Rup komentáře u knih
Musím uznat, že autorka psát umí, leč… Leč chybí mi hloubka i šíře. Historie, pozadí celé společnosti i propracovanost jednotlivých postav. Občas se přistihnu, že vím co, ale netuším proč. Jisté věci jsou prostě nedomyšlené. Na jedné straně úžasná technika: sledovací zařízení, silová pole, vznášedla, atd. Na straně druhé, závislost na uhlí! I pohádky mají svou logiku, a zde mi, možná právě kvůli absenci relevantních informací, uniká. Zkrátka taková čtivě napsaná hříčka. A protože čtivě, tak za čtyři, ale k Orwellovi (níže uvedeno) se ani nepřiblížila.
Čistokrevná detektivka, nikoli krimi. Nesrovnávejme tedy zápletku ani její řešení se skutečností. Agáta Christie byla skutečně fenomenální pozorovatelka a dokázala tuto vlastnost skvěle využít při psaní svých děl. Přestože se pohybovala především v tzv. vyšší společnosti uměla lehce, jednoduše, výstižnou zkratkou charakterizovat i obyčejného zahradníka, či jakoukoli jinou postavu. Nemohu proto souhlasit s komentářem níže, že jsou postavy a jejich charaktery ploché. A nejen postavy, i dobu, ačkoli u ní ještě zřetelně doznívá nostalgie po slavné Belle Époque. Také k popisu prostředí jí stačí pár vět, kde jiným nestačí několik kapitol. Pro mě prostě vyzrálé dílo svého žánru.
Jako vždy výborné. Přímočaré, se silným morálním nábojem, bez patosu, bez pozlátka, uvěřitelné. Za mě plný počet a doporučení.
Sevřená forma, uvěřitelnost postav i dějů, mistrný vypravěčský styl, jednoduchá zápletka s jasným rozlišením dobra a zla, to vše jistě přispívá k čtivosti nejen tohoto dílka. Nicméně mám pocit, že jiné jeho romány jsou mnohem propracovanější a lepší. Za mě jedna dolů, nicméně fandům tohoto žánru doporučuju.
Plně se ztotožňuji s TrastanRafaelem: „Je mi protivné číst komentáře osob ženského pohlaví, které se nesmírně často neztotožní s mužským hrdinou, který je nějakým svým způsobem vypočítavý, či bezskrupulózní…‟, jen bych k tomu dodal, že asi právě kvůli citovaným vlastnostem dávají takovým partnerům v reálném životě přednost. Jenže Julienovo jednání bylo v jádru, přes všechny jeho výstřelky, až moc slušné a tedy již předem odsouzené k nezdaru. Co se týče díla, pak se, dle mého mínění, jedná o vrcholnou společenskou, sociální, antiklerikální, … romantiku, skoro bych se nebál říct sžíravou nadčasovou satiru společnosti.
Tak nevím. Četl jsem telefonní seznam, výpis z matriky nebo záznam jateční zvěře. Vím však zcela bezpečně, že jsem nečetl fantasy. Slova, slova, slova. Kde jinému stačí jeden dva odstavce, zde nestačí několik kapitol. Devadesát procent textu je zbytečného. Jiráskovo Temno je proti tomu akční thriller. A síly zla se blíží a blíží jak rychlíky Českých drah. S bídou jedna hvězda. Na další díly už nemám sil.
Nemůžu si pomoct, ale vždy jsem měl v oblibě spíše divoké Vonty, než uhlazené Šípy. Nicméně způsob jakým dokáže autor udělat z obyčejného činžáku džungli je obdivuhodný. Doporučuju.
Skvěle napsáno, jenom mám trochu alergii na dokonalé hodné hochy, především Mirka Dušína.
Ačkoli se jedná spíše o pohádku, rozhodně lze román zařadit mezi novodobou klasiku. Skvěle napsáno.
Tuto knihu stačí jen vzít do ruky a čte se sama. Snad nejlepší Verneovo dílo.
Klasika žánru a jedna z nejlepších mayovek vůbec. Škoda, že pravda a láska vítězí jen v hlavách snílků a fantastů. Jelikož autor okamžitě po návštěvě středního východu přestal psát o Kara ben Nemsím, máme kliku, že nikdy nenavštívil "divoký Západ". Za mě plný počet.
Jako byl Verne snílkem vědecko-technického pokroku, je Andersen snílkem všednodennosti. Vytvořit z obyčejných věcí, kterých si my ostatní ani nepovšimneme, pohádkový příběh, to chce opravdu velkou dávku fantazie. I když se mi některé pozdější přepisy líbí více (Divoké labutě vs. Sedm krkavců), nelze před jeho obrazotvorností než smeknout. A ke všemu ještě ilustrace Cyrila Boudy, zkrátka dávám za 5 a doporučuji.
Je to pohádka, ale já pohádky rád. Toto dílo řadím v autorově tvorbě nejpovedenějším. Doporučuji.
To opravdu mohl napsat jen sedmilhář. Ale napsal to skvěle. Čistý humor, jenž si na nic nehraje. Doporučuji.
Ale milánkové. Žádná zakletá princezna na vás nečeká (zakleté princezny mají v popisu práce být zakleté a nikdo a nic je neprobudí) a princové na bílém koni vymírají věkem (vašim). I permanentní hrdinství se stává stereotypem a hrdinové mají kliku, jestliže zemřou dříve, než si nazují bačkory. To už v knihách nebývá. Ale je krásné si snít. Sny však odcházejí s mládím, aby je vystřídalo bilancování následováno balancováním nad propastí zániku, až vás tam dav, tlačící se za vámi smete, jako jste to předtím udělali vy. Již početím umíráme. Dávejte si v neděli kuře a v sobotu sex a sněte své sny. Třeba se zrovna vám podaří génius, který nás zase popostrčí o kousek dál a část zlořečeného stereotypu zničí, či spíše vytvoří jiný. K ničemu jinému tu nejsme a ještě dlouho nebudeme - jestli vůbec... To není konzum, ale pud sebezáchovy a pud zachování rodu. Ale popis je to dobrý, i když je škoda, že to autor psal v době experimentování s textem i se čtenáři. Přesto doporučuju.
Ukázkový příklad, že i tak dehonestovaný žánr se dá podat vynikajícím literárním stylem. Bohužel, není takových mnoho. Vřele doporučuji.
Úžasná pozorovací schopnost, poetická duše, bohatá fantasie, květnatá mluva - co více si přát. Prostě pábitel.
Krásně poetické, poeticky krásné, Nezbývá než dodat: Banány jsou chuti mdlé. Doporučuji.
Zpověď lehkého paranoika. Chápu příčinu. Chápu i následky. Chápu také, že sdělení pomáhá. Ale nechápu, proč, kromě osobního autorčina psychologa, by to měl číst někdo jiný.
Mistrovsky podaný obraz "ztracené generace". Nadčasovost je, želbohu, dána jejich trvalou reinkarnací v různých částech světa.
Vřele doporučuji.