rusalka123
přečtené 529
Smysl manželství
2014,
Timothy Keller
Když u mě knihu s názvem Smysl manželství viděla po roce od svatby moje maminka, s povytaženým obočím se mě ptala, jestli ji nečtu trochu pozdě. Odpověď zněla, že rozhodně ne, možná ji dokonce čtu v tu nejpříhodnější dobu. Tohle je přesně jedna z knih, ze které si mohou něco vzít lidé v různé životní fázi. Doporučila bych ji mladým svobodným, kteří se zatím neženou do vážných vztahů - možná proto, že se jich podvědomě bojí, nebo možná proto, že zatím ani nemají jasno v tom, proč by vlastně měli. Doporučila bych ji i mladým lidem před vstupem do manželství. Trochu Vás připraví na to, co přijde. Ještě spíš bych ji doporučila mladým manželům. Až nastanou první neshody, spadnou růžové brýle a třeba se vám někdy mihne hlavou černá myšlenka, jestli je vaše manželství dostatečně dobré (na sociálních sítích vztahy druhých přece vypadají tak idylicky...), ukáže vám, že jste naprosto, ale naprosto normální a místo nahlodávání, jestli jste si vzali toho pravého, vás nakopne, abyste nedostatky začali konstruktivně řešit. A myslím, že bych ji klidně doporučila i dlouholetým manželům, zvláště pokud se ocitli v krizi. Protože moudré myšlenky není nikdy na škodu si zopakovat. Já se ke knize rozhodně budu vracet i v budoucnu. Možná nic totiž není pro manželství a jeho budoucnost větší "záruka" než vědomí a přijetí faktu, že je to jedno velké dobrodružství plné překážek, které je nikoliv přesto, ale možná dokonce právě proto tak krásné. Což je v podstatě hlavní poselství této knihy.... celý text
Osamělost prvočísel
2015,
Paolo Giordano
Jsem trochu na rozpacích. Jedná se o pozoruhodnou knihu, která řeší složitou otázku, nakolik je tvůrcem svého štěstí každý sám, a nakolik to určují vnější okolnosti. A zejména nakolik je možné nechat za sebou vlastní minulost, poprat se s traumaty a překonat sám sebe. Ale vcítit se do hlavních hrdinů bylo na můj vkus až příliš těžké. Oba - Mattia zejména - jsou v jakési letargii, jako by již ve svém mladém věku jen čekali na smrt. Vědí přesně, jak by se měli zachovat, aby svůj životní příběh pootočili ke světlejším zítřkům, ale neudělají to. Přitom by se v nich asi i nějaká ta vnitřní síla našla, ale zdá se, že si ve své sebelítosti vlastně hoví a postavili na ní svou identitu. A jelikož tato sebelítost nemá po celou dobu knihy a přes 20 let příběhu žádný vývoj, z postav, které se člověku původně zdály plastické a kterým fandil, zůstane ve čtenáři pocit kombinace soucitu a lehkého opovržení, ze kterých dohromady po dočtení zůstane jakási hořká pachuť. Ale kdoví, možná to byl nakonec účel a ukazuje to na autorův perfektně zvládnutý záměr. Kdyby nic jiného, zamyslela jsem se nad svým vlastním sklonem k oddávání se sebelítosti. Možná ještě na knihu budu vzpomínat, až mě napadne fňukat nad tíží života.... celý text
Přecitlivělost není slabost
2016,
Ilse Sand
Tak nevím. U mě není pochyb, že se řadím mezi lidi se zvýšenou citlivostí, koneckonců, potvrdil to i test samotné autorky. Přesto jsem se v jejím popisu poznala jen tak asi ze 30 %. Něco sedí, ale něco prostě vůbec, trochu se mi zdá, že autorka hodně generalizuje a popisuje jen jeden typ lidí z mnoha, které mezi citlivými najdete. Například není pravda, že všichni citliví si hněv schovávají v sobě a nejdou do konfliktu. Může to být přesně naopak - právě proto, že emoci hněvu prožíváte tolik silně (tak jako všechny emoce), se snadno dostane na povrch. V součtu - pár přínosných myšlenek pro sebe jsem si vzala, ale čekala jsem o trochu víc. Věřím, že spousta lidí se v tom pozná na 100 %, neznamená to však, že kdo se v tom pozná méně, je nutně méně citlivý.... celý text
