sandokan46 komentáře u knih
Skvěle vtipně napsané příběhy, smál jsem se skoro pořád. A taky jsem byl v duchu někde na túře. Jako oddechovou četbu rozhodně doporučuji.
Skvělý popis a srovnání různých druhů vybavení. Já jsem spoustu informací vůbec nevěděl a některé tipy by mě asi nikdy nenapadly, i když jsou logické.
Tato kniha by měla být povinnou četbou pro každého člověka, který se rád pohybuje venku!
Perfektní! Čte se skoro jedním dechem. Lůca tak úžasně popisuje všechny situace a věřím, že to většinou ani není moc přehanné. Silné zážitky, šílené pocity pořád nahoru a dolů, nálada ze dna do extáze a to k tomu patří. Chci to prožít i jinak než čtením knihy.
Loni jsem se mi zrodil v hlavě nápad jít v roce 2020 PCT, nějakou dobu se mě to drželo a přišlo období, kdy jsem tu myšlenku začal trochu opouštět. Při čtení této knihy jsem se do toho opět tak vžil, že už to zase beru vážně a když pominu prozatimní zanedbávání fyzičky, ostatní příprava je v plném proudu. Stejně jako pro Lucku - nemá to být o mílích nebo jen o tom odškrtnout si něco na tom svém bucket listu, je to o zážitcích, které nám už NIKDY NIKDO nevezme.
Skvělá kniha. Díky, Lůco!
Knížka se četla výborně a ta myšlenka je skvělá.
Je to krásné a šlechetné, co dělá, a když ji to naplňuje, není co proti tomu říct... Neměla však zanedbávat své nejbližší a pak se divit, že v Peterovi něco umřelo. Divím se, že to zvládal tak dlouho kvůli synovi. Snad jí to časem nevrátí i on. Když od ní odcházela Edita a řekla jí své důvody, už jsem čekal, že si taky uvědomí, že jí něco uniká, ale ona v tom pokračovala dál.
Mám pocit, že Mysha tou naivní puberťačkou zůstala, aspoň uvažováním.
Nevím, jestli je to tím, že jsem četl vydání z roku 1968 nebo je to tak ve všech, ale ten jazyk je šílený. Chvilku mi trvalo zvyknout si na něj.
Oblíbil jsem si film, když jsme se na něj dívali v jedné hodině na gymplu, knihu jsem přečetl až po x letech a musím říct, že je skvělá. Některé myšlenky jsou prostě nadčasové a máma má často k rodině moudré poznámky.
Ze začátku se mi kniha a myšlenky pana Tomana líbily a docela jsem se s nimi ztotožňoval, ale pak přišly některé kapitoly, kde jsou samé nesmysly. První z nich je o tom, jak je to ve vztazích... Tak, jak to popisuje pan Toman, se chová snad jen Homer Simpson.
čekal jsem víc... kniha se mi líbila do pasáže, kde Pip chodil ke slečně Havishamové, dál mi to přišlo jako pořád se opakující bláboly, ve kterých jsem se ztrácel a ani jsem nedočetl
S odvíjejícím se příběhem se vyvíjej i můj postoj ke knize. Zpočátku jsem měl strach, že až ji dočtu, budu mít nutkání někam okamžitě vypadnout, začátek splnil moje očekávání. Postupně mě čtení některých pasáží přestávalo bavit, hlavně popisování divokých večerů v barech, naopak do popisu cestování a stopu jsem byl doslova zažraný. Nelíbil se mi ani jazyk, nechápu proč se často hovorová řeč překládá do takového paskvilu jako se mluví v Praze. Já mám raději češtinu, třebaže hovorovou.
Začátek mi přišel zajímavý, potom už ne. Přišlo mi to jen jako směs střípků z jeho života a ty krátké věty mě nutily číst hrozně rychle. Ani doslov se mi nechtělo číst. Celkově mě román nezaujal.
Krásný příběh sebepoznávání ve smutném prostředí, ale možná právě proto je to mnohem silnější. Při čtení jsem mnohokrát měl chuť podívat se do podobného zařízení.
Vždycky mě takové příběhy nadchnou... Možná tím, jak lidé dokážou v sobě ukrýt tolik trápení a bolesti z minulosti, stejně tak Roseanne. Skvělé čtení
Ten jazyk v některých povídkách mi lezl na nervy. Některé jsem jen tak přeletěl, u jiných mi to hlava nebrala, ale tak to asi u lidí jako jsou hrdinové povídek chodí. Celkově zajímavá kniha.
Dávno jsem si říkal, že si tu knihu přečtu, když se o ní vždycky mluvilo, pokud jde o téma drog a závislosti. A dobře jsem udělal. Přečetl jsem ji za den, protože s každou další větou mě zajímalo, co bude dál. Člověk si asi běžně neumí představit, jaké jsou to stavy, jak musí narkomani bojovat sami se sebou.
Byla to taková vnitřní cesta i pro mě, při čtení této knihy mi docházely některé skutečnosti z vlastního života a vztahů k lidem okolo Hodně silných myšlenek a úvah, které se nějakým způsobem týkají snad každého člověka, mě teda určitě... proto mě tolik zaujala a dokonale vtáhla.
Moc dobře popsané projevy deprese a to, jak ji depresivní člověk prožívá. Aby taky ne, když jí autor sám trpěl. Vždycky si vybavím jeden úryvek, který depresi dokonale popisuje.