Roscata
komentáře u knih
Vnější hrozba
Michael Atamanov
Líbí se mi to čím dál víc, a to nejsem zrovna fanouškem sci-fi. Gnat objevuje nové postavy a obzory a získává další užitečné zkušenosti. To je přesně to, co jeho frakce potřebuje. Tak jdeme dál!
Poslední absolvent
Naomi Novik
Jakože cože? Ten konec?
El miluju čím dál víc. Líbí se mi jak se stává sebejistější a rozhodnější. Dočkali jsme se o kapku víc romantiky než v prvním díle, ale pořád jen tolik aby to přípěh okořenilo a nezničilo. Taky jsme měli možnost nahlédnout do Orionova života a díky tomu mi spousta věcí začala dávat smysl. A taky díky tomu chápu konec knihy. I když to nic nemění na tom jak moc mě štve.
No není na co čekat, jdeme do finále!
Odpočet
Michael Atamanov
Asi jsem dost nekritický čtenář litRPG, protože jsem ještě nenarazila ani na jedno které by mě nebavilo. Gnat mi svým zápalem trochu připomínal Laitha z Hraju abych žil, a toho já mám moc ráda, takže už jen tohle mu vyneslo nějaké plusové bodíky. Další co mě na něm bavilo, byl ten jeho naprostý ignor pravidel. Individuální přístup a zkoušení věcí na vlastní pěst, to je to co dělá zážitek zážitkem.
Líbí se mi myšlenka propojení reálného světa s tím virtuální a těším se co přijde dál.
Smrtící vzdělání
Naomi Novik
Autorku jsem si oblíbila už při čtění Temeraira (vřele doporučuju!), takže když jsem narazila na Schlomance s těmi krásnými obálkami, ani chvilku jsem neváhala. A dobře jsem udělala! El jsem si strašně oblíbila, ten její ironický a pesimisticky-realistický pohled na život byl strasně osvěžující. Oproti tomu mě Orion neskutečně vytáčel svojí naivitou. No ne nadarmo se říká že protiklady se přitahují. Líbilo se mi, že romantická linka není tím hlavním okolo čeho se točí celý příběh a že je to opravdu hlavně příběh o El a jejím životě v téhle smrtící škole. Jsem zvědavá jak se El vypořádá s posledním ročíkem.
Jediné co mi trochu vadilo byly příšery, ne teda ony samotné, ale spíš jejich nedostatečný popis v některých připadech. Ale možná to byl záměr a šlo o to nechat naší fantazii ať se sama předvede.
Půlnoční knihovna
Matt Haig
Strašně zajímavá kniha, která vás přiměje zauvažovat nad všemi kdyby ve vašem životě.
Mnohým může přijít námět ohraný, mě ale kniha velmi bavila. Dokázala jsem pochopit Nořiny pocity i když mě někdy dokázala pořádně naštvat. Líbilo se mi nenásilné propojení s filozofií a spousta myšlenek mě zaujala.
Občas máme každý ve svém životě chvíli kdy si říkáme co by kdyby, pro mě byla tahle kniha krásným příkladem toho, že v každém alternativní verzi našeho života je něco co by jsme milovali i nenáviděli, co by nás trápilo i těšilo a lidé ktéré by jsme ztratili i nově poznali a tak je nakonec lehčí poprat se s tím svým reálným životem, než snít nad jiným.
Inkoust a pečeť
Kevin Hearne
Tušila jsem, že s dalšími příběhy ze světa železného druida, nesáhnu vedle. Al je taková nedruidovská, moudřejší a "starší" verze Attica a já si ho naprosto zamilovala. I když se může zdát, že je to jen starý páprda (často mi něčím připomínal mého děděčka, což byl o důvod víc ho milovat), umí si díky pečetím velmi dobře poradit. A když ne on, tak Nadia nebo Buck. Ty jsem si zamilovala stejně jako Ala a vlastně i celý ten svět a lidi kolem.
Miluju to a těším se na pokračování.
Solitaire
Alice Oseman
Jestli od Solitaire čekáte stejný vibe jako od Srdcerváčů, pravděpodobně budete zklamaní. Oproti Srdcerváčům jde Solitaire víc do hloubky, co se týče težkých témat. Někdy jsem s Tori nesouhlasila, ale zároveň jsem jí chápala. A jestli jsem jí měla ráda díky Srdcerváčům, tak po Solitaire jí miluju.
Solitaire neoplývá nepřekonatelnou zápletkou ani strhující love story ale dá vám horu emocí, kterými se budete moc, společně s Tori, brodit až do poslední stránky.
Podle mě si Tori Springová zaslouží svůj vlastní seriál.
Zničený
Kevin Hearne
Kroniky jsou, aspoň pro mě, zaručeně dobré čtení. O to víc, když se knihy rozšířily o další dva pohledy. Z Granuaile a Orlaith se stává správná dvojka a i Owen přijemně překvapil. Díky dalším postavám se trochu zpomalilo tempo a zdá se mi, že i Atticus je po posledních dílech rozvážnější. Nic to ale nemění na to, že to i tentokrát byla pořádná jízda. Miluju!
Jak hacknout zlomené srdce
Kristin Rockaway
Klasická oddechová romanťárna plná klišé. IT prostředí bylo zajímavé, jen mi bylo velmi úzko z Hnízda. Takové chování bych v americké firmě nečekala, měla jsem za to, že si dávají velmi záležet na korektním chování. Něco takového bych čekala spíš v našich končinách.
Celkově mě kniha bavila, i když nebyla nijak extra originální.
Oheň na vodě
Joe Dever
Další dějově nabušená kniha. Snažila jsem se jí svépomocí dohrát asi třikrát, než jsem se nakonec rozhodla najít menší nápovědu. Takže za to zatracený kopí dávám o jednu hvězdu slabší hodnocení, jinak ale namám co vytknout.
Útok ze tmy
Joe Dever
Moje první zkušenost s gamebooky a musím říct, že jsem se zamilovala. Baví mě možnost stavět si příběh jak se líbí mě, ikdyž je to v rámci jen několika možných cest. A samozřejmě příběh jako takový tomu jen přidává.
Zasvěcená
Amanda Yates Garcia
Nemůžu posoudit jako dobře/špatně se autorka věnuje magii a jejímu praktikování, ale mě její kniha sedla. A to i přesto, že jsem očekávala více konkrétních tipů a rad pro praktikování magie. Za mě to bylo skvélé nahlédnutí do života jedné čarodějky.
Alespoň prozatím
Amélie Salingerová
Moc příjemné čtení. Zamilovala jsem si postavy i prostředí. Bylo zajímavé sledovat příběh v kontextu covidu.
Do Mariny i Jakuba se bylo velmi lehké vcítit a díky tomu čtení krásně odsýpalo. Líbilo se mi jak spolu oba komunikovali a byli k sobě upřímní. Zajímavý byl i sport kterému se Jakub věnoval, pěkně to osvěžilo příběh. Za mě super oddechová romanťárna.
Tráva
Anya Martin
Takovéhle divnoknihy, to je moje. Úplně jako horror mi to nepřišlo, ale každý má hranice jinde.
Sheila mi byla sympatická a bylo zajímavé sledovat co se jí honí hlavou. Byl to pozoruhodný mišmaš pocitů. Vzniklý vztah mezi ní a monstrem byl pak tzv. třešničkou na dortu. Z konce jsem trochu rozpačitá, jako kdyby mi na něm něco chybělo.
Plus dávám za návrh playlistu na konci knihy.
Pan Lemon a borůvkový koláč
Josef Vlášek
Tohle mě nebavilo. Čekala jsem něco zábavného a místo toho jsem dostala směs zmatku a nedokočněných vyprávění. Škoda, potenciál to mělo.
Historie včel
Maja Lunde
Historie včel je pohlcující příběh, který mě nepustil od začátku až od konce. Líbilo se mi, jak se díky prolínání tří časových období žene vpřed. A přesto, že se každá ze tří hlavních postav nachází v úplně jiné době a zemi, jsou spolu velmi úzce spjati. Pojí je nejen rodinné vazby nebo včely, ale především obrovská láska k synům. Někdy slepá a naivní ale pořád bezmezně silná.
Příběh není jen o rodinných vztazích, ale především v sobě nese silné poselství, a je jen na nás zda ho vyslyšíme nebo se náš svět bude podobat tomu ve kterém žije Tao. A nemyslím si, že bychom my měli takové štěstí jako ona. I když pro ni vykoupené tak obrovskou bolestí.
IG: zrzi_cte
Světla nad močálem
Lucie Ortega (Navrátilová)
Na Světla nad močálem jsem se hodně těšila. Doufala jsem v temnější čtení, a to jsem na prvních stránkách dostala. Jenže pak se Lena setkala s Lukášem a na chvíli to vypadalo na lásku jako trám. To jsem číst nechtěla. Takže jsem knihu na dlouhé čtyři měsíce odložila. A to byla obrovská chyba. Protože Světla nad močálem jsou temná, studená a bolestivá. Zároveň ale plná naděje, tepla a lásky. Úvahy před jednotlivými kapitolami mě nutili se zamyslet, stejně tak rozhodnutí která Lena musela udělat. Zamilovala jsem si bludičky a rusalky ale především Lenu a Nemoje. Možná jsou ti dva a celý příběh jedno velké klišé, možná jsem málo kritická, možná mi to jen sedlo do nálady, ale což, mě se to líbilo a těším se na pokračování.
IG: zrzi_cte
Uštvaný
Kevin Hearne
Od přečtení pátého dílu uteklo něco přes dva roky, ale ani to mi nezabránilo se během chvilky zorientovat a naplno se do příběhu ponořit. A tentokrát mě to snad bavilo víc než díly předchozí. Možná za to mohlo osvěžení v podobě Zuřivé druidky Granuaille (naprosto zbožňuju její pohled na druidství, Gaiu a vše kolem), možná všechny ty citově vypjaté chvíle, možná kombinace Atticuse, Granuaille a Oberona. Ať je to jak chce, neskutečně jsem se bavila. A když jsem se nebavila, tak jsem brečela, a to jako fakt hodně. Protože tenhle díl je nabitý snad každou možnou emocí. A taky množstvím překvapení a nečekaných zvratů. Naprosto to miluju a nemůžu se dočkat dalšího dílu.
IG: zrzi_cte
Strážce mrtvých
Pavel Korněv
Tenhle díl to neměl ze začátku vůbec lehké. Ten předchozí byl dost velké zklamání, takže jsem nic moc nečekala ani od pokračování. Ale nakonec jsem byla více méně příjemně překvapená. I když jde vlastně o pokračování série, tak jediné co nám zůstává známé je John. Máme tu novou hru s novou mechanikou, nové postavy, nové možnosti. John se snaží, aby jeho nová postava byla co nejpodobnější kostějovi z Věží moci a to sebou samozřejmě nese spoustu přemýšlení a rozvahy nad volbami. Tím pádem má příběh spíš pomalejší tempo, nestřídá se jedna zběsilá akce za druhou. To ale naštěstí neznamená nudu, a ani nouzi o překvapení. Doufám že i další díl se ponese ve stejném duchu.
IG: zrzi_cte
Home Body: Mé tělo, můj chrám
Rupi Kaur
Opakuji se, ale miluju otevřenost s jakou Rupi Kaur píše. Mám pocit, že tentokrát se mi její básně dostali mnohem hlouběji pod kůži než kdy dřív. Možná za to mohla ta správná nálada, možná ne. Jedno vím jistě, Rupi Kaur umí léčit slovy, probouzí duši a učí milovat. Samu sebe především.
IG: zrzi_cte