rusalka123 komentáře u knih

Teda... při čtení téhle knížky jsem si toho tolik uvědomila, že jsem nestačila zírat... Já sice nepotřebuju řešit takové problémy, jaké měl Emanuel - vypravěč (snad:D), ale stačí jen malé pochybnosti o Bohu a tahle knížka je umí smazat, člověk se na to najednou dívá jinýma očima...

2 07.08.2013

Když u mě knihu s názvem Smysl manželství viděla po roce od svatby moje maminka, s povytaženým obočím se mě ptala, jestli ji nečtu trochu pozdě. Odpověď zněla, že rozhodně ne, možná ji dokonce čtu v tu nejpříhodnější dobu. Tohle je přesně jedna z knih, ze které si mohou něco vzít lidé v různé životní fázi.
Doporučila bych ji mladým svobodným, kteří se zatím neženou do vážných vztahů - možná proto, že se jich podvědomě bojí, nebo možná proto, že zatím ani nemají jasno v tom, proč by vlastně měli.
Doporučila bych ji i mladým lidem před vstupem do manželství. Trochu Vás připraví na to, co přijde.
Ještě spíš bych ji doporučila mladým manželům. Až nastanou první neshody, spadnou růžové brýle a třeba se vám někdy mihne hlavou černá myšlenka, jestli je vaše manželství dostatečně dobré (na sociálních sítích vztahy druhých přece vypadají tak idylicky...), ukáže vám, že jste naprosto, ale naprosto normální a místo nahlodávání, jestli jste si vzali toho pravého, vás nakopne, abyste nedostatky začali konstruktivně řešit.
A myslím, že bych ji klidně doporučila i dlouholetým manželům, zvláště pokud se ocitli v krizi. Protože moudré myšlenky není nikdy na škodu si zopakovat.
Já se ke knize rozhodně budu vracet i v budoucnu. Možná nic totiž není pro manželství a jeho budoucnost větší "záruka" než vědomí a přijetí faktu, že je to jedno velké dobrodružství plné překážek, které je nikoliv přesto, ale možná dokonce právě proto tak krásné. Což je v podstatě hlavní poselství této knihy.

1 24.10.2022

Pro základní přehled, pokud se nebojíte případných nepřesností, je fajn. Ovšem já ji chtěla využít pro svoji bakalářskou práci. Rozmyslela jsem si to, když jsem zjistila, že autorka parafrázuje wikipedii (!!). Viz str. 166, přinejmenším. Jako vážně??? My vysokoškoláci máme přísně zatrhnuto wikipedii používat pro její nerelevantnost a tady si ji někdo klidně použije pro (rádoby) odbornou knihu, ze které se pak ti samí vysokoškoláci budou učit? To mi vážně nejde do hlavy...

1 12.03.2021

Téma je zajímavé, příběh vcelku poutavý, ale nemůžu si pomoct, po jazykové stránce mi zpracování připomíná slohovou práci průměrného studenta střední školy. Autorka klouže tak nějak po povrchu, mnoho důležitých momentů smázne ve dvou větách (přičemž ve třetí poskočí v ději klidně o měsíc dál) a vůbec celá kniha je jeden dlouhý popis. A já nevím, ale já od knih asi očekávám něco víc než jen popis...

1 27.01.2020

Na mě možná až moc fantasy - navíc, tohle je ještě víc fantasy než běžné fantasy - vždyť tam ke vstupu do "jiného" světa nebylo už ani to zrcadlo či skříň! :D Ale jinak pěkně zpracované a hlavně pravdivé. Pocit, který ve mně zůstává ale málem nejsilněji, je nutkání jít spočítat znaky posledních stran - jestli autor nešvindloval. :D

1 18.06.2019

No co si budeme povídat, bylo to tak straaašně americké... :D Ale když já se v tom tolik našla... Nemohlo se třeba stát, že autoři nějakým zázrakem psali o mně? :) Skvělá knížka!

1 20.05.2019

Tak asi takhle: knihu bych nejspíš sama od sebe jen tak do ruky nevzala, četla jsem ji díky tomu, že na ní děláme etapovou hru na tábor. Co mě trochu zarazilo, že byla psána tak, že bych ji bez většího váhání zařadila mezi dětské knihy - přestože některé scény byly možná na děti občas příliš drsné. Ale ta šílená idealizace tak bila do očí, že to dospělého, myslím, nemůže nerozčilovat. Na začátku jsem byla tedy trochu překvapená, ale říkala jsem si, že ostatně na táboře budem ten příběh taky předávat dětem, tak proč to tak nebrat. Dál jsem si snažila myslet, že je mi tak o čtyři pět let méně a s tím teď i knihu hodnotím, byť ten styl prostě úplně přehlédnout nemůžu... Ale uznejme, kdo z nás občas nepotřebuje na oddech v knížce i nějakou tu idylku? V našem světě se jí nedočkáme...

1 17.06.2015

Samotný příběh je velmi zajímavý (ale také šokující a drsný), samozřejmě o to víc, že se jedná o autobiografii. Nicméně mi přišlo, že té knize něco chybělo. Možná jsem si to částečně způsobila tím, že jsem očekávala příliš mnoho a zasáhlo mě to míň, než jsem čekala? Ale ať už byl u mě jakkoliv velký problém v tomhle, faktem zůstává, že jsem nějak nebyla schopná se do Angéle vcítit, a to proto, že mi to přišlo naspané strašně neslaně nemastně. Jako poněkud povrchní podání čistých faktů. Byl to námět, ze kterého se dalo vytřískat hodně, ale autorka to podle mě bohužel nevyužila tak, jak mohla.

1 13.02.2015

No, tak kdyby se vyškrtly všechny růžovoprsté Zory, kniha mohla být o dvacet stran kratší.:D Ale teda i když jsem se někdy trošku nudila, tak mně prostě nějak nejde nedat té knize nejvyšší hodnocení. Jen když si představím její stáří, musím se na to zkrátka dívat jako na něco naprosto neskutečného. To je úžasné na knihách - žádný předmět nevydrží skoro 3 tisíce let bez poškození, pokud se tedy náhodou vůbec zachová. Ale slova vydrží, takže se z nich i po tak závratně dlouhé době může těšit celý svět.

1 16.12.2014

Je mi líto, musím se trhnout. Podobné příběhy mám opravdu ráda. Ale tenhle mi zkrátka nějak nesedl. Asi to bylo hlavně tím, že mi Marie-Laure nebyla zrovna dvakrát sympatická, někdy jsem nemohla pochopit její myšlení... A navíc, nechci ji z něčeho obviňovat, ale něco z toho, co popisovala, na mě občas prostě působilo, jako kdyby trochu přeháněla nebo si něco přikreslovala... Možná to bylo tím, že třeba o zneužívání jejím otcem, o svém opravdu podivném vztahu s matkou atd. většinou psala, jakoby to bylo úplně normální a když psala o manželovi, tak to na mě působilo, že je na něj (logicky) hodně naštvaná a tak si neodpustí nějakou tu nadsázku. Vím, že to byl nejspíš jen můj pocit, ale stejně, zrovna pozitivně to na mě nepůsobilo.

1 21.07.2014

Tak to jsem byla asi hodně malá, když jsem tuhle knihu četla... Nebo mi ji četla maminka? Už ani nevím... Jediné, co si pamatuju, je kousavý svetr, byť ani souvislosti už moc nevím a pak nějaká příhoda, kdy Lotta vyhodila plyšáka nebo něco takového do popelnice místo odpadků... Snad si to nepletu s něčím jiným. Kromě toho jediné, co si pamatuju zřetelně, je, že se mi knížka líbila a hezká vzpomínka z dětství zůstala...

Na jednu stranu obyčejná dívčí kniha o koních, na druhou stranu v něčem jiná, s poměrně originální zápletkou. Na pohled možná spíš pro menší děti (jen samý obrázek), ale musím uznat, že i mně se v nějakých mých tehdy 13 letech líbilo, jak celý příběh provázely pěkně udělané fotky.

Motiv opravdu skvělý, knihu jsem měla dlouho v "chystám se číst" a když jsem ji konečně objevila v knihovně, byla jsem šťastná.:-) Příběh to byl krásný a líbilo se mi, jak se střídaly a prolínaly příběhy různých lidí. Tím, jak byla napsaná, bych ji sice nezařadila mezi knihy, které by ve mně zanechaly nějaké zvláštní pocity a vzpomínky, jak jsem zpočátku možná trochu očekávala, ale byl to čtivý, příjemný román. Postavy mě nijak šíleně neokouzlily, ale cestu jsem si k nim taky našla. Pokud to shrnu, nějaké výtky bych našla, ale byl to na druhou stranu sám o sobě tak silný příběh, že nemůžu nedat plný počet bodů.

P.S. Moc se mi líbí obálka :-)

Velmi přemýšlivá knížka, některé myšlenky opravdu moudré. Jako katolička jsem to však od začátku četla s vědomím, že to píše nevěřící člověk (měla jsem pocit, že babička věří, že Bůh existuje, ale je to pro ni pouhý fakt) a tak se některé pohledy maličko lišily - např. co se týče sexuality. Ovšem pokud těch pár drobností vynechám a vžiju se do role nevěřícího člověka, moc se mi líbí autorčiny názory a pohledy na svět. Také se mi líbí, jak se v dopisech mísí taková ta typická babičkovská starostlivost s tolerancí a pochopením každého postoje její vnučky a naprostá nesobeckost, schopnost uznat i svojí chybu a nechovat se jako "ta starší" a tudíž i "ta chytřejší".

1 04.01.2014

Pozor, SPOILER.
Škoda, že autorka neskončila trochu dřív... Kniha mi přišla skoro celá dokonalá, četla jsem ji jedním dechem a velmi prožívala.
Ale... Konec? Hůř to snad dokončit nemohla. Z drsného, ale pravdivého příběhu z nelehkého prostředí, kde se odehrávají takové hrůzy přešla do obyčejné červené knihovny, že jsem nemohla uvěřit, že držím v ruce pořád tu samou knihu...
Podle mě autorka měla skončit třeba odstěhováním Sofie k Joy nebo tak někdy a ne dál děj složitě rozvíjet, ale na úplně jiné vlně. Je to škoda. Perfektní knížku si tím dost pokazila. Strhávám za to celou jednu hvězdičku a možná je to málo.
Jinak ale plně souhlasím s tím, že i když krutě, tak pravdivě a s velkým citem autorka vystihla problematiku Keni, kterou očividně dobře zná.
Ještě nakonec... Přiznám se, když zemřela Moree (kdoví proč jsem ji měla snad ze všech postav nejradši), tak bych se nejradši rozbrečela. Bohužel jsem ale byla ve škole a zrovna zvonilo na češtinu, takže......;)

1 05.12.2013

Děj opravdu pěkný, celkově se mi líbila. Ale nějak se nemůžu přimět jí dát 5 hvězdiček. Možná mám tendenci srovnávat jí s Janou Eyrovou. Jenom styl psaní u Jany totiž úplně strhával a nadchával a to se u Emmy říct nedalo. Děj byl strašně dobře promyšlený, konec šokující, ale přišlo mi, že byl napsán moc jednoduše, že mě prostě ani nedokázal pohltit. "Pan Ellin udělal tohle, paní Chalfontová tamto...", jakoby do toho autorka nedala tolik citu.
Je ale možné, že jsem si tohle začala uvědomovat až v místech, které psala druhá spisovatelka a tehdy jsem to buď nevěděla nebo mě to nenapadlo... A asi to tak bude, protože jsem viděla, že Brontëová umí nadchnout, tak proč by to tady bylo jinak? Možná že kdyby to dopracovala ona, dostala by teď ode mě Emma 5 hvězd... Ale i tak to byla krásná knížka. Obdivuju spisovatele, kteří dokážou něco tak propracovaného vymyslet...:)

1 03.10.2013

Tuhle knížku jsme měli v doporučené četbě a docela se mi líbila.:)
Není to kniha, u které se nahlas smějete, kde máčíte stránky slzami nebo kterou čtete a čtete, dokud vás nepřemohne spánek, ale je to příjemný příběh, docela prostý, ale hezky se čte.

Když jsem se naučila číst, tak to byla jedna z mých nejoblíbenějších knížek.:D

S touhle knížkou návodů vykouzlí i začátečník krásné postavičky zvířátek.:) Ale když máte už pár věciček za sebou, je lepší rozvinout fantazii a vyrobit si něco podle sebe.:)

Moc roztomilé příběhy, všem milovníkům zvířat a zvlášť Pražákům nebo všem lidem, co si pamatují na Mojino narození, doporučuju přečíst.:)

1 07.08.2013