rusalka123
přečtené 530
Neboj se vrátit domů
2018,
Aleš Palán
Zdají se mi úsměvné komentáře, podle nichž je v knize příliš mnoho Boha, víry a náboženství. Jak by to mohlo být jinak, když je víra obrovskou součástí osobnosti paní Svatošové a středobodem jejího života? Těžko to vynechat, udělali byste z ní jiného člověka. Knihy rozhovorů obvykle jsou od toho, aby co nejpravdivěji představily danou osobnost, a to tahle splňuje. Pokud někomu nesedne osobnost paní Svatošové, je to věc druhá, může se to stát, ale není to chybou knihy.... celý text
Watsonovi
2013,
Jane Austen
Překladatel v doslovu píše, že "Oultonová dokázala plynule navázat a dodržet dobové reálie. Nezměnila se slovní zásoba ani používané výrazy, jediným viditelným rozdílem je výrazné zkrácení dialogů i popisů postav a událostí." S tím bohužel absolutně nemůžu souhlasit. Zkrácení dialogů a vůbec velká popisnost byla do očí bijící, ale pokulhávaly i zmíněné použité výrazy a slovní zásoba. Ostatně při čtení jsem odhadovala, kde asi bude onen předěl, kde končí Austenová a začíná Oultonová a jak jsem si po dočtení knihy ověřila, trefila jsem ho v rozmezí +- jedné kapitoly. Například ona slovní zásoba... Oultonová ráda používá označení "milenec", což jsem u Austenové v životě neviděla. Ta by mnohem spíš použila třeba slovo "nápadník". Nepřesvědčivě na mě působila také scéna s růží na plese. Opět absolutně "neaustenovský" styl vyznání lásky. Hrdinové Austenové nebývají ani takto patetičtí a ani tolik explicitní. U Oultonové se dále třeba pořád někdo někomu uklání, a to i v místech, kde to nemá valnou logiku. Z těchto a podobných míst je, byť v náznacích, patrné, že druhá autorka danou dobu nezažila, a patrně proto nedokáže nejrůznější společenské situace popisovat s takovou samozřejmou lehkostí, přirozeností a uvěřitelností, jako autorka, která se opírá o vlastní zkušenosti. A v neposlední řadě je třeba zmínit, že v pár místech druhá autorka Austenové mírně protiřečí. Např. dle Austen na začátku knihy "někteří Emmu měli za ztělesnění krásy, jiní ji nepovažovali za pohlednou". O pár kapitol dál, které již píše Oultonová, je ale Emma všemi obdivovaná jako ta nejkrásnější žena, za kterou se otočí všechny oči, když vejde do sálu. Našlo by se toho ještě víc, toto je to hlavní, co mě praštilo do očí. Do budoucna dám ještě šanci verzi dopsané neteří Austenové, která má lepší recenze a věřím, že by mohla působit přirozeněji i díky tomu, že zde bude menší věkový rozdíl mezi oběma autorkami.... celý text
Via lucis
1991,
Jindra Jarošová
Krásná knížka, ale musím říct, že mi jí bohužel trošku pokazila část knihy, kde Helena pořád jen psala dopisy a nic víc... Kvůli tomu jsem pak knihu ani nedočetla, což je mi ale zase líto, takže se k ní ještě chci vrátit... Jinak je to dojemný a opravdu krásný příběh!... celý text
