RyonMathrin | Komentáře u knih | Databáze knih

RyonMathrin RyonMathrin komentáře u knih

Dlouhý, Široký a Krátkozraký Dlouhý, Široký a Krátkozraký Zdeněk Svěrák

"Zítra tomu bude rok, co jsem opustil otcovský sakra dům..."
To je prostě nádhera. Zase jeden z kusů, které vrostly do lidové slovesnosti...

"Tak se vzájemně osolte..."

"Dotýkám se tě, princezno, poprvé..."

"...a on dupat nepřestal, a dupal, dupal stále dál.
Pořád. Neřád."

"Někdy jich chytím šest, i pět..."

"...mám zakletou dceru..." "Tohle chcete rýmovat?" "Už to mám! Byla krásná v každém směru. A teď je bledá jako smrt." "A jsme tam, kde jsme byli..."

A hledání vyřezané pecky: "Á, tady to je. ... Ne, to je jen nějaké svinstvo..."

04.12.2018 5 z 5


Carpe Jugulum Carpe Jugulum Terry Pratchett

Znovu čteno po 20 letech. Opět doporučuji jako všechny knihy Sira Terryho. Skvělý náhled na upíry. Bábi opět v hlavní roli, ale zbylé čarodějky samozřejmě výtečně sekundují. Třeskutý humor se jako vždy střídá s morálními úvahami a občas nahlédnete do neskutečně hluboké a mrazivé propasti.
Můj oblíbenec Igor, muž mnoha částí, a jeho pes Přešívka - ty bhrostě nejde nhemilovat.
Několik lehoučkých spoilerů/připomenutí:
- "Samovolné" shromáždění Oggů:
"... Ale to byla vůle lidu!"
"No, oni ale občas zapomenou, jaká ta jejich vůle je."
- lávka, která není, čím se zdá
- nápad s Fénixem
- MacFíglové (a jejich dialekt) - třešnička na dortu

14.07.2021 5 z 5


Maškaráda Maškaráda Terry Pratchett

„... mě se to zdá pěkně nesmyslné půjčovat si oblečení jenom proto, aby si člověk mohl poslechnout nějakou muziku.“
„To násobí celý zážitek, mami,“ odpověděl jí mladý Jindřich, který si tuto moudrost někde přečetl.
„No, to by mě zajímalo, jak to ví ta muzika.“

Tradiční Pratchettova parodie, tentokrát na operní svět a Fantoma opery. Od začátku až do konce skvělá zábava.

„Dobrý den, paní Plížová,“ pozdravila stařenka vesele. „Není to vzrušující? Ten šok v hledišti, to ovzduší očekávání... Všichni ti hudebníci v orchestřišti, kteří se pokoušejí někam ukrýt láhve a zkoušejí si vzpomenout, co mají hrát...“

...Ukáže se, že sluha jedná z hlavních postav je přestrojenou dcerou jiné z hlavních postav... někdo zemře na chorobu, která mu ovšem nezabrání, aby o tom několik minut nezpíval...

Bábi Zlopočasná, stařenka Oggová a kocour Silver opět na scéně (zde spíše za scénou):
...Silverovy podezřívavé oči plály v temnotě jako dva plamínky.
„Šťouchni do něj násadou od koštěte,“ vybízela bábi.
„Nee,“ zavrtěla hlavou stařenka. „S někým, jako je Silver, do toho musíš vložit trošku laskavosti.“
Bábi zavřela oči a popuzeně zamávala nataženou rukou. Zpod kuchyňské skříně se ozvalo vzteké zamňoukání a skřípění drápů po dlaždicích. Pak se zpod nábytku vynořil bojující Silver, jehož drápy zanechávaly na kameninových dlaždicích stopy.
„Na druhé straně,máš ale pravdu - velká dávka surovosti to nakonec taky dokáže.“

Doporučuji.

20.07.2020 5 z 5


Dobrodruzi 1. Dobrodruzi 1. Slavomír Blažek

Anotace říká vše podstatné. A přesto... Jako milovník fantasy jsem knihou nadšen, jako dlouholetý (i letitý ;-) ) hráč Dračího Doupěte jsem si vyloženě smlsnul. Prostředí je vykresleno minimalisticky - jedno město a jeho širší okolí, ale pro účely příběhu zcela dostačující. Atmosféra jednou nohou ve středověku, druhou nohou v tajemnu, tedy klasický, ale tím právě perfektní dračák. Literárně podle mě velmi dobře zpracované, vyvážená akce a vyprávění, uvěřitelné a unikátní charaktery postav, dobrý jazyk. Proto věřím, že by mohlo zaujmout i čtenáře dračákem nedotčené, že obstojí jako samostatný příběh.
Hodnotím 4* jen proto, aby hned první názor k této knize na DK byl pokud možno objektivní. (všichni s krevní skupinou D jako dračák nebo F jako fantasy ať si přidají 1k6 hvězdiček navíc :-) )

02.03.2020 4 z 5


Dračí oči Dračí oči Stephen King

Knihu jsem si vybral hlavně podle názvu. Jedná se o teprve mé druhé přečtené dílo od S. Kinga. Fanoušci prominou, ale nutí mne to napsat: tak tohle že je ten slovutný King? Jistě, bylo to napínavé, gradovalo to, popisy byly pěkné, nápady super - písek, dračí oči, ubrousky... Originální prvky - devítikomorák.. Ale bylo to neskutečně dlouhé, při úvahách a plánech hlavních postav, které byly nasnadě a dokola omílané to byla téměř slovní onanie. To hlavní, co mi vadilo, byl však americký styl, který jsem v bledě modrém viděl v nějakém televizním pořadu (myslím, že se to jmenovalo Pekelná kuchyně, nutno podotknout, že jsem se ani na ten jeden díl nedodíval a podobným pořadům se od té doby vyhýbám) : pár větami prozrazuje, co bude následovat, v podstatě kniha spoiluje sama sebe. Toto provedl i King v Dračích očích a několikrát. Budiž, pohádková atmosféra knihy by to snesla, možná... Lehké náznaky ve správnou chvíli jsou OK... Ale to, že ze čtenářů dělá nepokrytě blbce, když jim před koncem knihy už tak omílané indicie ještě prežvýká (opět v duchu zmíněného tupého TV scénáře "... před deseti minutami jste viděli a za deset minut uvidíte" ) to už mě vážně míchlo.
Takže shrnuto - příběh zajímavý, jen tak jej nezapomenu, ale kvůli zpracování si knihu už nepřečtu. Doporučil bych ji snad dětem, ovšem až tak od 12 kvůli pasáži se žezlem :-)
Doufám, že známější autorovy knihy budou lepší (povídka - či rozsahem spíš novela Vykoupení z věznice Shawshank nasadila laťku příjemně vysoko).

13.08.2019 3 z 5


Šest vran Šest vran Leigh Bardugo

Chvíli, opravdu jen chviličku jsem váhal, jestli dát 5 hvězd. Ale ano, kniha si to zaslouží. Je to zážitek. Je to strhující. Pokud máte rádi příběhy o všeho schopné skupince, která má proniknout na nedostupné místo, tohle je kniha (nejen) pro vás. A pokud jste dlouho nic nečetli o prostředí, kde žije ta nejhorší spodina, také vřele doporučuji. Já si takhle nějak představuji ty nejdrsnější zlodějské gildy...
Každý ze šestice hrdinů má pohnutý osud, ale v prostředí, ve kterém musejí každou minutu bojovat o svůj život nebo své pozice, přežili a stali se vlastním přičiněním
výjimečnými. Když víte, čím si zejména někteří museli projít, držíte jim palce, i když víte, že to nejsou žádní svatouškové a jen málokdy se zdráhají někoho zabít.
Velmi se mi líbil systém kouzlení , rozdělení grišů na větrostrůjce, vlnostrůjce... (i termín "materiálčik" a podobné rusismy působily spíše netradičně a svěže, než že by nějak rušily, zajímalo by mě, jestli to je jen překladem nebo to použila autorka i v originálu; ale to jen tak na okraj).
Také styl psaní mi vyhovoval - děj se věnuje velmi vyváženě každé postavě, není tam hluché místo ani v pasážích vysvětlujících historii postav. Neočekávané zvraty (klacky pod nohy hrdinům), jsou znovu vystřídány opětovnými úspěchy hlavních postav nebo nečekaným vstupem nových okolností a pak dojde zase ke krizi... ale vše je dokonale načasováno, perfektní napínák nervů.
Plynule přecházím na druhý díl "Prohnilé město" a už se nemůžu dočkat, jak to dopadne.

06.03.2019 5 z 5


Čaroprávnost Čaroprávnost Terry Pratchett

Pozor, spoilery!!!
Příběh dítěte, které se podle jisté tradice mělo stát mágem... Ale protože osobě předávající kouzelnou hůl do vínku novorozenci včas neřekli pohlaví toho mimina, vytvořil mága z děvčátka...
Tradičně bohatý a hravý jazyk autora popisuje magii na Zeměploše jednak z pohledu mágů a pak z pohledu venkovské vědmy.
Eskalína je sympatická hrdinka, nejvíce si pamatuji její tvrdohlavý pokus o dočasné vtělení v orla. Lahůdka. A samozřejmě Bábi Zlopočasná, to je jedna z mých oblíbených postav :-)
Miluju, jakým způsobem Pratchett píše o imaginárním světě, kde je spousta věcí zparodovaných a naruby, a přece v tom vidím náš svět. Čas od času knihy odhalí hlubší myšlenku, a přitom tak jemně a do všudypřítomného humoru to tak perfektně zapadá ... také kvůli tomu je mám tak rád.

11.09.2018 5 z 5


Alchymista Alchymista Paulo Coelho

Cesta může být cíl.
Někdo hledá v knihách právě potvrzení, že život má nějaký smysl, něco optimistického. Každý z nás je jiný, každý má svou životní cestu (osobní příběh). Každý z nás si přece vybírá různé knihy a z různých důvodů.
Alchymista obsahuje několik jednoduchých poselství (ano, evidentně přeceďuje již známá moudra, ale to je přece jedno. O jednom tématu bývají stovky knih a stále se vydávají nové... ). Pro někoho to je ztráta času, někdo to naopak ocení (třeba ten, kdo má v osobním příběhu přečíst si tuto nebo podobnou knihu :-) ). Podle mne je to vidět i na hodnocení – často je hodnocena buď vysoko, nebo naopak nízko. Asi to souvisí i s tím, že se o knize hodně mluvilo – určitá část čtenářů pak může zažít zklamání...
Mě se kniha líbila, ale že by si z toho sedl na zadek, to bych neřekl. Jednoduché, moudré, trochu zabalené do pohádkového hávu. Tečka.

Podle mě se dá shrnout do pár slov a to shrnutí už jsem četl. Nečekaně v dětské knížce - „Obrázkové říkanky“. Paní Jelínková možná Alchymistu četla, protože tohle je podle mne v několika řádkách celá kniha (pozor, v podstatě je to trochu spoiler) :

Hloupý Honza
Hloupý Honza na své peci
cítil se jak ptáček v kleci.
Úspory si vybral v bance,
vzal si buchet čtyři rance.
I kdyby měl umřít hladem,
vypraví se za pokladem.
Opustil svou rodnou hroudu,
trmácel se na velbloudu.
Uprostřed té světa bídy
spatřil Honza pyramidy.
Marně zkoušel přijít na to,
kde by mohl najít zlato.
Pak uslyšel od mudrce,
unavený, ušlý:
To se skrývá v hloubi srdce,
jako perla v mušli.
Honza řekl: U sta hromů!
Podíval se do srdce.
Na zpáteční cestě domů
proměnil se v mudrce.

20.07.2018 4 z 5


My děti ze stanice ZOO My děti ze stanice ZOO Christiane F. (p)

Autentická výpověď holčičky, která se stane závislou na drogách a musí už ve 12 letech nabízet svoje tělo, aby si mohla koupit další dávku... otřesné.
Jako knihu bych ohodnotil jednou *, jako výchovný odstrašující příklad si zaslouží plný počet. Četl jsem a už to číst nikdy nechci. Vím však, že to jednou dám číst svým dětem, aby si rozšířily obzory a věděly, jak si člověk může pokazit život, když si najde špatnou partu.

19.02.2018 5 z 5


Přijde kůň do baru Přijde kůň do baru David Grossman

Četl jsem kvůli čtenářské výzvě.
Překvapilo mě, jak se povedlo přenést atmosféru stand-up vystoupení do vyprávění. Autor má skvělý vypravěčský styl. Charakter Dovika mě fascinoval. Maska humoru, anebo byl někdy skutečně nad věcí?
Také zrcadlo životu i společnosti. Soudce jako sekundující postava - výborná symbolika.
Kniha se mi těžko hodnotí jen hvězdičkami. Dal jsem 4,protože si je podle mne zaslouží. Vnitřně u ní mám spíš jen 3, protože kabaret nemám v oblibě. Ale v příběhu je narážek na tolik rovin, že z hlediska "stojí za přečtení" bych dal maximální počet. Takže nejspíš:
"Přečtěte si to, zažijte směs silných (smíšených) emocí a pěkně si projděte tím, jak budou jen pozvolna odcházet."
Doporučuji.

28.04.2022 4 z 5


Zabiják Anders a jeho přátelé (a sem tam nepřítel) Zabiják Anders a jeho přátelé (a sem tam nepřítel) Jonas Jonasson

Stejně jako u Staříka a Analfabetky jsem se skvěle bavil. Mix postav nehrdinů, bláznivých nápadů a nepravděpodobných událostí funguje výborně. Autor si střílí z církví, snadno oblbnutelných lidí a dalších věcí. Velmi zábavná oddechovka. Doporučuji!

29.10.2020 5 z 5


Dobrodruzi 2. Dobrodruzi 2. kolektiv autorů

Strhující pokračování trojice hrdinů. Jako u prvního dílu - fantasáci nutně žasnou, hráči Dračího Doupěte neodolají. Úsporně popsané prostředí stále postačí, atmosféra klasický, ale tím právě perfektní dračák (dere se mi na jazyk též spojení meč & magie) . Literárně podle mě opět velmi dobře zpracované, vyvážená akce a vyprávění, uvěřitelné a unikátní charaktery postav, dobrý jazyk. Proto věřím, že by mohlo zaujmout i čtenáře dračákem nedotčené, že obstojí jako samostatný příběh.
Za mě opět 4* kvůli objektivitě, jinak všichni s krevní skupinou D jako dračák nebo F jako fantasy ať si přidají 1k6 hvězdiček navíc :-).

02.03.2020 4 z 5


Devět princů Amberu Devět princů Amberu Roger Zelazny

Dostal jsem se k další legendě fantastiky, alespoň podle recenzí a komentářů. Je to skutečně skvělá záležitost, psaná perfektním stylem. Nesedly mi některé drobnosti ohledně světa Amberu, ale to jsou detaily. Postupné odhalování minulosti po ztrátě paměti není výjimečná zápletka, to je sice pravda, na druhou stranu právě díky tomu napětí "o co tady vlastně xakru jde?!" byla četba velice napínavá. Obdivoval jsem Corwyna, jak dlouho dokázal předstírat, že se nic neděje (že si vše normálně pamatuje). A užíval jsem si jeho glosy, kdy dokázal rozhovor obrátit tak, aby vyzněl v jeho prospěch nebo alespoň získal nad tím druhým navrch. Zejména u hostiny s Erikem, kdy mu měl připít jako novému králi: "Na Erika, posledního chudáka u mého stolu." To je prostě bomba.
Postupně se chystám na celý cyklus Amberu a tuto knihu mohu zejména příznivcům fantastiky v klidu doporučit.
(jo, a taky mi byl Corwin blízký svými osobními barvami - černou a stříbrnou :-))

20.02.2020 4 z 5


Atuánské hrobky Atuánské hrobky Ursula K. Le Guin

Pokračování série je překvapivé zejména v tom, kdy až se Ged objeví. Ovšem příběh Arhy je stejně strhující jako již našeho známého čaroděje. Příběh je v podstatě jednoduchý, ale ve své jednoduchosti neskutečně propracovaný. Sugestivní popis hrobek, temných sil i například dogmatického myšlení kněžek mne dostal.
V rámci žánru pro mladší čtenáře jako hodnocení nemohu dát méně než pět zářících krystalů.

06.01.2020 5 z 5


Tma Tma Ondřej Neff

Podle mne by se mělo jmenovat, jak bylo původně zamýšleno - Tma 2.0, protože se jedná o úplně jinou knihu než původní vydání Tma z r. 1998. Podle toho bych stručně označil 1. vydání jako "optimistické" a Tma 2.0 za "pesimistické". Za sebe doporučuji spíše první vydání, pokud ho někde ještě seženete.

Pozor, dále možné spoilery!

Neodpustím si srovnání s původním vydáním, kde mi příběh sedl o dost víc.
První verze knihy končí něčím, co přesahuje chápání lidstva - ve vesmírném, hvězdném měřítku. Taková sci-fi mě baví a vůbec mi to nepřišlo jako oslí můstek. Druhá verze spíše ukazuje na pravděpodobný scénář katastrofy. Pan Neff v předmluvě vysvětluje pohnutky k přepracování původního příběhu, které jsou samozřejmě pochopitelné. Ano, možná je to realističtější verze, tedy jak by to pravděpodobně dopadlo, kdyby nějaká taková katastrofa opravdu nastala. Ale - některé pasáže jsou až nechutné, z Kateřiny například autor udělal úchylnou zrůdu a podle mne zcela zbytečně. Nečetlo se to špatně, vůbec ne, ve srovnání obou verzí však preferuji tu první.

10.07.2019 2 z 5


Led pod kůží Led pod kůží Vilma Kadlečková

Jedlé, velmi dobré. (Jde přece o houby… tedy, ne, že by šlo o h…, samozřejmě o říši Fungi). Ale teď vážně. Vážně je to dobré. Řekl bych össenciální :-) Tajemný Fomalhiwan se stal jedním z hlavních aktérů a konečně se o něm dozvídáme víc. Po několika dějových zvratech postupně vyplouvají na povrch motivy různých frakcí ve hře o návštěvníka z Hiwaiw. A do hry se dostává další strana… Nechci spoilovat, byla pro mne trochu nečekaná, ale perfektně do všeho zapadá a já se jen tetelím blahem nad propracovaností světa a co z toho ještě vznikne. Zamotává se to pěkně... A ta šprťouchlata, která si autorka tropí z esoterických pavěd, jsou taky k popukání.

Co se týče děje, významné části knihy popisují psychologii postav a to poměrně rozsáhle. Kdybych si takovouto charakteristiku přečetl někde předtím, pravděpodobně by mě to mírně odradilo. Nicméně jsem pochopil, že psychické pohnutky jsou nezbytné, pro tuto knihu zcela organické. Četlo se mi báječně, krásný jazyk a přirovnání. A občas se opět vyskytnou perfektní moudra ze skutečného světa, např.:

Lucas se zatvrdil a spolkl veškeré jízlivé poznámky. Ženská iracionalita je zkrátka druh přírodní katastrofy; moudrý muž snáší takovou pohromu se stoickým klidem, protože ví, že s ní nic nesvede.

„Že Fomajzla nevede zištnost, to jsou jen blbý pindy. Na světě neexistujou žádný jiný motivy než zištnost.“ Ëltaühl teatrálně rozhodila rukama, až široké rukávy zavlály. „Život je kšeftování! Celá ta naše banální a truchlivá vezdejší existence… celý to naše ubohý pinoživý potácení ve výhni Akkütlixovy nevole… dyť to je akorát hromada smluv a příkazů k úhradě!“ hřímala pateticky. „Lidi můžeš házet do škatulek podle toho, v jaký měně chtěj tu svou mrzkou proklatou mzdu: jestli berou radši city a ideály, slávu, pořádnej šuk nebo smysl života… anebo třeba fakt akorát prachy; ale nikdo není mimo, nikdo nemá patent na božskou netečnost! Mocnej mág z Fomalhiwy má taky svoji cenu. Je úplně jedno, že není vyčíslená penězma.“

Takže za mě plný počet a jdu na další díl, Pád do temnot.

27.03.2019 5 z 5


Staré řecké báje a pověsti Staré řecké báje a pověsti Eduard Petiška

Kde jsou ty doby, kdy jsem knihu hltal a strávil nad ní tolik hodin... I když jsem všem věcem a pohnutkám bohů nerozuměl.
Nejoblíbenější pro mě byl příběh o Perseovi a Andromedě. To jsem vždy dočetl a začal ji znovu od začátku. Jo, záchrana princezny statečným chlapíkem...
Až dnes chápu, jak moc se zpracování bájí panu Petiškovi povedlo.
Méně než 100% nelze hodnotit.
Pro mladší děti úžasná záležitost, věřím, že zaujme i dnes. Nevím, jestli je v povinné četbě, ale určitě by mělo být.

02.11.2018


Dobrák Dobrák Jiří Kulhánek

Toto bylo moje první setkání s panem Kulhánkem. Velice napínavé, čtivé. A ten morbidní a cynický humor... Nechtělo se mi vůbec přestat. Sice zombíky všeobecně příliš nemusím, ale akční popisy, úniky, vyžívání se ve zbraních a vůbec všecky detaily dělají z této knihy opravdu parádní záležitost. Záchrana lidstva je v rukou jednoho člověka? (Jonáš se nepočítá) Nemůžu si pomoct, tohle téma se mi pořád líbí. Ano, a taky obdivuji stroj Saladin. Sakra, ten bych chtěl jednou řídit... aspoň na chvilku.
"Vše trvalo jen asi pikosekundu..." :-)

24.10.2018 5 z 5


Soudné sestry Soudné sestry Terry Pratchett

Pozor, obsahuje citace a tedy možné spoilery!
Bábi Zlopočasná, stařenka Oggová a Magráta Česneková ve vrcholné formě. Pratchett opět knihu napěchoval svým typickým humorem. V kontrastu s tím občas vystoupí několik trefných vět, kdy nastaví zrcadlo naší zeměkouli. Nebo ve scénách s krutostí vévody Felmeta a jeho ženy, z toho někdy až mrazilo. Ale sranda a parodie samozřejmě převažuje, narážky na čarodějnictví, království a divadlo (a Shakespeara) jsou úžasné.

„Bábi Zlopočasná jen velmi nerada pohlížela do budoucnosti. A teď měla pocit, že budoucnost pohlíží na ni.“

„... kuchař byl zvyklý na své. Vařil v pravém feudálním stylu. Když to nemělo v hubě jablko a nedalo se to upéct, nestálo to za servírování.“

„…Byl to úžasný, bohatý hlas. Každá hláska na svém místě, zvučná Ř, dokonalé sykavky a bezchybné délky samohlásek. Ten hlas byl hřejivě nazlátlý. Kdyby měl stvořitel všehomíra hlas, musel to by být tenhle. Pokud měl nějakou chybu, tak snad jen to, že jste s ním nemohli objednat například…uhlí. Uhlí objednané takovým hlasem by se změnilo v diamanty.“

„… Vtom se dveře otevřely. Otevíraly se velice pomalu a se strašlivým skřípotem. Obyčejné zanedbané dveře by nikdy tak skvěle nezaskřípaly. Museli jste se jim věnovat. Chtělo to celé týdny pečlivé práce s horkou vodou tu a nahřátými kameny tam…“

„…takové to ticho, které je mnohem zlověstnější než ty nejstrašnější výkřiky…“

„Kdyby měla co odhalovat, byla by to odhalovala její noční košile téměř vše…“

„… zvlášť její tvář mu naháněla strach. Magráta použila spoustu pudru, aby byla její tvář bledá a tajemná. V kombinaci s nešikovně naneseným líčidlem a očními stíny teď její obličej vypadal tak, že strážný měl dojem, že se dívá na dvě mouchy, které havarovaly v cukřence.“

„… trollí hospody jsou dobré tak akorát pro trolly. K pití tekutá láva, muzika tvrdý rock, vtipy kameňáky a k jídlu oblázky s tatarkou nebo kečupem.“

Také bych chtěl někdy slyšet tu oblíbenou písničku stařenky Oggové „ač je hezká, ženu ježka nikdo nepřefikne“ :-)

A nakonec jedna perla:
„… tohle bylo skutečné. Bylo to skutečnější než skutečnost. Byla to historie. Možná, že to nebylo pravdivé, ale to s tím nemělo nic společného.“

02.10.2018 5 z 5


Labyrint světa a ráj srdce Labyrint světa a ráj srdce Jan Amos Komenský

Četl jsem kdysi na střední škole kvůli povinné četbě a moc se mi líbila. Nedávno jsem se dostal k namluvené verzi a znovu celé poslechl. A ještě víc dnes vidím, jak perfektní a současná alegorie to je, i když je jí skoro 400 let...
Labyrint světa je stále stejný, všichni máme i dnes nasazené brýle mámení a tak vidíme věci zkresleně... vlastně to bez nich ani nejde. Pořád se snažíme dostat do hradu Fortuny a pachtíme se, i když nevidíme tu marnost. I typy povolání jsou výstižně vykreslené (učenci, soudci, vojáci... ).
Ráj srdce je příliš dlouhý a poplatný době svého vzniku, je tam příliš církevní "omáčky" a rozebírání detailů. Podle mne se dá vystihnout jedinou větou - tou, kterou tato část knihy začíná (pozor, spoiler) :
"Vrať se, vrať se do domu srdce svého."
To podle mne vyjadřuje vše, co je potřeba. Trocha pokory, přemýšlení nad vlastními skutky... v dnešní době moderní slovo "meditace" :-)
Rozhodně doporučuji !

09.08.2018 5 z 5