Sandik komentáře u knih
Koppovy fotografie jsou skvostné, ale Horníčkovy komentáře jsou, žel, poněkud nezajímavé. Vyprávět fiktivní příběhy vyfotografovaných lidí je sice zajímavé, ale u "stopadesáté" fotky tyhle fabulované příběhy trochu nudí. Je znát, že si na sebe MH tímto závazkem asi nechtě upletl pěkný bič... Celkový dojem: 70%
Kniha publikující jinak skvělé dialogy Janů Wericha a Horníčka má jedinou vadu: vysloveně ohavné (typo)grafické zpracování. Amatérismus nejhrubšího zrna v podobě knihy sázené v MS Word a ještě bez špetky typografických znalostí či jakéhokoli vkusu. Grafický hnus... Vzhledem k tomu 70%, texty samotné jsou za 95%
Kohákovy rozhlasové "dopisy ze zámoří" místy trpí autorovou mnohomluvností, za níž lze cítit například vypjaté vlastenectví, ale také jistou dávku ješitnosti. Samozřejmě jsou texty poplatné účelu, pro nějž vzniky, nebo přesněji, odráží se v nich doba, kdy vznikaly. Konkrétně mi vadí Kohákovy "zasvěcené" rozbory českých dějin a šířeji výklady o evropské demokracii, protože jimi jen dokládá svou neznalost jak problematiky samé, tak vhodné odborné literatury, a dále to, že Kohák, ač s rodiči emigroval už v roce 1948, zasvědceně hovoří o dění v komunistickém Československu, přestože je i z kontextu jeho vyprávní jasné, že mnohé reálie tehdejší doby nezná. Naopak velmi přínosné jsou texty týkající se Kohákova vztahu k přírodě, k víře, k filosofii a k New Hapshire. Celkový dojem: 80%
Rozhodně nejlepší zpracování daného tématu, které znám. Celkový dojem: 90%
Pozoruhodné svědectví o práci Armády spásy v Československu, o perzekuci křesťanů v padesátých a šedesátých letech a také o síle křesťanské víry.
Velmi slušně udělaný výstavní katalog, který poměrně dobře supluje dosud chybějící monografii Jaroslava Fragnera. Celkový dojem: 90%
Poměrně slušně napsaný přehled moderních uměleckých směrů a jejich hlavních reprezentantů.
Neocenitelný malířský traktát. Ve své době prostá příručka pro zájemce o malířství, dnes neocenitelný zdroj informací, který člověka velmi plasticky "přenáší" do středověké malířské dílny a odhaluje tajemství tehdejší malířských postupů, pravidel, praxe atp...
Ve své době naprosto průlomová kniha, která jako první zpracovávala a analyzovala společenské jevy, označované a chápané dnes jako projevy postmoderny.
Kniha představující výběr Peroutkových polemik dobře ukazuje nejen Peroutkovu jasnozřivost, schopnost kritického myšlení, přesnost a úspornost vyjadřování, ale také jeho skvělou práci s jazykem, lehkost s níž psal, odzbrojující humor jímž nadlehčoval vážná témata. Připomíná tím Pavla Eisnera, jakkoli Eisner je jaksi "rozvernější", neboť jeho texty nemají tak výrazného polemického zahrocení.
Nadčasovost a prozíravost Peroutkových textů je téměř odzbrojující. Ten chlap nejen velmi dobře věděl, jaké svinstvo je Komunismus a proč se ho máme obávat, ale navíc dokázal své argumenty i geniálním způsobem zformulovat.
Tohle je spíše jen takový relativně stručný přehled pro laiky, nic hlubokého nebo převratného, ale stejně je to skvěle napsáno. Celkový dojem: 95% Z hlediska celého Gombrichova díla je to ovšem i tak to nejméně zajímavé ;o)
Příběh, ve kterém je až hmatatelně cítit prožitá zkušenost. 90%
Upřímně řečeno, místy je dosti okaté, že si autor poněkud vymýšlí. Některé jiné momenty jsou ale zachyceny pozoruhodně přesvědčivě. V celku jde o docela zajímavý obraz Evropy v době počínajícího osvícenství.
Některé příběhy slabší, jiné velmi zajímavé. Rozhodně nejpozoruhodnější je ovšem ten, který se týká Plukovníka Redla. Skoro by se chtělo říci, že to je hotový námět nějakého filmu. Ten který je o Redlovi natočen, byť z filmového hlediska výborně, nepočítám protože je naprosto pokřiveným obrazem Kischem zachyceného příběhu. Celkový dojem: 70%
Hru jsem slyšel v rozhlasové dramatizaci a bylo to tedy velmi slušné psycho. Téměř bezvýchodné...
Číst Kroniku Pickwickova klubu může být místy dosti složité vzhledem k neznalosti tehdejších anglických reálií. Dnešní a navíc český čtenář už nemusí úplně tušit, co myslí autor vážně a z čeho si naopak střílí. Proto je vhodné číst vydání opatřené komentářem či vysvětlivkami. Ještě speciálnější variantou je ovšem čtení knihy ve více než 110 let starém Ščerbinského překladu, v němž kniha vyšla na konci 19. století u J. Otta. Daný překlad už totiž zastaral zcela spolehlivě. Celkový dojem s ohledem na archaický překlad: 70%
Další z Chestertonových "detektivek", varujících různým způsobem klasickou detektivkovou formu a zároveň, sdělující v autorových očích určité podstatné a zásadní postřehy a myšlenky. Příběhy rozhodně nejsou tak dobré jako ty Brownovy, ale jejich literární kvality, stejně jako míru humoru jest dost těžké hodnotit. Český překlad z dvacátých let je opět neobyčejně mizerný... Celkový dojem: 70%
Skvěle udělaná antologie textů představující z tvorby členů Skupiny 42 to nejlepší a přinášející velmi plastický obraz jejich tvorby. 95%