Ristridin komentáře u knih
Velice zajímavě zpracované téma o odsunu Němců z oblasti Olomouce. Sudety byly těchto příběhů bohužel určitě plné, ale Hodolany tomu nasadily ještě vyšší laťku... Je dobře, že tato skutečnost byla i na základě historických podkladů zveřejněna a může i nadále sloužit jako odstrašující příklad něčeho, co bylo po válce plné nacistického příkoří ve své podstatě ze strany Čechů pochopitelné, ale ne způsobem, jakým k odsunu a perzekuci Němců docházelo. To je prostě prasárna a neoddiskutovatelný zločin, kterého jsme se dopustili.
Bavilo mě i prolínání historických linek se současností (včetně posledních a prvních navazujících vět dalších kapitol), které ukazovaly postavu babičky na začátku a ke konci jejího života, propojovaly minulost a přítomnost a jakési "pokračování rodu".
Velmi oceňuji epilog s vysvětlením, kde v knize autorka použila skutečné příběhy a převedla do románové podoby mírně upravené osudy vlastní rodiny, a kde si zkrátka jednoduše autorsky vymýšlela. Děkuji za hezky napsanou knihu!
Pokud někoho zajímají podobné osudy sudetských Němců těsně po skončení války, lze určitě doporučit knihu Vyhnání Gerty Schnirch od Tučkové - tentokrát se jedná o příběh v okolí Brna.
Příběh o dospívající dívce, která není v očích svých rodičů a především matky běžnou puberťačkou, ale "problémové" dítě. Což dostává nevhodným způsobem najevo, ačkoliv věřím, že ji rodiče přesto mají rádi.
Promítání vlastních přání, ambicí a snů do dětí nemusí každý jedinec zvládnout a nemělo by se to s ním přehánět. Vedení je podle mě v dnešní (přiznejme si) až příliš ultrakorektní době s přehnaným důrazem na ojedinělost a nezdravé chválení důležité, ale zase všeho s mírou.
Děti trpí kvůli sociálním sítím a nátlaku společnosti ještě více úzkostmi a depresemi a nesmíme jim na tom přidávat. Naopak je umět tím vést, aby si ve stále složitějším světě našly své místo a byly v něm spokojené. A nelpět na všem, co si myslíme, že je pro ně dobré.
Najít mezi správnou výchovou a dostatečnou podporou vyváženost není lehké a nemusí se to vždy každému úspěšně dařit, ale tahle kniha je zdvižený prst, abychom nezapomínali, že naše chování a přístup je obrazem i pro naše děti a že si z něj mnohdy odnáší daleko víc, než si jsme sami schopni připustit.
Knihu nepovažuji za veledílo, ale za krátký příběh, který zadrnká na tu správnou strunu a odhalí, co má. Každý by si měl přečíst a přemýšlet. Děkuji za zpracování takového tématu a doporučuji všem.
Je to hezké a čtivé jako všechny knihy od Walliamse. Hezký humor střídá pasáže, kdy si říkám, jestli ta nadsázka není moc, ale baví mě to. Nicméně předchozí Babička drsňačka byla určitě lepší a i s lepší pointou příběhu. Zde mi trochu chyběla.
Příběh z éry Clone Wars o dvou skvělých postavách Asajj Ventress a Quinlanu Vosovi. Quinlan podle seriálu Kenobi přežil Rozkaz 66 a stále uniká Impériu, takže se velice těším, že ho někdy uvidíme i v live-action!
Je veliká škoda, že tento ucelený příběh se nemohl dostat do série CW. Pokud by se tak stalo, byl by to nejdelší story arc seriálu. CW následně odzvonilo a ikdyž se nakonec seriál vrátil s poslední sérií v roce 2020 (tedy až po vydání této knihy), tvůrci přišli už s jinými tématy a zbytek nechali bohužel být (stále mi nejdou do hlavy pasáže se sestrami Martezovými, snad se časem ukáže jejich opodstatněnost).
Díky knize nyní víme, jaké další osudy potkaly Assaj a jak do nich promluvil Quinlan, což je hodně zajímavá postava ve SW, které se bohužel dostalo zatím málo pozornosti. Příběhy jsou místy trochu dětinské a neuvěřitelné akce nahrazují druhé, ale o tom je celý seriál a to nás na tom baví. Citové výlevy, které tady někoho iritovaly, mi přijdou akorát a že se do knihy hodí. Naopak mi byly díky nim postavy bližší.
Napínavosti trochu ubírá to, že víte, že některým hrdinům se nic nemůže kvůli dalším dějovým linkám stát. Bavilo mě a štvalo, kolikrát mohl být Dooku zabit a byl by klid, ale This is not the Jedi way! a musíme si prostě počkat na Anakina v ROTS :)
Super rozšíření CW, které se k nim přímo odkazuje.
Co dodat po dokončení této volné trilogie... Paní Chalupová zkrátka umí velmi dobře pomalejší příjemné začátky, kde popíše postavy tak, aby se člověk vžil do jejich života a přemýšlení a pak tam začne házet takové bomby, že člověk nemůže knížku odložit. Opět jsem tak do strany 170 měl pocit, že je to hezké počtení, ale na taková procenta to nestačí a pak to přišlo. Vše nastíněné se ukázalo jako podstatné, veškeré detaily a drobné zmínky se postupně doplňovaly a splývaly s příběhem. Zkrátka u vět, které čtete, stojí za to udržovat pozornost, protože pak oceníte, jak je na ně například za 50 stran plynule navázáno.
Všechny tři díly se opakují podle stejné šablony včetně závěrečného skoku v čase, ale je to sázka na jistotu. Cokoliv dalšího od Chalupové budu sledovat, je opravdu nadanou spisovatelkou.
První část je zajímavým doplněním k Maulovi a kresby jsou boží.
Ta druhá vyplňuje prostor mezi koncem páté a začátkem sedmé řady CW a uvádí příběh, který se měl v seriálu původně ukázat. Akce střídá akci, ukáže se mama Talzin a vše má hodně rychlý tah na branku jako celý seriál Klonových válek. A já jsem spokojen, ikdyž to vlastně bylo dost krátké.
Kniha jako taková je svým tématem těžká, je z ní hodně cítit, že si autorka některými věcmi sama prošla a muselo pro ni být psychicky těžké se z nich vypsat. Na začátku mi přišlo, že dokázala autenticky popsat přemýšlení jedenáctiletých dětí a určitě se vracela do svých vlastních vzpomínek.
Atmosféra neradostného dospívání v malém městě v paneláku v nedokonalé rodině byla popsaná tak dobře, až mi nebyla příjemná. Vedoucí dramaťáku byl hajzl a manipulátor, který si užíval vlastní moci nad malými dětmi, které jsou v tomto věku už velice zranitelné, ale neznalé a co se jim řekne, to je pravda a to se má dělat, ikdyž se jedná o něco naprosto společensky nepřijatelného.
Závěr mi po všem tom budování příběhu přišel bohužel takový nijaký.
No fuj, to byla ale prasečina. Horší je, že mi to nepřišlo nějak strašně přitažené za vlasy. Nebo samozřejmě ano, ale věřím, že jako lidé jsme něčeho takového klidně schopni. A zároveň si ospravedlňovat své nelidské jednání. Čím se to vlastně lišilo od nacistů, kteří tedy byli o trochu mírnější a aspoň vězně v koncentrácích nepojídali?
Fabulace o viru neviru, kvůli kterému musí vymřít zvířata a díky kterému se začne přes kanibalismus řešit přelidněnost Komu to co připomíná? :) (Nejsem v žádném případě popírač covidu.)
Chápu námitky mnohých, že kniha mohla být rozpracovanější a mohla lépe popisovat situaci v tomto jiném světě, ale za mě to jako špička ledovce fungovalo dobře. Víc ať si člověk radši domyslí. První třetina byla totiž dost slušný kekel a víc netřeba.
Povídka o melancholickém pubertálním dospívání, prvních láskách a hledání sebe sama. Šťastné (i nešťastné) roky před tím velkým dospělým životem plným vážnosti, nároků, honbou za úspěchem a nechápání problémů těch nově dospívajících.
Tak si vezměte na večer tuto útlou knížečku, pusťte si k tomu Peggy Lee nebo Milese Davise, nasajte atmosféru doby šedesátých let a vraťte se vzpomínkami (a s mírným úsměvem na rtech) do svých vlastních šťastně nešťastných let, které už nic nevrátí.
Skvělý detektivní příběh od mladšího autora. Přiznám se, že jsem v úplném závěru čekal v některých bodech lepší vysvětlení a mírně tím celá kniha pokulhává v logice, ale není to zas tak přitažené za vlasy, aby se čtenář nemohl aspoň zkusit dovtípit, co jednotlivé náznaky znamenaly a jaké byly motivy různých lidí. Je možné, že jsem se nemusel ve všem dovtípit správně a to mě právě malinko štve, protože bych to měl nejraději přesně naservírované, ale dokážu s tím žít. Především mám totiž radost z toho, jak byl jinak příběh vystaven a jak autor dokázal na stále poměrně malém prostoru vybarvit jednotlivé charaktery i prostředí a vše rozepsat takovým způsobem, aby měla zápletka stále energii a bavila. Já byl teda opravdu hodně napnutý!
Krásná obálka, jednoduchá mapka pro orientaci a hezká grafika v knize.
Velmi dobrá práce a upřímně doufám, že si autor nevyplýtval všechen střelný prach a důvtip už na začátku.
Komiks jako vždy super. Mám radost, že se po letech vydávají zbylé příběhy, kterých je stále dost.
Hrozně milé čtení, ač se nejedná o žádný veliký román s oslnivou zápletkou. Postava dědečka, který nebyl vůči autorovi nijak citově nakloněný, přesto si ho Novák očividně silně vážil a neváhal o něm napsat knihu. V jejím průběhu se prolínají i příběhy zbytku rodiny a postupně se poodkrývají různé situace a doplňují se navzájem. Styl psaní s kratšími kapitolami mě zde bavil. Padesátá léta byla vůči zemědělcům nedůstojná.
Po velikém zklamání v závěru Křídového panáčka lepší, ale že bych skákal do stropu, to také ne. Vše je otevřené a reálně mě zajímá, jaké bude pokračování. Ale jak mi přišel Panáček zbytečně natahovaný a dlouhý, tak tato série byla zase příliš krátká.
Drsný náhled a zajímavý průřez nejen severokorejskou historií, ale i filozofií KLDR, která je plná absurdit a nesmyslného adorování božských Kimů.
Ve kterém jiném hlavním městě se ještě dnes používají k sekání trávy namísto sekaček ženy, které otrhávají stonky trávy vlastníma rukama s vírou, že tráva poté lépe roste.
Pro stavbu moderní čtvrti s mrakodrapy je pro urychlení využívána práce mladistvých a studujících vysokoškoláků. No fakt bizár, vítejte v KLDR a nedoufejte v důstojný život.
Svědectví od Špitálníkové bylo ale lepší, za mě tedy 4/5.
Nemám co říct, jeden z nejlepších románů o druhé světové válce a o málo častém tématu partyzánských bojů. Ty byly vedeny pro správnou věc, ale mnohdy za jakou cenu a kam to pak všechny účastníky vedlo Osvobození od nacistů komunisty je stále paradox.
Nejedná se o knihu, která by přepisovala dějiny (a možná bych dal normálně spíše 4 hvězdičky), ale musím hodnotit to, že se jedná o debut Jiřího Mádla, který mě velice překvapil svým způsobem uvažování a jak to dokáže lidsky a čtivě přenést na papír. Děj nebyl vůbec lascivní, zajímavě podané téma navazování vztahů. Vše v minulosti má nějaký vliv na naši budoucnost. Buďme na sebe co nejvíce hodní.
Velmi příjemné čtení s hezkými myšlenkami. Pokud Mádl nevyčerpal všechen střelný prach hned první knihou, mohl by z něj být velice dobrý netuctový spisovatel. Tleskám.
Díl, ve kterém se poodkryjí některé tajnosti, ale ta hlavní byla zmíněna jen okrajově.
Sešit si určitě připravuje půdu pro závěrečné vyvrcholení, takže byl o něco pomalejší.
Stále jde ale o naši milovanou Prašinu!
Mornštajnová je spisovatelka dvou stran. I pohádky umí moc hezky napsat. Nicméně od knihy jsem čekal o trochu víc. Nejsem ale dítě, vidím to jinýma očima.
Druhá kniha určitě lepší! Moc se mi líbil vývoj všech postav, hledání sebe sama, které bylo až poetické. Nakonec došlo i k vyústění všech linek, které byly vždy jenom lehce naznačeny v dřívějších příbězích. Občas mi to až přišlo drsností víc divoké jak knihy od George R. R. Martina, přitom stále v hávu pohádky.
Zakončení a poslední část povídek potěšily. Povídky se snaží doplnit naznačené dřívější příběhy ostatních, ale vlastně neřeknou svým obsahem nic nového. I tak se moc hezky čtou.
Škoda že člověk nezná velšské legendy, zážitek by to o to víc umocnilo.
Mírně naivní, ale hezká pohádka v hávu lehkého fantasy, která do jisté míry vykrádá Tolkiena, ale je zde navíc příjemný nevtíravý humor a sympatické postavy. Některé okamžiky se sehrajou hrozně rychle. Určitě je to kniha, ke které se člověk rád vrátí.
Miluju pochoutky a pokroutky!