Ristridin
komentáře u knih
Lidská komedie
William Saroyan
Nikterak komické vyprávění o lidskosti a nešteští ve špatné době. Nikdo nemůže očekávat taková moudra od prostých lidí, ale je moc hezké si to přečíst. Některé pasáže pohladí po duši. Kniha se povedla, ač nemusí být pro každého vždy tím pravým.
Slib
Friedrich Dürrenmatt
Zajímavě minimalistický napsané, o Dürenmattovi se vždy mluvilo jako o dramatikovi, jeho prozaická díla však mají také svou cenu.
Nepřítel
Erich Maria Remarque (p)
Remarque vždy zasáhne, ikdyž jeho psaní bývá stále dost podobné. Ale je to prostě udělané dobře a funguje to!
Nebeské pastviny
John Steinbeck
To je tak roztomilé čtení, že si dokážete představit knihu i po pár měsících otevřít znovu. Někdy trochu nadsazené příběhy, ale vše je o tom, že i podivní a zvláštní lidé, kterým občas nerozumíme, jsou také lidé, ikdyž mají možná zvláštní pohnutky. Na plechárně mě mírně zklamalo, ale u této knihy opět vím, proč mám autora tak rád. Jenom mě mrzí, že ač útlé dílo, četl jsem ho pro nedostatek času poměrně dlouho a příběhy tak někdy možná do sebe tak dobře nezapadly. Další důvod proč přečíst brzy znovu!
Horečka
Karel Pecka
Věcí od Pecky jsem již pár četl a schovával si jeho údajnou nejlepší knihu na později. Možná kvůli očekávání se mi dílo ze začátku příliš nezdálo, ale čím byl člověk dál a dál, rozvíjely se charaktery jednotlivých lidí a vše se to stále víc a víc míchalo, tím víc jsem byl jako u vytržení. Vlastně opravdu jako v horečce, na konci jsem se už nemohl odtrhnout a kdo četl, tak mi možná dá za pravdu, že některé věci byly poměrně nečekané.
Pecka je alespoň za mě velice nedoceněný český autor, který převyšuje mnohé známější kolegy.
Svůdnost černé barvy
Karel Pecka
Pecka prostě nemůže zklamat! Tak jednoduché, ale přitom krásné čtení o nepřímém vyznání duše samotného autora, sledování míst v Praze, která si myslíme, že známe, to musí bavit každého.
Pro mě je Pecka daleko zajímavější než velká část českých profláklejších autorů.
Vyhnání Gerty Schnirch
Kateřina Tučková
Syrové, drsné, místy dechberoucí. Jako Pražák jsem poslouchal od prarodičů pražské hrůzy a zážitky té doby, přečíst si takto realisticky o věcech, které se udály v Brně a přilehlém okolí a měly by být do jisté míry velmi věrohodné, protože autorka hodně čerpala z archivů, je silný zážitek. Kontroverzní téma poválečné doby a chování Čechů k Němcům vzbuzuje otázky, jak by to dopadlo dnes. Poučili jsme se a jsme humánnější? Ač v to člověk doufá, už dlouho jsme nezažili nějakou velikou tragédii, nechtěl bych tedy někdy dojít k situaci, kdy dochází takzvaně k lámání chleba, protože se přes všechnu naději obavám, že bychom nebyli o moc lepší než naši předci. Máme se sakra dobře, ikdyž ne vždy dokonale, ale stejně buďme za to rádi. Ať už je u moci ten nebo ten, nebuďme malicherní.
Zpět ke knize, závěr byl možná poněkud uspěchaný, ale je jasné, že měl být pouze dokreslením toho hlavního, co zde chtěla autorka vyzdvihnout.
