Rockwood
komentáře u knih

Zajímavá anotace a to nemluvě o líbivém vzhledu knihy. Nicméně jsem byl zklamán. Já fakt nevím, já jsem chlap, já bohužel nemohu nahlídnout do hlav žen. To je nemožné, což je všeobecně známo. Ale mě by skutečně zajímalo, jestli ty přesládlé fráze a přehnané city jsou jejich tajné tužby, nebo takhle skutečně normálně uvažují i normálně. V druhé polovině knihy jsem si vzpomněl na Edíka a Bellu ze Stmívání… Proč tomu dávám o dvě hvězdičky víc než stmívání, je díky prostředí a době. Rozhodně to má mnohem zajímavější příběh, poutavější a čtivější… a to mi můj ukazatel v hlavě hodí čtyři až pět hvězdiček, ale těch neuvěřitelně pocukrovaných stránek je na mě fakt moc, aby to ukazatel ubilo na pouhé tři hvězdičky. Je to škoda… asi jsem pouze realista, racionálně uvažující, nebo snad romantický barbar… ale kdyby trochu upustili páru a víc se věnovali příběhu, bylo by to lepší. Alespoň pro mě ano :)


Po pár stránkách jsem došel k závěru, že jsem rozečetl přece jen něco jiného, než jsem původně chtěl. Nevím proč, ale jaksi jsem této knize přisuzoval anotaci, která patřila Červenému drakovi od stejného autora. Ale co už, řekl jsem si že mě to nezabije a koneckonců já rozečtené knihy strašně nerad opouštím. A skutečně jsem toho nelitoval, ba dokonce naopak. Počtení to bylo velice kvalitní, alespoň pro mě, třebaže se jednalo o trochu jiný žánr, než který jsem v mylném dojmu očekával.
Já na tuhle knihu můžu snad pět jen samou chválu. I když možná bych vytknul to, že některé popisy v té knize byly natolik zdlouhavé, že to téměř bylo nudné a zbytečné. Ale na to jsem si velice rychle zvykl a koneckonců to bylo jisté oživení příběhu. Mě osobně se postavy v příběhu jevily tak, že nikdo není hlavní klaďas, ani hlavní záporák, třebaže námět je jasný. Pro mě ty charaktery postav byly tak vykresleny, že s každou z nich jsem cítil sympatie, tedy až na pár teroristů, ale zrovna toho Amerického vyjímaje. A bylo to napínavé jak kšandy až do samotného konce a ten konce byl opravdu luxusní. Ten se mi velice líbil, i když to může znamenat, že jsem morbidní, ale fakt mě to nadchlo. Celá ta kniha.


Tož dobré počteníčko, to bylo. Vzhledem k tomu, že dneska nemám povídavou, tak se musím spokojit jen s pochválením díla, které pro mě bylo čtivé a dobře odsýpalo. Většinu té knihy mi to spíš připadalo jako volné výprávění, bez nějakého děje, prostě všední den v období asanace Prahy... ale to mi nevadilo, ba naopak, o to víc se mi to líbilo. Akorát ten konec mi přišel takový... takový nic moc.


V poslední době jsem se začal hodně zajímat o prostředí mafiánských rodin. Snad to způsobila počítačová hra Mafia, kterou jsem hrál jako dospívající kluk, vlastně stále hraji. Pak moji touhu po poznání prohloubily všechny tři filmy Kmotr, z nichž jen první je podle předlohy a ještě z části ve druhém filmu je kousek předlohy. Ale na všech třech scénářích spolupracoval Mario Puzo sám. Nedávno jsem sáhl po knížce a nelitoval jsem toho. Po přečtení opět nastala situace kdy jsem nebyl schopný určit, zdali je lepší kniha než film. Řekl bych, že obě jsou stejně dobrý a každá verze má co do sebe. Rozhodně kniha obsahovala mnohem víc informací, jak už tomu zákonitě bývá, díky kterým, jsem pochopil snad vše, co jsem nepochopil z filmu. Je to velice kvalitní příběh, dobře zpracovaný jak po písatelské části tak i po té filmové.


Docela se divím, že tato kniha nemá takové hodnocení, jaké bych očekával. Mě osobně se tyto příběhy a příhody velice líbili a spolu s Boříkem a Harry Potterem se jednalo taky o knihu mého dětství. Přelouskal jsem ji sice jenom dvakrát, ale stále bude mít v mém srdci místo.


Ach ty konce!
Tuto knihu jsem si velice přál na Vánoce chvilu po tom, co vyšla. Jenomže vyšla v Americe a tušil jsem, že dřív jak za rok nebude přeložená. Snad i za dva roky jsem čekal. Ale i tak jsem si ji přál, a psal jsem ježíškovi, aby mi ji donesl třeba anglicky, že si to přelouskám. A vida, ježíšek mi ji donesl a ještě ke všemu českou. Čuměl jsem jak puk a ještě toho večera jsem se do ní pustil. Musím přiznat, že tato kniha byla další velice zajímavý námět. Nechal jsem si ji na hodně dlouho a četl po kouskách, až jsem jednou musel trávit čas v nemocnici a to jsem byl rád, že jsem měl zrovna co číst. Dočetl jsem to rychle, ale opět se dostavilo zklamání z konce. Nebyl nijak špatný, ale mě osobně nešmakoval.
SPOILER
Chybějící ruka, která maluje? Podle mě parádní nápad


Docela se divím, že tahle kniha je všeobecně dobře hodnocená, podobně jako jsou hodnocené dalšího jeho příběhy, v některých případech dokonce i líp než příběhy, které mě osobně příjdou lepší. No při čtení této knihy mi přišly na mysl slova typu: naposrý úlet, kravina, tohle Kingovi totálně ujelo, i mistr tesař se někdy utne.
Mě osobně se to vůbec nelíbilo a ani ne v polovině jsem měl co dělat, abych to vůbec dočetl. Jenomže já nerad nechávám nedokousané příběhy, tak jsem zatnul zuby a přetrpěl to do konce. No prostě hrůza. Mě se to vůbec nelíbilo a přišlo mi to jako scénář k typickému béčkovému hororu a ještě ke všemu propadák. A ostatně i ten béčkový horor byl natočen a ten už opravdu nesklidil úspěch.


Na tuhle sbírku povídek jsem se vrhnul především kvůli povídce Mlha. Ten příběh jsem již znal z filmové verze, která se mi velice líbila a zajímalo mě, jaká je povídka. Povídka mě ani tolik nepřekvapila, byla podobná filmovému zpracování, ale jak už to tak bívá, filmové adaptace nikdy nedosáhnou kvalit předlohy. A tomu tak bylo i zde. Po přečtení povídky jsem se na film začal dívat trochu víc s ohrnutým nosem a už se mi tolik nelíbil. Ale co se mi snad ve filmové verzi líbilo víc, byl konec. Ten byl opravdu tak hnusný, až byl velice "silný". O takovémhle konci jsem básnil ještě prá let a vlastně to dělám furt, neboť jsem asi příznivce špatných konců a tohle byl mistr špatných konců.
Jinak co se týče ostatních povídek, tak těmi jsem pochopitelně také nepohrdnul, když už jsem je měl v ruce, tak jsem se do nich pustil. Některé byly dobré, některé výborné a některé mě nijak nezaujaly. To snad stojí za zmínku byla povídka Zkratka paní Toddové, která se mi z celé sbírky zalíbila nejvíc.


Dávám čtyři hvězdičky, protože některé povídky pokulhávali. Tedy mně osobně nepadly do noty, ale zase na druhou stranu se tam objevily i povedené kousky, které si rád přečtu znovu.


Jako tři předešlé příběhy, ani tenhle jsem si nemohl nechat ujít. Ale tenhle mě už tolik nenadchnul. Možná že už jsem byl moc přePotterovaný, nebo za to může moje puberta, která odsuzovala knihy.


Vyrůstal jsem na to a domnívám se, že to je moje snad úplně první kniha, kterou jsem přečetl. Mám k tomu jistou citovou vazbu, už kvůli atmosféře, kterou jsem si jako kluk v tom vyfantazíroval. Ovšem trochu si proti řečím. Kdo chce vědět co tím myslím, pak si přečtěte můj komentář k samotné autorce Joanne Rowlingové.


Už ani nevím co víc k tomu psát :) Přečetl jsem doposud všechny díly a velice se mi to líbí. Takže opět pět z pěti. Kniha mi stále příjde, že je pro široké publikum, protože jak děti tak i dospělí si v tom najdou to své. Místy je to až krutá realita dnešního života, z čehož až celkem mrazí, když se jedná o dětskou knihu (a ani humorná forma tomu nepomůže).


Tak, poslední knihu od T. Harrise mám přelouskanou. No nechával jsem si tuhle knihu naposled, třebaže předchází všem románům, kde figuruje Hannibal Lecter, ale zároveň se jedná o poslední knihu, kterou Harris doposud napsal.
Ale popravdě, tuto knihu jsem na konec volil proto, že jsem chtěl uplatnit "To nejlepší na konec,". A nejlepší to bohužel není. Prvně jsem viděl film, ještě stále nevědom toho, že Hannibal zrození a všechny jiné díly jsou adaptace románů. A možná to byla chyba, že jsem dřív viděl film, který jsem si oblíbil ze všech filmových zpracování nejvíce. Celkové zpracování filmu se mi velice líbí, má dobrou atmosféru a mladý Hannibal mi byl velice sympatický magor, což bohužel nemohu tvrdit o starém dr. Lecterovi, protože ten mi sympatický není vůbec.
Kniha není nijak špatná a vlastně se moc neodlišuje od filmu (Respektive film se moc neodlišuje od předlohy) ale nevím... nepřišlo mi to jako to pravé ořechové. Zpracování dobré, leč místy bych řekl nudné, zdlouhavé a kolikrát kvalitou nedostačující. Rozhodně bych si troufnul říci, že tento román je na horší úrovni, než předchozí díla. Alespoň mě se to jako pokles jevilo, protože jsem zvyklý na poněkud vyšší kvalitu, vyšší standard od tohoto autora... a to bude asi právě důvod, proč to hodnotím jen průměrně, tedy třemi hvězdami :).


Tak jsem se vrhnul i na další román T. Harrise, tentokrát víc věnovaný Lecterovi, než ty dva předchozí. Opět dobré počtení. U tohodle se asi moc nerozepíšu. Snad jen, že to bylo dost napínavé, ale někdy i zdlouhavé až příliš, až už mi to vadilo. A ten konec... no, pro mě to nebylo to pravé přechové. Sice já jsem příznivce špatných konců, ale tenhle mě nijak neuvedl do nadšení.


A do třetice všeho dobrého. Ani já nebudu mít odlišné názory. Taktéž jsem se k Frankovi dostal hned po hraběti Drákulovi. Ale třebaže je Drákula výborné čtivo, nemyslím si, že by to nějak u mě změnil pohled na ostatní tvorbu. Názor na Frankensteina by asi byl vždy stejný, i kdybych před tím četl čtyřlístek. Frankensteina jsem si chtěl přečíst hlavně proto, protože už od mala mám hrubou představu o čem to je, protože už od mala jsem na to narážel v hodně věcech a protože to svým způsobem asi byl bestseller, trhák nejen tehdejší doby a bůhví co ještě. Po přečtení jsem velice zklamán. Dávám jenom dvě hvězdičky a to převážně kvůli námětu, který nebyl zas tak dobrý, jak sem myslel, že jej znám. Opravdu mě udivuje, jako ostatní komentující zatím, že se to stalo takový kult. Námět relativně dobrý, ale samotný příběh nic moc a zpracování opravdu hrozné. Ono to možná taky může být z menší části zaviněno českým překladem. Kdoví, nicméně tak či onak se nejedná jenom o stylisitku a podobně. Opravdu mě to zklamalo, obzvlášť když autorka, žena, píše o chlapovi. Ta z toho doktora Frankensteina udělala opravdu individuum. Nablblý doktor, snad bez kapky intuice, ale zato přetékající bolestí světa. A to nemluvě o jejích zajímavých psychologickcýh charakterů, které napovídají, že toho o psychologii druhých lidí moc neví.
Sečteno podtrženo... při čtení knihy jsem si rval vlasy a nevěřícně kroutil hlavou, protože toho čeho jsem se dočkal, jsem skutečně nečekal. Čekal jsem knihu na mnohem vyšší úrovni, než je tahle. Kniha na mě působí, že to je hrk brk sepsaný pouze první koncept příběhu. Protože občas se ta kniha vleče a někdy zas hodně rychlý spád. A když už se to vleče tak se to vleče kvůli věcem, nemající s příběhem nic moc společného, kterých je tam požehnaně. Autorka to jednoduše odflákla, vůbec do toho snad nedala srdce, ale hlavně si s tím vůbec nevyhrála, asi neměla tu trpělivost to dotáhnout do perfektního konce. Prostě dojem prvního konceptu (a ještě deset dalších konceptů by to chtělo).


Řekl bych, že to je taková kniha prakticky o ničem. Nebo tedy člověk čeká a čeká, pomalu se ptá proč to vůbec čte a najednou buch ho a téměř šok. Ale líbilo se mi to. Byla to taková četba na odreagování a dokonce jsem se u toho i nasmál. A ten konec přišel skoro jak blesk z čistého nebe. Pro mě.


Další taková jednohubka řekl bych. Přečetl jsem to takřka jedním dechem a byl to opravdu dobrý příběh. Další taková banální situace... no ani ne tak banální, situace to vlastně byla dost závažná, ale prostě taková běžná situace a King z toho udělal takový horor, který dokonce dává čtenáří k zamyšlení, jestli to, co ta holčička viděla, bylo opravdové, nebo jen čirá děcká fantazie způsobená strachem. Taky se mi líbilo (i když to nebylo pěkné), že zde bylo popsané jak přežití, tak i běžné lidské potřeby. Tím myslím konkrétně průjem, nevolnost a vše okolo, protože já se s tím zatím setkal velice zřídka kdy v knihách. Tam se většinou takové věci neřeší a kolikrát je to i chyba, řekl bych. Neříkám, že se to musí používat vždycky, ale někdy to není na škodu, alespoň by to přidalo na věruhodnosti.


Tenhle příběh mě už svou rozsáhlostí a podrobným líčením docela nudil. Neříkám, že to je špatné, není, ale mohlo by to být i lepší. Zrovna zde bych já osobně uvítal, aby to bylo kratší. Ale nechme to plavat. Co se příběhu a nápadu týče, opravdu skvělý nápad. Věci, které většinu lidí zajímají a sice naše aury a že je někdo může vidět spojit se stavem člověka, trpící nespavostí a doktůrci kteří se skalpelem řezají špičky naši aury. Fakt pěkný nápad :)


Ačkoliv se většinou sci-fi tvorbě vyhýbám, tento příbě přece jen byl od Kinga, a u toho jsem si přeci řekl, že přečtu všechno. Navíc jsem v době, kdy jsem to četl věděl o existenci filmu s Arnoldem Schwartzenegerem (snad jeho příjmení píšu dobře). Tak jsem se do toho dal a kupodivu mě ta tématika chytla. Akorát jsem si snad v žádné situaci nedokázal představovat Arnolda jako hlavní postavu. Inu, tak jsem hold měl vlastního hrdinu, dočetl jsem to. Myslím si, že zde byl jeden z nejlepších konců, jaký kdy King napsal. Byl jsem s tímto příběhem spokojen a hned po dočtení jsem si pustil filmovou verzi. Tu jsem ani nedokoukal a ani ne v polovině jsem to vypnul, protože s knižní verzí to nemělo nic moc společného.


Další z příběhů, který odráží běžný život a vlastně z obyčejné situace udělá napínavý příběh. Zakousnul jsem se do příběhu jak do žádného jiného (když pominu své naprosté favority) a nebyl jsem zklamaný. Ani koncem ne, akorát bych řekl, že by to šlo i líp. Ale rozhodně mě nezklamal.
