Ristridin
komentáře u knih
Dlouhý pochod
William Styron
Možná se nenacházím v období, kdy bych povídku dokázal náležitě ocenit, ale celé mi to přišlo tak trochu k ničemu. Nějak jsem nepochopil, v čem jsou působivě zachyceny duševní stavy osob, akorát jsem u toho působivě usnul. Vojna je hnus.
Darda
Irena Dousková
Pár dní mi trvalo, než jsem si v hlavě urovnal, jaké hodnocení si tato kniha vlastně zaslouží. Je totiž hodně jiná oproti dvěma dřívějším. Pokud se člověk zbaví dojmu, že by to mělo být opět humorné a je teda špatně, že kniha není pojata stejně, leží před ním dílo, které v sobě skrývá mnohé bolesti z běžného života. A to se mi líbilo. Jo, působila občas naše malá Helenka moc apaticky, ale na mě to působilo opravdově. Líbila se mi propojení s veřejnými událostmi tehdejší doby a vlastně jsem se i tak bavil. Hezký (nehezký) závěr “trilogie”.
Oněgin byl Rusák
Irena Dousková
Líbilo se mi to víc než Budžes, takže posun na 5 hvězdiček ze 4 je zde oprávněný. Kniha Oněgin byl Rusák mě bavila po celou dobu, přišla mi realističtější, protože vybarvení Helenčina světa jako malé dívky (ale již školačky!) bylo podle mě někdy až příliš naivní. Ne však bez originality a vtipu, ale pro mě je Helča teď prostě sympatičtější. Druhá kniha tak působí zajímavěji, dává nahlédnout na období, ve kterém jsem sice nežil, ale podobné starosti ohledně dospívání a maturity jsme řešili každý a byly to časy v něčem sladké a v něčem hořké (ikdyž třeba v mém případě ne úplně porovnatelné se socialistickými časy). Místa v Praze potěšila, chození po Letné a GNŠ taky. Pozitivní zprávou je, že se už možná venku po Praze nepotlouká tolik úchylů jako tenkrát. Špatnou zprávou dnešní doby ale je, že jsou všichni uhnízdění doma za monitory, a asi jich tak bude ještě víc… Takže palec hore za včerejší zabásnutí Ústečana :)
Hrdý Budžes
Irena Dousková
Milé počtení, ale občas mi přišla Helenka na svůj věk poměrně hloupá, aniž bych to myslel zle. Jako kdyby autorka popisovala dítě, které ještě skoro chodí do školky. Byla znát jistá proměna literárního vyprávěcího projevu z pohledu Helenky na začátku a na konci, která měla ukázat, že se Helenka rozvíjí, ale někdy to zkrátka bylo podle mě trochu moc naivní, což však mělo záměrně umocnit dojem z knihy. Oceňuji drobné dobové poznámky, jako vzpomínka na dobu, kterou jsem naštěstí nezažil, to funguje dobře. Fajn oddechovka.
Prašina
Vojtěch Matocha
I přes nějaké lehké nedostatky a některé příliš veliké náhody v průběhu příběhu je tato knížka opravdu skvělá!
Nelíbí se mi srovnávání s Foglarem, ač ho trochu chápu. Foglarovky jsem přečetl všechny a jediná podobnost je v tajemné čtvrti. Spisovatel byl určitě do jisté míry ovlivněn, pochází snad prý i ze stejného prostředí, takže je to pochopitelné, ale o žádnou vykrádačku se nejedná, naopak se zde rozjíždí velice zajímavý příběh, který má poměrně slušně našlápnuto a to hlavně po dost napínavém začátku! Zhruba od půlky knihy se již tempo zmírnilo, děj začal být poměrně předvídatelný, nicméně závěr mile překvapil a alespoň ve mně vyvolal dejme tomu “hlubší otázku” :) Jsem zvědavý na další směrování děje, protože půda je zde pro něj poměrně zajímavě připravena.
Lidská komedie
William Saroyan
Nikterak komické vyprávění o lidskosti a nešteští ve špatné době. Nikdo nemůže očekávat taková moudra od prostých lidí, ale je moc hezké si to přečíst. Některé pasáže pohladí po duši. Kniha se povedla, ač nemusí být pro každého vždy tím pravým.
Slib
Friedrich Dürrenmatt
Zajímavě minimalistický napsané, o Dürenmattovi se vždy mluvilo jako o dramatikovi, jeho prozaická díla však mají také svou cenu.
Nepřítel
Erich Maria Remarque (p)
Remarque vždy zasáhne, ikdyž jeho psaní bývá stále dost podobné. Ale je to prostě udělané dobře a funguje to!
Nebeské pastviny
John Steinbeck
To je tak roztomilé čtení, že si dokážete představit knihu i po pár měsících otevřít znovu. Někdy trochu nadsazené příběhy, ale vše je o tom, že i podivní a zvláštní lidé, kterým občas nerozumíme, jsou také lidé, ikdyž mají možná zvláštní pohnutky. Na plechárně mě mírně zklamalo, ale u této knihy opět vím, proč mám autora tak rád. Jenom mě mrzí, že ač útlé dílo, četl jsem ho pro nedostatek času poměrně dlouho a příběhy tak někdy možná do sebe tak dobře nezapadly. Další důvod proč přečíst brzy znovu!
Horečka
Karel Pecka
Věcí od Pecky jsem již pár četl a schovával si jeho údajnou nejlepší knihu na později. Možná kvůli očekávání se mi dílo ze začátku příliš nezdálo, ale čím byl člověk dál a dál, rozvíjely se charaktery jednotlivých lidí a vše se to stále víc a víc míchalo, tím víc jsem byl jako u vytržení. Vlastně opravdu jako v horečce, na konci jsem se už nemohl odtrhnout a kdo četl, tak mi možná dá za pravdu, že některé věci byly poměrně nečekané.
Pecka je alespoň za mě velice nedoceněný český autor, který převyšuje mnohé známější kolegy.
Svůdnost černé barvy
Karel Pecka
Pecka prostě nemůže zklamat! Tak jednoduché, ale přitom krásné čtení o nepřímém vyznání duše samotného autora, sledování míst v Praze, která si myslíme, že známe, to musí bavit každého.
Pro mě je Pecka daleko zajímavější než velká část českých profláklejších autorů.
Vyhnání Gerty Schnirch
Kateřina Tučková
Syrové, drsné, místy dechberoucí. Jako Pražák jsem poslouchal od prarodičů pražské hrůzy a zážitky té doby, přečíst si takto realisticky o věcech, které se udály v Brně a přilehlém okolí a měly by být do jisté míry velmi věrohodné, protože autorka hodně čerpala z archivů, je silný zážitek. Kontroverzní téma poválečné doby a chování Čechů k Němcům vzbuzuje otázky, jak by to dopadlo dnes. Poučili jsme se a jsme humánnější? Ač v to člověk doufá, už dlouho jsme nezažili nějakou velikou tragédii, nechtěl bych tedy někdy dojít k situaci, kdy dochází takzvaně k lámání chleba, protože se přes všechnu naději obavám, že bychom nebyli o moc lepší než naši předci. Máme se sakra dobře, ikdyž ne vždy dokonale, ale stejně buďme za to rádi. Ať už je u moci ten nebo ten, nebuďme malicherní.
Zpět ke knize, závěr byl možná poněkud uspěchaný, ale je jasné, že měl být pouze dokreslením toho hlavního, co zde chtěla autorka vyzdvihnout.
