Saharka komentáře u knih
Hm, buď jsem nepochopila nebo jsme se s autorkou těžce minuly, ale osudy těchto bohatých, zpovykaných a nepochopitelně jednajících lidí mě nechaly zcela chladnou. Přišlo mi, že se v životě těžce nudí, tak si vymýšlí problémy.
Chtělo by to zásah redaktora a „učesat“– některé historky či věty, názory se opakují, řazení „kapitol“ působí nahodile. Jinak vtipné, ironické (autor často nešetří ani sebe) vyprávění o práci v chemičce a životě za socialismu.
(SPOILER) Nalákala mě anotace knihy, jakožto milovnici duchařin, hororů, psychothrillerů. Velké zklamání. Místy zajímavé vylíčení maličké osady a obyvatel, jinak blbost s neskutečně hloupým, jednoduchým a utnutým koncem. Sem tam se objeví recitující duch holčičky, neškodný a postradatelný. Hlavní hrdinka dost divná a nesympatická, je údajně velmi inteligentní (nedostudovala z vlastní vůle lékařskou fakultu, ač jí šla levou zadní a raději šla učit) – ale její chování během knihy nic takového nedokazuje. Řeší stále jen sama sebe a svá „strašná“ traumata, citově a morálně nevyzrálá. (Např. nejede na pohřeb své žačky, ač ji učila a její matka se stala její kamarádkou, protože ji výslovně nikdo nepozval…jakoby na pohřeb byla potřeba tištěná osobní pozvánka, chjo.)
Do toho kurzívou psaný paralelní příběh, který jakože objasňuje, o jaké tajemství v té vesnici jde, ale vůbec nesouzní s ostatkem knihy a neřeší také další osudy chudinky nevinně odsouzené (že by náběh na další díl???). Když se hlavní hrdinka ono „příšerné“ tajemství dozví, je nečekaně dost v pohodě a veškeré morální i jiné problémy s tím spojené hází v klidu za hlavu a jde vstříc novému štěstí a lásce, kterou našla v oné vesnické komunitě.
Povídky z první světové války. Příběhy vypráví prostí muži, vzdělanci i šlechtici. Ze zákopů, ze zázemí, z nemocnic, z různých míst. Každou vypráví jiný voják, odlišeny tudíž i jiným jazykem, dle vzdělanosti vypravěče. Díky tomu velmi plastické.
Silná kniha. Vzpomínky psané velmi chytrou a vzdělanou ženou, která strávila celé své mládí v komunistických lágrech. Přesto zůstala nezlomená.
Kniha, která mě ohromila, snad svou obyčejnou lidskostí a zároveň neobyčejnou hloubkou? Autor "jen" pozoruje a popisuje šumavskou krajinu, počasí, ptáky, lidi i různé situace, ale z jeho pozorování lze vyčíst jakoby mimoděk pravdy o životě, jeho smyslu, o víře v Boha. Sám nic neskrývá a to ani nepříjemné věci, které běžně na sebe neříkáme (problémy a alkoholem, rozpadání manželství, krize víry i života vůbec) a tím je vše ještě silnější. K lidskému údělu ovšem patří i humor a ani ten zde nechybí. Silné myšlenky ("bolest je nevyhnutelná, ale člověk ji může přijmout. Když ji nepřijme, znásobí se v utrpení. Stane se vleklým neodstranitelným protivníkem") i milé haiku básně (Poryv větru - a připlouvá ke mě dvakrát tolik lístků). Kniha nutící k zamyšlení, zda to, jak žiji, je v pořádku. Děkuji za ni.
Po Lunaparku, který mi způsobil zklamání, opět zpět starý dobrý King. Přečteno "jedním dechem".
Psychologická studie rozpadu manželství po zmizení jejich tříleté dcery, odehrávající se během dalších tří let po její ztrátě - rozdíl mezi vnímáním a řešením situace u muže a ženy - podáno z pohledu muže. Zároveň se autor vyjadřuje i ke společenské a politické situaci v Británii osmdesátých let (hrozba atomové války, vládní program...) Na McEwana překvapivý šťastný konec. Nelehké čtení, hodně psychologie, hra s jazykem...
(SPOILER) Rodičům krásné, ale poněkud tupé? dcery je po zkoušce "popravy" kapra a slepice doporučena záhadná škola - vyklube se z ní první škola s maturitou pro katy. Román svým černým humorem a alegorií vypovídá o době nesvobody u nás i o totalitních státech jinde. Vtipné a zábavné čtení, i když místy mrazí. A závěr, kdy Lízinka - první katyně na světě poprvé promluví, je dokonalý.
Pohádka i kritika pákistánské politiky, orientální a magické motivy se mísí s realitou...čtivé a zábavné dílo.
Žítkovské bohyně jsou románem značně přeceněným. Je nepochybně čtivý, napínavý a dosti spádný. Zároveň však trpí sumou věcných i logických vad a nečistot (za mnohé např. že by studentka historie a archivnictví nevěděla, že má zapátrat i ve slovenských archivech - přijde na to až v půlce knihy...), předvídatelností zápletky, plytkou charakteristikou postav, jimiž autorka chladně posouvá jako figurkami na šachovnici, a jež vybavila zcela plochým jazykem slévajícím je (kopanické babičky, vědce, úředníky…) do jediné nenápadité vrstvy obecné češtiny.
U nás neobjevená, celkem neznámá autorka, zajímavá nejen svým bouřlivým a nekonvenčním životem, ale i literární kvalitou svých děl, kde atraktivně zpracovává své zážitky. V Astragalu podává pohled na jednu, pro ni snad nejdůležitější, část života - při útěku z vězení si způsobí těžkou zlomeninu a zároveň se seznámí s mužem svého srdce.
Fascinující, mnohovrstevnatý a stále překvapující román. Magie, historie, politika, fantastický příběh hlavního hrdiny se chytře prolínají - co si vychutnat, co objevovat dřív?
Znepokojující román, kde každá postava realitu překrucuje podle svých snů a představ, čímž jen ubližuje svému okolí, způsobuje zlo, aniž by si toho byla vědoma. V takovém světě žít...
Poprvé jsem četla na střední jako povinnou četbu, po přečtení jsem nechápala nic a odložila s pocity: "to má být jako co...proč je to tak slavné..."
Po letech jsem se náhodně ke knize dostala znovu a výsledek? Stačilo pár stránek a "uáááááíííí..." je to tam, najednou je vše jasné...asi jsem ke knize potřebovala dospět a nabrat pár životních zkušeností. Bez tygra člověk jen živoří...
Mě tato kniha tedy ničím nenadchla. Jednoduchý příběh, jednoduchý jazyk...tipla bych, že ji budou mít rádi spíš "náctiletí", asi už jsem starší ročník :-)
Skvělý příběh, nejednoznačné postavy i jejich jednání - morální dilemata, těžko můžete někomu stranit či říci, že ten či onen je v právu... Zajímavé i díky střetu různých kultur.
Těžké čtení, ještě mi bude chvíli trvat, než rozklíčuji (jestli vůbec), "co tím chtěl autor říci" - filozofie smíchaná s psychologií, nesnadná orientace v měnící se postavě, bez příběhu... Tuším, že to nyní dávají v Curychu jako divadelní hru - ráda bych viděla, jak dramaturg a režisér látku uchopil...
Ke Kingovi bych to určitě neřadila. Ten je nejméně o třídu výš. Každopádně čtivé a místy napínavé to je, ovšem pointa mě nepřesvědčila. Takový pěkný průměr, na oddych proč ne.
A ještě jsem se díky anotacím a komentářům inspirovala - shlédnu Městečko Twin Peaks, kterýžto seriál jsem zatím neviděla :-)
Povídky kolísající kvality, některé mi přišly jakoby useknuté , jakoby měli ještě pokračovat.(Odysea na Marsu, Těžká planeta, Povrchové napětí..). Společný ukazatel - hodně se v nich vysvětlují různé fyzikální, matematické, biologické a pod. zákonitosti, protože bez nich by povídka ztratila smysluplnost a pochopitelnost. Komentáře ke každé z nich od Asimova jsou přínosem.