Rita55 komentáře u knih
Moc se mi to líbilo, něco tak propracovaného bych v české fantasy nečekala - napínavé, tajemné, některé pasáže k zamyšlení, další milé nebo úsměvné - celkově hodně čtivé.
Je super, že žádná ze stran není jen kladná nebo záporná a mají svá tajemství a to samé platí o jednotlivých postavách (což se ještě více ukáže v druhém díle).
Oceňuji začlenění hrůzostrašných událostí u Cholat Sjachyl do příběhu, protože o Djatlovově expedici jsem věděla už před tím a vždycky to u mne dokázalo vyvolat husí kůži... proto při čtení Naslouchače jela moje představivost na plný výkon :-)
Doufám, že třetí díl bude brzy, protože jsem vážně napjatá.
Z prvního dílu jsem byla nadšená, druhý se mi taky ještě docela líbil, protože se to většinou odehrávalo na Zemi, ale třetí mi nesedl. Asi to je proto, že nejsem zrovna fanda sci-fi... Vadí mi, že jak dojde na mimozemšťany, tak nic není nemožné - vše umí vyřešit, uzdravit, opravit, pokud se to autorovi hodí do krámu a naopak, když se mu to nehodí, tak to prostě nejde... No a ty časové a prostorové megaskoky tomu taky moc nepomohly. Celkovou myšlenku trilogie hodnotím kladně tak na 3,5 hvězdičky, ale znovu číst už bych se to neodhodlala :-)
Nic tak napínavého už jsem dlouho nečetla - od čtení jsem se jen těžko odtrhávala a dala jsem to proto celé asi na tři čtyři zátahy :-) Trochu mne nudily jen ty pasáže s deníkem. Jinak ale nápad s atlantským genem a prolnutí do historie i prehistorie Země mě bavil a prostě ode mne pět hvězdiček... a jdu shánět druhý díl :-)
Zajímavý nápad, ale na můj vkus příliš mnoho utrpení a málo akce...
Knihu jsem dostala a nečetla jsem předchozí díly, takže možná proto je moje hodnocení tak nízké...
Samotný námět by byl sice za plných pět hvězdiček, ale bohužel dialogy - jednání postav - postavy samotné: divné - divnější - nejdivnější.
Inspirující čtení nutící k zamyšlení o to víc, že ne úplně se vším napsaným se ztotožňuji...
Třetí kniha mi přišla maličko slabší než předchozí dvě a sjíždění divoké vody na plachetnici už poměrně přitažené za vlasy, ale rozhodně mne neodradila od toho, abych si chtěla přečíst zbytek :-)
Jo ale kdyby mi někdo mohl vysvětlit, jak je možné vplout do ústí řeky, plout proti proudu, odbočit do druhého ramena řeky a najednou sjíždět peřeje po proudu, tak to bych mu byla vděčná... možná mi v knize něco ošklivě uteklo, ale tohle jsem vážně nepobrala :-)
Jak jsem psala už u jedničky, ačkoli je to určeno mládeži, ráda si u takových příběhů odpočinu. Druhá kniha mi přišla přinejmenším stejně dobrá jako první - možná i o něco zajímavější, ačkoli jsem musela zavřít obě oči nad "dírami" v Halově bitevní strategii - hlavně u té části, kdy "museli" s neplavcem Jesperem trčet ve studeném moři... no ale vždycky je něco za něco a tady holt logika ustoupila dobrodružství a napínavosti, takže jsem vlastně ty oči zavřela ráda :-)
Dílo pana Flanagana jsem zatím neznala. Bratrstvo jsem začala číst spíš ze "studijních důvodů" (jestli by se v knize nenašel námět na etapovou hru na dětský tábor) a už jsem shltla tři díly a rozhodně se chystám dočíst celou sérii :-) Nejenže jako námět na etapovku by to vydalo ne na jeden, ale na několik táborů, navíc mě to hodně bavilo. Ano, děj je předvídatelný, a svět je tu rozdělen na černou a bílou, ale je to přeci jen literatura pro mládež, tak proč ne... je vtipná, dobrodružná a plná "správňáckého chování" party šestnáctiletých kluků, kteří umí být zodpovědní, umí se o sebe postarat - takže velice dobrý příklad pro čtenáře. Až si budu chtít duševně odpočinout a trochu vystoupit z reality dospěláckého světa, nejspíš se pustím i do Hraničářova učně :-)
Ale jo :) Nápad to mělo, bylo to místy vtipné, k zamyšlení i dojemné. Ale čekala jsem asi trochu víc...
Zajímavé, čtivé, dobrodružné a ještě z historie - co víc si přát :-)
Někdy jsem měla trochu problém se vyznat v postavách, když se na 380 stránce najednou objevilo jméno, které se možná letmo vyskytlo někdy na začátku. Knížce by určitě prospěl nějaký jmenný rejstřík. Občas jsem se taky ztrácela ve větách, které byly kostrbatě napsané a nebylo jasné, o kom je vlastně řeč nebo tam, kde byla chybná interpunkce. Na druhou stranu oceňuji, jak se autorce dařilo celou dobu vzbuzovat dojem, že všem dějům a rozhovorům byla osobně přítomna :-) Kdo se o Nelsonovi chce něco dozvědět, tak pro něj tahle kniha nebude ztrátou času.
Knihu mám ráda, ale televizní zpracování se opravdu povedlo... Výběr herců naprosto dokonalý a suchý humor doktora Vlacha v podání pana Lasici nemá chybu :-)
Vyhlídka na věčnost není špatná, nejvíc mne dostaly "rozhovory s Devlinem", ale Noční klub je podle mého lepší...
Noční klub jsou podle mne nejpovedenější knížky pana Kulhánka. Je tam všechno, je to čtivé, zábavné, dojímavé, napínavé...
Je to první "Kulhánek", kterého jsem přečetla a dostal mě :-) Nevím, čím to je...
Jako dítě jsem četla několikrát - opravdu napínavá a dobrodružná.
Já říkám této trilogii "ano" - všechny tři díly měly něco do sebe. Původní myšlenka byla originální (a dost děsivá). Možná bych ocenila více akčnosti, ale celkově mne to rozhodně zaujalo. Po prvním díle, přečteném vlastně náhodou, jsem rychle sháněla pokračování, abych se dozvěděla, jak to dopadne... Což je možná největší klad těchto knížek, nedá se odhadnout, kam se děj zvrtne a autor se nebojí nechávat umřít spoustu postav, takže je to napínavé až do konce.
Je mi líto, ale tahle kniha byla pro mne (po Písni pro Arbonne) zklamáním. Mentalita Číňanů asi nebude můj šálek čaje, protože jsem měla neustále pocit, že kdyby se pořád neklaněli nebo nepřemýšleli o tom, kolikrát se komu uklonit, aby to nebylo podle dvorské etikety ani moc ani málo, vešlo by se na víc jak 450 stránek knížky aspoň trochu nějaké akce. Takhle mi nejčtivější částí přišla vedlejší dějová linka o mladší sestře Šen Tchaje, protože to, co nakonec "překvapivě" udělal hlavní hrdina s darovanými koňmi, mohl udělat hned na začátku :-) No a ten rychlý závěr, jak se to tam všechno ideálně povdává a ožení...