roubrt komentáře u knih

Rakerovy pribehy jsou u me jako na houpacce. A nahoru houpe, bohuzel, cim dal tim mene. Pribehy ctu chronologicky a prestavam se branit dojmu, ze autor zacal vykradat sam sebe, zde je to do oci bijici. Zajimave pusobila Healyho linka, ikdyz misty dost neuveritelna. Ale hlavni zklamani je ze zaporaka (zaporaku) a jejich motivace, ktera je obdobna primo z predpredesle knihy. SPOILER ustredni obet pribehu zabita, protoze na neco kapla ohledne hlavniho padoucha. Jako pres kopirak s Emili z Neni cesty zpet. Vrah (ok, tady duo) chranici totoznost staryho paprdy… opet kniha Neni cesty zpet. Hlavni padouch - stary muz predstirajici slepotu. Co mi to jen pripomina. Prvni knihu Hon na mrtveho. Vrah fetisisticky pouzivajici masku pri akci. Opet Hon na mrtveho. Pres vsechny vytky me k tomu ale neco pritahuje. Dam si pauzu, necim to prolozim a uvidim, co prinesou Zlomena srdce.

V porovnání s předešlou knihou ubylo nelogičností. Ta část, která mě bavila u první zůstala - vyšetřování, postupné skládání dílků skládačky. Dokonce přibyly nějaké postavy, které to trošku osvěžili, ikdyž to pak opět začalo narážet na jejich iracionální chování. SPOILER: chápu, že autor chce, aby to celé rozlouskl jeho hrdina a neměl to úplně jednoduché, na druhou stranu, když jde do 'kanálu' hledat sériového vraha který už krom par holek zabil taky dva policajty, tak si mohl vzít alespoň tu baterku. Myslím ovšem, že normální člověk by ve chvíli nálezu vchodu zavolal policajty a to ať už se předtím stalo cokoliv. Takové věci mi pak celkový dojem kazí, ale jak píši výše, pro mě lepší, než první díl a uvídíme, co přinesou další.

2 01.02.2024

Do poloviny mě kniha bavila, postupy vyšetřování, pak semtam nějaká akce, torška toho postrašení... ale pak začalo přibývat nelogičnosti. Nelogičnosti v chování hlavní postavy, nelogičnostech záporáků a závěrem pro mě absolutní nelogičnosti toho celého. SPOILER: Absolutně mi nejde do hlavy, proč hlavní záporák buduje společnost lidí, páchající celkem otřesnou kriminální činnost (jasně, zprvu asi z dobré myšlenky), společnost, která na sebe není schopna vydělat a proto musí vést také legální podníkání, které to financuje a to celé řídí z invalidního vozíku předstírajíc alzheimera. Sorry zvrat nezvrat, tohle za mě opravdu smysl nedává.

2 01.02.2024

Musím přiznat, že z knihy mám poměrně rozporuplné pocity. Na jedné straně mě jako fandu žánru sci-fi vážně moc bavila autorova představa našeho světa za téměř půl století. Způsob života, všemožné vychytávky, popis různých politických zřízení po světě a jejich historický vývoj - skvělé! Menší nadšení pak ovšem panuje u postav a především pak jejich dialogů, které na mě ve většině případů působily přinejmenším naivně (jak dialogy, tak často i postavy). U hlavní postavy jsem měl občas problém s uchopením jeho osobnosti. Na jedné straně zevl, který často činí iracionální rozhodnutí, na druhé straně velmi hloubavý a přemýšlivý filozof. Osobně by mi asi lépe seděla forma vyprávění třetí osobu, kdy by Zefek mohl zůstat pakem unášeným vírem děje a autor měl více prostoru pro hlubší myšlenky. Ale třeba jen Zefka podceňuji.

10.01.2024

Westerny nectu, tak v ramci zanru nemohu moc srovnavat. Cetl jsem jako ctvrtou autorovu knihu ( Shibumi, Eiger Sanction, Loo Sanction) a jsem nadseny. Ani ne tak z knihy samotne, ale hlavne z autora.. Trevanian umi skvele vypravet a predevsim umi najit neotrelou formu, jakou to udelat. Jeho vypraveni o psani knihy v prologu a epilogu (zda je to pravda ci ne, necht si kazdy rozhodne sam) mi prislo genialni. Opet me bavily postavy a zde hlavne autorova trpelivost s jejich postupnym odhalovanim. Celkove Trevanian neserviruje vse najednou, ale postupne odhaluje svetla i stinna mista a vy se vlastne sam citite jako nove prichozi do mestecka a poznavate ho vlastni cestou.

1 26.12.2023

Šogůn mě absolutně uchvátil! Jsem unešen z rozsahu a záběru knihy, za kterou musí stát neskutečná práce. Popis japnoské kultury beru trochu s nadhledem a minimálně mě kniha přiměla se tématu Japonska v tomto období více věnovat.
Střet dvou kultur je úžasný, sondy do myšlení a strategií jednotlivých postav jsou precizní a pro čtenáře velmi zábávné. Kniha pro mě neztrácela tempo a užil jsem ji opravdu od začátku do konce, kdy poslední kapitola byla za mně skvělým ukončením. Dám tomu nějaký čas, přečtu Musašiho a Taika a pak si to vyhodnotím ještě jednou, nyní ovšem top a mrzí mě, že mám již dočteno, nejradši bych byl ve světě Toranagi a Blackthorna dál.

11 31.10.2023

Nikdykde proste zboznuji. Ze vsech svych knih jsem ji cetl nejvicekrat. Cesky i anglicky. Gaiman je uzasny vypravec a svet podl-ondyna a jeho postavy jsou fascinujici.

7 30.10.2023

Misery byla moje prvni Kingova kniha a zaroven prvni knizka, pri ktere se mi zvedal zaludek. A v ten moment jsem se na nejaky cas stal Kingem posedly. Cetl jsem ji asi pred 25 lety a presto si dodnes pamatuji nektere pasaze celkem barvite.

Skvělý thriller, který mě pohltil a ještě na dlouho ve mě zůstala pachuť pochodu. Strašně se mi líbily jednotlivé postavy a jejich navazování vztahů - něpřátelství i přátelství, které může být sice nelogické, ale je prostě lidské.

Je to asi dva roky, co jsem knihu dočetl a dodnes občas při chůzi přemyšlím, jak dlouho bych v tomhle tempu vydržel? Dostal bych varovaní? Vydržely by moje boty? Co bych si vzal na sebe?

9 27.10.2023

Vůbec netuším, kde se u nás doma v knihovně tato kniha objevila. Prostě tam jednou byla, opotřebovaný paperback v angličtině. Nikdo z rodiny se k tomu nehlásil a dodnes nehlásí. Po nějaké době jsem se do ní podíval a už se neodtrhl. Strašně mě bavily jednotlivé charaktery. Ať už ty v letadle, nebo na zemi. Při vzpomínce na epizody z prostoru letadla a posádky mě mrazí a svírá ještě nyní.

5 27.10.2023

Když nepočítám Dobrá znamení, která jsou napsána společně s Gaimanem, tak to byla moje Pratchettovská prvotina. A tam to asi také zůstane. Ze začátku mě kniha nadchla a bavila. Parkrát jsem se hlasitě smál. Jenže pak se to tak nějak pořád opakovalo a té absurdity začlo být až moc. Někdy v polovině jsem pochopil, že to jiné nebude. A nebylo. Hlavní postavy jsou unášeny dějem bez nějakého svého přičinění, svět okolo funguje dle nahodilých pravidel a já to ke konci dočítal už spíše z povinnosti. V duchu jsem si říkal, co by tak mohlo být finálem, aby mě to celé překvapilo a zvrátilo mé zklamání. Nevím. Nic takového se neudálo.

2 26.10.2023