rufino komentáře u knih
Chvíli mi trvalo, než jsem se do knihy začetla, ale Tóru mi byl stále vic sympatický, tak jsem pokračovala a nakonec byla na konci knihy. Byl lidský, kamarádský, empatický, na svůj věk duševně a citově vyzrálý. Vrátila jsem se na začátek knihy a četla znovu a rázem do sebe celý děj zapadl. Knížka se mi moc líbila. Díky Tóru Watanabe, diky Haruki Murakami. Druhá a rozhodně ne poslední kniha.
Neuvěřitelné, jak Petra Dvořáková dokáže v tak velmi útlé knížce zpracovat tak těžké téma, že i dlouho po dočteni knihy to nelze dostat z hlavy. Postavy dokáže skvělé vykreslit jak po fyzické stránce, tak i psychologické. Čekalo by se, že čtenář bude k hlavní postavě cítit odpor, já cítila lítost. Paní Dvořákovou si řadím mezi mé oblíbené spisovatele, četla jsem výbornou knížku Vrány, kterou z hlavy také jen tak nedostanu, další dvě čekají v mé knihovně na přečtení.
Přečteno, ale byl to boj. Psáno moc vědecky, nesrozumitelně pro laika.
Bylo to náročné čtení, zdlouhavé, vyprávění plynulo jako voda, velmi pozvolna, až v závěru to nabralo spád. Celá kniha byla hlavně o Anně, ale zasáhla mě i postava Kenta, nic není jen černé nebo bílé, na dětství velmi, velmi záleží a některé děti si bohužel nevylosuji moc dobrou kartu.
Tak toto byla moje první kniha od Yaloma a rozhodně ne poslední. Četla se velmi lehce. Už má své čestné místo v mé knihovně.
Děkuji Nině Špitálnikové za nahlédnutí za hranice KLDR, abychom si vážili toho, že můžeme žít ve svobodné zemi.
Ano, obě top knihy mám ve své knihovně, byl to geniální spisovatel, který dokázal totalitní režim a jeho vznik vysvětlit srozumitelnou formou. Ano, dokážu si představit předčítat Farmu zvířat i mladším školákům, jak tu psal někdo přede mnou.
Geniální, děsivá kniha, po celou dobu čtení jsem pociťovala úzkost. Kdo již četl knihu Niny Špitálnikové o životě v KLDR, tak tam najde mnoho podobného.
Můj první Murakami a první magický realismus. Velmi zvláštní kniha, nikdy bych nevěřila, že mě to bude tak bavit. Skvělé počtení. Hošino a pan Nakata, nejoblibenější postavy.
Knihu jsem bohužel nedočetla, na poslední třetinu jsem již neměla sílu, možná jednou. Velmi depresivní kniha.
Nádherná knížka obsahem i ilustracemi, pohladí na duši. Četla jsem ji pravidelně dětem, když byly malé, je velmi útlá. Ještě dnes, kdy jsou děti již dospělé, si ji občas vytáhnu z knihovny a zalistuji.
Pěkná kniha pro milovníky knih, pohlazeni na duši. Četla se dobře. Postavy byly čitelné, dobře představitelné, ale ty jejich příběhy byly takové povrchní. Pěkně téma, které šlo lépe využít, zpracovat. Dialogy postav byly dost krkolomné a mnohdy neuvěřitelné, nebudu spoilerovat, ale to co udělal tatínek Šaši knihonošovi byl opravdu nepochopitelný úlet. Styl jednoduchého psaní a vyjadřování.
Také jedna z knih, na které nejde zapomenout. Viděla jsem nejdříve životopisný film Capote, bylo už pozdě večer, ale nedalo se od něj odtrhnout, představitel spisovatele mně doslova učaroval. Věřím, že tato kniha ho totálně vysála, že již poté nebyl schopen napsat nic dalšího. Byli velmi blízcí přátelé se spisovatelkou Harper Lee, se kterou se znal od dětství. Autorka knihy Jako zabit ptáčka, na kterou se také chystám.
V tomto případě byl film mnohem lepší než kniha, nic moc kvalitní prázdninové čtení.
Jedna z knížek, na které nepůjde zapomenout. Velmi smutné počtení. Ta maminka sama měla velký problém a bohužel si svoje komplexy léčila na své dceři.
Knížku jsem přečetla jedním dechem, moc se mi líbila, během čtení jsem cestovala prstem po mapě, vím, že se do těchto míst nikdy nepodivam, tak aspoň takto. Pan Havlík je úžasný vypravěč, všechna místa, která popisoval, všechny vůně, smrady, krásy a smutky, jsem cítila. Moc díky, pane Havliku, za tuto skvělou jízdu......Udržitelnost, jakmile toto slovo vidim, naskoči mi husí kůže, teď už vím proč....Nedá mi to, ještě malá ochutnávka...."Přišla ke mně malá Suri, sedla si vedle mně a položila se mi do klína. Zeptala se mně, jestli teď odjedu pryč, přikývl jsem. Chvíli plakala a potom mi usnula v náručí. Odnesl jsem ji do továrny, položil do hory odřezků látky a přikryl ji kožešinou, která se používá jako výplň do zimních bund. Zavrtěla se, otočila a už neví o tomhle podivném světě. Nemám rád loučení, paní Čou mě opatrně objala a dala mi štos obrázků, které namalovaly děti. Teď sedím ve vlaku, který odpouští tohle prokleté odpadkové město, na obzoru stoupá k nebesům nekonečný kouř ze spaloven odpadu a já si prohlížím papíry, na nichž jsou barevnými pastelkami nakreslené ty nejkrásnější věci na světě. " Dala bych ještě jednu ochutnávku, barevnější, ale dál mě to nepustí, tak si knihu musíte přečíst. P.S. Ta šílená červená tečka zbytečně kazí krásnou obálku knihy:(
Velmi zajímavá kniha o spánku, o spoustě faktů jsem neměla ani tušení. 3/4 knihy se četlo samo. Ke konci se autor opakoval a poslední kapitoly byly již dost vědecké a nezáživné. "Ráno moudřejší večera " jak výstižné.
Četla jsem od Kateřiny Tučkové i knihu Žítkovské bohyně a přemýšlím, která byla lepší. Každá úplně jiná, ale obě skvělé, četly se velmi dobře. Smekám před autorkou, nebylo to lehké psaní, spousta faktů, jsem rada, že jsem na ně narazila a mohla si je přečíst.
Jedna z nejlepších knih, které jsem četla, smutná, ač se mi to často nestává po dočtení mi tekly slzy. Velmi dojemná, skvěle popsané pocity člověka, který by rád změnil svůj osud, ale není mu dopřáno. Nejdříve jsem viděla divadelní představení, kde roli Charlieho fantasticky ztvárnil Jan Potměšil, bylo to představení, na které nejde zapomenout, snad nejlepší, které jsem zatím viděla, po skončení celé divadlo minutu mlčky sedělo, aby vstřebalo ten úžasný výkon a poté několik minut vestoje tleskalo. Knihu jsem si zakoupila, až mnohem později a přiznám se, že pokud bych neviděla tak úžasné představení, asi bych po ni nesáhla. Nedokážu říci, co bylo lepší, zda divadelní představení nebo knížka......