Roux komentáře u knih
Naprosto výborný literární počin, který se velmi dobře četl. Nenacházím správná slova, abych mohla vyjádřit jak moc jsem nadšená.
Některé eseje jsou doslova výborné. U jiných přemýšlíte co se vám autorka snaží říct. Někdy je vám úzko z toho, čím si daná osoba musela projít a vlastně jste ráda za ni, že se ke svému životu postavila čelem. Jiné vám zase vykouzlí úsměv na tváři.
Výborná kniha, která si získala mou pozornost hned od první stránky. Za celou dobu jsem nenarazila na žádnou výplňkovou pasáž nebo tu, která by mě nudila. Malek je sympatický hrdina, který si na nic nehraje a ačkoliv je kolem jeho jména určitá legenda, je vám předložena značně nenásilnou formou. Realita v knize je velmi znepokojivá a ačkoliv je nám zde předkládána jinou formou, není to nic co by zde ještě nebylo. Celkově knize dávám nejvyšší hodnocení. Velice bych ocenila, kdyby autor napsal pokračování.
Přiznávám, že jsem knihu asi nějak nepochopila. Hodně jsem se těšila a říkala si, že Murakamiho konečně vyzkouším. Autor má pěkný styl psaní, ale zbytek jde kolem mě. Na druhou stranu díky stylu psaní jsem odhodlaná zkusit další jeho knihu.
Zdlouhavé, místy až nudné. Jsem lehce zklamaná a neustále přemýšlím jestli mi za to stojí druhý díl.
Někdy nepotřebujete překombinovanou zápletku k tomu, aby se vám kniha líbila. Někdy stačí jednoduchý nápad a hezký styl psaní. O přečtení Vlků zimy jsem dlouho přemýšlela. Podle anotace jsem čekala další blbou hrdinku, která se na začátku zdá drsná, ale její drsnost se ztrácí s počtem stran. Naštěstí s Lynn jsem neměla nejmenší problém, její postava se mi líbila. Drsné prostředí i život, pomalé odkrývání toho co se vlastně stalo a ano, předvídatelný konec. Ale komu to vlastně vadí? Knížku jsem si přečetla s radostí a doufám, že vyjde další díl, který si udrží minimálně stejnou úroveň, jako ten první.
Dlouhou cestu na malou, rozzlobenou planetu to nepřekoná, ta je zkrátka jedinečná a úžasná. Na druhou stranu jsem moc ráda, že jsem se dozvěděla více o Chilli. Tahle technička ve vesmírů Poutníků získala svůj jedinečný rozměr. Navíc jak Becky dokázala vystihnout jak chování dítěte, tak puberťáka se mi hodně líbilo. Lovelace mi celkově moc k srdci nepřirostla, ale bezesporu je to zajímavá postava. Těším se co přinese Zpráva o životě vesmířanů.
Další opěvovaná knížka, která je dle mého velmi přeceňovaná. Ano, chápu, že již několik let nejsem cílovka, ale zastávám názor, že i kniha pro mládež se dá napsat dobře. Do druhého dílu se mi nechce ani nijak pouštět.
Nemohla jsem odolat a tuhle knížku si musela zkrátka přečíst. Nemůžu ovšem říct, že by se jednalo o něco světaborného. Bohužel jsem zklamaná. Samozřejmě už od začátku víte co se s Terry nakonec stane, ale.... Teď to asi vyzní hnusně: Holka, mohla sis za to sama.
Zdá se mi, že prvotním záměrem nebylo napsat knihu, ale zkrátka si psát deník, který po čase vyšel jako kniha (to jen na úvod, jelikož se mi zdá, že spousta komentujících si toho nevšimla). Mě osobně se kniha líbila, jako spousta ostatních jsem se dozvěděla nové informace o Japonsku, které mám velmi ráda. Obdivuji Veroniku, která dokázala překonat prvotní překážky a postupem si na nový život zvykla.
Tohle je jeden z mála případů, kdy se mi seriál připadal lepší. Když jsem zjistila, že tahle vizuální bomba je podle knihy, ani vteřinu jsem neváhala a sehnala ji. Líbí se mi, že se seriál více méně drží předlohy, ale tím to pro mě asi končí. Absolutně jsem se nemohla začíst, postavy mi přišli dosti mdlé, v určitou chvíli jsem knihu četla jen setrvačností. Do dalšího dílu se pustím, jsem zvědavá, na druhou stranu si od něj příliš neslibuji.
Eliška jako devítiletá holčička příjde domů, kde nalezne mrtvou matku a bratra. Otec se zhroutí a utápí se v alkoholu. Eliška je svěřena své podivínské tetě. Zhruba po deseti letech začíná, již jako mladá slečna, pátrat po tom co se vlastně osudového dne stalo. Od Rekonstrukce jsem dle názvu očekávala něco malinko jiného, moje chyba. Místo toho jsem dostala velmi věrohodně vykreslenou postavu, která poukazuje na to, že nic není černobílé. Trošku mi připomínala mě, když se něčím stanu "posedlou" a neustále to řeším. Samozřejmě v mém případě se jedná o prkotiny, v jejím případě se jednolo o událost, která ji navždy změnila život. Samotná její postava mi připadala protivná a sobecká, na druhou stranu věřím, že takhle nějak by se mohl chovat člověk, který by se do stejné/podobné situace dostal.
Text obsahuje spoilery:
V první řadě bych chtěla podotknout, že Theo Cray se ze začátku skutečně chová jako vědec a ne jouda, na kterého byl z řad čtenářů, několikrát titulován. Je to jako by jste chtěli po Sheldonu Cooperovi, aby se choval normálně. Osobně jsem zcela chápala jeho chování. Trošku mě zarazilo, jak moc osobně si bere smrt studentky, kterou téměř neznal, ale je pravda, že tohle jsem si zase tak živě nedovedla představit, zvlášť po tom, co vás několikrát ujistí, že se zkrátka chová a vnímá věci jinak než ostatní. Střed mi přišel lehce vyplňovací. Část, kdy nachází oběti bych asi trošku upravila, více si s ní pohrála. Ovšem ta část, kdy Theo loudá lesem a odhaluje začátky vraha, mě nenechávala chladnou. Velice napínavě napsané. Samotný vrah se nám následně proměnil v robokopa těžké váhy a nějak nevěřím tomu, že by kosil všechny jak smyslů zbavený. Celkově knihu hodnotím velice kladně. A ta obálka :D Ta je!
Za mě je Dívka ve věži určitě lepší než první díl (opravdu je to asi tím knězem, který v tomto dílu nedostal tolik prostoru). Knihu určitě doporučuji.
Nikdynoc - kniha se mi zdála dle anotace celkem zajímavá a i několik komentářů u booktuberů na instagramu rozhodlo o tom, že jsem po ní nakonec sáhla. Mám ráda hlavní hrdinky, které jsou silné, nemilosrdné a jdou si pevně za svým (a bohužel jsem zatím žádnou takovou nedostala). Proto jsem dala šanci Mie (škoda, že tohle krásné jméno mi znelíbil Bjork se svým "Pojď Mio, pojď.").
Budu zde psát zřejmě více kritiky, než pochvaly, jelikož pro mě Kristoff není bohužel žádný génius. Celý svět, příběh i schopnosti hlavní hrdinky má hezky vymyšlené, jen mi bohužel příjde, že to nemá dotažené. Poznámky pod čarou jsou naprosto rušivé a vůbec jsem nepochopila proč je nezakomponoval do textu. Po nějaké době jsem to vzdala a přestala je číst. Mia samotná je taky trošku rozpoluplná. Chápu, je to 16letá holčina. Ale i s jejím charakterem se dalo dle mého více vyhrát. Ty erotické části - neříkám, že nejsou dobře napsaný, to tedy ano. Jen, je to přeci YA a nevím jak vy, ale já bych nechtěla, aby tohle moje 12leté dítě četlo.
Celkově nejsem zklamaná, ale ani nadšená. Jen mě mrzí, že autor nevyužil potenciál, který jeho kniha měla. Protože z Nikdynoci se mohla stát pořádná pecka. Snad budou další díly lepší.
Začátku a konci bych s radostí dala pět hvězd, ale prostřední část, mě v celku nudila. Hlavně nemám ráda (možný spoiler) pomatené kněží. Až na tenhle zádrhel je kniha moc hezká, ze začátku na mě působila skutečně jako pohádka. Těším se na druhý díl, snad se mi brzy dostane do ruk.
Poutník a jeho posádka mi velice přirostli k srdci a řadím tuhle knihu mezi mé nejoblíbenější sci-fi. Vlastně by se dalo říct, že je to doposud nejlepší z žánru, co jsem četla. Vleklé tempo jsem si doslova užívala a mrzí mě pouze to, že jsem knihu dočetla. Chválím autorku za krásný promyšlený Vesmír a všechny rasy v něm.
Mimo dosah jsem kupovala zároveň s Navrátilkou. Kniha mě zaujala obalem, ale i úryvkem, který jsem si přečetla hned v knihkupectví a po přečtení mi skutečně zamrazilo.
Od Nyxie jsem čekala něco trošku jiného. Ohromná marketingová kampaň, kde každý booktuber dostal knihu, hmotu v plechu a informaci, že se jedná o nejočekávanější sci-fi roku 2019. Když se mi v poslední době dostala nějaká young adult kniha do ruky, totálně jsem její příběh rozcupovala (při vzpomínce na trilogii Roztříštěná brečím ještě nyní). Na druhou stranu mě u Nyxie zaujala informace od čtenářů, že příběh připomíná Enderovu hru, s čímž musím souhlasit. Neříkám, že kniha je bůh ví jaká pecka, ale celkem se mi líbila (ano, sama jsem překvapená). Přečteno během dne a neměla jsem nutkání si vyškrábat oči. A přiznávám, těším se na další díl. Naposledy jsem takhle kladně, z žánru, hodnotila Hunger Games a to už bude nějaký ten pátek zpět :)
Dominion, přečten za jediný den. Příjde mi, že zde příběh trošku pokulhává. Drake mi příjde o dost ufňukanější a Spálený muž méně zábavnější. Vlastně.... většina postav mi tam příjde celkem ufňukaná. Jsem zvědavá na další díl a snad se vrátí alespoň na úroveň prvního.