Ristridin
komentáře u knih
Noční rozhovor
Ladislav Mňačko
Chtěl jsem dát spíš 4/5, protože mě to nepohltilo tak dokonale jako jiné knížky, ale mnohé myšlenky byly tak zajímavé, že si to nakonec plný počet zaslouží. Velmi zajímavé nahlížení na motivy lidí a obecně na válku, dva úhly pohledu na vinu a válečné zločiny, které dávají za pravdu tomu, že ani jedna strana nebyla zcela v právu, ale je ve výsledku neodmyslitelné, s čím Němci vůbec přišli a jak pak ty všemožné věci následně prováděli. To už se jim neodpáře a vykopali si vlastní hrob. Smutné.
Křídový panáček 3/7
Vojtěch Matocha
Příběh tentokrát oproti prvním dílům lehce pokulhával, ale kresby jsou vážně nádherné! Prašina z nich dýchá v celé své starobilosti a tajuplnosti. Škoda čekat až do září kvůli létu.
Babička
Irena Obermannová
Napsáno hezky, ačkoliv občas mi autorka přišla otravná a lehce důležitá. Soužití s ní by nemuselo být úplně snadné :)
Celá kniha mě ale baví popisem covidové doby a vystihnutím myšlenek, které napadaly nás všechny. V nynější již o něco klidnější době okolo covidu to byl zajímavý flashback.
Téma smrti a ztráty milované osoby v podobě maminky bylo podáno velice lidsky a něco takového tady svým způsobem chybělo. Bolest a vyrovnání se s novou dosud neznámou situací, ponechání si těch především hezkých vzpomínek a smíření s tím, co třeba nebylo vždy dokonalé. Všechno velmi ze života a jak už psala spousta lidí, i u nás doma to bylo dost podobné. 4/5 pouze za závěr, který byl slabší. Ale ať autorka pokračuje v novém svěžím směru.
Prokletý kraj
Michaela Klevisová
(SPOILER) Možná jsem čekal větší “wow” na konci podle toho, jak bylo budováno napětí v průběhu knihy, ale jednoduše se mi líbil styl psaní i popisování mezilidských vztahů. Prostředí mě strašně bavilo a celá kniha mě vlastně velmi mile překvapila, jak hezky se četla. Klevisová si zaslouží být vysoko na žebříčku.
Mělo to zajímavý nápad a hlavně nevzniklo žádné hluché místo. Žena ze snu byla nejspíš v příběhu nevysloveně sestra Marie Rochové a Linda už asi podle detailu v závěru knihy ví, co si představuje od dalších let ve svém vztahu.
Fakt dobrý, vlastně i celkem odpočinkový, jasně doporučuji!
Křídový panáček 2/7
Vojtěch Matocha
(SPOILER) 5/5 za krásnou ilustraci Prašiny a jeřábu (včetně postav strašáků na střechách, které byly v jednom z dílů trilogie) a za myšlenku, že nové a nevítané stavby zapaluje zosobnění postavy, která dřív hlídala, zda požár někde nevzniknul. Budu se opakovat, ale moc doufám, že příběh neskončí nějakou fádní myšlenkou. Zatím veliký potenciál.
Válka nemá ženskou tvář
Světlana Alexandrovna Alexijevič
Šílenost, děsivé zážitky, obdivuju, jak dokážou být ženy často silnější než muži a přitom to ještě vnímají s úplně jiným citem. Je zavrženíhodné, že po válce se k nim pak často všichni chovali jako k onucím.
Podle mě ještě “lepší” kniha než Poslední svědci, ale nečetlo se to snadno.
Hráč
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Čte se to rychle a dobře, protože Dostojevskij byl jednoduše skvělý spisovatel, ale vrcholné dílo to určitě není. Žádná větší psychologická sonda, ale oceňuji kritiku ruské “smetánky”, z mnoha zdrojů se ví, že to byli solidní blázni a vlastně se nelze divit, že v dalším století došlo k převratu. Bohužel to nevedlo k lepšímu, z bláta do ještě mnohem větší louže a ten zvláštní duch ruské mentality je cítit doteď. Tváří se jako svatouškové, ale chovají se, jak se chovají. Přetvářka hadr.
Křídový panáček 1/7
Vojtěch Matocha
Je to poněkud kratší a asi by klidně nemuselo být 7 dílů, ale třeba tak 3, ale chápu důvod a člověk se aspoň může víc těšit na příště.
Už první komiks ukázal, že některé nevyjasněné věci z trojky budou možná vysvětleny. Oceňuji atmosféru a snahu pana Osohy vykreslit spíše pocity než psát zbytečně hodně textu. Svět jsme poznali už v knihách, zbytek si tak teď dovedeme pomocí obrazů představit na základě dřívější zkušenosti a moc se mi to líbí. Hodně doufám v nějaký zajímavý příběh a ne polonaivní černobílé vyústění celého příběhu jako pro malé děti (ačkoliv primárně to nakonec je pro děti), protože tento komiks na pokračování by mohl mít vysoký potenciál. Celý příběh by ještě mohl nabídnout spoustu nového, jelikož samotná myšlenka Prašiny je natolik zajímavá, že by byla škoda ji jen tak nechat být. A mě to fakt baví sledovat.
Poslední svědci: Sólo pro dětský hlas
Světlana Alexandrovna Alexijevič
Když už si myslíte, že vás máloco může rozhodit.. Musel jsem si to vždy dávkovat po troškách, protože to prostě nešlo. Jsem docela odolnej, ale z příběhů jsem pak začal slzet i v metru.
Doba šla možná dopředu, ale lidi umí být pořád stejní a podobné věci a životní příběhy se teď určitě opakují v opačném ruském gardu a neskutečně mě to frustruje.
Zcela doporučuji, ale není to krásné čtení.
Pasáž
Karel Pecka
Pecku mám prostě moc rád a ačkoliv jsem od něj už četl lepší věci, dávám 5/5, protože to má své kouzlo a nápad.
Banco
Henri Charrière
Po přečtení prvních dvou knih jsem chtěl vyprávění Motýlka plně dokončit, ačkoliv ani předešlé mě příliš nechytly. Banco bylo ale pro mě spíše utrpení, usínání po pěti stranách i za bílého dne se mi dlouho nestalo :)
Potvrdil jsem si, že mi Motýlek není příliš sympatický, jeho životní osudy jsou zpochybnitelné a neustálé sebepřesvědčování, že je skvělý člověk a hořekování pomalu každých 20 stran nad tím, že ho poslali na galeje, mě přestalo brzy bavit. Lehce otravné čtení, které začalo být zajímavé ke konci, když popisoval vydání své první knihy, nicméně oblíbená morální kázání od někoho, kdo byl tak trochu šmejd i po propuštění, se zde opět objevovala a byla úsměvná. Asi zbytečný díl, který by mohl být shrnut i na 50 stranách.
Motýlek 2. díl
Henri Charrière
Stejné hodnocení jako u prvního dílu, ačkoliv tento druhý mi přišel slabší. Jsem překvapen, že mě to zas tolik nebavilo. Některé pasáže zde na mě působily ještě více nadsazené než u jedničky, což se mi pak potvrdilo zprávami, že toto všechno Motýlek pravděpodobně nezažil. Zkusil jsem pak i film, protože ten má také vysoká hodnocení a vyšlo mi z toho, že asi zkrátka nejsem cílová skupina :)
Motýlek 1. díl
Henri Charrière
Lehké rozčarování. Asi jsem čekal víc, nebo mi nesedl styl psaní autora. První sešit byl určitě nejzajímavější, ale i tak mě to příliš nepohltilo. Pasáž s indiány určitě nejlepší. Popis některých situací šílený, co Frantíci byli schopni provádět a kdyby to všechno opravdu Motýlek zažil, byla by to opravdová bomba. Když jsem pak zjistil, že dost možná byla ale větší část příběhů vymyšlená, respektive převzatá z vyprávění jiných vězňů, ani mě to vlastně nepřekvapilo. Za mě průměr.
15 roků lásky
Patrik Hartl
Hartla mám rád, baví mě jeho způsob psání a vyprávění, píše zajímavě a tak nějak lidsky, ale myslím, že už se stal moc šablonovitý. Ve svých knihách popisuje běžné potřeby a zkušenosti lidí, ať už jsou hezké nebo nehezké, ale přijde mi, že tomu už něco chybí. Ani mi tak neschází humor prvních dvou knih, nepotřebuji se knize smát, aby mě nadchla.
Se svým spisovatelským talentem, kdy člověk doslova hltá řádky i u prostšího děje, by se podle mého názoru mohl Hartl trochu posunout a napsat něco z jiného soudku, zkusit jinou literární oblast - ne jenom drbíky a životní osudy Pražáků v průběhu 15 a více let včetně dospívání jejich dětí.
Možná i dětská kniha by mu mohla sednout, pokud je takový tatínek a domácí pudlík, jak o sobě nadšeně prohlašuje. Fantazii a potenciál rozhodně má.
Přísaha orků
Michael Peinkofer
(SPOILER) I druhý díl mě bavil, nicméně v tom prvním jsem si asi dokázal najít víc.
Kal Anar tak trochu připomíná Mordor, baziliškové létací nestvůry Nazgûlů a celkově ta temná moc z východu je lehká vykrádačka Tolkiena.
Měl bych výtku k tomu, že vůbec nedává smysl a není vysvětleno, jak “Ankluas” mohl oba bratry v krátké době najít v Sundarilu.
Otevřený konec mrzí o to víc, že další kniha už do češtiny nebyla přeložená, přitom existují ještě další tři pokračování.
Návrat orků
Michael Peinkofer
(SPOILER) Je to z fantasy tématiky jednodušší čtení, ale něco takového jsem v tomto období asi potřeboval a vlastně mě to dost bavilo. Závěr mi přišel dobře vysvětlený, pokud odhlédnu od toho, že bezcharakterní člověk se najednou stane králem a káže vodu..
Vysvětlení, že orci, jejichž poznávacím znamením je mrzutá nálada, sežrání všeho (co je nejlépe shnilé) a sušení vlastního shnorshe, jsou vlastně předělání elfové mi přijde tak uhozené, až je vlastně skvělé :D
I fórky mi přišly docela dobré, tak snad nejsem úplně levná skupina. Kniha mě potěšila.
“Zatraceně, jsi ork a žádný trpaslík! Nevykládej ságy a řekni mi, co se stalo.”
“Sága je brak. Nemluvím o historce o nějakých vousatých malých šmejdech, co se hrabou v blátě a hledají zlaté hroudy. Koho to zajímá?”
Farma zvířat
George Orwell (p)
Je až fascinující, jakým způsobem dokázal Orwell na příkladu zvířat znázornit podobenství komunismu, u něhož se do té doby prý zatím příliš netušilo, do jaké míry je svým praktikováním šílený. Určitě se již mnohé muselo prosáknout na povrch, ale naprosto mě dostalo, kam až se svou takzvanou bajkou dokázal zajít. Závěr je za mě naprosto famózní, paralela prasat a lidí je velmi trefná, a to nakonec pro každou dobu a formu vlády. Smekám, ačkoliv kniha není nijak dlouhá.
Navíc doporučuji si přečíst Svědectví o životě v KLDR (a další věci s podobnou tematikou), praktiky “prasat” jsou tam popsány často velice stejně - a to jsme se posunuli o několik desítek let dopředu.
Sluha dvou pánů
Carlo Goldoni
Svižná divadelní hra s kupou různorodých zajímavých postav, která má slušný potenciál, pokud jsou pro ni vybráni kvalitní herci. Záznam z Národního pak nezklamal a nostalgicky připomněl normální časy.
Bílá komnata
Vojtěch Matocha
Hele super! Po dvojce došlo ke zlepšení a příběh byl uvěřitelnější a bavil mě mnohem víc, ikdyž jednička stojí stále o stupínek výše. Vysvětlení některých nevyjasněných motivů Nápravníka funguje dobře a zase mě to chytlo. Drobná fantasmagorická vsuvka mi vlastně nepřišla tolik mimo jako plecháč v předešlém dílu.
Završilo se hezky několik osudů, ikdyž konec byl bohužel zrychlený a klidně mohl mít dalších 50 stránek. Jinak mi ale tento díl připadal ze všech nejvíc logický, v ostatních některé zmíněné věci působily nedomyšleně nebo byly následně k vlastní škodě vypuštěny.
Celou trilogii ale ve výsledku hodnotím hodně kladně, Prašina je prostě pro mě top nápad! Dost se těším na sešitová vydání a filmové zpracování :)
Černý merkurit
Vojtěch Matocha
Překvapuje mě, že má druhá kniha nejvyšší hodnocení, ikdyž jen o procento. Z trilogie asi nejslabší, ačkoliv ne špatná! Pouze některé pasáže byly lehce vytržené z kontextu a nedavály příliš logiku. Jmenovec Jirka byl občas mírně na pěst, ke konci mi přišel “padlej na hlavu” :) Postava plecháče na mě působila jako nehorázná bláznovina a přešlap, po přečtení trojky mi ale zapadla do příběhu už trochu lépe.
Možná bych dal spíš čtyři hvězdičky, protože ostatní díly jsou lepší, ale mě prostě ten celý koncept tajné fiktivní čtvrti v Praze strašně baví a čte se to až ďábelsky rychle.
Bral bych i víc dílů.
