sachista komentáře u knih

Selské baroko mě neoslovilo, ale Vzpomínky na jednu vesnickou tancovačku mě naopak okouzlily. Naprosto se dokážu ztotožnit s dvěma výseky recenzí na tuto knihu, které jsou uvedeny na přebalu, a to konkrétně, že obsadil vyklizený prostor (přestože se můžeme pyšnit tradicí Raise, Světlé či Stašek), a že dokáže přesně vystihnout dva natolik odlišné světy vesnice a města. Kdybych měl za sebe popsat, co je pro Hájíčkovy povídky nejtypičtější, uvedl bych melancholii, nostalgii, pocit stěží popsatelného smutku, nicméně se nevyhýbá ani lehké erotičnosti či humoru, obojí se skvělé mísí v nově vydané povídce Lvíčata. Potěšil mě i propojením některých postav, které se objevují v dalších povídkách. Čistě subjektivně pro mě nejhezčí povídku představuje Příběh milovnice koňakových špiček.

4 11.03.2017

Prvních padesát stran jsem se nemohl začíst a naladit, ale poté jsem naopak stránky hltal a přesně jak je napsáno na obalu, nedokázal jsem knihu odložit. Jde o nesmírně čtivý detektivní thriller s rafinovanou zápletkou a se značným nádechem brutality a děsu. Oceňuji, že Erika Fosterová je vykreslena pravdivě, věrohodně, není to žádná nesmrtelná superžena, autor jí přiznává i slabosti a zranitelnost. A čistě subjektivně mě trochu zklamala závěrečná pointa, asi jsem si to zkrátka představoval jinak, ale celkový zážitek je nadprůměrný.

7 06.03.2017

Zábavná jednohubka s typickým humorem C.D. Payna, nicméně souhlasím s tím, že si laťku nastavil příliš vysoko, a proto od něj jako čtenáři očekáváme přece jen něco víc než jednu nekonečnou konverzaci plnou ironie a sarkasmu okořeněnou špetkou sexu.

1 01.03.2017

Němý křik jsem si koupil na letní dovolenou u more, tam jsem se k němu nedostal, a pak jsem jej založil do knihovny a zapomněl. Naštěstí jsem knihu nedávno objevil a rozpomněl se na nadšení, s níž jsem ji chtěl číst a pustil se napínavého vyšetřování spojeného s událostmi sahajícími do minulosti, což mi vždy konvenuje. Kim Stone je velmi drsná a jízlivá, jako postava je velmi dobře vykreslená a domnívám se, že je poměrně originální, nevybavuji si žádnou obdobu v literárním detektivním světě. Vysoce hodnotím chytře vystavěnou zápletku a především rozuzlení, kdy všechny části skládačky do sebe perfektně zapadnou. Nechal jsem se autorkou nachytat a za vraha tipoval nevinného - za to jsem rád, protože, kdybych uhodnul, byl bych zklamaný. Vysloveně se těším na další díl.

7 20.02.2017

Zábavné, vtipné a veselé, dvojnásobný zážitek to musí být pro čtenáře, který se orientuje hlouběji ve finských reáliích. Já mám sice povědomí o Senátním náměstí, premiérovi Koivistu, ale finské romanopisce či básníky v malíčku nemám. Ale i tak jsem se výborně bavil a konstatoval, že kniha i po bezmála čtyřiceti letech neztratil nic na kvalitě, vtipu a jisté míry nadčasovosti.

2 12.02.2017

Na rozdíl od předchozích detektivek od Klevisové jsem se nedokázal do Ostrova šedých mnichů začíst. Prvních sto stran mi připadlo zbytečně natahovaných a věnovaných každé jediné vedlejší postavě. Po vraždě už napětí stoupá a mozek pracuje naplno, aby odhalil složité propletence vztahů ostrovních obyvatel. S rozuzlením i pointou jsem spokojený, proto jako celek hodnotím pozitivně.

7 12.02.2017

Za mě jednoznačně kniha roka a to jak v kategorii obsahové, tak kategorii vizuální. Mrzí mě, že jsem se s Haklovou tvorbou tak dlouho míjel. O to víc si to nyní užívám a brzy naběhnu do knihkupectví, abych si pořídil jeho další kousky. Umina verze je zábavná, napínavá, hloubavá, dráždivá, ironická, má vše, co má správná kniha mít. Čte se velmi dobře, je svižná, přitom, i když ji hltáte, stíháte vnímat autorovy myšlenky, postřehy, smát se jeho vtipům, narážkám, vulgaritám. A do toho všeho se kocháte povedenými fotografiemi, v dnešní době poměrně unikátní záležitost - doprovodit text ani ne ilustracemi, ale fotografiemi. Velké uznání a všechny palce nahoru. Nezapomenutelný literární zážitek - zvláště si musím do zvláštního poznámkového bloku opsat rozdíl mezi lidmi, kteří točí filmy a lidmi, kteří píšou knihy.

6 07.02.2017

Mé první literární setkání s Emilem Haklem a musím konstatovat spokojenost s úsměvem od ucha k uchu. Kniha nemá ucelený děj, nedá se ani pořádně komentovat, je to sbírka různých historek, zážitků, střípků a postřehů ze života. Já jsem se velmi dobře bavil, některé hlášky jsem si poznamenal a seznamoval s nimi své blízké. Původní verzi jsem nečetl, proto nedokážu posoudit, zda autor udělal dobře, že svůj román přepracoval.

2 30.01.2017

Mons Kallentoft definitivně ztratil dech. Poctivě jsem přečetl všech sedm dílů série s Malin Fors, ale jsem bezpečně přesvědčen, že měla skončit s pátým ročním obdobím. S elementy to Kallentoftovi nejde, a to nás tedy nejspíš čekají ještě nejméně další tři příběhy. Je to škoda, protože prvních pět dílů bylo opravdu skvostných. Nyní už se zápletka vaří z vody, originální vypravěčský prvek s obětí zůstal, ale už nepřekvapí. Chtělo by to něco nového, osvěžujícího, klidně nějaký šok, ten se tedy povedl v závěru, ale typicky drsným severským způsobem. Spíše by to chtělo šok v osobě vraha, takhle si jen čtenář řekne, hm, to mě napadlo/nenapadlo a už ho to za deset minut nezajímá. Já jsem už přečetl padesát stran z další knihy a Větrné duši jsou pro mě minulostí dřív, než se řekne Kallentoft.

3 22.01.2017

Tato kniha je nejenom krásná vizuálně, ale i obsahem. Některé kapitoly jsou vyloženě pohlazením na duši. Nestačím se divit, že naše přední herečka pouze se základním vzděláním dokáže tak přesně popsat některé věci, stavy, jevy, dojmy, emoce, zážitky, myšlenky. Když si vzpomenu na základní školu a ty kolegy, kteří už dál studovat nechtěli nebo nemohli, ti by nenapsali ani deset vět, natož celou knihu. Aňa vyvrací mantru poslední doby, že musíme být všichni vysokoškoláky, aby z nás něco bylo a někam jsme to dotáhli. Příjemný čtenářský zážitek a jako zájemce o astrologii nemohu nepoznamenat, že jde poznat, že to psal člověk ve znamení Berana (sám jsem Beran).

8 16.01.2017

První třetinu jsem zakoušel podobný pocit jako u mé oblíbené francouzské filmové série Návštěvníci - u třetího dílu jsem si říkal, je příjemné vidět zase oblíbené postavy a smát se stejným vtipům, ale lze na tom stavět donekonečna? Totéž jsem si říkal u třetího dílu Aristokratky, ale po polovině jsem se zase naladil na komediální notu všech obyvatel hradu Kostka a asi se stejně opět těším na pokračování, které určitě přijde.

6 02.01.2017

Každý pozorný milovník detektivních románů manželovo tajemství velmi rychle odhalí. A to pro mě znamená nevýslovné zklamání, nicméně Liane Moriarty tento román napsala tak neskutečně čtivě a poutavě, že jsem byl stejně zvědavý, jak to všechno dopadne a kam se příběh všech tří hlavních postav ubere. A musím konstatovat, že Manželovo tajemství je zatraceně dobrá kniha a nečiní mi tak problém udělit hodnocení nejvyšší. Nejspíš můj poslední čtenářský zážitek v roce 2016 a jsem moc rád, že tolik kvalitní.

11 30.12.2016

Patrik Hartl mě potěšil i potřetí, opět se mi dostalo hořskosladkého příběhu a ty já mám nejraději, protože jaký život ve skutečnosti je? Hořkosladký? Asi jen zlomek lidí jej mám v celém rozsahu hořký anebo pouze sladký. Začal jsem s Veronikou, její příběh byl hodně silný a přečetl jej poměrně rychle, s Jáchymem jsem měl zpočátku trochu potíže, ale postupně jsem se do něj začetl stejným způsobem. Název knihy přesně odpovídá životním peripetiím obou hlavních postav. Jak jednou prohlásil Michael Haneke, kdo je šťastný permanentně, je idiot, všichni zakoušíme ty krátké okamžiky štěstí, které jsou natolik vzácné, že si jich musíme vážit. Patrik Hartl se vyprofiloval v jednoho z nejúspěšnějších současných českých spisovatelů a dramatiků.

7 25.12.2016

Pomalejší rozjezd, ale pak mě doslova zachvátil uragán nostalgie - při čtení Nestydatých plavek jsem vzpomínal na své kultovní čtenářské zážitky z období dospívání a sérií Mladí v hajzlu. Autorův humor se nezapřel ani zde, dá se říct, že Nestydaté plavky jsou Mladí v hajzlu pro dospělé. Dvě třetiny knihy jsem zhltnul během dvou cest letadlem. Výborná zábava.

3 17.11.2016

Vůbec nechápu, jak tahle knížka mohla dostat nějakou detektivní cenu. Pokud budeme hovořit o psychologickém thrilleru, tak to lze akceptovat, ale detektivka to není ani omylem, protože se nedá hovořit o žádném vyšetřování, pátrání a už vůbec ne o nějakém překvapení. Celý příběh mi připadá morbidní a místy až vysloveně nechutný. Kdybych knihu nedostal jako dárek, asi bych ji ani nedočetl, přestože jsem byl zvědavý, jestli autorka aspoň v závěru něčím překvapí. Nepřekvapila a budu se dlouze rozmýšlet, jestli v budoucnu sáhnu po jejím dalším románu, který už snad vykazuje alespoň nějaké znaky detektivky.

2 30.10.2016

Lunapark si mě nejvíce získal svojí atmosférou, na mě padla až jakási melancholická a nostalgická tíseň a nebylo mi úplně dobře u srdce. King to napsal výborně, žánrově bych Lunapark zařadil jako detektivní příběh s hororovým nádechem, ten nádech je ale pořádně intenzívní. Hlavní postava Devina mi byla velmi sympatická a fandil jsem mu v jeho hlavním úsilí.

3 26.09.2016

U debutů filmových i literárních bývám shovívavý, to dodržím i tentokrát. Vertigo je čtivá záležitost, slupnul jsem ji poměrně rychle, ale nepředstavuje pro mě žádný literární zázrak, něco, co by se nějak vymykalo, vybočovalo. Množství vulgarismů už dnes máme v každém druhém románu či novele. Myslím, že se autorovi podařilo poměrně věrně vystihnout atmosféru devadesátých let, na něž já osobně vzpomínám moc rád a stejně jako hlavní hrdina, jsem v nich také procházel obdobím dospívání. Suma sumárum, Vertigo je dobrá kniha, ale neční nad průměrem tolik, že by měla sbírat ocenění.

1 22.09.2016

Jedním slovem zklamání. Nejslabší díl celé série. Domnívám se, že Kallentoft měl celou sérii ukončit po Pátém ročním období, které mohlo být tím správným vyvrcholením. Místo toho pokračuje ve vymýšlení nových témat, ale výsledkem je naprosto podprůměrná, téměř nenapínavá krimi, jakých můžeme číst a vidět stovky. Malin a její soukromí je také tak trochu nastavovaná kaše. Myslím, že mělo smysl to ukončit a pustit se do nové série počínající Zackem. Jsem zvědavý, zda se můj negativní dojem potvrdí u Větrných duší či zda budu naopak příjemně překvapen.

18.09.2016

Další knižní hit, který mi neunikl a musím říct, že jsem se v duchu často docela příjemně bavil. Některé, spíše ryze ženské pasáže, mě příliš nechytly, ale to hlavní - jemné a lehké nakouknutí pod pokličku hereckého světa bylo zábavné a poučné. Všichni si filmaře tak nějak představujeme a máme své subjektivní náhledy, které se mohou zásadně míjet s realitou. Marušce jsem fandil i ve Stardance a potvrdilo se mi, že je to sympatická holka, která se nebojí odhalit vlastní strachy a nejistoty.

6 10.09.2016

Letos asi nejpozoruhodnější kniha, jakou jsem přečetl. Největší klad, který autorce přičítám, je znamenité vystižení atmosféry mnohdy dalekých krajů, cítil jsem silný závan dobrodružství, zcela jsem se oddal fantazii a putoval z Německa přes Finsko do Ruska, Afriky a do Brazílie. Rovněž se zcela ztotožňuji s vyzdvihováním autorčina poetického a nápaditého jazyka, byť si mnohdy nebere servítky a čtenář je zahlcen přílišným naturalismem. O to cennější je překlad do češtiny z tak složitého a nám vzdáleného jazyka, jakým je finština.

4 24.07.2016