Romanka89
komentáře u knih
Děti jsou taky lidi
Zdeňka Šíp Staňková
Naprosto skvělá kniha. Knih o respektujícím rodičovství už jsem přečetla troufám si říct mnoho, často se témata samozřejmě opakují a každá je napsaná trochu jinak, ale tahle je výjimečná v tom, že je proložená autentickými příběhy lidí, co zažívali v dětství a jaké to na nich zanechalo následky. I ten, co obhajuje tělesné tresty, snad musí pochopit, že trestání, vydírání, psychické týrání, ponižování a znevažování pocitů dětí není ta správná výchovná cesta. Některé knihy ze seznamu doporučené literatury jsem už četla, k některým se třeba ještě dostanu. Díky za tu knihu, za to, co Zdeňka dělá. Doporučuji i její videa na fb Děti jsou taky lidi.
Píseň z pytlíku na zvratky
Nick Cave
Už jsem od něj četla všechny vydané texty i obě prózy, tohle byl takový mix obojího, krátké texty psané při jednom turné po Americe. Sonda do duše jednoho umělce.
Dědina
Petra Dvořáková
Příběhy o životě, o problémech, starostech a strastech obyčejných lidí na jedné malé dědině. Příběhy o vztazích v rodině, v partnerství, mezi sousedy. Autorku jsem si oblíbila a určitě sáhnu po dalších dílech.
Co má klokan ve vaku
Pavla Hanáčková
Moc hezká kniha o zvířecích maminkách a miminkách, kterou jsme četly před spaním s pětiletou dcerou, každý den dvě až tři zvířátka. Moc hezky napsaná i nakreslená.
(Ne)spokojený hlemýžď Slávek
Linda Liliková
Hezká kniha o emocích a jak s nimi pracovat, na konci každé pohádky o konkrétní emoci jsou tipy pro rodiče a jak s dětmi o tom, co prožívají, mluvit.
Když se naštve chameleon
Zdeňka Šíp Staňková
Moc hezká kniha o emocích a jak s nimi pracovat. Po každém příběhu o konkrétní emoci následuje dvoustrana pro rodiče. Krásné ilustrace, které zaujmou i ty menší děti, které ještě nevydrží poslouchat příběh. Čteme s dcerami 2 a 5 let.
Cesta
Cormac McCarthy
Ač kniha krátká co se týče počtu stránek, tak velmi silná. I když nemá v podstatě žádný děj, tak ty pocity, smutek, naděje, zoufalství jsou knihou prosyceny. Post-apo není můj žánr, ale kniha ve mě zanechala hluboký dojem.
Tajemství
Rhonda Byrne
(SPOILER) „Pokud jste si mysleli, že jste bezvýznamní a nemáte v tomto světě žádnou moc, zkuste se nad tím znovu zamyslet. Vaše mysl ve skutečnosti svět kolem Vás formuje.“ – aneb staré dobré: Každý svého štěstí strůjce; jaký si to uděláš takový to máš atd. atd. Ovšem často na to zapomínáme a čekáme, že štěstí, lásku, spokojenost nám zajistí někdo druhý. Kéž bych si něco takového uvědomovala třeba ve svých 15 letech, kdy jsem měla přesně takovou existenciální krizi a pokládala si otázky k čemu na tomto světě jsem? K čemu jsem dobrá, proč? K ničemu. Ale to asi k dospívání patří, člověk se musí najít. S ideou, že myšlenkami formujeme svůj život, v zásadě souhlasím. Když myslíme pozitivně, vyzařujeme určitou pozitivní energii i do okolí a to se nám vrací. Jsem milá na lidi, budou (většinou) milí i oni na mě a když ne, neberu si to osobně, každý má občas špatný den, ale nebudu na ně sama negativní. Je snadné své neúspěchy a prohry svádět na okolnosti, strašně snadné. Na druhou stranu kniha působí na můj vkus až moc sluníčkově (rádoby líbivá kniha, neustálé opakování toho samého dokola (dalo by se shrnout klidně na třetinu) – ale to prostě k americkým knihám patří, obrázky, potištěné celé stránky, krátké odstavce, různé druhy písma atd, což mě zpočátku odrazovalo a nepůsobilo na mě vůbec seriózně a vážně) a myslím, že není úplně zdravé a žádoucí negativní emoce a pocity ignorovat, potlačovat a dusit v sobě, i to patří k životu – abychom si uvědomovali dostatečně to pozitivní, musí někdy přijít i negativní pocit. Je to podle mě o tom, jak s tím negativním pracujeme, a s negativními emocemi, aby nás nepohltili abychom je přijali. Jinak několikrát jsem se v životě přesvědčila o tom, že když si něco představuji, vizualizuji, tak se mi to stane, proto mi kamarádka knihu doporučila, když jsme se o tom bavily. Funguje samozřejmě i opačně, každý to zná, když se nám nedaří, tak jsme naštvaní, frustrovaní, a nedaří se nám víc a víc a vše se víc a víc se*e a my jsme víc a víc naštvaní. Viděla jsem i film, a kdybych viděla jen film, tak to označím jako velký ezo blábol, protože lidé co ve filmu hovoří na mě působí jako sekta. Každopádně knihu jsem přečetla a myslím, že něco na tom určitě je, všichni známe jeden příklad za všechny a to placebo efekt. Že placebo funguje je dokázané, protože člověk věří ve vyléčení. Z knihy si určitě spoustu myšlenek vezmu k srdci.
Unicornie: Třpytky všude, kam se podíváš
Ana Punset
Knihu si vybrala pětiletá dcera v knihkupectví asi během dvou vteřin, jasná volba! Je to růžový, jsou tam třpytky, jednorožec a duha (která je mami teda uplně blbě). Cílovka nejsem ale četly jsme před spaním a četlo se hezky, dceru bavilo.
Čaroděj ze země Oz
Frank Lyman Baum
Tady jsem výjimečně viděla nejdříve film, pak jsem se rozhodla, že si přečtu i knihu. V úvodu se píše: "S touto myšlenkou a jen pro potěšení dnešních dětí byl psán příběh "čaroděje ze země Oz". Pokouší se být moderní pohádkou, v níž jsou zachovány zázraky a radost a vynechány bolesti a noční můry." Já teda nevím, ale spoustu pasáží rozhodně nebylo mírumilovných, např.: "Zvedl proto sekeru, a když rys běžel kolem, sekl ho s ní tak prudce, že mu dočista usekl hlavu od těla, a rys se mu skutálel k nohám rozťat vedví." To jen k té absenci "bolesti a nočních můr" :D ale jinak je to celkem milá pohádka :)
Neplakej
Mary Kubica
Knihu jsem vzala na dovolenou a dobře jsem udělala. Nenáročný oddechový thriller, lehce se čte a osobně jsem vděčný čtenář, já nikdy do poslední chvíle prostě netuším jak to je :D Takže za mě dobrý. Každopádně celkově hodnotím "neurazí, ale nenadchne", četla jsem určitě lepší ale jako oddechovka na dovolenou dostačující. Od autorky jsem nic jiného nečetla, tak nemám srovnání.
Ledové království a Ledové království 2
Lisa Ann Marsoli
Oba díly Ledového království, hezky zpracované do knihy, dcera je miluje (ostatně, která malá holčička dnes ne.) Moc hezké, čteme před spaním.
Bílá velryba
Herman Melville
Tak tohle byl pro mě oříšek, další z knih "must read" z mého stíracího plakátu. No dalo mi to více než rok, ale jsem na sebe pyšná, že jsem to nakonec dala. Co si budeme, je to popisné, do detailu, jak se loví velryby, jak vypadá loď, čluny, jak se velryba zpracovává, biologie velryby a milion odboček. Rozhodně to není lehké čtení, ale příběh a odhodlání kapitána Achaba za to stojí.
MiniPohádkopsaní
Lenka Medvecová Tinková
Nádherné básničky/pohádky doplněné krásnými ilustracemi. Čtu je své dceři. Těším se až z toho bude mít trošku rozum.
Příběh O / Návrat do Roissy
Pauline Réage (p)
Za mě jako milovnici erotické literatury, ovšem ne té moderní, skvělá kniha. Sama autorka své dílo přirovnává k markýzi de Sade, mému oblíbenci:
"...ale že mohu bez obav stavět tajné zámky obydlené zamilovanými dívkami, které se z lásky nechávají prostituovat a jež vítězí svými okovy. Proto mě ani nepřekvapily hrady markýze de Sade, které jsem objevila až dlouho poté, co jsem vystavěla ty své, stejně jako mě nepřekvapil jeho Spolek přátel zločinu: i já jsem už měla svou tajnou společnost, neškodnou jiným způsobem a menší. Díky němu jsem však pochopila, že jsme všichni vězňové, neboť každý z nás v sobě skrývá někoho, koho sám uvazuje a vězní."
Jinak souhlasím s částí jednoho komentáře pode mnou, že by si dílo měly přečíst všechny fanynky románu 50 odstínů šedi, aby viděli, co to skutečně znamená BDSM, což v 50 odstínech nikdo nenajde ;-)
Gulliverovy cesty
Jonathan Swift
Dílo jsem si přečetla v rámci své osobní celoživotní čtecí výzvy "100 knih které musíte přečíst" a přiznám se, docela jsem se s ní prala. Ano, je to cestopis, byť smyšlený, takže člověk musí počítat s různými popisnými pasážemi, ale prostě to není můj žánr. V zásadě příběh jako takový nebyl špatný a líbila se mi poslední část o Hvajninimech a Jahuech a přirovnání k nám, lidem, jak jsme zkažení, to je skutečně k zamyšlení.
Texty 1978–2007
Nick Cave
Četla jsem obě knihy King Ink, tohle je oproti nim bichle, není to čtení do "kabelky" ale stojí to za to. Skvělé texty.
Macbeth
William Shakespeare
Nadčasové dílo, aneb co dokáže z některých lidí udělat touha po moci, takový člověk nikdy nemá dost.
Matylda
Roald Dahl
Kniha se četla skvěle, proto dávám plný počet, ovšem pocity z ní mám lehce rozporuplné. Podle mě moc není pro děti, to násilí, ač má působit humorně, mě humorné nepřijde, Matyldiny rodiče, ředitelka ve škole, to je prostě tragédie a ve skutečném světě by Matylda byla holčička plná doživotních traumat, nemilovaná, nepochopená, odmítaná, u filmu mi i slza kanula. Ale asi jsem už deformovaná literaturou o respektující výchově, aktuálně čtu Děti jsou taky lidi, která je plná takových rodičů "Kazisvětových". Nedokázala jsem se povznést a vidět to jako humornou literaturu. A malým dětem bych ji uplně nedoporučila.
Tanec skalpelů
Jenny Milewski
Čekala jsem větší horor, ale zas tak špatné to nebylo, taková jednoduchá oddechovka. Pomalý rozjezd, ale pak už se to četlo celkem slušně.
