Ruxandra komentáře u knih
Dětská klasika, kterou sice umím nazpaměť, ale dceři jsme leporelo stejně pořídili, kvůli obrázkům :)
Dostala jsem doporučení na jinou knihu ze série, ale chtěla jsem začít od začátku. První polovina knihy opravdu příliš nepřipomíná detektivku, spíše rodinné drama, jak už tu někdo zmínil. Vyšetřování se rozběhne více až v druhé části a musím říct, že mě osobně možná ta první bavila víc. Postava vyšetřovatele mě zatím moc nenadchla, Julie a vedlejší postavy byly mnohem zajímavější, nicméně pan inspektor ani nedostal příliš prostoru, tak těžko hodnotit. Určitě dám šanci dalšímu dílu série, nebo se možná vrhnu rovnou na ten, který mi byl doporučen, ať se nezdržuju :)
To je tak, když se léta zarputile bráníte povinné četbě a pak zjistíte, jak hloupí jste byli :) Krásná kniha, rozhodně doporučuji přečtení všem.
Jednu knihu od pana spisovatele už jsem měla za sebou, ale tohle jsem opravdu nečekala. Nenechte se odradit tloušťkou knihy, já hltala každou stránku a nemohla přestat, dokud nebyl konec. Jedna z nejlepších knih co jsem četla, ale také jedna z nejsmutnějších, nejkrutějších... Nedoporučuji slabším povahám, je v ní opravdu hodně krutosti, velmi realisticky popsané. Hodnotím plným počtem.
Tolik smutku, nespravedlnosti a zmaru na pár lidských životů, ale poutavě napsáno. Přečteno jedním dechem, nemůžu jinak, než hodnotit plným počtem.
Je mi, jako by mi někdo ukradl poslední stránky, zmuchlal je do kuličky a prohlásil, že nemám nárok vědět, jak to bylo dál...
Po reklamní masáži kolem Coelha jsem se jeho knihám léta cíleně vyhýbala a Alchymistovi především. Na střední škole mi pak spolužačka doslova vnutila Ďábel a slečna Chantal a Veronika se rozhodla zemřít. Přečteno, ale dnes si z knih nepamatuji prakticky nic (dle hvězdičkového hodnocení, zkopírovaného z jiného literárního serveru, to tenkrát tak špatné evidentně nebylo).
A teď po letech Alchymista... Nečekala jsem žádné duševní obohacení, ezoterické vzkříšení nebo cokoli podobného, chtěla jsem spíše pochopit tu oblíbenost, vynášení až do nebes a skoro fanatické doporučování fanoušků Coelha.
Pominu-li základní milý pohádkový příběh Santiagova putování za štěstím (kolikrát šel takhle u nás Honza do světa, s rancem buchet, hledat ten svůj příběh…), je celá kniha slepencem šlechetných a hlubokých myšlenek, pro ty, kteří hledají pro život nějakou „berličku“. Není to vyloženě špatné, ale tyto myšlenky jsou tak obecně známé a byly napsány a řečeny již tolikrát, že běžný člověk už je snad musel slyšet či číst a Alchymista tak nepředkládá nic nového, jen více zafungovala reklama a „obyčejní“ lidé objevili něco „filozofického“.
Zkrátka líbivé a podbízivé, autor ví jak příběh sestavit, ale není to nic jiného, než celkem krátká motivační pohádka, jakých je plno.
Ke stylu psaní - z tohoto ohledu nejde o moc povedenou knihu, jednoduchý sloh, časté opakování slovních spojení. Jak zde již někdo napsal, stylisticky na úrovni slohové práce žáka základní školy.
Shrnuto a podtrženo, toto není nic pro mě.
P.S. Přirovnání k Malému princi mě doslova vyděsilo, nejsem žádný fanatický fanoušek, přečetla jsem MP pouze jednou, ale toto skutečně srovnávat nejde…
P.P.S. Fanoušci a nadšenci neberte prosím můj názor zle, pokud se vám Alchymista líbil a třeba vám i nějak pomohl, jste na tom lépe než já, přečtením jste něco získali a já odešla s prázdnou ;) Tisíc lidí, tisíc chutí.
Ke knize jsem se dostala, jako spoustu dalších lidí, díky letošní knižní výzvě a jsem za to vděčná. Zabrnkala na strunu již usínajícího milovníka záhad a doslova jsem jí zhltla. Plusem je rozhodně to, že se vše odehrává nám prakticky za humny, čtenář se s vyprávěním ztotožní více než kdyby se vše dělo na druhé straně planety. Slovensko je tak nějak pořád i "naše" (pro mě určitě).
Styl převyprávění příběhu někoho, kdo měl vše skutečně zažít, doplněný o komentáře autora se mi líbil, rozhodně se jedná o dobrý nápad, ať už je to pouze autorova fantazie nebo Igor někdy skutečně existoval. Spoustu věcí zmíněných v knize se dá na internetu opravdu dohledat a pokud autor pouze využil těchto styčných bodů, aby mezi nimi vytvořil příběh, rozhodně se mu to podařilo bravurně.
V budoucnu pravděpodobně zkusím další knihy tohoto autora.
Po přečtení knihy Les v domě, která mě docela zklamala, jsem si Houbařkou "spravila chuť", autorka pojala téma (pro mě) lepší formou, ne tak agresivně, i když stejně tíživě.
K Šumavě mám pouta, proto jsem měla pocit, jako bych se sama procházela lesem, cítila jeho typickou vůni a nahlížela pod listí a rozhrnovala jehličí. Knihu rozhodně mohu doporučit k přečtení, pokud se těžkého tématu nebojíte.
Otevřený konec, na který si tu někteří stěžují, mi nevadil, i když bych i já ráda věděla, co bylo dál.
Bohužel už asi budu všechny knihy paní autorky srovnávat s Hanou, byla prostě moje první a byla úžasná. O to nižší bude mé hodnocení tohoto příběhu.
Kniha je od začátku do konce jedna velká beznaděj a deprese, žádná z postav není kladná a to včetně hlavní postavy. Ano, bylo mi jí líto a byla jsem naštvaná, že něco takového musí dítě zažívat, ale zároveň jsem se na ní hrozně zlobila. Zlo plodí zlo.
Nemůžu příběhu upřít čtivost, ale můj dojem je, že chtěla autorka především šokovat tématem. Četla jsem plno obsahově těžkých příběhů, ale tento mi zkrátka něčím vadil a celkovému dojmu nepřispělo ani prozrazení zápletky, díky medializované kauze.
-
Kauzu kolem inspirace/plagiátorství jsem zaznamenala, ale protože se tohle děje prakticky jak podle stejné osnovy a oběti často opakují velmi podobné příběhy, bohužel věřím, že ten "svůj" příběh v knize najde více obětí, než jen paní malířka... Je to strašné a nemělo by se to vůbec dít :(
-
Ještě musím zmínit zvolené písmo, nečetlo se mi moc dobře.
-
Edit: Po přečtení knihy Houbařka jsem ráda, že jsem hodnotila Les v domě takto nízko. Je vidět, že toto téma jde zkrátka zpracovat i lépe.
Váhám jak hodnotit.
Je to velmi čtivé, stejně jako předchozí kniha autorky, kterou jsem měla v ruce, ale tento příběh mi byl tak strašně proti srsti a u čtení pasáží se systémem zmanipulovanou Magdou jsem se cítila velmi nepříjemně... Ale asi i takové emoce mají knihy vyvolat. Narodila jsem se až po listopadové revoluci, do svobodné země, takže tento příběh by byl bližší spíše mé mamince, která v tom vyrostla, než mně. Jen vím, že nechci aby se to někdy vrátilo zpátky a jsem velmi ráda, že je příběh pouze fikcí.
Neměla jsem žádná přehnaná očekávání a proto mě kniha velmi příjemně překvapila, do druhého dílu z pohledu Holdera se určitě pustím co nejdříve.
Na příběhu nevidím nic přitaženého za vlasy, jak se tu někdo zmínil. Že před podobnými osudy mnozí zavírají oči ještě neznamená, že se to skutečně neděje!
Plus milá narážka na Moře klidu :)
Tohle není kniha pro děti. Je to kniha pro čtenáře jakéhokoli věku! Každý si z ní může odnést to svoje.
Protože mám v rodině postiženého člena, vím jaké to je, když (a jak) se okolí "dívá". Píši v uvozovkách, protože ve skutečnosti se nedívají, buď zírají nebo uhýbají pohledem.
Příběh Auggieho je krásný v tom, že ukazuje krásu duše někoho, kdo nepobral krásu vnější.
Opravdu oceňuji několik pohledů na věc - rodiny (Via a její pohled mi byli opravdu blízké), přátel i někoho z venku (Miranda a Justin). Asi nedokáži plně popsat jaké pocity jsem z knihy měla, tak prostě napíši, že je to neobyčejný příběh o síle bojovat s nepřízní (přečtený za jeden večer!). Otevřete oči a čtěte :)
Milujeme Kvaka a Žbluňka :) Jsou u nás jednoznačně nejoblíbenější pohádkou před spaním.
Předně musím napsat, že už asi nejsem cílová skupina, ale tohle bylo vážně utrpení... Nerada se vzdávám, tak jsem knihu dočetla, ale neoznačila bych ji ani jako oddechové čtení. Celé by se to dalo tak o dvě třetiny zkrátit, příběh se stále točí dokola, neustále se rozchází a schází a mezitím to vyplňují sexuální pasáže. Jeho chování k ní je šílené, ona je hloupá, že si to nechá líbit a vrací se jak poslušný pejsek na zavolání. Hardin není typický badboy, on se prostě chová jako blb... Filmové zpracování se taky příliš nepovedlo, ale s touto předlohou mě to ani příliš nepřekvapilo.
Pustila jsem se do dvojky hned po prvním dílu, což byla velká chyba. Toho óchání a áchání nad Remyho úžasností a dokonalostí bylo prostě už příliš. Brooke mi tady také lezla hrozně na nervy, jako by to byl někdo úplně jiný než v prvním díle.
A chápu, že je kniha z erotického žánru, ale prakticky žádný děj a sex nebo alespoň mluvení o něm na každé stránce a dokola se opakující věty a fráze... to už se snad musí po chvíli zajídat každému. Odstranit sex, zbude vám asi 30 stránek kde se skutečně něco děje :) Za mě dvojka spíše nic moc, těšila jsem se až jí dočtu abych si mohla vzít jinou knihu.
Čekala jsem něco úplně jiného a dostala jsem to nejlepší. Možná jsem čekala jiný závěr, ale takto to je perfektní a reálné. Jak kratičká setkání dokáží ovlivnit celý život...
Knihu, ve které mě štvali všechny postavy a přesto jsem jí dočetla až dokonce, jsem dlouho v ruce neměla :D Musím přiznat, že zde opět zafungovala reklama a kniha rozhodně není tak skvělá jak se prezentuje (kniha roku 2015), nicméně napětí a jisté překvapení jí upřít nelze, ale rozhodně nepatří k těm, co bych si potřebovala nechávat v knihovně. Příště už se plakáty a nápisy zviklat nenechám...