sachista komentáře u knih

Silný čtenářský zážitek. Ani nevím z jakého důvodu jsem Očistu velmi dlouho odkládal, byť jsem na ni četl pochvalné recenze. Sofie Oksanen potvrzuje pověst mimořádného talentu. Příběh je vystavěn nesmírně čtivě a napínavě a vyžaduje čtenářovu absolutní pozornost a koncentraci. Proto je asi záhodno knihu přečíst v rychlém sledu, neboť těch časových rovin je skutečně několik. Naposledy jsem psal takhle nadšenou recenzi v únoru, dvě mimořádné knihy za rok neznamenají procentuální zázrak, ale jsem za ně každopádně tuze rád.

5 19.11.2014

Tenhle sklonek léta a podzim mám spojen se čtením detektivek od Monse Kallentofta. Hrozně mě chytly a měl jsem navíc motivaci zjistit, co se vlastně stalo s Marií Murvallovou. Páté roční období je snad nejdrsnější, nejbrutalnější a nejexplicitnější krimi, jaké jsem kdy četl. Místy se mi zvedal žaludek z odpornosti a hnusu. Pachatelem bylo skutečně ztělesnění zla v nejhroznější podobě a co je na tom úplně nejděsivější, zla bez příčiny, což je jedna z mých nočních můr a něco, kvůli čemuž se mé tělo zbrodí studeným potem. Mám pocit, že Kallentoft přitvrzuje knihu od knihy a děsím se toho, co nám naservíruje v šestém díle série. A opakuji, že Malin Fors je výtečně vykreslená hlavní postava, která si mě se svými démony a tvrdou slupkou s hypersenzitivním jádrem navždy získala.

5 26.10.2014

Povinná četba pro všechny Hornbyho fanoušky. Tak jsem k tomu taky přistupoval. Zpočátku jsem si vždy poslechl písničku a přečetl příslušnou kapitolu. Zjistil jsem ale, že se s mým oblíbencem Hornbym celkem rozcházíme ve vkusu, tak jsem pak už četl jen knihu bez poslechu. Celkově je to jedna ze slabších Hornbyho knih, ale prosím, když ji potřeboval napsat, nechť. Mě nejvíc zaujaly kapitoly věnované Nelly Furtado a Hornbyho autistickému synovi.

1 19.10.2014

Pro mě je Podzimní vražda dosud nejlepší díl série. Mons Kallentoft se podobně jako spousta dalších severských autorů uchýlil k několika časovým rovinám a vracením se do minulosti hlavních postav. A mně to v tomhle babím létu tak náramně sedlo, že jsem během pracovního týdne tuto detektivku slupnul jako malinu. Opět oceňuji a vyzdvihuji umělecký Kallentoftův styl a jeho originalitu se zapojením myšlenkových pochodů zavražděného a vraha. Přitom tím čtenáři nijak nepomáhá v pátrání. Malin Fors zapadá přesně do skupiny rozervaných, alkoholem zničených a komplikovaných detektivů, kteří v osobním životě naprosto selhávají. Přesto ve mně nevzbouzela žádné negativní emoce, naopak si myslím, že pod její tvrdou slupkou je velmi křehká a citlivá duše, která díky své empatii a správnému "naslouchání hlasů vyšetřování" představuje největší kriminalistické eso v Linköpingu. Nemohu se dočkat, až zamířím do knihkupectví pro další dva díly a zvláště jsem zvědavý, jak to vlastně bylo s Marií Murvalovou.

2 21.09.2014

Tak jsem konečně knihkupectví sáhnul po 14. dotisku veleúspěšné knihy, o níž jsem slyšel chválu ze všech stran. Drahnou chvíli jsem si tak v hlavě přemítal, co je účelem této knihy, proč je napsána a co má sdělit. Až později a po přečtení nějakých recenzí a informací o autorovi jsem pochopil, že je to projev lásky, obdivu a náklonnosti České republice a jejím dějinám 20. století. Vzhledem k tomu, že mám velmi kladný vztah k Polsku, tak mě takový literární počin těší a hřeje u srdce o to víc. Současně mi je však trochu smutno z toho, že nejspíš žádný Čech nenapíše něco podobného o Polsku...

5 09.09.2014

Psi z Rigy jsou hodně odlišným románem od prvního dílu série s komisařem Wallanderem. Nazval bych to politickým thrillerem s kriminální zápletkou. Přiznávám, že jsem se nechal strhnout výborně vybudovanou atmosférou strachu, paranoie a všude číhajícího nebezpečí. Já jsem Rigu navštívil jednou v životě v roce 2012 a na mě samozřejmě zapůsobila naprosto jinak, než je popsána v knize. I když jsem z pohádkového a kouzelného centra vystrčil nos o pár bloků dále, pocítil jsem závan starých sovětských časů. Takže si dovedu představit, že počátkem 90. let mohla Riga vypadat tak, jak ji Mankell vykresluje. Podařilo se mu udržovat mě v napětí a obavách o životy sympatických hrdinů. A přestože v románu spíše přemýšlíte o jiných tématech, než o tom, kdo je vrahem, stejně si Mankell neodpustí kriminální zápletku vychutnat a není to tak jednoduché, jak se zdá. Román Psi z Rigy splnil má očekávání a připsal Mankellovi další plusové body. Jsem upřímně zvědavý, co mě čeká v třetím díle série, ale na pár týdnů si dávám od krimi pauzu.

4 09.08.2014

Moje první čtenářská zkušenost s Henningem Mankellem. Když jsem se jednoho švédského kolegy ptal na nějaké tipy na severské detektivky a krimi, tak vedle Keplera a Larssona vyzdvihnul Mankella, který je ve Švédsku velmi respektovaným autorem. Začal jsem pěkně popořádku, když Host začal vydávat sérii s Wallanderem od prvního dílu. Vrazi bez tváře jsou klasickou detektivkou s patřičným napětím a zdánlivou bezvýchodností, která nutí čtenáře pokračovat ve čtení dále a dále, jestli se Wallanderovi ze slepé uličky podaří dostat. Všechno zapadalo, sedělo, rozuzlení mě nerozhněvalo. Hned jsem se pustil do Psů z Rigy.

09.08.2014

Tentokrát u mě asi nastal už efekt "přesycení autorem". Předchozí Walliamsovy knihy jsem hodnotil velmi vysoko, protože nabízely úžasnou kombinaci dobrodružství, humoru a morálního ponaučení pro dětské i dospělé čtenáře. Krysburger ale z této linie trochu vybočuje, morální ponaučení a jisté pohlazení po duši tady poměrně dost schází. A naopak se v něčem Walliams už dost opakuje. Pokud chtěl trochu změnit styl, asi měl být ještě odvážnější. Přesto si kvalitu a svůj minimální standard udržuje, v mých očích je však Krysburger jeho nejslabším počinem.

2 21.07.2014

Výtečná satira, která se velmi lehce čte. Usmíval jsem se celou dobu a náramně se bavil, vzpomněl jsem si občas i na nějaké drobné paralely k současné společenské a politické situaci a některým událostem, které zahýbaly naší malou republikou nebo celým světem. Bohužel to tak někdy chodí, že lidé, kteří nic neumí, nic neznají a opakují jen pár frází, dosahují těch nejvyšších met ve společnosti nebo politice. Hned si začnu shánět filmovou adaptaci, divadelní už ve vinohradském divadle bohužel nestihnu.

27.05.2014

Druhý díl mi připadal slabší a kupodivu nudnější než první díl. Možná jsem na to neměl náladu, anebo jsem tomu stylu psaní nepřišel na chuť. Jednoznačně u mě vítězí Jo Nesbo, autor temných krimi, zatímco Jo Nesbo, autor knih pro děti je na nějakém pomyslném žebříčku hodně dole. Ale ještě jednu šanci mu dám.

1 23.05.2014

Ačkoli jsem velký fanoušek severských detektivek a krimi, úspěšnou sérii manželské dvojice s komisařem Linnou jsem se tak nějak vyhýbal. Nechtělo se mi pouštět z mnoha důvodů do Hypnotizéra. Svědkyně ohně mě ale zaujala a rozhodl jsem se přeskočit dva díly. Jelikož jsem detektivek a krimi četl fakt hodně, už mě toho moc nepřekvapí. A vždy, když se mi podaří odhalit vraha nebo nějaký zvrat, je tím můj dojem z knihy značně negativně ovlivněn. Rozhodně jde o čtivou záležitost, to nepopírám, čte se to velmi dobře, rychle, do dopravního prostředku, k moři nebo za deštivého odpoledne naprosto ideální volba. Ale vadila mi velká spousta věcí, předně je to pro mě asi nejvíc thriller, a až v druhé řadě krimi s mírně akčním nádechem. V podstatě dvě stě stran ani neprobíhá vyšetřování, ale honba za hlavní podezřelou. Hlavní postava je popsána děsně sterilně, nezískal si mě tak jako postavy od Larssona, Lackberg nebo Olsena. Jeho soukromí je načtrnuto "z rychlíku", jako by autory obtěžovalo o něm psát. Až závěr se vrtá v jeho minulosti trochu více, nevím, zda to nějak navazuje na předchozí díly. Vyloženě nesnáším, když se nám všechno naservíruje na talíři sto stran před koncem, protože já pak těch sto stran považuji za naprosto zbytečné. No a hlavní výhrada z mé starny směřuje k neuvěřitelnosti některých událostí, připadá mi to místy až dost přitažené za vlasy a to nemyslím zrovna tu duchařinu. Když se tak dívám na své připomínky, měl bych dát nanejvýš tři hvězdičky, ale přece jen s přivřením obou očí to dávám nahoru za tu čtivost a jsem zvědavý, jestli mě ostatní díly séri chytnou více.

2 11.05.2014

Nejsem zrovna nějaký velký komiksový čtenář, ale poté, co jsem dostal darem V kůži Woodyho Allena a líbilo se mi to, jsem darem dostal i tuhle českou komiksovou detektivku. Do příběhu jsem se hned začetl, atmosféra mě naprosto pohltila a děj mě zaujal. Po vizuální stránce je komiks bezchybný. Bohužel rozuzlení bylo naservírováno předem jak pro malé čtenáře Anči a Pepíka, což příběhu trochu škodí, stejně jako zbytečně "akční" závěr. Pozitivní dojmy ale rozhodně převažují, na deštivý Velký pátek vhodné čtení.

1 18.04.2014

S panem Smraďochem jsem uzavřel romány Davida Walliamse, které u nás v Argu vyšly. Nevím proč jsem si zrovna Smraďocha nechával na konec, možná jsem měl nějaký neopodstatněný předsudek. Ten se však záhy rozplynul. Walliams potvrzuje své umění napsat příběh primárně určený dětem, avšak s chutí si jej mohou přečíst i dospělí jakéhokoli věku. Opět nastoluje řadu témat k zamyšlení i poučení. Další pohlazení po duši, jež vřele doporučuji.

5 23.03.2014

Jakmile jsem se doslechl o této knize, ihned jsem měl touhu si ji přečíst. Nakonec jsem ji dostal jako dárek k Vánocům, což by udělalo nesmírnou radost. Joël Dicker napsal vynikající detektivní román s mnoha přesahy a Argo zabodovalo na poli detektivní literatury, protože se směle postavilo Hostu. Naprosto dokonalá je i obálka knihy, která mě však natolik zmátla, že jsem Nolu nedokázal vidět jinak než jako tmavovlásku, zatímco v knize je několikrát zdůrazněno, že byla blondýnka. Dicker velmi umně využívá možností, které detektivní román skýtá, a to je množství zvratů, které se navzájem trumfují a přebíjejí. Věřím, že to některé čtenáře může rušit, ale v tomhle já si osobně libuji. Vytknul bych pouze asi prvních dvě stě stran, které jsou zajímavé, jsou poutavé, více přibližují čtenáři mládí hlavního hrdiny, ale pro další napínavý děj jsou téměř nepodstatné. V neposlední řadě bych rád vydzvihnul humor a to především při telefonických hovorech Marcuse s jeho matkou. Myslím si, že každý čtenář si v duchu opakuje, jak je šťastný za svoji matku. Přesto Pravda o případu Harryho Queberta pro mě zůstane uchována jako ta kniha, která mi zpříjemnila cestování v MHD během měsíce února 2014 a v závěru jsem se k ni musel vracet i večer při lampičce. Smekám před autorem, že ve svém poměrně mladém věku napsal tak rozsáhlý román a rovnou získal Goncourtovu cenu. Skvělý začátek kariéry, bude to však mít stejně jako jeho hlavní postava Marcus velmi těžké s udržením se na piedestalu.

6 26.02.2014

Když jsem dostal Holokoulí jako dárek, převládaly ve mně smíšené pocity, nejvíc však asi zvědavost. Nakonec jsem si řekl, proč bych měl stále číst jen severské krimi a detektivky, je třeba vyzkoušet i jiný žánr a nemusí to být klasika v podání Ibsena nebo Udset. Souhlasím s e-Čtenářem, že se v knize objevují překlepy a hrubky, ale u takové knihy mi to vůbec nevadí, naopak si myslím, že se to k ní i paradoxně docela hodí. Nejvíc se mi líbilo střídání vypravěčů jednotlivých kapitol a minianketa na velmi choulostivá témata, kterou chci využít i na své přátele. Překvapilo mě posledních padesát stran, které se nesly už v hodně vážnějším duchu, už to nebylo jen o chlastání a šoustání. Myslím si, že kniha představuje velmi slušný potenciál pro filmové zpracování, na které se těším. A pokud si Holokoulí získalo dostatek českých čtenářů, snad vyjde i Lesbický negr.

3 20.01.2014

Byl jsem zvědavý, zda Jo Nesbo dokáže napsat stejně výtečné knihy pro děti a mládež jako detektivky, s nimiž pobláznil celý svět. Podle obsahů všech dílů o doktoru Proktorovi mě první díl příliš nezaujal, proto jsem jeho četbu odkládal. A moje očekávání se naplnila. Je to příjemné a poměrně vtipné čtení, zajímavé je však jen do první poloviny, druhá půlka mi připadla nudná a otřepaná. Přesto se těším na druhý díl. A taky by mě zajímalo, co mají znamenat ty narážky na Finsko. Že by Finsko bylo v severní Evropě považováno za zvláštní stát?:-)

2 07.01.2014

Tak jsem si stihnul přečíst můj druhý vánoční knižní dárek a byl jsem neméně spokojený. Je to kniha, jež musí potěšit všechny fanoušky našeho milovaného neurotika a geniálního scénaristy a režiséra. Všechna témata, která známe z jeho filmů, se objevují ve zhuštěné komiksové podobě s odzbrojující pointou. Takže je to opět koktejl lásky, vztahů, sexu, smrti, filozofování, úzkostí, pochybování a nekonečných peripetií brýlatého intelektuála v dnešním světě.

1 04.01.2014

Asi nejsem zrovna cílová skupina knih Barbary Nesvadbové, ale oblíbil jsem si ji díky Bestiáři a jelikož mi Přítelkyně přinesl Ježíšek, tak jsem se do nich pustil a musím smeknout. Obě povídky/novely jsou velmi dobře napsané, byť by se mohly předhánět v tom, která z nich je smutnější. Jediné, co bych vytknul, je slovosled, mám pocit, jako by někdy Nesvadbová sice psala česky, ale používala francouzský slovosled, což mě podesáté, podvacáté už hodně rušilo a štvalo. Ale jinak solidní čtenářský zážitek. Děkuji, Ježíšku.

3 01.01.2014

Tahle kniha se mi získala ještě před přečtením svým názvem. S lepším názvem pro detektivní román jsem se dosud snad nesetkal. Začátek moje očekávání zcela splnil, ale dále mě Jan Seghers příliš nepřesvědčil a ke knížce nepřipoutal. Měl jsem pocit, že na poli detektivní literatury mírně tápal a nedokázal udržet nit vyprávění poutavým způsobem. Docela chápu, proč Host vydal nejdřív Spis Rosenherzová, když oba romány srovnám, Rosenherzová ze srovnání vychází jednoznačně lépe, jako skvěle konstruovaný, napínavý a zajímavý příběh. Proto jsem jí zpětně taky zvedl hodnocení. Patřím ovšem k těm čtenářům, kteří se zajímají rovněž o soukromý život hlavních postav - detektivů a jelikož jsem si Marthalera oblíbil, není příliš komfortní číst si o jeho počátcích s Terezou, když v Rosenherzové se s ní nacházel už úplně jinde. To je trochu škoda. Nejsou to čisté čtyři hvězdičky, ale vzhledem k osobním sympatiím k Seghersovi, Marthalerovi a detektivkám s nádechem tajemna z minulosti se přikláním k vyššímu hodnocení.

30.12.2013

Ivanova jsem četl při přípravě na zkoušku z ruského dramatu a ještě dnes si vzpomínám, že jsem ten týden propadal stavům dosti silného smutku. Ivanov mě ze všech tehdy přečtených děl zasáhl nejvíce, možná právě kvůli tomu danému duševnímu rozpoložení. Někdy bych se k němu velmi rád vrátil a nejlépe jej zhlédnul v divadle. Dokázal bych si představit velmi slušné herecké obsazení.

19.12.2013