roman9276 komentáře u knih
Fénixův řád byl vždycky můj nejoblíbenější díl asi proto, že Dolores je totálně nejvíc ever knižní záporák, kterej kdy existoval. Je tady víc kouzel, víc napětí, víc všeho. Jsme zase o krok blíž k poznání smyslu proč Voldemort po Harrym jde.
Tohle vždycky býval můj nejmíň oblíbený díl, ale teď když jsem starší, tak ho asi dokážu víc ocenit. Mega mě to bavilo a předposlední díl krásně zase pootevřel dveře k poznání a smyslu Harryho nemesis Voldemorta. Celkově zase o něco víc temnější, což velice cenim.
Je to prostě láska i po 10 letech, kdy jsem si dal re-reading, tak mě to strašně bavilo. Zase jsem objevoval věci, který se ve filmu neocitly, a který byly jinak. Pokud jste jednou potterhead, tak jím budete vždycky a nezáleží na tom kolik vám je.
(SPOILER) Dějově tedy asi nejslabší díl, protože víceméně polovinu knihy rozebíráme Katnissin duševní stav a chudák holka do pozadí celý revoluce vůbec nevidí. Ale jakmile jsme se dostali do třetí "arény" tak se to slibně rozjelo. Celkově konec byl hodně náročnej, smrt Finnicka mě hodně zasáhla, ale smrt Prim mě rozšvihala úplně na hadry a obrečel jsem to. Za mě skvělej konec, protože jsem byl od začátku tým Peeta a potěšilo mě, že nakonec se vrátili do 12. kraje a zůstali spolu.
Pokračování mě bavilo ještě víc, celkově mi tady postavy přišly víc reálnější, když se každý vítěz psychicky vyrovnával jinak s hrami. Podle mě tohle byla nejlepší aréna, kdy až do poslední chvíle mi Dratkiino tik tak nedocházelo. Propojení s rebely a revolucí bylo skvělý a konec byl hodně nečekanej a poslední věta mě byla hodně šokující, že jsem hned potřeboval další díl. I po několikátém čtení mě to stále baví.
Hunger games je prostě láska. Filmy jsem viděl milionkrát a letos mám takovej re-readingovej rok, tak jsem si řekl, že se po letech k hladovejm hrám vrátim a dobře jsem udělal. Každej díl má něco do sebe, ale když jsem to četl poprvý bylo to nový, neotřelý, distopie jak má bejt. Zase když se Katniss přihlásila místo Prim skoro jsem ani nedejchal a takovejch momentů tam celá halda. Proto to tak miluju.
Tohle bylo velice příjemný překvapení. Knihu jsem četl na popud kamarádky, která tuhle sérii hodně vychvalovala. Zajímavej svět, postavy docela sympatický, hlavně Lilu jsem si mega oblíbil. Trochu pomalejší fantasy, ale o to víc mě to bavilo, hlavně, že tam nebyla žádná láska, která by byla tlačená na sílu, což mě v poslední době dost otravuje. Jsem docela napnutej, co přinese pokračování, páč to vypadá dost slibně.
Co by se stalo, kdyby neskončil komunismus? Tahle fikce mi moc nesedla. Za mě nejhorší kniha od autorky, celý to bylo strašně plytký. Postavy debilní a celý mi to nápadně připomínalo příběh služebnice, jak stylem, jakým kniha byla napsána, tak celkově doba i postavy se mi zdály obšlehnutý. Konec to vytáhl, vo tom žádná, ale skoro 200 stran jsem protrpěl, moc mě to nebavilo, celkově to bylo napsáno jen okrajově a do hloubky se moc nešlo. Všechno se rozjelo až na posledních asi padesáti stranách, dojem z knihy to docela zlepšilo, ale i tak bych knihu asi jen tak nedoporučil.
Všechny knihy ze série Ikony DC jsou úplně zbytečný. Superman nebyl vyloženě špatnej, ale žádnej zázrak se tady taky nekoná. Totální průměr, neurazí ani nenadchne. Postavy nudný, nezajímavý, příběh to samý. Z celý série je to jedna z těch lepších, ale rozhodně vim, že se k tomuhle vracet nebudu. Čekal bych, že takový známý jména budou zárukou kvality, ale ty vole prostě ne, jedno velký zklamání za druhym, bohužel.
Žádný náročný čtení a velice příjemná oddychovka. Hartl je v tomhle dobrej, reálný uvěřitelný postavy, který mě bavily a kupodivu mě nikdo ani moc nesral. Životní moudro v tom asi nenajdete, ale knížka ubíhá docela rychle, nudný pasáže se tady taky moc nenacházej. Na český poměry celkem slušný. Je to moje třetí kniha od Hartla a udržuje se to konstantně v lehkym nadprůměru, takže jen tak dál.
Já vám nevim. Na tohle jsem se hodně těšil, protože film miluju a asi jsem měl přehnaný očekávání. Autorka patří mezi moje oblíbence a miluju její knihy, ale tady se tak zbytečně moc skákalo v čase a hrozně mě to vytáčelo. Kniha je trochu jiná oproti filmu, děj zůstává prakticky stejnej, ale bohužel nějak na mě ty emoce nedejchaly. Co mě překvapilo, byl úplně jinej konec a fakt jsem nečekal, že to někdy řeknu, ale film byl lepší než knížka.
Jude a Noah, sourozenci, dvojčata, umělci, stejní a zároveň jiní. Tohle skvělý a poetický dílo se hodně povedlo. Drama v rodině, v lásce, hledání identity, dospívání, tajemství, hrabání se vlastních sračkách, obrovskym žalu a vše prosycený uměním. Dva příběhy, různé časové roviny, kde jsem se ze začátku trochu ztrácel, ale pak jsem do toho vklouzl. Emoce na mě stříkaly z každý stránky. Kniha se svýma 354 stránkama byla krátká. Mrzí mě, že tady bylo více Jude a málo Noaha, oba příběhy si zasloužily stejnou část knihy, protože místama byla kniha lehce utahaná kvůli Jude a Noah mohl dostat prostor a né to nahňácat na do poslední stránky. Konec byl trošku moc vyumělkovanej, ale to už je moje guilty pleasure.
Pohádka pro dospělé o jedné mořské panně, lásce a skutečné historické postavě P. T. Barnumovi. Tajemno mořských panen mě mega bavilo, ale bylo ho tady zoufale málo. Barnum je pěknej hajzl, co vidí jenom prachy, ale postava Amelie ej kej ej mořský panny mě bavila. Příběh byl taková lehce nadprůměrná oddechovka, bylo to takový fajn letní čtení s žádnou zasranou omáčkou okolo. Trochu jiná literatura, než jsem zvyklej obvykle číst, ale příběh je obestřen tajemnem, že si mě hodně získal.
(SPOILER) Tahle série si mě získala už jen těma krásnejma obálkama. První díl jsem četl už před nějakou dobou, a když jsem se pustil do druhýho dílu, nemohl jsem přestat. Je to fajn fantasy teda spíš pro mládež, ale mě to hodně bavilo. Časodějnictví je mega zajímavá disciplína, která mě hodně fascinovala a celkově prolítneme celej Časodějnickej svět a dokonce i Prahu. V něčem originální a v něčem trochu jako Bradavice. S postavama už to bylo krapet horší, jednak nevim, zda to není ruská nátura, ale všichni jsou tady extrémně uřvaní, vztahovační, výbušní a v podstatě se vás neustále snažej zabít a házet klacky pod nohy, takže takový malý Hunger games. Postavy mě v podstatě pořád sraly a vlastně všechny, bylo to s nima jak na střídačce, ale to tomu dodávalo na originalitě a rozhodně si zaslouží pozornost.
Když jsem zjistil, že vyjde čtrtej díl sirotčince, tak jsem si neuměl představit z čeho bude autor čerpat, když třetí díl skončil tak nějak uzavřeně a ejhle ono to jde, páč se před náma otevřel celej svět a může psát příběhů až do alelůja. Předchozí díl byl pro mě fakt skvělej, proto jsem byl napnutej kam se příběhy podivných budou ubírat dál. Za mě je tady vidět, že je to trochu předzvěst posledního a doufám, že nejlepšího dílu, protože tento byl kratší, trochu vycpávkovější a na akci relativně skoupější, proto ta hvězda dolů. Doufám, že si autor pospíší a s posledním dílem týhle boží série nás nebude napínat příliš dlouho.
Smrtka i Nimbus byly fakt boží, a proto jsem měl docela strach, jak bude série zakončena, nehledě na celkem vlažný hodnocení, když kniha vyšla. Začátek se mi teda táhl, ale jakože dost. Hlavní postavy byly trochu upozaděny a já si říkal, že ty vole, co to je zas za omáčku. Ale jakmile se přehoupla polovina týhle pětisetstránkový bichle, už to jelo a byl jsem zase doma. Dostali jsme odpověď na všechny otázky, což velice oceňuju. Postupně mi začalo docházet, proč tady byla ze začátku ta omáčka, a že byla sakra důležitá. Bylo to super, měl jsem nějakou představu, kudy se bude příběh postupně ubírat, ale tohle?! Ty vole! Kurevsky nečekaný zvraty, z konce jsem byl totálně vodvařenej, protože mě to tak překvapilo, že jsem nevěděl, čí jsem. Strhávám bodík za pomalejší tempo oproti předchozím dílům, ale tahle série mi bude zdobit knihovnu i nadále a rozhodně se chystám na re-reading.
Téma homosexuality nikdy nebude otřepané, zvlášť, když je zasazeno do osmdesátek v Polsku. Kniha mě dostala na lopatky svojí atmosférou, kdy hlavní hrdina pomalu objevuje svojí sexualitu, první lásky, prostě život. První půlka byla tou hezčí, kdy je člověk nervózní, jak se vše bude odehrávat, ale tak jako hezky. V druhý půlce už jsem byl v podstatě celou dobu sevřenej, nervózní a hltal jsem stránky jednu za druhou. Má stísněnou atmosféru, každej z LGBT+ komunity se v tom určitě najde. Kniha je napsána věcně, bez žádný zbytečný omáčky, emoce stříkaj z knížky. Po dlouhé době jsem četl něco neotřelého, skvěle napsáno.
Kupodivu do děje jsem se dostal rychle, ale bohužel jsem zklamanej. Nejzajímavější linku měla Tash a ta se objevovala v celý knížce žalostně málo. Hlavně, že jsme tady měli stále fňukajícího Ambrose a i linky ostatních mě tolik nebavily. Potenciál to mělo slušnej a dobře se to i čte, ale naneštěstí Sally Green toho nevyužila a celou sérii tak zakopala. Poslední díl trilogie je hodně vycpávkovej, to nejzajímavější se stane až na konci a i tak, to neni nic světobornýho. A tady je úplně ukázková chyba dnešní youg adult literatury, postavy maj kolem patnácti let, ale chovají se jako čtyřicetiletí zkušení taktici, co mají za sebou vole už stovky bitev a tady mi to prostě nesedělo. Proto hodnotím horším průměrem.
Tahle malá vražedná čubka mi bude hodně chybět. Skvělá jízda od začátku do konce. Tloušťka 600 stran mi vůbec nevadila, naopak to mohlo být klidně ještě delší. Má to napětí, akci, sex, krev, překvapivý momenty a zvraty. Vůbec jsem se nenudil, autor píše skvěle, a co nejvíc oceňuju, tak že nejde pro sprostý slovo daleko a umí si udělat prdel sám ze sebe, jeho poznámky pod čarou jsou legendární. Další plus bylo malý opáčko na začátku, protože zapomínám důležitý detaily, když díly mají rozestupy okolo roku. Poslední díl, jak sliboval autor od začátku, nám dal odpovědi na všechny otázky a kruh se uzavřel. Za tohle jsem nejvíc vděčnej, protože ty vole nenávidim otevřený konce, kdy si rádoby máme něco domyslet a podobný sračky. Jay Kristoff je mega boží!
Tohle byl další průser. Tady bylo špatně snad všechno. Děj se točí kolem asi čtyř postav, o některých si člověk řekne, že by měly bejt inteligentní, ale vono ty vole ne. Ani jedna z postav nebyla ničim sympatická, děj se kurevsky táhne a pak najednou BUM skočíme o nějakejch 10 let dopředu. Proč?! Na to nám vzápětí dává autorka odpověď, už se konečně někam dostáváme a děj začíná bejt konečně trochu zajímavej, odhalujeme některý věci a pak to autorka zase posrala. Tyhle hlavní postavy jsou podle mě splácaný tak z patnácti lidí minimálně, dějový linky se nám tady mixujou jedna z druhou a chvílema nedávaj moc smysl. Píčovina. Nečíst.