SaDiablo komentáře u knih

Líbilo se mi to. Od Coelha mám za sebou jen Jako řeka, jež plyne a knihu Alef. Těším se do budoucna na Alchymistu (konečně), ale dříve jak za tři měsíce to nevidím, zase to musím trošku vyvětrat a dojít ke správné náladě.

14.02.2013

Čekala jsem trochu víc. Četlo se to dobře, člověk se snadno začte, ale bylo tam na mě až moc filozofických úvah... Mám ráda citáty a hlubokomyslné výroky, to jo, ale na konci jsem byla ráda, že jsem ráda, nevím, jak to. Třeba až ji budu číst znovu, přijde mi to zase jiné a třeba i lepší. :)

2 13.02.2013

Knihu jsem dostala v pubertě a přečetla ji asi třikrát; ráda na ni vzpomínám.

Knihu jsem přečetla za chvíli, ale upřímně jsem nezjistila, co na ní všichni vidí. Nic mi to nedalo, pouze zanechalo takový "divný" pocit, který ale nebyl ani dost divný na to, abych dokázala říct, co přesně divného na tom je. Pro mě tak nějak... nemastné neslané. Ale tím neříkám, že to není dobrá kniha! Asi na tento psycho žánr prostě nejsem.

3 03.01.2013

Saprlote, proč má Hypnotizér tak nízké hodnocení? Jak jsem psala u SO, Hypnotizér u mě na druhém místě... Po přečtení jsem měla chuť na další případ, kvalitní a velmi zajímavá zápletka a start. Sympatický komisař s nejasnou minulostí (už ať je tu čtvrtý díl!), co víc si přát.

1 31.12.2012

Pro mě jednoznačně nejlepší, poté Hypnotizér a na posledním místě PS. Už dlouho jsem nečetla nic, u čeho bych se sama v noci bála zhasnout - naskakovaly mi ty "nejšťavnatější" části, a jelikož mám vážně velkou představivost...
Příběh Joony Linny mě zajímal nejvíc, přiznám se (po konci PS to ani jinak nešlo!), ale jinak... zápletka... Duo LK mi prostě dalo pořádnou dávku literárního zážitku. Slupnuto za tři dny, ještě teď se oblizuju. :D Šup s další jednohubkou (jenom doufám, že Joona vyvázne nanejvýš s vykloubeným ramenem).

2 31.12.2012

Přečetla jsem za tři dny, přesto mi některé pasáže přišly strašně těžké a táhlé. Ale líbilo se mi to. Poločasy rozpadu mě zaujaly nejvíce a nejlépe se mi četl příběh Sonmi. Naopak nejvíc jsem si užila a dost se nasmála u Cavendishe a nejpozornější jsem byla u Adama Ewinga. U Zachryho příběhu mě nejvíce mrzelo, že jsem dříve viděla film (dvakrát) a až potom četla knihu; a nejsilnější konec měl dle mého Zedelghem (přestože se můj názor na sebevraždy nezměnil). Přišlo mi strašně zajímavé seskupení: 1-2-3-4-5-6-5-4-3-2-1 a jak se vždy do druhého příběhu prolínal ten první, do třetího druhý atd. atd. Nikdy jsem nic podobného nečetla, ale už teď můžu říct, že se v budoucnu k Atlasu mraků určitě vrátím.

3 29.12.2012

Hypnotizér jednoznačně lepší, ale stejně se mi to četlo dobře. Na další díl se nechystám tak úplně kvůli novému případu, ale kvůli Joonovi, jehož životní příběh mě začal zajímat už v Hypnotizérovi a konec PS to ještě umocnil.

P.S. Jak tak přemýšlím, kdybych byla nadšenec houslistů a dokonce i třeba jedním byla, asi by to ve mně zanechalo jiný dojem. Protože ta myšlenka, ten propracovaný nápad, ten mě zaujal. A nedovedu si představit, jak bych se cítila, kdybych té smyčcové řeči rozuměla. Škoda, že jsem na takové věci antitalent a nemohla to docenit stoprocentně.

1 09.12.2012

Četla jsem poprvé asi ve čtrnácti letech a zhruba o dva tři roky později jsem se na to vrhla znovu. Mně se to líbilo i napodruhé, byla jsem maximálně spokojená.

1 21.11.2012

Byla jsem ráda, že tato novela měla jen lehce přes 90 stránek, protože i o pár víc by na mě bylo moc... Byly tam zajímavé postřehy a některé střípky se mi líbily, ale znovu už si ji nejspíš nepřečtu.

1 16.11.2012

Přeslazené, ale pamatuju se, že se mi to četlo dobře - až na těch pár okamžiků, kdy se mi z romantiky až navalovalo... Moje pořadí je rozhodně Rozbřesk, Stmívání, Zatmění a NM.

2 08.11.2012

S NM u mě patří do těch minusových z tetralogie.

1 08.11.2012

Rozbřesk se mi líbil nejvíc, nejlépe se mi to četlo. Je to už ale déle, teď bych se na to nevrhla, napodruhé už vůbec. :-)

1 08.11.2012

Jednou mi stačilo, hlavně protože si chci od autora přečíst pár dalších knih a doufám, že mi nepřijdou jednotvárné. Jako jednu z mnoha knih ze svého soukromého sběru :D se Řeku chystám prodat.

1 08.11.2012

Jak to tak tady čtu, připadám si mírně zahanbená... Knihu jsem četla, přečetla celkem rychle, ale přišla mi naprosto beze smyslu. Asi se k ní v průběhu roku ještě vrátím a třeba změním názor.

Dočetla jsem předevčírem a jsem naprosto uchvácená... Poslední dobou čtu jen knihy, o kterých jsem si skoro jistá, že se mi budou líbit, nejinak to bylo i zde, ale nadchlo mě to ještě víc, než jsem očekávala. Musím teda říct, že jsem po knize sáhla kvůli filmu, velmi se mi líbil, skvělé obsazení a parádní výkony (např. Octavia Spencer, jíž bylo v knize děkováno, si Oscara za vedlejší roli jasně zasloužila). Jako ale u každého filmového zpracování podle knihy jsem byla trošku skeptická, říkala jsem si, že budu zase nasraná (pardon, ale vždycky jsem), protože bude polovina věcí jinak. A ono ne, z dobrých 80% děje byl film předloze věrný. A to mě těší ještě víc. Nikdy jsem nečetla knihu, která by byla vyprávěna nespisovnou češtinou (plus tedy i za překlad, hlavně teda v částech Aibee a Minny) a možná i proto se mi to četlo skoro samo - bylo to osvěžující, a já knihu rozhodně budu doporučovat, kudy půjdu. :-)

6 03.11.2012

Pokud byla kniha vydaná před posledním HP, tak to byla první kniha vůbec, u které jsem brečela. Vtrhla mě, pohltila a také jsem ocenila, že to bylo naprosto o něčem jiném, než je Twilight.
Co mě ale mrzí - Steph říkala, že by měla The Soul napsat v roce 2012 a není vidu ani slechu... Počítám, že si Hostitele před Duší budu muset přečíst znovu, protože už jsem na polovinu důležitých věcí a různých jejich pravidel zapomněla - pokud se tedy vůbec pokračování dočkáme.

4 21.10.2012

Další knížka dětství. Když jsem byla nemocná, babička mi z ní vždycky četla. Až teď si uvědomuju, co ji to muselo stát nervů, když četla pořád dokola a dokola. Párkrát si vzdychla, ale stejně nakonec vždy povolila a četla dál...

6 21.10.2012

Bylo mi devět a byl začátek prázdnin. Táta mi tu knížku dal za vysvědčení a já si pamatuju tu neskonalou radost, když jsem knihu držela v rukách a četla a četla. Nejenom, že jsem si připadala dospělá, prostě mě to strhlo a od té doby jsem se nemohla dočkat dalších dílů, filmů a stala se zarytým fanouškem.
Nikdy nepřestanu vzpomínat, protože věřím, že až budu mít děti, ponoří se do Harryho stejně jako já. A jestli nebudou chtít, vydědím je. :-D

Jedna z prvních knih, co jsem sama přečetla! Zrovna nedávno jsem ji vyhrabala u babičky v mých starých věcech a zaplavila mě vlna nostalgie. Hned jsem ji lupla devítileté sestřence, ať si na Lisu zvyká. :-)

2 21.10.2012