Rind komentáře u knih
Mně se to líbilo. Moc. Takové milé čtení o vážných věcech. Karma je zdarma, kruh se uzavřel.
Poprvé jsem ji začala číst asi v 15 letech a nedočetla. Podruhé kolem 20let a zase nic. Takže jsem to uzavřela, že 3. pokus bude poslední. Takovou věhlasnou knihu přece musím přečíst. No, kdybych si nepomohla audioknihou v podání M. Stránského, nevimnevim.
Každopádně - čekala jsem víc. U nás se slovní obrat, že je něco Sophiina volba občas použil, tak jsem měla potřebu porozumět. Jenže Sophiina volba se odbyla vlastně na jedné stránce a zbytek byl hromada úvah.
Neřekla bych (narozdíl od jiných čtenářů), že je tam nutně jedno hlavní téma - koncentrák (a rozhodně je škoda Sophiinu volbu přiřadit k současnému boomu románů z koncentráků) Neřekla bych ani, že všechny ty úvahy jsou hromada balastu.
Pode mě to funguje jako celek, jako výpověď tehdejší doby, ale je toho opravdu hodně, není to lehké čtení a taky, knížka je z roku 1979. Já jsem v tu dobu ještě nebyla na světě, ale vím, že knížky a filmy měly více vrstev, než je dnes běžné.
Zkrátka, nebylo to takové to: hup na krávu a je tele :-)
3,5 *
Tak toto byl masakr. Toto je horor. A realita. A k zamyšlení. A nejde ji dočíst nebo doposlechnout a pokračovat prostě dál. A taky by to měla být povinná četba pro všechny fňukny, co mají se vším problém. Člověk by měl chtít vždycky něco víc, ale taky by si měl uvědomit, že i když někdy “je to všechno na prdlajz” někde jinde může znamenat totální výhru a štěstí
Pokud Vás jen trochu zajímá psychologie, asi to nebude žádný objev roku. I když s autorem ve všem nesouhlasím, rozhodně to není ztráta času.
Kdo by si ale povinně měl knihu číst (nebo poslouchat) alespoň 1x měsíčně - je většina učitelů. Kapitola věnovaná právě jim mi přišla nejpřínosnější.
Hartla mám ráda, jeho smích miluju, u jeho knížek si odpočinu. Většinou. Teď se radost nekonala. Za měsíc si nejspíš ani nevzpomenu. Váhala jsem mezi 2 a 3*. Za pravopisné chyby u zájmen se přikláním ke 2* Bohužel.
Tati a proč nemluvíš s mámou? Mami, proč nemluvíš s tátou?
O tom, jak to někdy nejde změnit. O zatvrzelosti. O tom, jak je to těžké, když spolu lidi nekomunikují. O tom, jak se někdy nepovede poslat rodičovskou lásku dál.
Jak já bych přála Johaně, aby jí se to už konečně podařilo.
Tak teda nevím.
Pro mě první a poslední Márquez - já prostě nejsem cílová skupina.
Pustila jsem se do ní díky výzvě. Téma mi přišlo víc než zajímavé...
Jenže se mi nějak nepodařilo odhalit, co všichni na knize vidí. Obrovské množství postav, ke kterému aby si jeden udělal poznámky. Nikdo nic neudělá, protože si např. jde domluvit domino na večer apod.
Rozvláčný popis děje mě taky nezaujal.
Precteno v ramci ctenarske vyzvy 2021 a rozhodne nelituji. Presne proto jsem se do vyzvy poprve pustila. Ze se “donutim” do knih, po kterych bych nesahla uplne automaticky.
Vsichni ten pribeh zname. Vsichni vime, jak ten pribeh skonci. Presto hltate slovo za slovem. Presto se vam derou slzy do oci. Presto slza skane po tvari. A ja se ptam - co se to s nami, jako s narodem stalo? Kam se podela obetavost, narodni hrdost, sounalezitost? A tim spis je to znat v dnesnich (covidovych) dnech.
Cetla se dobre, coz o to. Ale malo pridane hodnoty.
Mne chybelo vice informaci o Japonsku. Samotne srovnani. Podle Veroniky je nejspis nejdulezitejsi informace o Japonsku ta, ze je tam vlhko. A tak nam to opakuje porad a porad. To, ze bydli v krabici, cteme pul knizky, ale pro jistotu nam to shrne jeste na konci. Stejne tak opakuje, ze je plno v doprave. To jsme asi zaznamenali vsichni.
Ze japonsti muzi nejsou gentlemani, to by mi stacilo rict taky jen jednou. Holt, jsou jini.
Zajimave a nove mi prisly informace o brigade, porodnici a skolce, jenze to se mi zda na celou knizku dost malo. A to znam Japonsko jen z par dokumentu a starsich filmu.
To by ale bylo na par stranek...
Skoda, ze misto neustaleho opakovani tehoz, nenapsala treba neco o beznem zivote s Kotou, kde urcite narazeli na spoustu jinakosti. Nebo srovnani s USA a Francii...
Ale tak - ted vime, ze v Japonsku je vlhko :-)
Mně tam chybí konec! Vážně, souhlasím s tím, že toto není Jodi jak ji známe.
Ale já jsem pořád čekala na linku s Jasonem. Když byl otřesený, že ji neznásilnil, že ho Trixi obvinila neprávem. Čekala jsem nějaké propracovanější vysvětlení, než že jen náznak by měl stačit. To, co Jodi umí skvěle, tady zkrátka chybělo.
Nečetla jsem dopředu anotace. Nevěděla nic o autorovi. Byla to drsná, syrová PECKA.
Pro budouci ctenare si dovolim jednu radu a to:
PRECTETE SI VSECHNY DILY A POKUD MOZNO, BEZ VETSICH CASOVYCH PRODLEV.
Mezi 1. a 2. casti jsem mela pauzu a bylo to dost znat.
Za me 1. dil pecka, 2. takovy vyssi prumer, 3. dil velmi dobry
Faze 1 - nadseni. Styl psani me chytil. Tema vypada zajimave.
Faze 2 - co to je? Autorka zhruba v pulce psala asi v nejakem jinem rozpolozeni. Zacala prepinat mezi 1. 2. a 3. osobou. Prislo mi to zvlastni.
A kam se ztratil(a) Buh? Byl(a) tam a pak uz proste ne.
Ke knizce se mi nevracelo snadno. Z postav jsem asi nejvic chapala Inu. Pri epilogu Alice jsem si hned vzpomnela na Anezku od Hanisove a jen jsem doufala, ze tak by to snad nedopadlo.
A co se Malky tyce - jeji pribeh pro me nebyl o materstvi nebo rodine. Malka je nazorna ukazka toho, jak znicujici pro vsechny muze byt, kdyz neprijmete sebe sama. U ni jsem ale mela pocit, ze opravdu nechtela. Ji delalo dobre, se v tom vsem patlat.
Vahala jsem mezi 3 a 4*. Za prvotinu a neotrelost i pres vyhrady davam 4.
Romantika tak, jak ji čekáte. Se vším klišé. Pokud jste cílovka, nebo prostě jen u knížky nechcete přemýšlet (a to myslím v dobrém - někdy je potřeba vypnout) směle do toho.
Reklama zafungovala!
Četla se moc dobře, ale hned po dočtení jsem naprosto v klidu vzala svůj telefon i tablet a obavy z umělé inteligence se rozhodně nerozrostly.
Větší obavy ve mně vyvolávají lidi, co o sobě vyzvoní cokoliv. Dobrovolně.
Chtela jsem oddychovku. Spolubydlici ma vysoke hodnoceni, tak jsem po ni sahla. Prvni polovina se mi libila, vcelku vtipna a napadita. Od chvile, kdy se ona a on setkali, cetla jsem klasicky naivni divci romanek. A ja mam divci leta uz nejaky patek za sebou :-). V “dospelem” romanu mi proste nesedi, ze dospely chlap cte Stmivani a dospela zenska nekolikrat vzpomina Gillmorovy devcata. Dokonce i lehke dotknuti se zavazneho tematu se uplne vytratilo
Casova posloupnost = problem? Pche, v pohode; to mi nikdy nevadilo.
Nevadilo, ale tady mi to neprislo jako pridana hodnota. Stripky deje se v posledni kapitole neposkladaly, byly uz jasne. Linka s Beth nebyla prekvapujici. Pripojuji se k tem, kteri povazuji tuto knihu za zajimavou, ale autorcinu nejslabsi.
Mně se to líbilo. Příběh je čtivý. Je hodně předvídatelný, to je fakt, ale já oceňuji to přiblížení Aspergera, které (když už vůbec) většinou končí Sheldonem Cooperem z Teorie velkého třesku.
3,5* většina knížky se mi líbila moc. Konec na mě působil jako od jiného autora... škoda.