Saela
komentáře u knih
Útěk z tábora 14
Blaine Harden
Zatím nemohu hodnotit moc kladně. Knihu jsem nedočetla, přečetla jsem asi 1/4 knihy a musela ji zavřít. Čekala jsem od ní plynulý příběh, jak Sin žije v taboře, jak to tam vypada, co se tam děje a jak se mu povedlo utéct. První kapitola je shrnutí o fungování KLDR, tu kapitolu jsem skousla, myslela jsem, že to má čtenáře uvést do děje. Pak začal Sinův příběh, který je dost krutý a ráda bych si ho přečetla. Co se totiž v táboře děje v dnešné době se dá srovnávat s koncentračními tábory. Velice mě ale rušilo, rozptylovalo a hlavně odradilo věčné odklánění od příběhu. Autor vstupuje do děje dlouhými vsuvkami, jak Sina potkal, jak se jeho příběh měnil, jak dlouho mu trvalo ze Sina dostat fungování tábora... Prostě mi to přišlo takové chaotické a pak už jsem se ani na knihu netěšila, protože příbehu, kvůli kterému jsem knihu četla, bylo po 1/4 knihy pramálo. Určitě kniha stojí za přečtení, prokousat se k Sinovu příběhu. Ten kousek, co jsem četla, tak byl dost šokující a hrůzný. Já se dál do knihy bohužel neprokousala.. Třeba se do knihy pustím ještě jendou v jinou dobu a v lepším rozpoložení na podobné knihy :)
Hádej, jak moc tě mám rád!
Sam McBratney
Strasne mila a krasna knizka, kde velky zajic rika malemu zajickovi, jak moc ho ma rad. A oba se predhaneji, kdo ma toho druheho rad nejvic. Na konci a spolu rozlouci a maly zajicek jde spat. Cteme si s dcerou pred spanim a nasledujeme priklady zajicku. Nakonec me dcerka obejme, rekne, jak moc me ma rada, zavre oci s usina. Proste tahle nesmi chbyet v zadne knihovnicce. Pro nas mnohem lepsi, nez knizka Mám tě ráda od Desbordes Astrid. Tahle ma navic tvrde stranky jako leporelo, tak se nemusim bat ho dat i mladsimu do ruky a cist si spolu :)
Já to měl první! Komiksový manuál jak přežít rodičovskou dovolenou
Barbora Brůnová
Autorku sleduju na FB, co komiks, to trefa do černého. Autorka s námi snad bydlí, protože není jinak možné, že je to až tak trefné! Nebo skutečně ve většině domácností probíhá to stejné, co u nás? Pokud ano, tak rozhodně tahle knížka nesmí chybět v žádné rodičovské knihovně. Já rovnou objednala i pro kamarádky dárky. Za nás top, s manželem jsme se fakt zasmáli :)
Mé nepálské lásky
Michaela Gautam
Tento druh knih mám poslední dobou ráda. Jsou to příběhy ze života, které se opravdu staly. Dozvíte se něco nové a mohou i inspirovat. Já v Myshiině kůži bych to s nepálci vzdala hned. To, co Mysha popisuje, jak si nepálci ničeho neváží a ona přesto má nutkání pomáhat, má můj obdiv. Co vyzdvihnu - kniha je super třeba i na pětiminutové čtení, tedy vhodné na mateřskou, kdy děti nedávají moc prostoru k hlubokému začtení se :D
Obejmi mě, prosím
Przemysław Wechterowicz
Hehe, tahle knížka mě pobavila. Táta medvěd s medvídětem se rozhodnou objímat všechny zvírřátka v lese. A co stránka, to nové objetí. A dcerka kdykoliv uslyšela, že se má objímat, honem mi skočila kolem krku a objala mě. Pěkná a milá knížka, kterou doporučím :)
Neplechy čerta Zbrklíka
Sandra Dražilová Zlámalová
Rozhodně doporučuju a dle mého názoru by neměla chybět v žádné dětské knihovničce! Velice čtivá, příběhy dlouhé akorát a navíc nádherné ilustrace. Čteme s tříletou a furt chce přídavek. Příběhy jsou milé, poutavé, sem tam naberou spád, jinde zase trošku přibrzdí. A parádně se při čtení dají měnit hlasy a dělat intonace zvuku. U žádné další mi to tak dobře nejde, jako u téhle. Takže za mě a moji dceru rozhodně doporučuju :)
Mise Afghánistán
Tomáš Šebek
Četla jsem od auto Africkou zimu, kterou jsem přečetla téměř jedním dechem. Africká zima mě nabudila na další autorovo knihy a šla jsem natěšeně do knihy Mise Afghanistán. Jasný, autor má krapet jiný styl psaní, ale dá se na něj zvyknout. Jen mi Africká zima přišla lépe psaná, zajímavější. Vlastně se jedná o takový deník, který autor píše. Knížku jsem nedočetla, přečetla jsem tričtvrtě knihy a už se to pořád opakovalo, že jsem neměla chuť knihu ani dočítat, protože bych se pravděpodobně nedověděla nic nového. I tak ale knihu doporučuji, první část knihy doporučuji proto, že se dovíte, jak taková mise vypadá. Druhá část knihy mi přisla velice zajímavá vsuvkami o fungování organizace Lékařů bez hranic. Jen prostě mi kniha přišla taková hodně natahovaná a neviděla jsem další smysl knihu dočítat.
Víš, jak mluví zvířátka?
Zuzana Pospíšilová
Doporučuji, milují ji obě naše děti. Zvuky jsou téměř reálné (u některých mám pochybnosti), ale parádní. kniha má pevné stránky, tudíž vhodné fakt i pro roční děti. U zvířátek je i červené tlačítko, které přepíná nastavení knihy a děti si mohou zahrát i hru, kde se ozve zvuk a ono musí najít zvířátko. Každá stránka vyobrazuje zvířátko z hracího panelu a u každého zvířátka je i miniatura, která je také na panelu, takže dítko si snadno najde, které to zvířátko to je a jak dělá. Za mě skvélý, i když mi fakt už nekdy z těch zvuků hrabe :D
Gladiátoři z táborů smrti
Andrzej Fedorowicz
Mám takové smíšené pocity a hodnotím tedy knihu jako průměrnou. Líbilo se mi, jak autor jednotlivé boxery popsal ve formě příběhu, že to nebyl prostě strohý popis daného boxera, ale probíhaly dialogy atd.. Ale co mi hodně vadilo, tak byla smršť jmen, které jsem si nedokázala prostě zapamatovat. A ještě víc mi vadilo - každý boxer měl svoji kapitolu se svým jménem a autor zároveň používal i jejich přezdívky. Přesto jejich přezdívka nebyla nikde napsaná a než jsem si uvědomila, že to je přezdívka, tak jsem myslela, že se jedná o 2 osoby.. Hodně jsem se ztrácela. V jednom zápase dokocne autor používal jak jména, tak přezdívky boxerů a než si to člověk uvědomí, tak si říká, proč jsou v ringu 4 boxeři.. Přišlo mi to jako hrozně chaoticky napsané. Tenhle chaos umocňovalo to, že v knize je popsáno celkem 9 boxerů, každý do své kapitoly, a když se člověk zorientuje v jednom, začíná příběh dalšího boxera.
Bál šílených žen
Victoria Mas
(SPOILER) Knížka mě překvapila, jak je tenká a na to, jaké má recenze, jsem čekala něco víc. Něco víc dramatičtějšího, víc rozepsaného, rozsáhlého, víc všeho, aby kniha ve mě něco zanechala. Četla jsem dvě podobné knihy, kde jsou dívky zavřeny do podobných ústavů proti své vůli (Tmavé stěny Willardu, Dívky od svaté Magdalény) a nad těmi dodnes přemýšlím a dodnes ve mě zanechaly nějaké emoce (a to je už nějaký rok zpátky, co jsem je četla). Tahle knížka nejde vůbec do hloubky,chybí mi různé popisy a vyobrazení. Datumy u každé kapitoly jsou dobré pro představu, do jaké doby příbeh zasadit, více se s dobou autorka nezaobírá. Což je škoda, ale dá se to překnousnout. Ale popis pobytu v hospitalu chybi téměř úplně. Vše je stočeno zejména na Eugenii a Genevievu, z autorčinina popisu je pohled jen na to, jak Eugenii drží proti své vůli a jak se na "šílených" dělají lékařské pokusy v hypnózách (ale více není rozebíráno). Jak Genevieva dojde k prozření, že Eugenie není šílená, je velmi chabě popsáno. Knížka spojená s duchařinou má rozhodně větší potenciál, který autorka nevyužila, zejména, pokud stojí na pravdivých jménech a některých událostech, a jak již někdo psal, prostě psané stručněji, než by si zasloužilo. Možná, kdybych tuto knihu četla jako první s touto tématikou.. Takto mě ale úplně neoslovila.
Já a pan Hněv
Iryna Zelyk
Za mě je to super knížka pro vztekající se děti. Máme 6ti letou dceru, od malička plačtivá a momentálně ještě emočně nevyzrálá. Výbuchy vzteku jsou u nás téměř na denním pořádku, jak doma, tak ve školce. Stačí, aby něco nešlo dle plánu a je oheň na střeše. Tahle knížka nám pomáhá hněv vyobrazit, pokaždé při čtení ho dcera nakreslí. A když se vzteká už dlouho, připomene ji, ať si vzpomene na pana Hněva, jak za ní roste a rychle přerůstá.. To pomáhá. Za mě je to povedená knížka s krásnými ilustracemi, která nám pomáhá udržet hněv v nějakém rozumnějším měřítku.
Leonardův stín
Christopher Grey
(SPOILER) Knihu jsem četla po druhé, poprvé to bylo více, jak před 10 lety a už tenkrát vím, že se mi líbila, ač jsem si děj téměř vůbec nepamatovala. Tak jsme si ji teď přečetla podruhé a i tak byla velice zajímavá.
Kniha vás zavede do doby Leonarda da Vinciho, kdy pracuje na Poslední večeři v Miláně, objasňuje, proč tak dlouho trvalo dílo dokončit a i to, proč nemělo dlouhého žití a že dílo bylo předurčeno k záhubě už v době malby. Také jsou dobré zajímavosti o tom, kdo da Vincimu byl vzorem pro postavy v malbě a koho použil jako Ježíše a koho jako Jidáše.
V závěru knihy je přidána i část o tom, jak da Vinci pracoval na létacím stroji, Giacomo měl tu čest být prvním člověkem, který vzlétnul (i když jen na chvíli) a proč da Vinciho vynálezy nebyly dotažené. Trošku napětí bylo do příběhu přidáno v době, kdy se papež přijede podívat na Poslední večeři - plánuje se na něj totiž atentát od alchymisty Assanti. Jestli popis těchto událostí je pravdivý, to netuším.
Knihu v každém případě hodnotím kladně, hvězdičku strhávám za někdy zbytečné pasáže, které mě moc nebavily a také pro mě trochu jednoduchý styl psaní. Právě ale pro tu jednoduchost knížku doporučuji i mladším čtenářům.
Dědictví aneb Jak Helena ke štěstí přišla
C. D. Payne
(SPOILER) Kniha se četla dobře, sem tam jsem se nad nějakými istorkami pousmála, ale upřímně, děj pro mě byl nudný. Navíc se mi úplně příčila Helenina promiskuita. Stačilo, aby se kolem ní mihnul nějaký chlap, skončila s ním v posteli. Až na jejího manžela, tam si z nějakého důvodu usmyslela, že se musí s ním rozvést. Stačil k tomu jediný důvod - aby se Leigh uvolil a vyspal se s ní. Pro mě byl děj takový hodně povrchní, nezasahoval nijak do hloubky, proto jsem asi nedokázala identifikovat Heleniny pocity a proč tak jednala. Knížka se stala zajímavější až po prodeji domu a úmrtí její matky. Tam děj nabral nějaký spád a věci se daly do pohybu.
Těžko uvěřitelný příběh
Chris Colfer
Přes ohlas, který jsem na knihu slyšela, jsem si ji i přečetla. Zpočátku jsem se musela do čtení přemlouvat, protože první část knihy popisu příběh každého hrdiny, který se zúčastní road tripu. Tyto hrdiny spojuje seriál, který od dětství milujou, a než odejdou na vejšku, chtějí spolu zažít poslední dobrodrzužství. A jeden z nich jen tak napíše Cashovi.
Ten se k nim na road trip přidá a začíná jejich daleká cesta. Zde jsem se kolikrát fakt nudila, připadalo mi, jako bych četla cizí nezáživný deník. Až tak nějak mírně za půlkou knihy už to začalo být zajímavější. Hlavně z toho důvodu, že každý hrdina má svůj příběh, svůj sen, který nejen před rodinou, ale i před kamarády tají. Upřímně, ani nechápu, jak by taková parta lidí spolu mohla tak moc kamarádit, aby se spolu vydali na road trip. I když, v jedné větě vlastně jeden z nich řekl, že je drží pohromadě jen ten seriál.
Musím ale uznat autorovi některá jeho moudra. Nad některými jsem se fakt zamyslela. Konec byl pro mě překvapením, stejně tak jako pro ostatní hrdiny. Hodnotím jako nadprůměr. Žádné wow se nekoná, vlastně ani žádná zápletka, je to takové oddechové čtení.
EXOToulky světem : 30 let zážitků ze 100 zemí
Julius Lukeš
Přečetla jsem jen pár cestopisů, protože mě většinou nudily. Autoři cestopisů určitě zažili spoustu zajímavých příhod, ale z mého úhlu pohledu ho neumí kolikrát zajímavě předat dál. To se o téhle knížce říct rozhodně nedá. Julu znám, to byl také důvod, proč jsem si knihu pořídila. A čekala jsem, že to bude cestopis psaný formou deníku a já ho rychle odložím. Opak byl pravdou, hned první kapitola mě vtáhla do knihy a já ji celkem rychle přelouskala. Jula v knize vypisuje jen ty nejzajímavější příhody z cest, u kterých vám kolikrát zůstane rozum stát. Pokud by mě měla kniha navnadit na mé vlastní cestování, tak by mě spíše odradila. Ač sama ráda cestuju a mám také dost zajímavých příhod, tak kam se hrabu na Julu. Ten kluk je prostě magnet na problémy! :D
Hvězdičku strhávám za chybějící časovou rovinu. Ta mě osobně tam chyběla. I kdyby byl na počátku příběhu napsaný třeba jen rok, hodně by mi to pomohlo. Takhle byl každý příběh z jiného roku, jednou mu bylo 17, jindy 5 a hned v další kapitole zase třeba 16. V tomto ohledu to byla škoda.
Na vlastní kůži
Javier Moro
(SPOILER) Pro mě kniha byla strašně zajímavá. Zpočátku jsem se motala v liniích postav, rozdělení kapitol nemělo žádný řád, prostě pár kapitol o Isabel, pár kapitol o Balmisovi, sem tam se prdla kapitola o Salvanym. Prostě čtenář musel dle pár vět poznat, o které postavě se aktuálně píše.
Bavila mě linie o Isabel, kdy se z chudého děvčete vytáhla přes porodní bábu, služebnou, ředitelku sirotčince až na loď s expedicí a poté dostala práci v nemocnici. Bavil mě příběh obou lékařů a bavil mě i vývoj vakcíny a nápad, jak vakcínu dopravit po celém světě. Vesměs mě kniha bavila, protože byla dle skutečnosti a dozvěděla jsem se něco o černých neštovicích.
Souhlasím s tím, že tam byly sem tam protahované pasáže, kdy jsem se musela do čtení přemlouvat. Naopak oceňuji to, že tam nebyly detailní popisy nějaké lodního deníku (myšleno jako rozpis dne). Zároveň se mi moc líbilo i nahlédnutí do dané doby, zobrazení rozdílu chudí vs bohatí a vyobrazení měst (které nebylo zbytečně zdlouhavé a autorův popis byl pro mě dostačující). Bylo to jak na houpačce. V jednu chvíli jsem nemohla odtrhnout oči, v druhou zase čtení šlo hůř. Co oceňuji je, že kapitoly byly pekně krátké. Tedy na 2-3 listy a další kapitola. Snadno se končilo se čtením, kapitola zabrala jen pár minut.
Já dávám plný počet hvězd, protože i když byla kniha chvílemi nudnější, pořád je to kus naší historie, která pro mě byla velice čtivě napsána, a i když si autor určitě přikrášlil různé pasáže, pořád se musel držet nějaké historické linie. I v historii jsou nudné chvilky, které není možné opomenout (vzpomeňte si na takový děják :D). Můj obdov patří všem účastníkům expedice, hlavních hrdinů až po sirotčí děti. A také autorovi, který napsal takovou knihu tak, aby bavila.
Veršované pohádky
Helen Anderton
(SPOILER) Mě osobně kniha zklamala. Těšila jsem se na veršované klasické pohádky, namísto toho se jedná o převrácené klasické pohádky s divnými konci. Princ přijede limuzínou, Zvíře nosí papuče, Jeníček s mařenkou postaví ježibabě palác, Karkulka začne učit vlky o slušnosti, Locika daruje své "mamá" vlasy na paruku, atd... Tudíž bych odstranila z názvu klasické příběhy. Na druhou stranu se dcerce knížka líbí, má pro ni líbivé ilustrace a před spaním přečteme 2 pohádky a jde se spát :)
(M)Učednice
Ali Land
Jako dooooost hustá knížka! Zpočátku mi dělalo problém se začíst, cca 30-40 stránek, ale pak to nabralo spád. Jakmile se dostalo k soudnimu procesu, to jsem skoro ani nedychala. A zaver knizky? Mazec, takovy jsem rozhodne necekala! (umyslne nezminuju zadne detaily, protoze tohle si musite precist a nebudu vam to kazit :))
Prokletí Schwartzovy vily
Anna Beatrix Bártová (p)
Jako zacatek knihy je dooost husty! Autorku znam (na zaklade toho jsem si knihu take precetla) a zacinam pochybovat o jejim dusevnim zdravi :D kazdopadne zacatek knihy me absolutne vtahl do deje. Knihu jsem prelouskala behem chvilky. Sice tedy zaver byl dost protahovany, uz kdyz jsem cetla treti cast, vydedukovala jsem si zaver knihy. I v prubehu cteni bylo nekolik mist, kde se mi doslova rozbusilo srdce a nebyla jsem schopna odlepit oci. Jedine minus beru to, ze jednani hlavnich hrdinu mi nekdy nedavalo vubec smysl. Ale to je asi velice subjektivni a kazdy ma na to jiny uhel pohledu :) Knizku ale rozhodne doporucuju :)
Couchsurfing v Rusku - Aneb jak jsem málem začal rozumět Putinovi
Stephan Orth
Tahle knížka mě zklamala. Přečetla jsem nějakých 100 stránek a pak knížku zavřela. Nevím, čím to bylo, nějak mě vůbec nezaujala, Nepochybně autor zažil spoustu zajímavího v Rusku, nějaké pasáže byly zajímavé. Určitě do budoucna budu nadále podporovat tento žánr, ale tahle knížka mě prostě nebavila..