Ristridin komentáře u knih
Kniha, která mnohým příliš nenabídne. Spíše odpočinkové čtení. Postavy mi byly víceméně sympatické a působilo to na mě lidsky a téměř ze života. Pozadí zajímavé, Petr byl ale pěkný sráč a nevím, zda taková razantní změna v životě by se bez léčení dala zvládnout, ale existují takoví jedinci. Působil na mě jako Jekyll a Hyde.
Nedá se Javůrkovi upřít, že umí hezky psát. Stejně jako v Chaloupkách se mu navíc podařilo navodit tu správnou atmosféru Krušných hor a dělá jim tu nejlepší reklamu, protože jsem víc než motivován si je pořádně prochodit.
Jedno poslední dobrodružství. Ale jaké dobrodružství a v jakém stylu! Velinský zde oslavuje celou stínadelskou trilogii a v jejím duchu předkládá možné pokračování. Foglar sám chtěl taky napsat další díl, ale už to nestihnul.
Atmosféra knihy je věrohodná, navazání na předchozí díly funguje včetně psaného projevu, který kopíruje a zároveň přidává něco navíc.
Přišlo mi, že je zde méně takového toho patosu a vychvalování charakteru a vzhledu chlapců (což mi u Foglara nevadí, ale někdy toho bylo moc), spíše se šlo po ději. Ten je ucelený, všechny linky uzavřeny, dokonce se autor pokusil o jakési napravení některých mírně nelogických pasáží nebo nedodělků, které jsem u stínadelské trilogie pociťoval už kdysi jako malej. Další záhady jsou skvělé, je tu prostě vše. Dokonce se do popředí dostávají i děvčata a působí to v kontextu knihy dobře, přesto jsou stále hlavními postavami Rychlé šípy.
U těch doufám, že se nezapletli nějak do války (autor vymezil i časovou linii - máme rok 1938, Tleskač umřel v roce 1913 - nad tím jsem vždy uvažoval, v jakých letech se pohybujeme!) a že žili dlouhé, plodné životy a byli přáteli i v důchodovém věku :)
Je až s podivem, jak důstojnou knihu Velinský napsal. Líbila se mi určitě víc než Tajemství Velkého Vonta. Paráda!
Co na toto říct... Autorka neskutečná, když se přihlédne k tomu, že jí bylo přes 80 a vydala první oficiální knihu. Květnatost řeči a krásné slovní výrazy jsou balzám na duši. Méně blaženě jsem se ale cítil z úplného zmatku v mnoha postavách a bez pořádného vysvětlení, o koho jde. K němu zkratkovitě došlo třeba až za 100 stránek, takže je zde třeba opravdu veliké pozornosti a vnímání. Navíc se nejedná o lehké čtení obecně a autorka skáče v čase bez upozornění navzájem nejen mezi povídkami, ale dokonce i v rámci samotných povídek. Zmatek tak střídá zmatek a než jsem si na to zvyknul, půlka knihy byla za mnou. Pak už se začínají některé střípky dávat dohromady, ale doporučuji si zpětně pročíst první povídky, protože v nich bylo naznačeno mnoho, co dovysvětlí to, o čem se píše ve druhé půlce knihy. Zkrátka tahle kniha by se měla přečíst dvakrát hned za sebou, pak se dá zcela a úplně docenit, jak skvěle je vymyšlená. Nejdřív jsem chtěl dát 3/5, závěr a větší pochopení postav přináší 4/5, ale věřím tomu, že kdybych si to dal celé ještě jednou, tak neváhám a dám 5/5. Smutné a uvěřitelné příběhy postav, hezky popsané uvažování dětí, propletenec osudů a návaznost, která je opravdu poetická.
Ve výsledku skvělá kniha, jen alespoň pro mě dost náročná. Nedoporučuji po ní sáhnout, pokud si chcete odpočinout.
Rychlé šípy naprosto miluju a stínadelská trilogie je poklad mezi knihami. Nicméně třetí díl je alespoň pro mě slabší a závěr je spolu se způsobem toho, jak se zvolí Velký Vont, i na Foglara trochu přitažený za vlasy a úsměvný.
Nejde mi na rozum, jak byli “Šípáci", čestní a rozumní hoši, schopni kvůli svému TAM-TAMu vyslepičit do něj úplně všechno, i za cenu toho, že tyto zprávy mohou velmi ublížit jejich příteli.. (V posledním čísle TAM-TAMu to už vůbec nedávalo smysl.)
Přesto je Tajemství Velkého Vonta super čtení.
(SPOILER) Z celé trilogie nejlepší kniha, ačkoliv považuji za nešťastné, že pachatel byl do konce úplně neznámý člověk. Jinak případ dost zajímavý a vztahující do děje.
Závěr dost nečekaný, o to víc kniha překvapila. Jsem si jist, že čtvrtého dílu se již nedočkáme
Příběh zlověstnější než ten předchozí a taky dlouhou dobu nejasný, kdo se za případem skrývá a jak to dopadne. Ačkoliv okruh možných lidí byl očekávatelný. Ale haló, pachatel opravdu nemusel být jediný..
Samotné vyšetřování je zdlouhavé, více do popředí tak jdou osobní problémy vyšetřovatelů, což nepůsobí sice nějak rušivě, ale zároveň je jejich chování trochu na hlavu, jako kdyby se neuměli ovládnout a jednat o něco víc rozvážněji
Tak či tak se na třetí díl těším, nedetektivní linka je otevřená a ač by se mohla zdát, že dopadne šťastně, může se nakonec stát přesný opak.
Kniha nenadchne, ale zabaví.
Velmi dokumentárně zdařilá kniha o "židovském princi", který byl nadprůměrně inteligentní a schopný jako spisovatel, redaktor a výtvarník. Je velmi pravděpodobné, že by se z něj stala významná postava naší kulturní scény.
Místy je glorifikace Petra Ginze až přehnaná, v kontrastu s tolika dalšími obětmi holokaustu. Příběhů a ztracených postav bylo přece jenom mnoho.
Je ale třeba uznat, že PG byl ve své době a pro ty, které ovlivnil, výjimečný.
Kniha, která dá opět jiný (a originální) náhled na tolikrát opakované téma.
Zajímavě zpracovaný příběh. Velmi inteligentní dívka a její uvažování o životě, sociálních rozdílech a veliká soucitnost. Najde si vztah k příliš mladé bezdomovkyni, která nemá rodinu, nic jí nepřeje. Obě jsou svým způsobem vykořeněny ze společnosti a najdou v sobě oporu, ačkoliv opora od No je vrtkavá. Je těžké se plně odvrátit a nechat za sebou svůj původní život na ulici, zůstane v člověku a často se zase objeví.
Název knihy v češtině mi přijde skvěle dvouvýznamový.
Dle mého hezky sepsaný a dobře dějově postavený příběh, kde se autorka snažila svést čtenáře na více postav jako potenciálních vrahů a určitě někdo asi nečekal toho pravého, ale od jistého bodu se to dalo už od půlky knížky očekávat, ač jsem taky někdy ztrácel jistotu.
Mělo to to, co to mělo mít, bavilo mě to a jako první kniha třídílné série v pořádku. Je zde i patrný další budoucí vývoj hlavních dvou postav, snad to autorka v dalších knihách uchopí dobře.
Přečteno po 7 letech znovu a musím říct, že tenkrát mě kniha nadchla víc. Jsou tam moc hezké myšlenky a poetično člověka potěší, ale nyní mi sáhodlouhý monolog jednoho z dohořívajích mužů tolik nesednul. Je znát, že se člověk v různé době svého života nachází v různých sférách přijmutí toho, co čte. Kdysi jsem měl chuť Henrika obejmout, nyní bych ho pro jeho výmluvnost naopak střelil.
Zajímavé povídky o různých lidech, kteří napříč 20. stoletím prožívali různé starosti. Někdy se jedná o obyčejné existenciální problémy, jiné jsou spojeny právě s těžkou dobou - obě války, komunisti, . Na malém prostoru dokázala autorka správně vystihnout pocity i prostředí.
Četl jsem ale od ní už Krycí jméno Studentka, která vyšla později, a s tím se tato kniha nemůže srovnávat. Místy to až působilo, jako by se Štráfeldová těmito povídkami připravovala na svůj další román, který byl za mě perfektní.
S tématem, které je popsáno v této knize, se v poslední době mezi autory roztrhnul pytel. Jinde je prostě jednoduše a na férovku popsáno a je to samo o sobě šokující. Pojetí v této knize je ale úplně jiné. Velice citlivě a přes postupné odkrývání uvažování tří hlavních postav. Psychologický román s dejme tomu detektivními prvky a trochou fantasy (které ale příběh nekazí, působí to magicky). Souvislosti se navzájem odhalují a ač závěr člověk čeká, je to až do konce skvělé čtení, ikdyž smutné.
Grafické zpracování všech románů z edice Tvář navíc vždy čtení umocní. Má veliký smysl řešit knihy i ilustračně. Nebo alespoň zajímavou vazbou.
Velmi hezké čtení pro děti, u kterého se těším, až ho budu jednou těm svým číst.
K hračkám by se mělo chovat hezky, ostatně jako ke všem Věcem, a vážit si jich.
První polovina knihy a ta druhá mi přišly značně rozdílné. Na začátku byl i styl psaní takový nepříjemně a nepřiměřeně drsňácký, což souviselo s postavou nesympatického Petra, který následně prošel tou slibovanou proměnou v prostředí lesa za pomoci dvou skromně žijících lidí, kteří dokázali najít svou vlastní harmonii v klidu lesa.
Stále jsem čekal, kdy začne žánrově thriller a nedostalo se mi ho. Zvraty a scény byly někdy značně na sílu, stejně tak “český James Bond", ale vlastně mě to tu tak nějak bavilo.
Tato kniha vás nevystřelí do jiných sfér, ale čte se dobře a když přimhouříte očko nad scénami, které působí mírně nerealisticky a až béčkově, tak se vám bude líbit.
Ten nedokončený závěr mě ale trochu štve. Vlastně bych byl nakonec i pro pokračování, což se nestane.
Po několika slabších románech mě to tentokrát zase bavilo. Opět hezky napsáno, nepřehnaně vtipné, objevují se i postavy z první knihy. Trochu bych vytknul, že mi přijde trochu na sílu, že v každém románu musí nutně být naše "celebrity". Zde to působilo, že si Hartl připravil (i skrz postavy filmu Prvok) námět na další scénář.
Nejvíce mě bavila druhá příběhová linka Káji s její dcerou Beátou, asi i proto, že jsem stavař, tak jsem se rád začetl do problémů na stavbě.
Mám už delší dobu pocit, že by se měl Hartl se svým vypravěčským umem pustit do trochu jiného žánru, protože poslední knihy mi přišly slabší, ale pokud budou ty následující fajn jako tahle, tak to taky zvládnu.
Hezké ilustrace, ale v něčem trochu nepřesný příběh. Každopádně super, že vzniklo něco takového, ačkoliv krátkého a zkratkovitého. Příběh jde tak jen po povrchu, ale jestli vzbudí další zájem, tak super. Kdo moc o Třech králích neví a nezná souvislosti, asi bude dost zmatený, děti o to víc, že vůbec nemusí znát historii té doby.
Trochu mi přišlo líto, že si v ilustracích nepohráli o něco víc s tím, aby třeba Mašín byl víc sobě podobný.
Příliš často byli Králové oslovováni svými pravými a ne krycími jmény, což bylo ale zde nutné pro identifikování postav.
Opravdu nemám ovšem rád, když někdo v knize neumí správně skloňovat “ji/jí
Medailonky v závěru super.
Stojí za přečtení, ale pro opravdový a úplný příběh je třeba hledat jinde.
Chybky jsou k odpuštění, avšak kdybych neznal historii Tří králů, asi bych hodnotil tento komiks méně hvězdičkami. Takhle jsem si mohl víc vychutnat kresby.
Špitálníková si schovala tento rozhovor na sepsání prvního románu a odklonila se od svých dřívějších knih.
Je znát, že není spisovatelka a občas jsou některé obraty fakt nešikovné, nelíbily se mi taky chyby v textu. Přesto se jí nedá upřít snaha a výsledek svou stavbou stojí za přečtení.
Příběh je někdy až trochu plytký a oproti dřívějším knihám mě to nakonec tolik nevzalo, ikdyž jsou některé popisy KLDR strašné. Svědectví od autorky ve mně ale vyvolalo daleko silnější emoce, možná tím, že předtím jsem nic takového nečetl, takže teď už chyběl takový ten wow efekt.
Pasáž s výpovědí jiné dívky z výchovných táborů mi přišla, že vyzněla mírně do ztracena.
Dal bych i 3/5, ale zaujala mě ta myšlenka závěru. Naše společnost taky není ideální a její konzum je přehnaný. Přesto je neospravedlnitelné, že v nějaké zemi jako KLDR se děje něco takového a děsí mě to. Chápu ale, že některým uprchlým Severokorejcům může přijít po prozření zavrženíhodná jedna i druhá strana.
(SPOILER) Je super moct se vrátit do světa Hunger Games v knižní podobě, ale čekal jsem asi více a nebo tohle mohlo sloužit jako první díl třeba dvou knížek o zrodu a vzestupu prezidenta Snowa. Protože jsem se původně těšil na jeho historii, během které si umetl (a za sebou všechny zametl a otrávil) cestičku až k funkci prezidenta Panemu. Zde nacházíme spíše zrod jeho charakteru. Ale díky Finnickovi přitom víme, že se pak odehrávaly neskutečné hnusárny a prasečiny mezi smetánkou kapitolskou...
V první části se zdá Snow být až soucitný, ačkoliv zdeformovaný prostředím a obavou ze ztráty postavení, ale je možné mu i fandit a rozumět jeho pohnutkám. Vše však směřuje k tomu, že nakonec vidíme zrod toho nevypočitatelného, arogantního, zdánlivě namyšleného (ale myslím si, že uvnitř velmi nejistého) bídáka, kterého už známe z původní trilogie. V závěru pak jde pouze o rozmazleného podrazáka, který si umně získá moc a peníze na svou stranu a stojí před ním celá jeho budoucnost. Její závěr známe, ale co ten průběh? O tom bych si chtěl upřímně přečíst o dost víc, myslím, že by to byla bomba.
V průběhu knihy na nás zamrká několik paralel a náznaků děje, ke kterému dojde za příštích 65 let.
Hladové hry jsou zde vlastně méně podstatné, stále ještě ve svém zárodku, je vidět, že tu pravou pompu jim dal až sám Coriolanus.
Nejsem fanda nedovysvětlených konců, když k tomu není důvod. Co se tedy stalo s Lucy Gray?
Jak pokračoval život Tigris a proč se nakonec rozkmotřila s drahým "Korjou"? Jedině že si autorka nakonec nechala otevřená vrátka pro další příběh o kariéře prezidenta Snowa. Kéž by.
Tak třetí díl je u mě sice nejslabší a dal bych spíš 4/5, ale za ten závěr si to zaslouží nakonec plný počet. Mrazivé ukončení celé série.
Popis a průběh války mi přišel trochu příliš rychlý a zde je asi dobře, že filmově vznikly dva díly, které dokázaly ukázat válku s Kapitolem i o něco detailněji v jiných krajích (takže za mě plus filmů oproti předloze, která byla stručnější). Stejně tak z pohledu emocí, Katniss už v knize působí příliš vyprahle, což je nakonec ale pochopitelné.
V závěru v epilogu už jí vlastně žádné pocity nezbyly a jede spíš na automatiku jako stroj.
Nutno dodat, že u žádné postavy si nemůžete být jistí, že vše přežije, smrt střídá smrt. Ukončení skvělé a vlastně by mě zajímalo, zda si vítězná strana nakonec pomohla. Vedlo to všechno ke zlepšení nebo se jen přerozdělila moc mezi jiné osoby, které umně schovávají vlastní ambice? Těžko nastartovat něco po takové dlouhodobé tyranii.
Druhý díl je z celé trilogie dle mého nejlepší a sakra zajímavý. Samotné Hry zabírají nyní méně prostoru a vše se ubírá směrem k tomu, co přinese děj třetí knihy. Spojení vítězů je zde ještě "šťavnatější" než ve filmu. Nelituju ale, že jsem film viděl dřív, už je to navíc dávno. Takhle jsem měl alespoň v hlavě vždy představu, jak kdo "vypadá". Skvělá kniha. Díky knihám lépe chápu vztah Katniss k Hurikánovi a Peetovi, ve filmech se to ne vždy podaří plně prodat.