rusalka123 komentáře u knih

Musím říct, že monsieur Paul mi byl neuvěřitelně protivný a tolerovala jsem ho jen kvůli Lucy. Mám v knihách ráda charismatické muže, velmi jsem si oblíbila poněkud podivínského pana Rochestra z Jany Eyrové, ale monsieur Paul mi byl od prvního popisu vážně nesympatický a dost mě iritovaly jeho řeči a vlastně i už jenom popis vzhledu. Lucy byl pro mě typ hrdinky, se kterou sice všechno prožíváte, ale vlastně jen proto, že nemáte nikoho moc lepšího na výběr. Že by mě nějak zvlášť oslnila, to ne. Asi jediný, koho jsem měla fakt ráda, byl doktor John.

3 22.07.2014

Dávám pět hvězdiček. Ale na druhou stranu mi to přece jen přijde trochu přeceňované. Asi kvůli té občasné naivitě (co se týče Van Houtena, řekla bych). Podle ohlasů, jaké tato kniha má, jsem čekala spíš něco na úrovni deseti hvězdiček, což zase nebylo... Ale dospěla jsem k závěru, že na těch 5 to stačí.;)

Jinak je moc zábavné pozorovat, jak se všude, kam vejdete s touhle knihou, rozzáří několik obličejů a nadšeně vám hlásí, že to je ta nejlepší knížka nebo že si ji chtějí přečíst nebo že na to strašně chtějí jít do kina. A když už vás kvůli tomu zastavují i lidi na ulici...
Před pár dny jsem takhle šla začtená po ulici a najednou se vedle mě ozve: "Líbí se vám?" Tak jsem poněkud překvapeně vzhlédla a tam stojí taková mladá paní, s úsměvem se dívá na Hvězdy nám nepřály v mé ruce a opakuje otázku: "Líbí se vám ta knížka?" Tak jsem se začala smát a ujistila jsem ji, že líbí, i když jsem zatím docela na začátku. A ona na to nadšeně: "Je dobrá, viďte?" Tak jsem znovu přikývla, poslechla si ještě jednou jak je to skvělá knížka a s úsměvem jsem šla dál...:-)

3 17.06.2014

Já osobně také nerozumím tomu, proč je Mansfieldské panství nejméně oblíbené... Před ním jsem četla jenom Pýchu a předsudek, ráda si to srovnávám jako nejoblíbenější a nejneoblíbenější knihu Austenové. Mansfield neměl oproti Pýše takový spád, některými rozhovory jsem se prokousávala dost bezmyšlenkovitě. Nicméně stejně mě nezklamal - Příběh byl hezký, i ta roztomilá ironie tam byla (i když někdy možná až moc, ale to je zřejmě pro Austenovou typické).

Postavy mě zaujaly velmi. Nebyly tak líbivé, jako v Pýše a předsudku, ale plastické byly taky hodně.
Fanny byla pravý opak Elizabeth, ale stejně jsem ji měla moc ráda a velmi jsem jí fandila (v tom možná ještě víc, protože o Elizabeth jsem nemusela mít starost, ta narozdíl od Fanny vše bravurně zvládla.:)) Asi mi na ní byla sympatická právě ta plachost, díky které byla velmi originální.
Edmund... No co si budeme povídat, nebyl to žádný romantický pan Darcy, ale já ho přesto měla ráda. Byl hodný, milý, uvážlivý a to musí stačit.:)
No a jinak jsem měla moc ráda Sira Thomase. Nevím, ale já mám asi nějakou zvláštní slabost pro tyhle (nejen) austenovské táty... ;) Přišel mi svým způsobem podobný panu Bennetovi, ten byl taky skvělý.:)

!SPOILER!
Co se mi na Mansfieldu hodně líbilo, bylo to, že nebyl předvídatelný. Ne, já jsem si opravdu nedokázala představit, kde by se na těch pár stránkách, co mi zbývaly do konce, mohl udát nějaký zlom. A přesto tam v anotaci pořád byla ta větička "Fanny dozrává v osobnost, která si i v prostředí sešněrovaném konvencemi dokáže držet svých zásad i ideálů, a proto získá lásku, v niž vlastně neměla doufat...". A ta mě nutila doufat.:) Slečna Crawfordová mi přišla docela sympatická a milá a přestože jsem fandila Fanny, věděla jsem, že pokud to dopadne tak, jak má, tak že mi jí bude líto... Nepřišla mi ani tak hrozně zkažená, jak o ní na konci mluvil Edmund. Aspoň na rozdíl od téměř všech ostatních.

Jak už tu někdo psal, škoda, že nebyl trochu víc rozepsaný konec. Ale na to už si asi budu muset u Austenové také zvyknout...

Pokud to stručně shrnu, Mansfield možná není knížka pro ty největší romantiky, co čekají něco jako Pýchu a předsudek, tý se v tom už nic nevyrovná, ale příběh je to krásný a v mnohém originální.

Filmové zpracování Pollyanny (2003) jsem viděla nesčetněkrát, znám ho téměř nazpaměť a vysloveně ho miluju a přesto jsem knihu nečetla... Někdy si říkám, jestli to není škoda, ale na druhou stranu se bojím, že už bych knihu nedokázala ocenit tolik, jak by si jistě zasloužila. I když kniha většinou bývá lepší, tak pokud nejdřív vidím film, tak je to často naopak... To, co oproti knize ve filmu chybí a co v něm většina lidí postrádá, by mi nejspíš najednou přišlo při čtení nadbytečný... Nicméně kniha je prostě kniha a tak doufám, že si na ni brzy udělám čas.:)

...Tak jsem se konečně dopracovala i ke knize a ne, nelituju vůbec, je prostě nádherná... A už jsem se přistihla, že Pollyannina hra mi nějak vnikla do podvědomí a mám ji tendence opravdu hrát. :)

Kéž by svět byl plný takových Pollyann...

Když bych byla mladší, možná by se mi to líbilo, ale já jsem to četla ve 14 a připadalo mi to děsně nudný... Moc nic se tam nedělo, takže prostě nemůžu dát víc hvězdiček...

3 14.10.2013

Knížka doslova protkaná láskou a důvěrou. Ze všech stran. Za všech okolností. Bez výjimky.
A silou, odvahou a nadějí. Přes to všechno.
Strašně obdivuhodný příběh. A obdivuhodní lidé - Thaïs, která se za všech okolností dokáže radovat, Anne-Dauphine s Loïcem, kteří bez ustání bojují, dělají všechno proto, aby jejich děti měly krásný život a vzájemně jsou si strašně velkou oporou. Gaspard s dětskou nevinností a upřímností a přitom na svůj věk tak vyspělý, který má tak rád svou sestru a dělá pro ní všechno, co je v jeho silách a leckdy sám musí projevit na svůj věk strašnou odvahu v tak těžkém období. A všichni, kteří dělají všechno proto, aby život celé rodině co nejvíc ulehčili.
Všichni mají můj velký obdiv a všem jim strašně držím palce!

3 13.10.2013

skvělé na odreagování, skvělé k zamyšlení... Někdy bych řekla "v jednoduchosti je krása"...

3 20.09.2013

Překladatel v doslovu píše, že "Oultonová dokázala plynule navázat a dodržet dobové reálie. Nezměnila se slovní zásoba ani používané výrazy, jediným viditelným rozdílem je výrazné zkrácení dialogů i popisů postav a událostí."
S tím bohužel absolutně nemůžu souhlasit. Zkrácení dialogů a vůbec velká popisnost byla do očí bijící, ale pokulhávaly i zmíněné použité výrazy a slovní zásoba. Ostatně při čtení jsem odhadovala, kde asi bude onen předěl, kde končí Austenová a začíná Oultonová a jak jsem si po dočtení knihy ověřila, trefila jsem ho v rozmezí +- jedné kapitoly.
Například ona slovní zásoba... Oultonová ráda používá označení "milenec", což jsem u Austenové v životě neviděla. Ta by mnohem spíš použila třeba slovo "nápadník". Nepřesvědčivě na mě působila také scéna s růží na plese. Opět absolutně "neaustenovský" styl vyznání lásky. Hrdinové Austenové nebývají ani takto patetičtí a ani tolik explicitní. U Oultonové se dále třeba pořád někdo někomu uklání, a to i v místech, kde to nemá valnou logiku. Z těchto a podobných míst je, byť v náznacích, patrné, že druhá autorka danou dobu nezažila, a patrně proto nedokáže nejrůznější společenské situace popisovat s takovou samozřejmou lehkostí, přirozeností a uvěřitelností, jako autorka, která se opírá o vlastní zkušenosti.
A v neposlední řadě je třeba zmínit, že v pár místech druhá autorka Austenové mírně protiřečí. Např. dle Austen na začátku knihy "někteří Emmu měli za ztělesnění krásy, jiní ji nepovažovali za pohlednou". O pár kapitol dál, které již píše Oultonová, je ale Emma všemi obdivovaná jako ta nejkrásnější žena, za kterou se otočí všechny oči, když vejde do sálu.
Našlo by se toho ještě víc, toto je to hlavní, co mě praštilo do očí. Do budoucna dám ještě šanci verzi dopsané neteří Austenové, která má lepší recenze a věřím, že by mohla působit přirozeněji i díky tomu, že zde bude menší věkový rozdíl mezi oběma autorkami.

2 21.02.2024

Achjo... Proč autorka udělala ze všech hrdinek..... Jak to říct slušně?
Nemanželské dítě je jedna věc. Ale ty příběhy, jak k němu přišly? Škoda. Knížka měla větší potenciál. 2,5. Nahoru zaokrouhluji díky pozadí dějin, na kterém byla vystavěna.

2 20.05.2019

Četla jsem s chlapečkem, kterého jsem doučovala čtení a po této zkušenosti velice oceňuji to, že co do rozsahu je to opravdu "první čtení" a přitom je to takové milé, hezké, zábavné a ani trochu nudné. K tomu velice povedné ilsutrace, které zachycují naprosto přesně každý detail, jak si můj malý svěřenec vždy velice bystře všiml. :-) Takže za mě úplně ideální knížka pro první čtenářské krůčky. A navíc, jako je tomu u každé Lindgrenové, bavilo to i mě. :-)

2 30.01.2019

Jak píše martunka... tahle kniha pro mě nemohla přijít ve vhodnější dobu...

Dovolím si tu shrnout názor na všechny tři díly, protože oddělovat je v hodnocení od sebe moc nejde. ;)
V první řadě: přestože by tento příběh - ani ne příliš zamotaný, ani s ticícema zápletek nebo složitým dějem - možná vlastně nepotřeboval takového prostoru, že to vyšlo rovnou na 3 knihy, nemůžu rozhodně říct, že bych se někdy nudila.
Pravdou je, že Anglie 19. století je moje oblíbené období, což už samo o sobě dost znamená. Navíc styl autorky mi v lecčem připomínal Austenovou (záruka kvality ;-)) - asi to byla taková ta lehkost, s jakou byl psán, ale také charakter postav (například z popisů "problémů" tetičky Shawové s Edith zaznívalo něco jako ona proslavená austenovská ironie, poukazující často právě na tento typ žen - lehkomyslné, sebestředné a někdy až hloupé). A ostatně sama Margaret byla podle mého názou typem hrdinky blízká takové Elizabeth z Pýchy a předsudku (svou kuráží) nebo Elinor z Rozumu a citu (svou nesobeckou snahou pomáhat a nemyslet přitom na sebe).
Takže za mě velice milé překvapení.

P.S. Nemohlo by to ale vyjít s nějakou méně kýčovitou obálkou...?!

2 08.09.2015

Prostě sranda, kterou příliš "normální" lidé nepochopí. :D Na to v sobě musíte mít pořádný kus bláznovství. Nebo alespoň bláznivou náladu. :)

2 26.08.2015

V knize je sice docela dost zajímavostí, ale teda ten styl a co autory nejvíc zajímá v rozhovorech... Jak kdybych četla Blesk. Ostatně zdroje vypsané na konci nejsou moc důvěryhodné, samý bulvár. A do očí bijící typická vlezlost novinářů...

2 10.08.2015

Na první pohled jasná červená knihovna.
Jenže když o tom tak přemýšlím dál, docházím k závěru, že zdání klame. Autor akorát balancuje - a opravdu skvěle - na hraně červené knihovny a velmi hlubokého příběhu, který s ní nemá v podstatě nic společného. Když něčím nahraje té takzvané červené knihovně, hbitě to strhne zpátky a nikdy nezajde příliš daleko.
A ještě jedna věc. Nemůžu si pomoct, ale myslím, že je štěstí, že to napsal chlap. Kdyby napsala ten samý příběh žena, pravděpodobně by to vyznělo jinak a kniha by spadla z té hrany na špatnou stranu.
Pomalu se mi začíná zdát, že muži dokáží popsat lásku tak nějak hezky, jemně, nekýčovitě (podobnou ukázkou od jiného autora byly třeba v poslední době opěvované Hvězdy nám nepřály, to je vlastně to samé). A tím podle mě dodávájí možná nedokonalé knížce dokonalost.

2 14.09.2014

Viděla jsem jenom film, ale dovolím se k tomu dílu stejně vyjádřit, protože musím říct, že jen za ten nápad (bez ohledu na zpracování, které nemůžu hodnotit) autora opravdu dost obdivuji. Pravděpodobně se film a ani kniha, pokud ji přečtu, nestanou mými oblíbenými, ale přitom před autorem vážně smekám (nemám ráda tenhle termín, ale lépe vystiující mě nenapadl). Možná jsem ve filmu plně nepochopila některé okolnosti, na to je kniha lepší, ale stejně... Je to asi nejdepresivnější dílo, které znám a někdy mě při něm vážně mrazilo a myslela jsem, že z některých Kopfrkinglových hlášek fakt zešílím. Potvrdila by chudák spolužačka, která vedle mě seděla když jsme se na film dívali... po cestě do Osvětimi...


"Ty letošní Vánoce... Jak jsou požehnané. Nebeská, ty jsi tak zářící... Co abych tě taky pověsil mezi ty anděle a všechnu tu krásu?"

5 hvězdičkami teď ani tolik nehodnotím knihu, jako spíš tohle zkrácené, dvojjazyčné vydání (originál už má ode mě 5 hvězdiček samozřejmě taky). Potěšilo mě, že v něm bylo zanecháno všechno důležité, ale jinak to bylo psáno stručně a jasně (vynechávám pár výjimek, kdy to bylo tak moc, až to rušilo;-)), aby se to v angličtině četlo snadno i ne nijak extra pokročilým lidem, jako jsem já.:-)

2 24.07.2014

SPOILER!
Já nevím, proč mě to nějak zvlášť nenadchlo... Možná, že už mi to přilšo v máločem nové po 2 knihách od Austenové, které jsem četla před touhle? Nebo že jsem jako u každé takové knížky od začátku tušila, jak to skončí a pokud jsem si nebyla jistá přesně, tak jsem se aspoň nemusela bát, že by se jedna z dívek nevdala? Přitom příběh byl propracovaný a kdoví jestli ne i lepší než v Pýše a předsudku - akorát ta to zkrátka vždycky přebije svými postavami, těm se nic nevyrovná.
Musím říct, že jsem ze začátku byla zklamaná z Elinor - zcela upřímně přiznávám, že se mi zdálo, že je přespříliš rozumná, opatrná, někdy fakt už moc a ještě si na tom zakládá a shazuje tím pádem ostatní, co nesmýšlí stejně jako ona. Na druhou stranu jsem si oblíbila ne tolik "dokonalou" Mariannu, která mě hrozně bavila svojí temperamentní, živou, veselou, byť občas maličko naivní povahou. V průběhu knížky si mě i ta Elinor s opravdu dobrým srdcem získala, ale mojí oblíbenkyní zůstává stále Marianna. Z mužů...Ze začátku jsem se nemohla rozhodnout, nejmíň ráda jsem měla asi Edwarda, na Austenovou mi přišel trochu nezajímavý a naopak mým oblíbencem byl plukovník Brandon a Willoughby. Když ten ale odpadl, tak jsem měla chtě nechtě jasno.;-) Možná škoda, že Austenová ještě víc nepsala o Marianně a Brandonovi, pro mě opravdu skvělý pár... Naopak Elinor s Edwardem by mi klidně stačili jako vedlejší postavy. Možná to je to, co mě trochu zklamalo...:-(
Jinak mně se to zdlouhavé ani nezdálo, jak tu psalo dost lidí.
Zkrátka, jsem trošku rozpolcená a nevím si rady s hodnocením. I když je mi to líto a nečekala jsem to, asi skončím u 4 (podivné, když si vezmu, že i kritizované Mansfieldské panství ode mě dostalo 5...)
Teď se, abych pravdu řekla, trošku děsím, jestli mě už Austenová maličko neomrzela a jestli se časem jako velká část lidí nestáhnu jen k Pýše a předsudku... Upřímně doufám, že ne, protože ještě nedávno jsem byla naprosto nadšená a taková změna v pohledu na Austenovou by se mi asi zrovna dvakrát nelíbila...;-)

2 21.07.2014

Celé jsem nečetla (fanoušci téhle slátaniny odpusťte, ale já bych se k tomu nesnížila). Nicméně jakožto milovnice Pýchy a předsudku jsem to v knihovně prolistovala, abych alespoň tušila, co je to zač a mohu k tomu říct jediné: URÁŽKA AUSTENOVÉ! (Zvlášť když jsou tam celé pasáže její a proto to má, chudinka, mezi svými knihami. Musí se obracet v hrobě.).

Krásná knížka, ale musím říct, že mi jí bohužel trošku pokazila část knihy, kde Helena pořád jen psala dopisy a nic víc... Kvůli tomu jsem pak knihu ani nedočetla, což je mi ale zase líto, takže se k ní ještě chci vrátit... Jinak je to dojemný a opravdu krásný příběh!

2 14.08.2013