SadUnicorn
komentáře u knih
Úžasný Mauric a jeho vzdělaní hlodavci
Terry Pratchett
To je tak milé a pěkné čtení. Příjemně to ubíhá, žádné zbytečně protahované pasáže, spousta podnětů k zamyšlení a hlavně nenapodobitelný pratchettovský humor. Nakonec mě mrzelo, že mám knihu dočtenou a nemůžu se vzdělanými hlodavci a Mauricem strávit ještě nějaký čas.
Strach
Jozef Karika
Tahle kniha mě bavila více než Tma, ale méně než Trhlina. Škoda, že se nedá dát půl hvězdička, protože tohle by bylo 4,5*. Další bravurní práce s děsivou atmosférou, která nahání strach víc než kdejaká strašidla, která už ale tady figurují na rozdíl od Trhliny. Extrémně morbidní popisy mrtvých těl a jejich částí tomu sice dodaly nový level v hororovém žánru, ale to, proč jsem se na rozdíl od Trhliny nebála, je silná inspirace Kingovým To, která je z celé knihy cítit. A autor ji dokonce sám příznává. Dokonce ani časový interval, po kterém se zlé události opakují, nezměnil. Nevím, zda byl úmysl udělat To po svém, ale asi by mě víc bavila vlastní inovace, protože fantazie nechybí. I když konce příběhů Tma, Samota i Strach jsou téměř totožné. Možná se autor hledá, vidím talent i potenciál a rozhodně nadání psát čtivě a strhnout čtenáře do děje, ale asi by to chtělo více vlastnách nápadů a méně opakování. Ale knihu můžu doporučit, bavila mě a párkrát mi přejel mráz po zádech.
Oba na konci zemřou
Adam Silvera
Já vám nevím. Mě to asi tak moc nebavilo. Do čtení jsem se musela nutit a kdybych ji nedostala jako dárek, asi bych si sama takovou knihu nevybrala. Z posledního dne, který si mají dva navzájem cizí kluci užít se asi dalo vytřískat mnohem zajímavější a ztřeštěnější dobrodružství. Místo toho mi přišlo, že jen chaoticky pobíhají z jednoho místa na druhé a navzájem se oťukávají, ale nějak mi i chyběla chemie mezi nimi. Celé to bylo zakončeno dramatickým smutným předvídatelným koncem, který mě za srdce nevzal. Nevím. Podruhé bych to nečetla. Ale dávám hvězdu za nápad, jednu za styl psaní z pohledu jiných lidí a půlku za to, že na konci se stane přesně to, co kniha slibuje názvem.
2,5*
Teorie vraždy
Andrew Mayne
(SPOILER) Za mě je tedy tahle nejslabší z prvních tří. Narážíme na opět stejný vzorec jako v předchozích dvou, který začíná být už ohraný. Kupí se mrtvoly, policie to odmítá řešit a i když Theo tvrdí, že za tím stojí sériový vrah, kterého odhalil pomocí statistiky a věděcké metody, nikdo mu nevěří. Řekla bych, že když už to tvrdil dvakrát a dvakrát měl pravdu, někdo mu už bude naslouchat. Přesto je policie opět diletantnská a nečinná.
Nápad se zabijáckým virem je zajímavý, ale trošku přitažený za vlasy. Netvrdím, že to není možné, ale jde o takovou urputnou snahu vymyslet něco originálního, až to působí křečovitě.
Theovi asi začíná slušně hrabat (Řeznický potok) a místo geniálního metodického vědce je z něj lovec zločinců.
Další knihu si přečtu, ale jenom kvůli otevřenému konci a protože se mi Hračkář a Šelma líbily a chci dát dérii ještě šanci. Ale za mě toto tedy není správný směr.
Přízrak
Jo Nesbø
Přízrak se mi nejdříve vůbec nelíbil. Po dočtení jsem měla dost smíšené pocity, ale ve výsledku jsem vlastně s knihou spokojená. Rozhodně jsem se nenudila, přečetla jsem ji za pár dní a musím říct, že ve mně zanechala spoustu emocí. Je to zase něco jiného. Drogové prostředí je rozhodně zajímavým tématem a i když je zápletka ve výsledku vlastně jednoduchá, celou dobu jsem spolu s Harrym věřila v opak. Harryho emoce jsou zkrátka nakažlivé. Konec knihy jsem četla s otevřenými ústy a s mrazením v zádech. Nebudu lhát, i slza mi ukápla. Dalším zajímavým námětem byla korupce ve vedení města nebo drogová mafie. Nesbo se v téhle knize zaměřil na spoustu palčivých témat a rozdrásal to svědění do krve. Na příklad popis toho, co je schopný závislý člověk udělat kvůli svě droze, byl skutečně věrný. Nebere si s ničím servítky. Tahle kniha je zkrátka jiná než všechny předchozí. Ale za mě si zaslouží určitě nejvyšší hodnocení.
Mlčení jehňátek
Thomas Harris
Protože film naprosto miluju, přečíst si knižní předlohu je pro mě samozřejmost. A rozhodně jsem neudělala chybu. Mlčení jehňátek se mi líbilo ještě více než Červený drak. Zápletka je skvělá, postavy výborně vykreslené a rozhodně se mi nestalo, že by mě kniha nudila. Při scénách s Hannibalem mi naskakovala husí kůže. Příjemně mě překvapovaly detaily, které byly ve filmu vynechány. Například scéna, kdy se Jame dívá na kazetu se svou matkou. Líbí se mi, že je zde detailně vykreslována i postava vraha a jeho příběh. Už se nemůžu dočkat, až se vrhnu na další knihu s dr. Lecterem.
Pentagram
Jo Nesbø
Tahle kniha mě rozhodně bavila. Vrah se zkrátka nedá odhadnout. Harry je mi čím dál tím bližší. Přečetla jsem během dvou dnů.
Dívka, která si hrála s ohněm
Stieg Larsson
Opět přečteno během dvou dnů. Lisbeth je zkrátka skvělá postava, kterou nejde nemilovat.
Svědkyně ohně
Lars Kepler
Tahle kniha byla moje první kniha od Keplera a rozhodně mě zaujala. Líbí se mi drsně upřímný styl psaní skandinávských detektivek. Velice napínavá kniha s maličko předvídatelným, ale přesto zajímavým rozuzlením. Napínavá od začátku do konce.
Vosí továrna
Iain Banks
(SPOILER) Viděla jsem více doporučení na tuto knihu a protože mám ráda ve filmovém i knižním zpracování gore a psycho, koupila jsem si knihu v angličtině, když nebyla dostupná v češtině. Tak moc jsem to chtěla číst. A nakonec jsem tuhle ani ne 200 stránek dlouhou knihu četla přes rok a mezitím jsem zvládla spoustu jiných knih.
Od začátku knihy je jasné, že hlavní hrdina je nejspíš sociopat, který je citově naprosto odpoutaný od svých zločinů. Ale právě díky jeho citovému odpoutání jsou pak popisy jeho činů nudné. Kdo by si pomyslel, že kniha o dítěti, které spáchalo 3 vraždy dost nápaditými způsoby a týrá zvířata, může být až tak nudná. Vleklé popisy bez citového zabarvení byly prostě nečtivé. A když je vše tak citově ploché, čtenář si ani nevybuduje vztah k žádné postavě. Dokonce ani čtení o hořících zvířatech ve mně nevyvolalo nic krom "bože, ať už mám tuhle slátaninu za sebou".
Vyvrcholení knihy bylo bizarní, čekala jsem něco zcela jiného, třeba vzývání démonů skrz továrnu, černou magii, to, že Frank a Erik jsou jedna osoba, že Frankův otec je sociopat a jeho jako dítě unesl, no prostě cokoliv. Skutečný konec knihy byl takový... meh. Nečekané, nepravděpodobné, nepromyšlené, nedotažené. A v celé té nudě mi unikla podstata a účel celé vosí továrny a jakýkoliv gore nebo psycho úplně zapadlo.
Černý dům
Stephen King
Můj hlavní problém asi je, že jsem nevěděla, že to navazuje na jinou knihu, takže jsem byla trochu ztracená, co se Jacka týče. Nebylo to špatně napsané, ale bylo to takové rozvláčné, dlouhé a prostě divné s divným koncem. Jako sny, co se vám zdají v horečce.
Bavily mě narážky na Alberta Fishe a jiné sériové vrahy, protože jsem true crime fanda. Musím přiznat, že jsem se na začátku i ztrácela v množství postav a jmen, zvlášť u Henryho, který má těch alter eg prostě moc. A jsou zde jen tři typy postav - někdo skrz naskrz dokonalý a úžasný, někdo skrz naskrz zkažený a zlý a někdo, kým se nebudeme zabývat, protože není důležitý. Chybí mi postavy v šedé zóně, tohle dělení postav je charakteristické pro pohádky. Asi mám radši jiné Kingovy knihy, tohle bylo zklamání a znova bych to nečetla.
Imaginární přítel
Stephen Chbosky
Jak už psalo více uživatelů přede mnou, v této knize se střídají pasáže zábavné, kdy se nemůžete odtrhnout a hltáte každou další větu a pasáže nudné, kdy se naopak nutíte číst dál, aby to bylo za vámi. Ale přesto za to ty dobré pasáže stojí. Knize bych rozhodně vytkla délku. Nemám problém s dlouhými knihami, pokud jsou plné děje a délka má opodstatnění. Tady bohužel ne, klidně bych to o čtvrtinu až třetinu zkrátila. Jinak námět skvělý, nechybí napětí, mrazivé situace a popisy, nějaká vyšší myšlenka a i zvrat (který se ale dá odhadnout dříve, než se k němu dočtete). Znovu bych to asi nečetla, ale na filmovou verzi bych se podívala.
Levhart
Jo Nesbø
Tak tenhle díl rozhodně nepatří k mým oblíbeným. Naopak. Popravdě, líbil se mi nejméně. Ne, že by Levhart nebyl dobře napsaný, ale když jsem knihu dočetla, byla jsem zklamaná. Samozřejmě vím, že Harry nemůže být vždy bezvýhradně kladný hrdina (to je jeden z důvodů, proč mám tuhle sérii tak ráda). Přesto jsem měla na konci vztek. Prostě vztek a nic jiného. Je mi jasné, že vše nemůže vždy dopadnout podle našich představ, ale už proto, že Kaju nemám vůbec ráda, byla jsem skutečně naštvaná. Kaja je rozhodně nejnesympatičtější protějšek pro Harryho, jaký kdy v sérii byl. A dost možná i nejnesympatičtější ženská postava vůbec. Prostě od začátku do konce jsem ji nemohla ani cítit. Kniha mi i přišla zbytečně dlouhá a myslím si, že např. v Pentagramu bylo více děje na méně stránkách.
Červenka
Jo Nesbø
Nejdříve je trochu obtížné se začíst, ale pak začne mít kniha spád a čte se vlastně sama. S vrahem jsem soucítila a potají jsem mu trošku držela palce. Harry Hole mi byl v Netopýrovi spíše nesympatický, ale teď jsem si ho zamilovala. K Harrymu si čtenář nejdřív musí najít cestu. Další úžasná skandinávská detektivka, kterou můžu jen doporučit.
Sviňák
Irvine Welsh
Jako první jsem viděla film a až pak jsem sáhla po knize a musím přiznat, že předčila všechna moje očekávání. Protože jestli i ve filmu se mi Bruce jevil jako prvotřídní zmrd, tak oproti knize to byl jen slaboučký odvar. Mluvící tasemnice mě naprosto odrovnala. Knihu jsem si vzala na dovolenou a musela jsem se brzdit, abych ji nepřečetla hned první den a měla co číst i zbytek dovolené. Bruce je zkrátka postava, kterou musíte milovat i nenávidět zároveň. A i když jsem ho kolikrát víc nenáviděla než milovala, stejně jsem si přála, aby mu ty jeho sviňárny vyšly. A to jenom z čiré zvědavosti, co udělá příště. Protože kdyby se za zmrdství udílely ceny, tak by to bylo Udílení cen Bruce Robertsona.
Playground
Lars Kepler
V porovnání s ostatními knihami od Larse Keplera je tohle něco docela jiného. Přesto je to napínavé a čte se to dobře. Ale stále se opakující popisy přístavního města mě trošku nudily.
Písečný muž
Lars Kepler
U čtení této knihy mi kolikrát běhal mráz po zádech. Mrazivé, napínavé, ale musí se to brát trošku s nadhledem. Hlavní hrdinové (včetně záporáka) jsou totiž prakticky nezničitelní. Přesto jsem to přečetla za den a byla jsem nadšená.
Hypnotizér
Lars Kepler
Úžasně čtivé, napínavé, ale ten konec se mi zdál trošku přehnaný. Rozuzlení bylo rozhodně nečekané. Ale násilné přerušení děje v polovině a přeskok do Erikovy minulosti mi byl rozhodně proti srsti a už jsem se těšila, až se kniha vrátí k původnímu ději. Doporučuji, čte se to samo.
Švábi
Jo Nesbø
Myslím, že Švábi jsou o trochu lepší než předchozí Netopýr. Harry Hole je mi rozhodně sympatičtější. Ale když došlo na zvrat, musela jsem se trochu smát. Nedovedu si totiž představit, že by někdo byl schopný vymyslet tak spletitý plán, na kterém se ve výsledku nic nepokazí a vše mu dokonale vyjde. Přesto jsem byla ve výsledku se zápletkou spokojená. Ale nebyl by to Nesbo bez akční scény na konci. Pokud jde o mně, mám rozhodně radší Harryho - inteligentního vyšetřovatele s pozoruhodnou myslí než Harryho - nezničitelného akčníhu superhrdinu, který i několikrát vážně zraněný dopadne padoucha s vypjetím posledních sil. Ale právě protože je Harry většinu knihy (a většinu všech ostatních knih) spíše logických vyšetřovatelem, jsou pro mě knihy od Nesba tak lákavé.
Lovec králíků
Lars Kepler
Pozor spoiler! U téhle knihy jsem měla problém se začíst. Nějak to nemělo ten správný spád. Vraha jsem odhadla hned po incidentu s opilcem, který spadl do výlohy, protože to z toho prostě vyplynulo. Přesto mě poslední třetina knihy bavila a dočíst ji nebyl problém.