Rita55 komentáře u knih
Sice tenhle typ knížek není úplně můj šálek čaje, ale četlo se to dobře, oceňuji především, že jsem se dozvěděla něco o kraji, o kterém jsem doteď nic nevěděla. Aspoň už je mi jasné, proč by Nohavica trhal květy zrovna u Larischů na zahradě a kterouže to hraniční závoru pro tramvaj by zvedalo slunce :-) Takže 3,5 hvězdičky :-)
Na příběh jsem se těšila, protože jsem před lety Maltu navštívila, ale nakonec se ke chválám bohužel nepřipojím. Sice to, co dokázali přečkat obránci během těch tří měsíců je jistě obdivuhodné, ale číst o tom bylo (zvlášť v druhé polovině knihy) už utrpení, nudila jsem se, ani jedna z hlavních postav mi nesedla a ačkoli nejsem "literárně" nijak jemnocitná, tak vší té krve, zvratků a výkalů pořád dokola už jsem opravdu měla plné zuby.
Za mne překvapené "ano" :-) nečekala jsem, že mne to bude bavit. Sice jsem byla trochu nešťastná z té velké spousty jmen, ale brzy jsem pochopila, která jména jsou důležitá a která mohu klidně hnedka zapomenout. Konec byl napínavý... jdu na další díl :-)
Hezká kniha, ale čekala jsem od toho trošičku víc...
Moje očekávání kniha splnila až bych řekla i překonala - nejsou to suchá fakta, je to osobní, lidské a oceňuji snahu o objektivitu a nenadržování ani Marii ani Alžbětě.
Měla by to být povinná četba... Opravdu zůstává rozum stát nad tím, co si lidi dokážou provádět navzájem. Že stačí pár mocichtivých psychopatů a manipulátorů a je zaděláno na megaprů..r! Tohle ve mně zůstane hodně dlouho, hlavně taky proto, že jsem se z Bosny a Hercegoviny před dvěma měsíci vrátila a chtěla jsem pochopit, proč tak milí lidé v tak krásné zemi museli zažít něco tak příšerného...
Viděla jsem kdysi dávno film z roku 1990, ten ve mne nějakým způsobem zůstal, i když už je to drahně let :-) Seriál jsem neviděla. Od knihy jsem čekala víc a bohužel jsem se nedočkala - četlo se to dobře, o to nic, ale mám radši, když se je v příběhu víc děje a zklamal mne hlavně ten uspěchaný konec.
První částí knihy, která pojednává o průzkumných akcích v Himalájích v letech 1951 a 52, jsem se musela trochu prokousat. Pro nehorolezce spousta informací, které si neumí představit. Samozřejmě mne rozčilovalo udávání výšky ve stopách a hmotnosti v librách. Středoevropan si pod pojmem 25 000 stop nepředstaví vůbec nic... je to moc nebo málo? :-) Ale udělala jsem si převodovou tabulku a už to bylo lepší. Knize by slušelo rozhodně více mapiček a plánků - ne jen ta jedna mapka Everestu. Fotografie ovšem super.
Druhá část, o samotném dobývání Mount Everestu, už byla rozhodně zajímavější a napínavější.
Celkově to ovšem jenom potvrdilo můj názor, že horolezci jsou blázni na svobodě :-)
Dobré, ale raději jsem měla knihy, kdy Hlídka začínala a její členové nebyli tak dokonalí. S komentářem Metly naprosto souhlasím...
Slyšela jsem to jako audioknihu. Díky tomu nebylo žehlení taková nuda :-) Výkony všech tří hereček výborné. Jako kniha by mne to asi bavilo míň.
Někdy méně je více a myslím si, že to platí i v případě Labyrintu... Dva příběhy v jedné knize děj rozmělní, takže když už se konečně člověk začte do jednoho, tak najednou je vyhozen zase někam úplně jinam. Cizí výrazy mi nenavodily dobu ani atmosféru, jen mne rozčilovaly. Stejně tak mi bohužel vadila spousta nejasností a v podstatě nudných postav.
Zajímavé, napínavé, uvěřitelné postavy - ty kladné i ty záporné... Jediné, co mi v knize vadilo byly skoky do pátého století, sice tento "příběh" má souvislost s hlavním dějem, ale mě nudil a jenom jsem ho vždycky rychle přelétla očima.
Krom knihy jsem viděla i seriál, který ovšem zdaleka není tak "mrazivý". Navíc jsem se nemohla přenést přes herecké obsazení a pojetí Johna Franklina, které bylo v rozporu s jeho skutečnou fyzickou podobou a dle všeho i povahou...
Ale kniha stojí ze přečtení. Délka mi nevadila. Postupné strádání a odumírání posádky sužované nemocemi, vyčerpáním, tmou a mrazem, to je ovšem depresivní. A ani za nic bych se dobrovolně k podobné výpravě nepřihlásila :-) Takže na otázku, co člověka žene do takovýchle akcí, jsem ani tady nenašla odpověď. U řadového námořníka si to lze vysvětlit neinformovaností, ale co ti, kteří moc dobře ví, jak chutnají vlastní boty?
Tak bohužel, tohle byl omyl - sice jsem knihu dočetla, protože jsem chtěla vědět, kdo je vrah, ale vadil mně autorův styl vyprávění v ich formě a děj byl vlastně taky dost nuda. Navíc mě vytáčela neustále zvracející Andrea a pokud už v životě neuslyším o žádném hypertrofovaném misantropovi, vůbec mi to vadit nebude, tady jsem si jich užila až až. Taky jsem nepochopila, proč vyspělé lidstvo, které je schopné cestovat vesmírem, si vybuduje vědecké pracoviště v něčem tak nepraktickém jako je hamaka...? Ty dvě hvězdičky jsou za jeden dva nápady, které by možná stálo za to víc rozpracovat.
Knihu táhli hlavně šéfkuchař Gren s Hayleigh, u jednoho jsem se královsky bavila u druhého trnula. Určitě stojí za přečtení...
Komixy vlastně nečtu, tohle jsem začala náhodou... Ano Dvířka se mi vizuálně nelíbila, taky de Carabas by podle mého měl mít tvář (pěkně pobaveně ironickou a sarkastickou :), ale zvykla jsem si na obojí.
A někdy ve třetině jsem si řekla, že si nejdřív chci přečíst knihu, kde jednotlivé scény nebudou tak strašně utíkat a až pak si vychutnám komix do konce. Obojí se mi líbilo a to jsem si říkala, že po děsných "Dobrých znameních" už nikdy žádný Gaiman... No ale s Nikdykde si napravil reputaci - asi proto, že to nebylo tak "urputné" jako Dobrá znamení... Nikdykde je spíš příběh pracující s fantazií a příběhem :-)
Co zůstane ze světa ovládaného fanatiky? Jak předsudky mění jinak slušné lidi? Proč válka vždy postihne nejvíc nevinné, ničí rodiny, rozděluje přátele? Kniha je sice paralelou ke Španělsku ve 12. století, ale...
Můj dojem? Dlouhé a po většinu času nudné. Jak ale něco začnu, chci vědět, jak to dopadne, jen proto jsem tohle dočetla... Postavy mi taky nijak k srdci nepřirostly, takže nejsympatičtější tam byl chudák parník Sen Ockerwee...
Po mnoha a mnoha letech jsem konečně dohnala resty "povinné školní četby". Nebudu předstírat, že mne kniha bavila... nebavila. Nudila jsem se už od chvíle, kdy jsem v první třetině pochopila, že se žádné akce nedočkám a kolikrát měla problém udržet oči otevřené a mysl soustředěnou, protože se pořád vše opakovalo. Dvě hvězdičky dávám jen za to poselství lidstvu...
Ano, taky jsem litovala, že čtu tak rychle, ale nemohla jsem se odtrhnout :-) Těch tajemství se v druhém díle objevilo požehnaně, takže jsem napnutá jak kšandy :-D
Jen doufám, že už se k čirému, šedému, černému a modrému neobjeví žádný nový druh sklenitu s dalšími úžasnými vlastnostmi...