roso.mak
komentáře u knih
Paradox moci
Dacher Keltner
Jeden příklad za všechny :
Postavte se k zrcadlu a pokuste se namalovat si na čelo písmeno E tak, aby bylo pro vás obráceně. Dokázali jste to? Tak to prosím vás podle autora znamená, NE že máte dobré prostorové vidění a z deskriptivní geometrie jste pravděpodobně měli jedničku, ALE že máte málo moci a jste submisivní typ. Tvl. Asi tak.
Zakázané dějiny ve fotografiích ČTK
Hana Řeháková
Zajímavá kniha zvláště tím, že se týká České republiky. Ocenila bych víc z příběhů, které stojí za fotografiemi, ale chápu, že se prostě možná víc ani neví.
Pět temných osudů
Kendare Blake
Nic moc. Gradace děje žádná, napění nula bodů a spoustu zbytečných příběhových linií, které akorát sérii nafukují.
A všechno tak nějak vyšumí do ztracena. A tak pěkně to bylo rozjeté...
Dvě temné vládkyně
Kendare Blake
Tak tohle hodně zklamalo. Knihu jsem v sérii přeskočila. A víte, co se stalo? Nic. Během pár stránek čtvrtého dílu jsem se chytla a jelo se dál.
Jeden temný trůn
Kendare Blake
Pořád skvělá jízda. Sice už nehltám každé slovo, ale přečetla jsem ji na posezení.
Průvodce literární hysterií 19. století
Karolína Zoe Meixnerová
Skvělé, zábavné a nenásilně poučné.
Čtyři mrtvé královny
Astrid Scholte
Málo uvěřitelný svět, příliš zbytečných mezikapitol a nudné podání. A pritom zapletkou je vlastně skvělý nápad. Jen ho autorka dokázala úplně poslat do kopru.
Démoni jsou věční
Petr Heteša
Skokově nejhorší kniha autora. Nemá to odpich, příběh má logické díry a hlavnímu hrdinovi jde všechno příliš snadno. Výsledek je ten, že jsem přeskakovala stránky a nudila se.
Pořádek v pokoji, pokoj v duši
Gretchen Rubin
Klasická seberozvojová kniha, která těží z popularity minimalismu a úspěchu knihy Marie Kondo. Prostě další na téma: jestli nechceš mít doma bordel, musíš mít míň věcí.
Dcéra zimy
Vladimíra Šebová
Stavba příběhu byla mizerná. Skákalo to z jedné situace do druhé, epizody v honu za vysvobozením na mě působily stylem: dáme jim tam tuhle překážku, ať ta kniha není moc tenká.
Nápad je to skvělý, skvělé je i rozuzlení příběhu, ale provedení velmi silně pokulhává. Za mě o hvězdičku víc, jako podpora slovenské autorce, ale jinak jsem zas tak nadšená nebyla.
Krvavý lístek
Crystal Smith
(SPOILER) Ach jo, to je zase ale měkká hrdinka, co má ze zádi kliku, že první člověk na kterého v mnohatisícovém městě plném lidí narazí, je asi tak jedinej člověk, co má motiv jí pomoct. Nedokáže vlastně nic a nakonec omylem zabije svoji matku. Prima.
Navíc příběh se mi zdá hezky uzavřený na to, abych se pouštěla do dalsich dílů. Příliš mnoho knih a příliš málo času.
Věznice parmská
Stendhal (p)
Ach ten těžký život šlechticů. Nemají do čeho rýpnout a tak vymýšlí blbosti.
Z celé knihy na mě neustále dýchala nuda jejich životů a zbytečnost jejich existence. Krásný odraz doby, jen styl knihy je příliš poplatný době vzniku. Autor nás zahlcuje každým pseudohnutim mysli a špatně se to čte. Poměrně jednoduchý příběh je tak rozplyzlý do tisíců slov a zbytečně.
Magie mrtvých
Ilona Andrews
Fajn odpočinková kniha s drsnou hlavní hrdinkou, která v tom umí chodit.
Zápletka byla ke konci trochu zmatená, působilo to na mě, jako by se autorka strašně bála, aby neprozradila, kdo je vrah, že díky tomu to na vás v příběhu prostě vybafne bez jakékoliv přípravy a působí to mírně násilně.
Ale alfa kožoměnců je sympaťák, svět je zajímavý a je tam spoustu krve. Takže, až bude příležitost, další díly si rozhodně půjčím.
Kruh
Dave Eggers
Tak nevím, ta kniha měla dobře našlápnuto a autor rozhodně umí psát a vyprávět, ale v rámci gradace dramatičnosti vytvořené reality šel podle mě trochu do extrému. Prostě jsem mu to ke konci už dost nevěřila.
Zjizvený král
Leigh Bardugo
(SPOILER) Docela ucházející dvoudílná série navazující na Grišu a částečně i na Šest vran.
Jen celá část s návratem Ničevoje mi přišla úplně zbytečná a dost mě tam rušila. Nehledě NATO, že z něj autorka udělala kladného hrdinu, což mě tam fakt vůbec nesedělo.
Draví a krvežízniví
Jo Walton
Tak jo. Vyměňte lidi za draky v červené knihovně. Bude sranda a nebo ne?
Není.
Kromě toho, že to má všechny znaky šestákového románu, je to bohužel tak i psané. Je to prostě psané strašně na křeč. Knize by asi hodně pomohlo, kdyby se sledovalo mnohem méně postav a příběhových linií. Pak by příběh mohl být promyšlenější.
Na druhou stranu hrdinky nejsou blbé a jejich submisivita je donucena okolnostmi, nikoliv rozená. Což bylo upřímně řečeno docela úleva.
Stavy nestavy, bytosti nebytosti
Petr Heteša
Skvělé povídky. Až a jednu, která mě přišla taková nijaká, jsem se výborně bavila.
Skrytá rizika kvantové démonologie
Petr Heteša
Je skvělé, jak autor dokázal přitáhnout postavy z "astrálu", místa, kde neexistují jakékoliv fyzikální zákony a neproměnit knihu v abstraktní filozofický blábol.