Saela přečtené 45

Gladiátoři z táborů smrti 2021, Andrzej Fedorowicz

Mám takové smíšené pocity a hodnotím tedy knihu jako průměrnou. Líbilo se mi, jak autor jednotlivé boxery popsal ve formě příběhu, že to nebyl prostě strohý popis daného boxera, ale probíhaly dialogy atd.. Ale co mi hodně vadilo, tak byla smršť jmen, které jsem si nedokázala prostě zapamatovat. A ještě víc mi vadilo - každý boxer měl svoji kapitolu se svým jménem a autor zároveň používal i jejich přezdívky. Přesto jejich přezdívka nebyla nikde napsaná a než jsem si uvědomila, že to je přezdívka, tak jsem myslela, že se jedná o 2 osoby.. Hodně jsem se ztrácela. V jednom zápase dokocne autor používal jak jména, tak přezdívky boxerů a než si to člověk uvědomí, tak si říká, proč jsou v ringu 4 boxeři.. Přišlo mi to jako hrozně chaoticky napsané. Tenhle chaos umocňovalo to, že v knize je popsáno celkem 9 boxerů, každý do své kapitoly, a když se člověk zorientuje v jednom, začíná příběh dalšího boxera.... celý text

Bál šílených žen 2020, Victoria Mas

Knížka mě překvapila, jak je tenká a na to, jaké má recenze, jsem čekala něco víc. Něco víc dramatičtějšího, víc rozepsaného, rozsáhlého, víc všeho, aby kniha ve mě něco zanechala. Četla jsem dvě podobné knihy, kde jsou dívky zavřeny do podobných ústavů proti své vůli (Tmavé stěny Willardu, Dívky od svaté Magdalény) a nad těmi dodnes přemýšlím a dodnes ve mě zanechaly nějaké emoce (a to je už nějaký rok zpátky, co jsem je četla). Tahle knížka nejde vůbec do hloubky,chybí mi různé popisy a vyobrazení. Datumy u každé kapitoly jsou dobré pro představu, do jaké doby příbeh zasadit, více se s dobou autorka nezaobírá. Což je škoda, ale dá se to překnousnout. Ale popis pobytu v hospitalu chybi téměř úplně. Vše je stočeno zejména na Eugenii a Genevievu, z autorčinina popisu je pohled jen na to, jak Eugenii drží proti své vůli a jak se na "šílených" dělají lékařské pokusy v hypnózách (ale více není rozebíráno). Jak Genevieva dojde k prozření, že Eugenie není šílená, je velmi chabě popsáno. Knížka spojená s duchařinou má rozhodně větší potenciál, který autorka nevyužila, zejména, pokud stojí na pravdivých jménech a některých událostech, a jak již někdo psal, prostě psané stručněji, než by si zasloužilo. Možná, kdybych tuto knihu četla jako první s touto tématikou.. Takto mě ale úplně neoslovila.... celý text

Humorné příhody očima odvážného otce 2015, M. M. Cabicar (p)

Tak tohle bylo zdlouhavé čtení. Kniha mě nebavila, bylo pár pasáží, u kterých jsem se pousmála, ale i ty by se daly spočítat na prstech jedné ruky. Sama mám 2 děti a i když máme příhod také plno, v životě jsme nebyli středem pozornosti pro celý autobus, krám či čekárnu a už vidím i ty puberťáky, jak se nadšeně přidávají. Navíc epizody s dlouhým rolákem alá strašidlo a oddělení nemocnice je vzhůru nohama, to už je přitažený za vlasy. Mám i další díly, ale těm šanci zřejmě už nedám. Dávám 2 hvězdičky alespoň za povedené básničky pro děti. Naše děti letos půjdou na pomlázku s "já jsem malý koledníček, koledovat neumím, tak mi honem něco dejte, ať tu dlouho nesmrdím." Za tu dík ;)... celý text

Já a pan Hněv 2020, Iryna Zelyk

Za mě je to super knížka pro vztekající se děti. Máme 6ti letou dceru, od malička plačtivá a momentálně ještě emočně nevyzrálá. Výbuchy vzteku jsou u nás téměř na denním pořádku, jak doma, tak ve školce. Stačí, aby něco nešlo dle plánu a je oheň na střeše. Tahle knížka nám pomáhá hněv vyobrazit, pokaždé při čtení ho dcera nakreslí. A když se vzteká už dlouho, připomene ji, ať si vzpomene na pana Hněva, jak za ní roste a rychle přerůstá.. To pomáhá. Za mě je to povedená knížka s krásnými ilustracemi, která nám pomáhá udržet hněv v nějakém rozumnějším měřítku.... celý text

Znamenitá mrtvola 2022, Agustina Bazterrica

Čekala jsem víc. Na to, jaké měla zprvu kniha ohlasy, tak fakt jsem se na ní těšila. Dokonce začátek mě celkem zajímal, některé popisy byly opravdu nechutné, nesměla jsem si to představit do detailu. Třeba popis výkladní skříně v řeznictví byl pro mě nechutný. Pravděpodobně tahem této knihy je obal, který opravdu upoutá. Jdete tak knihkupectvím a vidíte zabalené maso. Až na druhý pohled zaostříte, že je to kniha. Vezmete ji do ruky a přečtete anotaci, která také umí dost zaujmout. Tak to bylo alespoň u mě. Bohužel mě zklamala, kniha byla místy nezáživná a celkem depresivní. I ten styl psaní.. Furt jsem hledala nějaké stéblo, kterého se chytnout, čekala jsem nějaké napětí, něco, co mě do knihy vtáhne, namísto toho tam bylo plno, dle mého názoru, zbytečných popisů. Třeba jak Marcos najde v opuštěné ZOO štěňátka. Jak si spolu štěňata hrají je rozepsáno asi na 2 stránky. Nebo popis jeho snu, nějak mi nedával smysl, proč tam byl a hlavně tak dlouhý. Do hlavního hrdiny jsem se nedokázala vžít a nebylo ani moc čeho se chytnout a na co se těšit. Až když Jazmine byla těhotná, byl nějaký bod, kterýho se chytnout. Ale jinak mi přišla kniha bez nějaké dějové linie. Nápad si myslím parádní, ale určitě se dal více využít jeho potenciál. Kniha mě úplně neoslovila..... celý text

Leonardův stín 2007, Christopher Grey

Knihu jsem četla po druhé, poprvé to bylo více, jak před 10 lety a už tenkrát vím, že se mi líbila, ač jsem si děj téměř vůbec nepamatovala. Tak jsme si ji teď přečetla podruhé a i tak byla velice zajímavá. Kniha vás zavede do doby Leonarda da Vinciho, kdy pracuje na Poslední večeři v Miláně, objasňuje, proč tak dlouho trvalo dílo dokončit a i to, proč nemělo dlouhého žití a že dílo bylo předurčeno k záhubě už v době malby. Také jsou dobré zajímavosti o tom, kdo da Vincimu byl vzorem pro postavy v malbě a koho použil jako Ježíše a koho jako Jidáše. V závěru knihy je přidána i část o tom, jak da Vinci pracoval na létacím stroji, Giacomo měl tu čest být prvním člověkem, který vzlétnul (i když jen na chvíli) a proč da Vinciho vynálezy nebyly dotažené. Trošku napětí bylo do příběhu přidáno v době, kdy se papež přijede podívat na Poslední večeři - plánuje se na něj totiž atentát od alchymisty Assanti. Jestli popis těchto událostí je pravdivý, to netuším. Knihu v každém případě hodnotím kladně, hvězdičku strhávám za někdy zbytečné pasáže, které mě moc nebavily a také pro mě trochu jednoduchý styl psaní. Právě ale pro tu jednoduchost knížku doporučuji i mladším čtenářům.... celý text

Krámek se starožitnostmi 2021, Paula Brackston

Tohle byla má první knížka s cestováním do minulosti. Nečekala jsem to, nečetla jsem anotaci, takže to pro mě bylo překvapením. Kniha se mi četla velice dobře, jsem ráda, že autorka nepřikrášlovala dobu, naopak po jejím popisu jsem ráda, že žiju v takovém století, jakém žiju :) Poučila mne, co je to chateline, donutilo mne to googlit :) Rvalo mi srdce, když se Samuel loučil s Xanthe, pořád jsem tak nějak doufala, že Liam bude její další zpřízněná duše, že se tam Samuel nějakým způsobem objeví. Že třeba Xanthe začne cestovat a zjišťovat, co všechno Samuel vytvořil, googlila bych o jeho minulosti, koho si vzal, zda měl potomky... Tak nějak by byl můj postup, Xanthe to nechala spíše vyprchat. Taková škoda :) Jediné, co bylo trochu nelogické, tak bylo pro mě navrácení chatelinu, že mi úplně nedával smysl. Ale to je tak malý detail ve fakt pěkné knize, že je dost pomíjivý. Za mě rozhodně doporučuju - lehká a přijemná duchařina :)... celý text

Nejšťastnější muž na Zemi 2021, Eddie Jaku (p)

Pokud budete číst tuhle knihu, určitě nepočítejte s tím, že by to byl nějaký hluboký pohled do koncentračních táborů. Příběh je psaný formou dopisu či vyprávění, jako by Eddie seděl naproti vám a píše stylem - "jen si to představ, můj příteli, jaké jsme měli štěstí". Tuhle knihu bych neřadila mezi vyprávěcí knihy o 2SV a koncetračních táborech, ale spíše jako motivační. Překvapilo mě, jak je knížka tenká, s Eddiem si projdete dobu začátku války, kdy měl štěstí a rodina udělala vše pro to, aby se vyučil. To mu nakonec zachránilo život, letem, světem prolítnete s ním koncetrační tábory až se ocitnete na konci války. Poslední část knížky byla pro mě zajímavá, protože Eddie píše o tom, jak ztratil úplně chuť do života, jak to s ním manželka měla těžký a jak ho válka zlomila. A přesně píše i den, kdy se všechno tohle zlomilo. Hlavní poselství této knihy není o válce, ale o tom, aby lidé na sebe byli milí a hodní. A že s dobrým srdcem, laskavostí a vírou se nejdál dojde.... celý text

Dědictví aneb Jak Helena ke štěstí přišla 2013, C. D. Payne

Kniha se četla dobře, sem tam jsem se nad nějakými istorkami pousmála, ale upřímně, děj pro mě byl nudný. Navíc se mi úplně příčila Helenina promiskuita. Stačilo, aby se kolem ní mihnul nějaký chlap, skončila s ním v posteli. Až na jejího manžela, tam si z nějakého důvodu usmyslela, že se musí s ním rozvést. Stačil k tomu jediný důvod - aby se Leigh uvolil a vyspal se s ní. Pro mě byl děj takový hodně povrchní, nezasahoval nijak do hloubky, proto jsem asi nedokázala identifikovat Heleniny pocity a proč tak jednala. Knížka se stala zajímavější až po prodeji domu a úmrtí její matky. Tam děj nabral nějaký spád a věci se daly do pohybu.... celý text

Zuzanin dech 2020, Jakuba Katalpa (p)

Takové pohodové dětství, tak krásný život mohla Zuzana mít. Kniha vás vtáhne do sebe příběhem Zuzaniných rodičů, popis toho, jak je Zuzana vymodlené dítě. Jak šťastní Liebeskindovi jsou. Zuzana má vše, co může dítě mít. Lásku obou rodičů, kamarády a spokojené dětství. To vše jen do začátku války. Bylo mi úplně úzko z toho, jak se z bohatých lidí stávají chudáci, téměř žebráci. Jen kvůli tomu, že jsou židi. Bylo mi líto Abraháma, že nedal na slova lidí a podnik nepřepsal a neemigroval i se Zuzanou. Naštvalo mě, když mu žádný z jeho vlivných přátel nedokázal pomoci, když byl na tom nejhůř. Jak podobný je tento popis dnešní době. Dokud máte lidem co nabídnout, jste kamarádi. Ale jakmile potřebujete pomoc, obrátí se k vám každý zády. Hanuš mi byl od začátku nesympatický, ukázalo se, že mé antisympatie byly správné. Rodina bez morálních zásad. Stejně, jako dnes a jen hádat, kdo by se kdo dnes zachoval stejně, komu by podlézal, aby se měl dobře. Haní jednoho, ale pak mu jsou dobří... Někdo to tak dělá dodnes.. V knize nečekejte kdovíjaký hlubší pohled do koncentračních táborů. Pohled to byl jen letmý, popis toho, jak se ze Zuzany stal pokusný králík. Koncentrák zázrakem přežila. Návrat domů byl pro ni těžký. Z bohaté dívky, která v dětství měla vše, najednou neměla nic. Totální nespravedlnost. Když si vzala Hanuše, nechtěla jsem knihu ani dočítat, nechtěla jsem číst ten hnusný konec, pořád jsem doufala v happy end, protože jak se dalo očekávat, Hanuš byl ubožák. Happy end nečekejte, stejně jako v životě, nekončí vždy všechno happy endem.. Ale co hodně vytknu je to, že vlastně vůbec nevím, jestli kniha byla či nebyla podle skutečné události. Jména "hrdinů" jsem nedohledala a vždy mě odkazy odkazovaly pouze na knihu.. Tak by mě to zajímalo.. Jinak se kniha četla dobře, ač jiný styl, dalo se na to zvyknout. Vyhovovaly mě kratší kapitoly... celý text

Děti jsou taky lidi 2022, Zdeňka Šíp Staňková

Knihu jsem si koupila, abych autorcčin počin podpořila. Sama mám nějaké traumatizující zážitky z dětství, které za sebou vláčím a výchovu, kterou se snažím u svých dětí změnit. Ale je těžké to ve vypjatých situacích krotit. Proto mě zajímalo, jaké jsou další příběhy jiných lidí, vzít si z příběhů nějaké ponaučení, vidět chování rodičů očima dětí (ač už dospělých). Určitě je potřeba se tomuto tématu věnovat, každý máme nějaké trauma a musíme ho nějak zpracovat. Myslím si, že snad ani neexistuje dítě, kterému nebylo někdy ukřivděno či ublíženo (ať už slovně či fyzicky). Z pohledů rodičů se kolikrát může jednat o banalitu, v dítěti se ale uchová daný pocit a už se to s ním táhne. Knihu hodnotím velice kladně, po několika příbězích vstupuje vždy na řadu autorčino slovo. Zde už ubírám nějakou tu hvězdu. Autorku sleduju i na sociálních sítích a ne vždy se s jejími názory ztotožňuju. Což bych brala jako v pohodě, je to její pohled na danou situaci, některé poznámky byly věcné. Co mě hodně něbavilo, tak byly citace z různých knih. Další, co beru jako mínus je, že sice najdete odkazy na webové stránky, ale kompletní odkaz třeba na různá videa na YT nehledejte. Což mi přijde škoda. Nebyla to pro mě wow kniha, ale příběhy, které obsahuje, je potřeba šířit dál, třeba se v někom něco pohne, uvidí problematiku z druhé strany a i kdyby si rodič řekl, že přesně tuhle větu třeba používá a měl by se rozhnodnout ji nepoužívat, je to krok kupředu. Knihu doporučuji každému rodiči... celý text

Svět bez stížností 2017, Will Bowen

Knihu jsem pořídila, protože nás trápí dost dceřino chování a já sama na sobě začala pociťovat, že jsem se z té věčně vytlemené holky stala celkem nas*anou matkou. Možná zná tento pocit více matek. A já potřebovala zase nějaký náboj, nějaké vodítko, jak se stát zase tou, alespoň usměvavou ženskou. Kniha pro mě byla zdlouhavá. Nápad dobrý, ale přendavání nárámku nevím, nevím. Nárámek nemám, a věřím, že i kdybych měla, tak se stejnak budu ztrácet v tom, kolikátý den ho mám na té či oné ruce (i když se říká, že abstinenti moc dobře vědí, kolik dnů abstinují). Ale opět, všechno je to o hlavě. Stejně tak jako síla přitažlivosti. Musíte nastavit mozek na to, aby přestal nadávat. Zkouším si stěžovat míň, ale upřímně, nevím, jestli bych vydržela pouhý den. Prostě jsou věci, nad kterýma si chcete postěžovat. A dle mého i potřebujete. Jasný, důležité je to nepřehánět, ale všeho s mírou. Ale ta flustrace musí ven. Jinak bych prostě bouchla. A lepší to pustit a postěžovat si kamarádce, manželovi či komukoliv, než seřvat děti. Dokud jsem neměla děti, nikdy jsem si tak moc nestěžovala. Ani nevím, jeslti knihu doporučit či ne. To asi každý musí zjistit sám. Někomu sedne, střetne se s ní ve skvělé fazí života a souzní s ní. Někdo na ní narazí v době absolutního vyčerpání, flustrace a nas*ání, že mu ani tahle kniha nepomůže..... celý text

Malá princezna 2014, Frances Hodgson Burnett

Znám zfilmovanou verzi, i jako dospělá tu pohádku miluju a ráda se na ní dívám. O knize jsem se dozveděla až nedávno a věděla jsem, že ji musím mít. Bohužel je pro mě zfilmovaná verze tak moc zarytá, že mi kazila dojem z knížky. Dobré bylo to, že při dialozích jsem si uměla velice dobře představit ten rozhovor a i ty tóny a intonace hlasu mi v hlavě běžely :D Ve filmu Sářin tatínek "umírá" jako voják ve válce, Sára se stává sirotkem a na konci příběhu zjistí, že tatínek žije ve vedlejším baráku, jen si nepamatuje, kdo je. V knížce žádná válka není, tatínek zbohatne na diamantových dolech, záhy ale o veškěrý majetek přichází (alespoň si to myslí) a umírá na osobní bankrot, steskem po Sáře a pocitem, že ho zradil nejlepší kamarád. Sára je sirotkem a tatínkův kamarád Sáru hledá. V tomto směru mi přišla zfilmovaná verze hezčí, víc pohádková. Prostě Hollywoodská :D V každém případě je to úchvatná dětská knížka plná dětských přání a fantazií. Sára nebyla jedinkrát zlomená, vždy statečná a laskavá a ve všem hledala to nejhezčí. I když byla sirotkem a zavřená na studené, vlhké půdě, představovala si, že je v bastile a vždy se o všechno dělila s těmi, kteří na tom byli hůř, než ona. tuhle knížku dopořučuji nejen dětem, ale i dospělým :)... celý text

Těžko uvěřitelný příběh 2018, Chris Colfer

Přes ohlas, který jsem na knihu slyšela, jsem si ji i přečetla. Zpočátku jsem se musela do čtení přemlouvat, protože první část knihy popisu příběh každého hrdiny, který se zúčastní road tripu. Tyto hrdiny spojuje seriál, který od dětství milujou, a než odejdou na vejšku, chtějí spolu zažít poslední dobrodrzužství. A jeden z nich jen tak napíše Cashovi. Ten se k nim na road trip přidá a začíná jejich daleká cesta. Zde jsem se kolikrát fakt nudila, připadalo mi, jako bych četla cizí nezáživný deník. Až tak nějak mírně za půlkou knihy už to začalo být zajímavější. Hlavně z toho důvodu, že každý hrdina má svůj příběh, svůj sen, který nejen před rodinou, ale i před kamarády tají. Upřímně, ani nechápu, jak by taková parta lidí spolu mohla tak moc kamarádit, aby se spolu vydali na road trip. I když, v jedné větě vlastně jeden z nich řekl, že je drží pohromadě jen ten seriál. Musím ale uznat autorovi některá jeho moudra. Nad některými jsem se fakt zamyslela. Konec byl pro mě překvapením, stejně tak jako pro ostatní hrdiny. Hodnotím jako nadprůměr. Žádné wow se nekoná, vlastně ani žádná zápletka, je to takové oddechové čtení.... celý text

EXOToulky světem : 30 let zážitků ze 100 zemí 2021, Julius Lukeš

Přečetla jsem jen pár cestopisů, protože mě většinou nudily. Autoři cestopisů určitě zažili spoustu zajímavých příhod, ale z mého úhlu pohledu ho neumí kolikrát zajímavě předat dál. To se o téhle knížce říct rozhodně nedá. Julu znám, to byl také důvod, proč jsem si knihu pořídila. A čekala jsem, že to bude cestopis psaný formou deníku a já ho rychle odložím. Opak byl pravdou, hned první kapitola mě vtáhla do knihy a já ji celkem rychle přelouskala. Jula v knize vypisuje jen ty nejzajímavější příhody z cest, u kterých vám kolikrát zůstane rozum stát. Pokud by mě měla kniha navnadit na mé vlastní cestování, tak by mě spíše odradila. Ač sama ráda cestuju a mám také dost zajímavých příhod, tak kam se hrabu na Julu. Ten kluk je prostě magnet na problémy! :D Hvězdičku strhávám za chybějící časovou rovinu. Ta mě osobně tam chyběla. I kdyby byl na počátku příběhu napsaný třeba jen rok, hodně by mi to pomohlo. Takhle byl každý příběh z jiného roku, jednou mu bylo 17, jindy 5 a hned v další kapitole zase třeba 16. V tomto ohledu to byla škoda.... celý text

Na vlastní kůži 2017, Javier Moro

Pro mě kniha byla strašně zajímavá. Zpočátku jsem se motala v liniích postav, rozdělení kapitol nemělo žádný řád, prostě pár kapitol o Isabel, pár kapitol o Balmisovi, sem tam se prdla kapitola o Salvanym. Prostě čtenář musel dle pár vět poznat, o které postavě se aktuálně píše. Bavila mě linie o Isabel, kdy se z chudého děvčete vytáhla přes porodní bábu, služebnou, ředitelku sirotčince až na loď s expedicí a poté dostala práci v nemocnici. Bavil mě příběh obou lékařů a bavil mě i vývoj vakcíny a nápad, jak vakcínu dopravit po celém světě. Vesměs mě kniha bavila, protože byla dle skutečnosti a dozvěděla jsem se něco o černých neštovicích. Souhlasím s tím, že tam byly sem tam protahované pasáže, kdy jsem se musela do čtení přemlouvat. Naopak oceňuji to, že tam nebyly detailní popisy nějaké lodního deníku (myšleno jako rozpis dne). Zároveň se mi moc líbilo i nahlédnutí do dané doby, zobrazení rozdílu chudí vs bohatí a vyobrazení měst (které nebylo zbytečně zdlouhavé a autorův popis byl pro mě dostačující). Bylo to jak na houpačce. V jednu chvíli jsem nemohla odtrhnout oči, v druhou zase čtení šlo hůř. Co oceňuji je, že kapitoly byly pekně krátké. Tedy na 2-3 listy a další kapitola. Snadno se končilo se čtením, kapitola zabrala jen pár minut. Já dávám plný počet hvězd, protože i když byla kniha chvílemi nudnější, pořád je to kus naší historie, která pro mě byla velice čtivě napsána, a i když si autor určitě přikrášlil různé pasáže, pořád se musel držet nějaké historické linie. I v historii jsou nudné chvilky, které není možné opomenout (vzpomeňte si na takový děják :D). Můj obdov patří všem účastníkům expedice, hlavních hrdinů až po sirotčí děti. A také autorovi, který napsal takovou knihu tak, aby bavila.... celý text

Tmavé stěny Willardu 2016, Ellen Marie Wiseman

Téééda, jako takhle rychle jsem už nepřelouskala knihu dost dlouho. Kdybych neměla děti, ležím v ní až do konce na jeden zátah. S dětmi mi to zabralo 3 probdělé noci :D První dvě kapitoly mi moc nešly, protože každá kapitola byla o jiné dívce. Pak už si to sedlo a nenechalo mě to chladnou. Výpisky z Willardu byly šokující, odporné, a ač autorka sama píše v závěru, že se nejedná o příběh dle skutečnosti a že ani "léčebné" postupy nebyly datumově správně, obávám se, že to ale v ústavech pro choromyslné chodilo velice obdobně. Stačila mi kniha Dívky od svaté Magdaleny, která byla dle skutečnosti (i když samotný příběh asi ne, ale vše vyplývalo z historie), tak je mi jasné, že na každém šprochu, pravdy trochu. Tedy i tento příběh mohl být podobný některým příběhům, které se opravdu staly. Opět nepohodlné, vzpouzející se děvče bylo posláno na "převýchovu" do ústavu, ze kterého se nemělo nikdy dostat. Dost silný byl taky pro mě příběh, kdy Clara byla těhotná a nikdo ji to nevěřil. Už na začátku jsem věděla, že o dítě přijde. Buď, že ho nedonosí nebo ji ho seberou. Člověk v takovém zařízení doufá v zázraky a tak i Clara a její kamarádky věřily, že ji s děťátkem pustí na svobodu. V něco věřit musely a po několikaměsíční hospitalizaci s miminkem Clara zázraku věřila víc a víc. Bohužel měla trpět dál. Příběh dvou linií, jeden v historii, druhý v nedávné minulosti (jakožto současnosti). Příběh Izzy mě ani tolik nebral, i když byl zajímavý, neměl na příběh Clary. To, že se na konci knihy hrdinky setkají, to mě opravdu překvapilo. Od začátku jsem myslela, že Clara umře. Hlavně nechápu, jakým zázrakem se jí podařilo vyváznout ze zatopené ordinace. Konec knihy jsem obrečela, prostě happy end připomínající mi produkci Hollywoodu. I tak hodotím plným počtem hvězd :)... celý text

Jumper 2008, Steven Gould

Nechápu, proč má kniha filmový přebal. Krom jmen, místa bydliště, knihovny, vykradené banky a schopnosti "skákat" nemá s filmem nic společného. Knihu jsem čatla na základě filmu, který se mě osobně líbí a sem tam si ho ráda pustím. Tak jsem byla zvědavá na knihu. Musím říct, že zápletka knihy se mi líbila i možná víc a také bych ocenila zfilmovanou i tuto verzi. Kniha mě dost bavila, psalá velice jednoduše, žádná omáčka kolem, žádné přikrášlování češtiny, prostě skvělá jednoduchost. Teď jsem zjistila, že je i druhý díl, tak se vrhnu i na ten :)... celý text

Lockdown 2021, Alexander Gordon Smith

Nereálné, místy hodně přitažené za vlasy, ale celkem čtivé a ne moc protahované. Psano skoro rádoby co deník, jazykem mého kmene. Asi bych jednala stejně jako Alex a jestli má člověk na výběr život ve výhni a čekat jen na smrt nebo jít si se smrtí zahrát ruskou ruletu, jdu do té hry, kde je větší šance na život. Když jsem knihu dočetla, naštvalo mě, že nevím, jak to dopadlo. Úplně "miluju" tyhle otevřené konce :D Ale teď už vím, že je i druhý díl a pustím se do něho. Doufám, že tam autor objasní i to, proč se do výhně dostávají i nevinní nácci, proč se o ně nezajímají rodiče (úpřímně nevím, co by museli mé děti provést, abych je odepsala tak, že nebudu chtít o nich nic vědět) a také, jaktože je výheň světu skryta :)... celý text

Poslední aristokratka 2012, Evžen Boček

Po přečtení recenzí a dle hodnocení jsem dost zklamaná. Příběh byl pro mě nemastný, neslaný. Oddechovka, u které se nic zásadního neděje, až na pár příhod v rodině. Kniha je psaná formou deníku, kde sice byly psány úsměvné příhody, ale nijak zvlášť mě nenadchly. Hlavně jsem viděla první film, který mě celkem pobavil a sem tam si ho s rodinou pustíme. Film mě tedy dokázal rozesmát více. Tak jsem se těšila na knihu a to je snad první kniha, která je pro mě horší, jak film. Navíc příběh je od filmu úplně odlišný. Za mě bohužel takový podprůměr.... celý text