Roux
komentáře u knih
Každý tvůj nádech
Jennifer L. Armentrout
Malinko mě mrzí, že tento díl je nejslabší. Ani mě nedokázal tak udržet jako ty předchozí. Ale i tak hezké. Líbil se mi začátek, Roth a šéf u šachů. Ale některé části mi vyloženě přišli výplňkové a zbytečné. Určitě zkusím i další knihy autorky.
Kosti v srdci
Colleen Hoover
OK, jedno odpoledne. Moc pěkná knížka :) takové milé pohlazení po duši
Říše bouří
Sarah J. Maas
Jak dobré to asi bylo, když jsem těch téměř 700 stran přečetla za jeden den a to jsem ještě dočítala asi 10 stran z předchozího dílu?
Probuzení
Amanda Stevens
(SPOILER) Zazvonil zvonec a pohádky je konec....
Ne, teď vážně. Všimli jste si, že všech šest dílů jede podle stejného scénáře?
Amelie vidí duchy, Amelii začne stalkovat duch nebo něco jiného, Amelie se točí dokola jak pes za vlastním ocasem, Amelie si přehrává neustále vše dokola (jako chápu, když není nápad, musí se to opakovat, jen pro Vás to znamená, že hlavní hrdinku hodíte do kategorie tupá nána), Amelie hází rodidla po nějakým týpkovi (naštěstí ve většině případů pouze po jednom, ale občas Vás v tomto směru překvapí) a najednou BUM, Amelie na to kápla, někdo/něco na ni zaútočí a ona to přežije, nepřítele samozřejmě zneškodní, vlastně pořádně neví ani jak. A nakonec je vše zalité sluncem....
Tahle série ve mě vzbuzuje více otázek než odpovědí... No nic, další u které si můžeme zaškrtnout políčko - Snaha byla.
Já, Poutník
Terry Hayes
Když se mě někdo zeptá, která kniha je dle mého názoru nejlepší, vždy bez zaváhání řeknu Já, poutník. A z tohoto trůnu ji jen tak nějaká jiná kniha nesesadí.
Konec hry
Daniel Cole
Poslední díl trošku zmírnil pachuť, která ve mě zůstala po přečtení druhého dílu. Uznávám, že je z celé trilogie nejlepší. Všechno je hezky v pohybu, spousta věcí se vysvětlí. Miluju v knihách dvě dějové linky, takže si u mě Konec hry získal velké plus. Postavy mají všechny zhruba stejný prostor, což je dobře .
spoiler: Jen ta Baxterová zase - "Je mi 35 let a vlastně nepoznám, když jsem těhotná. Musí mi to říct můj mladší koleGA!" WTF? O epilogu raději nemluvím, to je taková malá katastrofa sama o sobě.
Na smrt
Jozef Karika
Celkově knihu hodnotím velmi kladně. Jsou věci, které se mi líbily hodně, ale najdu v nich i spoustu takových, u kterých si říkám, zda to za to stálo.
Celý příběh jako takový se mi líbil, především "dětská" léta a přátelství hlavních hrdinů a následně poslední část knihy.
Myslím si, že jsem celkem otrlá, takže násilí a sadismus vyobrazený v knize mi nevadí, jen si říkám jestli ho nebylo příliš. Po čase jsem měla pocit, že čtu stále to samé dokola. Příběh na tom hodně stál a neposouval se dopředu, což mi vadí. Celkově druhou polovinu knihy hodnotím kladněji.
Rekonstrukce
Viktorie Hanišová
Eliška jako devítiletá holčička příjde domů, kde nalezne mrtvou matku a bratra. Otec se zhroutí a utápí se v alkoholu. Eliška je svěřena své podivínské tetě. Zhruba po deseti letech začíná, již jako mladá slečna, pátrat po tom co se vlastně osudového dne stalo. Od Rekonstrukce jsem dle názvu očekávala něco malinko jiného, moje chyba. Místo toho jsem dostala velmi věrohodně vykreslenou postavu, která poukazuje na to, že nic není černobílé. Trošku mi připomínala mě, když se něčím stanu "posedlou" a neustále to řeším. Samozřejmě v mém případě se jedná o prkotiny, v jejím případě se jednolo o událost, která ji navždy změnila život. Samotná její postava mi připadala protivná a sobecká, na druhou stranu věřím, že takhle nějak by se mohl chovat člověk, který by se do stejné/podobné situace dostal.
Šelma
Andrew Mayne
Text obsahuje spoilery:
V první řadě bych chtěla podotknout, že Theo Cray se ze začátku skutečně chová jako vědec a ne jouda, na kterého byl z řad čtenářů, několikrát titulován. Je to jako by jste chtěli po Sheldonu Cooperovi, aby se choval normálně. Osobně jsem zcela chápala jeho chování. Trošku mě zarazilo, jak moc osobně si bere smrt studentky, kterou téměř neznal, ale je pravda, že tohle jsem si zase tak živě nedovedla představit, zvlášť po tom, co vás několikrát ujistí, že se zkrátka chová a vnímá věci jinak než ostatní. Střed mi přišel lehce vyplňovací. Část, kdy nachází oběti bych asi trošku upravila, více si s ní pohrála. Ovšem ta část, kdy Theo loudá lesem a odhaluje začátky vraha, mě nenechávala chladnou. Velice napínavě napsané. Samotný vrah se nám následně proměnil v robokopa těžké váhy a nějak nevěřím tomu, že by kosil všechny jak smyslů zbavený. Celkově knihu hodnotím velice kladně. A ta obálka :D Ta je!
Vše, co jsme si nikdy neřekli
Celeste Ng
Celest Ng prostě umí psát. Nenapsala bych zde nich, co již nebylo zmíněno. Jen si to přečtěte, protože knihy této autorky stojí za přečtení. Vše, co jsme si nikdy neřekli se mi líbila o malinko míň než Ohničky všude kolem, ale rozhodně si tahle kniha zaslouží velkou pozornost.
Dívka v ledu
Robert Bryndza
Přiznávám se, že jsem měla trošku strach si přečíst něco od Bryndzy, protože v poslední době jsou ty nejvíce opěvované knihy, pro mě tím největším zklamáním. Ke čtení jsem se odhodlala až ve chvíli, kdy vyšel již šestý díl a všude na něj byla soutěž. A světe div se, ona je ta kniha fakt dobrá. Jasně, jsem někdy hnidopich a určitě bych si našla něco co mi úplně nesedlo, ovšem jako celek se mi kniha celkem hodně líbila. Až jsem z toho byla překvapená. Určitě dám zbytku série šanci a ostatním ji také doporučuji.
Faja
Petra Stehlíková
Od Petry Stehlíkové jsem četla zatím pouze dvě knihy, ale zdá se mi, že je to velká chyba, kterou brzy budu muset napravit. Druhý díl série Naslouchač je stejně dobrý jako první, možná i o kapku lepší. Jediné co mě trápí je čekání na třetí díl, který určitě přibyde do mé knihovny.
Jsem roztříštěná
Tahereh Mafi
Setkáváme se zde s trošku jinými X-meny, kteří nejsou přijati do futuristické společnosti. S Juliett, které můžete téměř s klidem říkat Rogue a do které je zamilovaný téměř celý svět. Se slizákem Warnerem, který si hraje na velitele a plní si tím své "dětské" sny. A Adamem, který jediný z nich působí snad alespoň trošku normálně (i když v druhém díle se mi z něj chce celkem blít). Vzniká "nádherný" milostný zvrácený trojúhelník. Nepříjde Vám zvláštní jak hlavní hrdinky jsou v téměř smrtelném nebezepčí nebo jsou do něčeho nuceny proti své vůli, ale jediné co je zajímá je, který chlapec s uhraničivýma očima bude ten pravý? Abych se po pravdě přiznala, nejvíce se mi líbí snad jen začátek, kdy styl psaní připomíná, jako by Juliett těkala myšlenkama a byla na pokraji zhroucení. Pak je to zkrátka červená knihovna a sem tam trošku akce (pokud se tomu tak dá říkat).
Než jsem tě poznala
Jojo Moyes
Kniha, která mi zlomila srdce - slova, která nejvíce vystihují můj stav mysli po přečtení. Mohu jen doporučit.
Divergence
Veronica Roth
Zajímá mě co lítá ve vzduchu, že novodobé "autorky" píšou takové nesmysli. Nelogické situace, nedotažené.... Promiňte, ale v podstatě jsem to dočetla jen silou vůle na základě vychvalných komentářů. Čekala jsem, kdy to velké bum příjde a ono vlastně nepříjde.
Twisted Games: Hry na ostří nože
Ana Huang
Omlouvám se, ale mě prostě bavil první díl s Alexem a Avou mnohem víc. Tohle byla taková natahovací omáčka. Taky jsem to četla mnohem déle a mezitím si přečetla ještě jednu další knihu. Hrozně nudné, Rhys na mě působí hrozně špatně. Další díl zatím asi odložím, nejvíce otravná mi zatím všude přišla právě Jules, takže nemám nějak náladu číst o téhle pipce.
Krutý princ
Holly Black
Kruci, já nevím. To nejlepší se odehraje v poslední třetině, ale začátek a druhá třetina mě zkrátka nebavily.
Zmije a křídla noci
Carissa Broadbent
(SPOILER) Ale jooo, tohle se mi líbilo. Měla jsem už nějakou dobu děsnou averzi na upíry - asi všichni víme proč, Edward a jeho banda. Milovala jsem upíry od Anne Rice, milovala jsem Draculu, dokonce Blada a pak dojde třpytící se Edward a upíry jsem s radostí poslala do kytek. Ale tady jsou upíři dobří, sice na můj vkus někteří celkem slabí (když je dokáže porazit malá holka), ale jinak dobří. Motiv "hunger games" mi vlastně nevadil, hlavní hrdinka byla někdy otravná (ale zase chápu proč - protože člověk a malá chyba by ji stála život), Raihn mi nepřišel nijak extra (spíš jen zapadal do toho co je teď v módě, ale chyběla mu vlastní jiskra díky které milujeme Rhysanda, Xadena atd. Horší dle mého je, že ten potenciál tam byl, kdyby ho autorka více rozvinula).
Celkově to hodnotím pozitivně i z toho důvodu, že je to výjimka, která nás "zavede na začátek", do doby, kdy nebyli v módě víláci :)
Druhou knihu asi vynechám, moc nemám potřebu ji číst. Navíc se obávám, že se bude snažit celou dobu Raihnovi vrazit kudlu do zad, což mi vadí, protože mám pocit, že si za tohle všechno může vlastně sama. Jestli ji budu skutečně číst nebo ne ukáže asi až čas. Prozatím to v plánu nemám.
Rod nebies a povetria
Sarah J. Maas
Tenhle díl postrádal ten náboj, díky kterému jsem všechny ostatní knihy autorky slupla jako malinu.
Vlastně jsem ji četla dál především i kvůli spoileru, který jsem si díky fandům na IG udělala.
Ale ten největší šok a bum přišel až na konec. Na samotný zpropadený konec, který zajistil, že nutně potřebuji ten další díl, který ještě nevyšel v češtině :D
Protože jestli někoho od Maasové miluju, tak toho kdo je na tom konci.
Rod země a krve
Sarah J. Maas
Začátek knihy mě naprosto ubíjel, popisy města, popisy přátelství, Bryce byla na prvních pár stránkách taky na ránu.
Ale pak se to otočilo a kniha se četla skvěle. I Bryce byla skvělá. Jsem zvědavá na druhý díl a trošku mě mrzí, že jsem prakticky přečetla všechny knihy od Maasové. Měla jsem tak rok trvající čtenářskou krizi. Začátkem tohoto měsíce jsem chytla do ruky první díl Skleněného trůnu (nebo koncem května, těžko říct). Stihla jsem za tu dobu přečíst všech osm knih Skleněného trůnu, tři Dvoru trnů a růží a teď i Půlnoční město.