sachista komentáře u knih

Povídky psané pod vlivem extáze byly přečteny během jedné jízdy tramvají a dvou návštěv toalety. Zpočátku jsem si říkal, že jde zase o nějakou šílenou duševní masturbaci, ale asi od půlky se mi každá další povídka líbila víc a víc, až jsem nakonec knihu zaklapl s úsměvem na tváři. Bezkonkurenčně nejlepší povídka s promyšlenou pointou je ta s Délphine v Thajsku.

1 13.05.2013

Kvalitní jednohubka. Ze začátku jsem se trochu musel prát s jazykem plným hovorových výrazů a zvláštních vulgarismů, ale postupně jsem se s tím vyrovnal a hlavně se začetl do Adamova příběhu. Dvořiště není pozitivní záležitost, jež člověka povzbudí, rozhodně však zaujme.

1 25.03.2013

Přijal jsem pozvání do kouzelného světa Davida Walliamse a moc pěkně se bavil, někdy se pousmál, jindy mě píchlo u srdce. Srovnání s Roaldem Dahlem Walliams určitě snese. Celkový pozitivní dojem dotváří i velmi povedené ilustrace. Těším se na Pana Smraďocha.

1 21.10.2012

V období mého dospívání doslova kultovní kniha, některé hlášky a výrazivo jsem s nejlepším kamarádem s radostí převzal. Přemýšlím, že se s časovým odstupem k sérii vrátím a doplním o nové díly.

1 06.09.2012

Další díly upířích deníky jsou už klasickou nastavovanou kaší, čte se to poměrně rychle, ale postrádá to kouzlo prvních dílů. Navíc Osvobození údajně nenapsala ani sama L. J. Smith, nýbrž nějaký anonymní autor, pak to tak bohužel vypadá...

1 16.08.2012

Zatímco detektivky od C. Lackberg jsem si oblíbil a čekám netrpělivě na česká vydání její řady s Patrikem a Erikou, dosud jsem neměl tu čest seznámit se s tvorbou její krajanky Helen Tursten, jíž v Mottu vyšla již řada knih. Po Záludné síti spatřuji základní rozdíl mezi oběma autorkami ve stylu, zatímco knihy Lackberg na mě působí jako klasické detektivky s několika podezřelými, z nichž jeden je vrah, Tursten čtenáři naopak nabízí klasické krimi, kdy čtenář sleduje vyšetřování a není až tak důležité, kdo je pachatelem. Já se řadím spíše k příznivcům klasických detektivek a potřebuji špetku nějakého překvapení a vlastní invence, tím však další knihy H. Tursten nezatracuji (už jich v knihovně dalších pár mám :-))

1 12.08.2012

Kdyby autorka zbytečně nenatahovala nudnou první půlku, mohl z toho být nečekaně svižný a napínavý 7. díl. Díky za druhou půlku odehrávající se v Temné dimenzi, zde se ocitáme v úplně jiném světě, zajímavě vykresleném. Do 150 stran jsem si říkal, že je to poslední díl, který si přečtu, ale už brzy sáhnu po pokračování, byť bylo údajně napsáno nějakým anonymem.

1 18.07.2012

Pro mě trošku překvapivý povídkový soubor, kdybych nevěděl, že autorem je Petr Šabach, asi bych to neuhodnul. Humor a nadsázka jsou zde mírně upozaděny, spíše převládá určitá melancholie a smutný nádech.

1 10.06.2012

Prvotinu Claudii Piňeiro lze označit za vybroušený béčkový thriller s dobře vybudovánou zápletkou a psychologickými prvky. Vyprávění z pohledu několika osob prokládané minikurzem ze soudního lékařství či kriminalistiky mi přišlo nesmírně osvěžující. Přečetl jsem to během jednoho dne v MHD. Do MHD doporučuji bez vteřiny zaváhání.

1 28.05.2012

Vznešená nuda osvěžená špetkou humoru v podobě líčení trampot roztržitého a tuze nepraktického profesora.

1 20.05.2012

Kniha, na niž dodnes nemohu zapomenout, dovolil bych si ji přirovnat k Vieweghově Vybíjené. Kniha nám představuje životní osudy několika postav od maturity až do dospělosti. Četl jsem ji jedním dechem a zanechala ve mně velmi příjemný čtenářský zážitek.

1 20.05.2012

Nesmírně čtivá kniha jako dosud všechny Hanibalovy knihy, které jsem dostal do rukou.

1 20.05.2012

Stejně jako hodnotím Šabacha, musím totéž uvést u Bernierese, i když v tomto případě je to ještě podstatnější a výraznější rozdíl mezi Bernieresem romanopiscem a povídkářem. Celá sbírka je děsně nevyvážená, doslova skvostné povídky se střídají s povídkami nudnými až hloupými.

1 05.03.2012

Nechyběl Šabachův typický humor, ale deníkové pojetí mi úplně nesedlo, proto pro mě zatím asi nejslabší Šabachovo dílko.

1 19.02.2012

Trochu jiný Simmel, žádný strhující, napínavý děj, od něhož se člověk neodtrhne, ale takové jemné pohlazení na duši, místy až příliš idealistické a růžově zabarvené, nicméně třeba si to atmosféra, v níž to autor psal, žádala.

1 16.02.2012

Vynikající novela mladé autorky, která prokazuje nesmírný talent a nebojí se otevřenosti, čímž může šokovat. Závěr mě dostal...

1 11.02.2012

Detektivky Michaely Klevisové se velmi dobře čtou, dává si na postavách záležet, jen jedna věc se mi nelíbí a to je motiv. Stejně jako u její prvotiny jsem vraha neodhalil a jeho odhalení pro mě představovalo překvapení, ale motiv mě zklamal. V nečekaném a šokujícím motivu spočívá mj. kouzlo severských detektivek...

1 01.11.2011

Rozhodně se jedná o čtivou sbírku povídek, některé povídky pobaví, vzbudí melancholii či nostalgii, poučí, zanechají v člověku něco příjemného, nicméně zdá se mi, že v této sbírce je tak trochu na škodu, že některé povídky jsou příliš krátké. Poté, co jsem knihu odložil, si na příliš postav nevzpomenu, protože jsem se s nimi nestačil sžít. Chápu, že povídka si neklade za cíl detailně zkoumat hlavní protagonisty, přesto nevím, na kolik povídek si vzpomenu za měsíc, za dva, za rok...

1 11.09.2011

Knihu jsem před lety dostal jako dárek a zařadil si do jedné ze čtenářských výzev. Četba pro mě byla vysloveným utrpením. Málokdy knihu odložím, proto jsem se přemohl a dočetl ji do konce. Nemůžeme to označit za román, je to vlastně blog vtělený do knihy. Bezcílné cestování po Asii, přemítání nad současným světem a pokus o vyjádření nějakých filozofických myšlenek mě vůbec neoslovily. Podotýkám, že některé filmy Rudolfa Havlíka mám rád, s knihami to ale na nějaké pokračování nevidím. Českých autorů k přečtení máme dostatek.

02.08.2024

Když pročítám komentáře, potvrzuje se stará pravda - kolik lidí, tolik názorů. Tentokrát se ocitám v názorově menšině, protože tuto knihu považuji zatím za nejslabší počin pana spisovatele. Nevtipné, nezábavné, nudné až otravné. Dvě hvězdičky dávám za posledních čtyřicet stran, u nichž jsem se začal bavit, až mi paradoxně bylo líto, že kniha končí. Francouzské vegetariánky a stádo býků zajistily aspoň špetku humoru a svižnosti. Škoda, nicméně na Paasilinnu rozhodně nezanevřu.

18.02.2018