.
