Roux
komentáře u knih
Klub rváčů
Chuck Palahniuk
Tohle zřejmě nebyl můj šálek kávy. Řadila bych tento počin do kategorie: Honem čti, ať už to máš za sebou...
Přiveď mě zpátky
B. A. Paris (p)
Má druhá kniha od autorky. Musím přiznat, že jsem trošku zklamaná, že jsem zápletku celkem rychle rozlouskla. Ovšem na druhou stranu uznávám, že splnila svůj účel a tím bylo vytáhnout mě ze čtecí krize.
Duna
Frank Herbert
"Strach zabíjí myšlení. Strach je malá smrt přinášející naprosté vyhlazení. Budu svému strachu čelit. Dovolím mu, aby prošel kolem mne a skrze mne. A až projde a zmizí, otočím se a podívám se, kudy šel. Tam, kam odešel strach, nic nezůstane. Zůstanu pouze já."
Deník japonské manželky
Veronika Ageiwa
Zdá se mi, že prvotním záměrem nebylo napsat knihu, ale zkrátka si psát deník, který po čase vyšel jako kniha (to jen na úvod, jelikož se mi zdá, že spousta komentujících si toho nevšimla). Mě osobně se kniha líbila, jako spousta ostatních jsem se dozvěděla nové informace o Japonsku, které mám velmi ráda. Obdivuji Veroniku, která dokázala překonat prvotní překážky a postupem si na nový život zvykla.
Navrátilka
Donatella di Pietrantonio
Je to již nějakou dobu co jsem si téhle útlé knížečky všimla na instagramu a od té doby jsem kolem ní několikrát brousila v knihkupectví. Nakonec jsem přestala přemýšlet zda ji koupit nebo ne a prostě si ji vzala. Rozhodně jsem udělala dobře, protože ačkoliv je knížečka spíše útlá, rozhodně patří mezi skvosty, které musím mít v knihovně. Při čtení mnou projelo několik různých pocitů a po přečtení jsem nad ní musela dlouho přemýšlet.
Ochutnávačka
V. S. Alexander
Knížka je moc pěkná, hezky popsaná, nějaká ta milostná zápletka. Spoiler: jen mě občas vytáčela hlavní hrdinka. Tak moc Hitlera nenáviděla, že za ním pokaždé přiběhla, když byla v nesnázích.
Zlomené duše
Simone St. James
Po přečtení jsem na knihu ještě několik dní vzpomínala. Především na neobyčejné přátelství čtyř studentek, přišlo mi jejich pouto neuvěřitelně milé. Hned od začátku jsem byla vtažená do děje. Líbí se mi prolínání minulosti a současnosti. Duchařské téma celé knize dodává tajemný nádech a možná se budete trošku bát. Určitě dejte knize šanci, je velice povedená.
Neslibovala jsem ti procházku růžovým sadem
Joanne Greenberg
I já se přidávám mezi ty, kterým se kniha velmi líbila. Dovedete si představit jak vůbec silný musí být člověk, který se vyléčí (bez léků)? Jak řekl jeden psychiatr:"Kdybych prožíval to co schizofrenici, taky bych se zbláznil."
Rapsodie
Laura Thalassa
Tohle bylo skvělé. Moc se mi knížka líbila, líbilo se mi prolínání současnosti a minulosti. Líbil se mi Handlíř, líbila se mi Callie - to jak k ní promlouvá její siréna. Snad bude v dalším díle i její kamarádka.
Těším se na další díl a snad si to udrží alespoň stejnou úroveň.
Upřímně? Spousta komentářů jak se nechala autorka velmi inspirovat rozdělením dvorů od Maasové... a já zas říkám. Proč ne? Myslím, že to Laura nezvorala a poprala se s tím se ctí. Její verze je také dobrá. Její vládce nočního dvora je slabší, ale na rovinu - která mužská postava dokáže překonat Rhyse. A co se týče připodobnění Feyre a Callie - Feyre, než si ji vzal Rhys do parády byla trošku nudná (u Tamlina), její postava je pro mě silná až ve druhém díle, Callie se mi líbila asi o drobek víc (pokud porovnávám první knihy pouze).
"Lidé jako my nejsou oběti, andílku. My jsme něčí noční můra."
"Já jsem tma."
Miluju to :)
Obránce mimo hru
Leah Brunner
Tahle knížka nenadchne, ale ani neurazí. Celý příběh a děj na mě působí rychlým dojmem, nevidím a necítím žádnou hloubku, která by mě chytla za srdíčko. Jak Andie, tak Mitch mi přijdou strašně plytcí. Máme zde celkem důležitá témata, ale u všeho kloužete po povrchu. Mrzí mě to, ale nemohu dát více jak dvě hvězdy.
A ještě mi to nedá, abych neřekla: Ta obálka je děsná...
Prokletý princ
Erin Watt
Líbí se mi, že si kniha udržuje stejnou laťku a příběh se nepropadl. Reed mě prostě dostává :)
Papírová princezna
Erin Watt
(SPOILER) Do téhle knížky jsem šla a říkala si: "OK, zkusím to. Sice mě to moc neláká, ale.... " ... ty jo, ale.... A možná proto, že jsem nic nečekala se mi knížka líbila. Dočetla jsem večer jednu knížku a ve vaně sáhla hned po téhle. A jo, sice jsem četla do tří do rána, ale najednou jsem zjistila, že jsem na konci. Líbí se mi jak se Ella nevzdává. Má v sobě vzdor a touhu ostatním ukázat, že se jen tak nedá, to je něco co mi chybí a možná proto se mi její postava tak líbí. Jak se sblíží s Reedem, tak se tato její část trošku upozadí. I tak zajímavé, jdu na další díl :)
Hejno havranů
Kate Stewart
To bylo... řekněme ... velice zajímavé. Jsem velmi zvědavá kam to povede. Napřed jsem si od autorky přečetla Kluka napravo a naprosto jsem si zamilovala Thea. Tohle je trošku jiný level, ale musím uznat, že se mi líbí styl jejího psaní. Tuhle sérii rozhodně dočtu. Hned jdu na další díl.
Ve stínu popela
Jennifer L. Armentrout
Nemůžu si pomoct, ale Sera je děsná postava. Hysterická, umíněná, uštěkaná. Nelíbla se mi. Zbytek knihy se mi moc líbil. Líbil se mi svět, postavy, jak je to všechno vymyšlené. Místy byla kniha zdlouhavá. Doufám, že v dalším díle Sera nebude taková pizda a bude tam méně jejích opakujících se myšlenkových pochodů. Dala bych tomu plný počet, ale ona to prostě sráží dolů o tu jednu hvězdu.
Osud hněvu a plamene
Kathleen A. Tucker
Mě ty začátky tak nebaví :D chápu, vytváříme vztah s postavou atd. atd. Jenže začíst se je vždycky to největší peklo. Navíc mě je třeba Sofie s manželem úplně ukradená. Nakonec se povedlo, začetla jsem se a kniha pak už rychle plynula. Trošku mě štve, že jsem to nepromyslela dřív a nezačala spíš číst sérii, u které mohu hned popadnout další díl, protože čekání není má nejvyšší cnost a kniha samozřejmě končí v tom nejhorším možném momentě. Nesnáším to...
PS: Jsem jediná koho napadlo jak to že si král nerozbil držku, když vylezl z té přetékající vany? :D :D Protože já bych si ji rozbila, jak se znám :D
Pozlacená
Raven Kennedy
Trošku jsem se divila proč to má tak nízké hodnocení. Po přečtení vlastně chápu proč. Je to tak strašně divný. Ona je divná, král je divný, všichni jsou tam divní. A když se tam ukáže nějaká postava, která je celkem sympatická, tak ji zabijí. Přes 300 stran kravin. Sorry not sorry, tohle byl děs.
Rod nebies a povetria
Sarah J. Maas
Tenhle díl postrádal ten náboj, díky kterému jsem všechny ostatní knihy autorky slupla jako malinu.
Vlastně jsem ji četla dál především i kvůli spoileru, který jsem si díky fandům na IG udělala.
Ale ten největší šok a bum přišel až na konec. Na samotný zpropadený konec, který zajistil, že nutně potřebuji ten další díl, který ještě nevyšel v češtině :D
Protože jestli někoho od Maasové miluju, tak toho kdo je na tom konci.
Dvůr mlhy a hněvu
Sarah J. Maas
(SPOILER) O lalaaaa... takže, můj dojem je prostě takový, že Sarah fakt neumí ty začátky sérií, ale od druhého dílu je to prostě radost číst. Líbilo se mi jak se Feyre vyvíjí, jak jsem opravdu cítila jak se jí uzdravuje duše - vsadím se, že měla posttraumatickou stresovou poruchu. A už vlastně chápu proč mi spojení Feyre a Tamlina nedávalo smysl. On je divná figurka už od začátku a neskutečný blbeček. Jak mi v prvním díle přišla Feyre jako takový trošku blázínek, tady se z ní stává opravdu silná ženská postava. Takhle si to prostě představuji, ať se hlavní hrdinky zamilují, ale ať u toho nejsou hlupačky.
Království popela
Sarah J. Maas
Musím říct, že tento díl, od kterého jsem si slibovala mnoho, mě moc neoslovil.
Líbil se mi začátek, ale pak mě díl začal nudit. Vlastně nevím jestli chci dát tři nebo čtyři hvězdičky. Zřejmě jsem sentimentální, když dávám nakonec ty čtyři.
Nemám k tomu ani co říct.
V tomto díle mi přišel nejzajímavější Dorian.
Balada o ptácích a hadech
Suzanne Collins
(SPOILER) Rychle jsem knihu četla, abych si mohla pustit film. Teď vlastně nevím jestli ho chci vůbec vidět. Zřejmě jsem jediná, kdo si u smrti Sejana řekl: "Konečně. Cos jako čekal?". Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. U Corionaluse mi nepřišel ten zrod Prezidenta Snowa jako opodstatněný. Vlastně se tak moc nestalo, v knize se několikrát ukázalo, že ho pouze doháněla jeho bujná fantasie a vykonstruované teorie, které nebyli pravdivé (ano milý Snowe, nevytvářejte si žádné domněnky). Od Lucy jsem čekala trošku víc. A opravdu jsem čekala, že ta tyranie, kterou Snow předváděl bude mít hlubší kořeny a logiku. Konec? O tom pomlčím. Je pravda, že na: "Trvalo to deset, patnáct let, ale nakonec mě přemluvil." to nemá....
Nechápejte mě špatně, Hunger Games má v mém srdci stálé místo (samozřejmě až na ten epilog), ale tohle byl takový čajíček. Z lásky k trilogii a vodítkům k ní dávám takhle vysoké hodnocení.
