Sansli komentáře u knih
Moje první setkání se spisovatelem. Detektivky mám ráda, ale když mám možnost si je poslechnout jako audoknihu, volím raději tuto možnost. A pro mě to byla rozhodně dobrá volba, protože jak už tu bylo řečeno, kniha opravdu místy není pro slabé povahy, tak bych to možná ani nedočetla. A byla by to chyba. Kate s Tristanem jsem si opravdu oblíbila, ale nejvíc jsem se těšila, jak jim to Kate na konci nandá:) ten závěr za to stál:)
Příběh mi hodně připomněl knihy od Catherine Cookson, anglické spisovatelky, kterou jsem v mládí upřímně milovala a její knihy jsem hltala jedním dechem. Teď se mi to samé stalo u téhle autorky a já musím přiznat, že jsem už počtvrté naprosto propadla jejímu umění vyprávět. Příběh není tedy rozhodně žádná idyla a hlavní hrdinka musí projít dost strastiplnou cestou než bude mít šanci na šťastný konec.
Já jako čtenář, jsem nestačila koukat, jak se opravdu s neuvěřitelnou grácií vyrovnává s každou další překážkou, kterou jí život staví do cesty. Jak i přes otřesné chování lidí, přes všechny jejich intriky, pomluvy a předsudky dokáže stále věřit, nevzdávat se a bojovat o vlastní štěstí. Alžbětu jsem si od první stránky opravdu zamilovala, to ostatně nebylo vůbec těžké. Autorka čtenáři totiž ani nedává jinou možnost. Alžběta je statečná, houževnatá, nebojí se říct a prosadit svůj názor a není to žádná naivní a křehká panenka, i když ostatní si díky jejímu vzhledu přesně tohle myslí.
Ostatně i její nový zaměstnavatel se brzo přesvědčí, že všechno nebude tak jednoduché, jak si na první pohled myslel, když ji přivedl na svůj dost zanedbaný statek U Tří borovic. Alžběta, i když vlastně hledá jen dočasný azyl, se prostě nemůže dívat, jak to na statku chodí a pomalu se začíná pokoušet měnit zaběhnuté zvyky a tím vlastně i životy všech obyvatel statku, což ale ne každému z nich je tak úplně po chuti a vše se začíná krůček po krůčku komplikovat.
A pro čtenáře se to od tohoto okamžiku také začíná komplikovat, protože je neuvěřitelně náročné přestat číst a jít spát.
Knihu jsem četla už podruhé a asi jako většina ji mám spojenou se stejnojmenným filmem, který se mi prostě líbí. Někdo by mohl protestovat, ale s tím nic nenadělám a věřím, že v tom nejsem sama.
Láska, tajemno, intriky… to jsou ingredience, které v příbězích nikdy nebudou nudit.
Vždy když na tenhle příběh narazím, lituji, že jsem neměla možnost si nejprve přečíst předlohu, protože autorka je totiž opravdu skvělou vypravěčkou a jednotlivé ingredience nám dávkuje přesně podle potřeby, stupňuje napětí a krůček po krůčku čtenáře vtahuje do spletité sítě intrik a tajemství. Jednotlivé stránky a kapitoly díky tomu ubíhají závratnou rychlostí.
Musím říct, že i přestože mi byl příběh dobře známý, tak v knize je základní linka rozvedena a obohacena o spoustu detailů, které ve filmu prostě nenajdete. Takže číst knihu bylo jako postupně si doplňovat neúplnou skládačku.
Z příběhu Charlotty, Raoula a Filipa nic neprozradím. Buď ho znáte a víte o čem mluvím, a případně že ne a patříte k romantickým duším holdujícím historickým příběhům okořeněných tajemstvím a intrikami, tak doporučuji tuhle knihu neminout.
Rozhodně mě to bavilo. Naprosto miluju Sherlocka Holmese a celý ten jeho svět a když do něho patří i Enola je jasné, že ji nemůžu přehlížet. Na přečtení mě vlastně nalákalo filmové zpracování, které nemá chybu a stejně tak jsem si užila Enolu i v knižní podobě:)
Četlo se to skvěle a i když nemůžu posoudit jestli byl tenhle díl stejně dobrý jak dva předchozí, za mě byl rozhodně super, všechny ty šifry, dedukce, převleky a hledání stop... k tomu prostředí starého Londýna a i Sherlock tam byl:) no co víc si přát.
Tahle kniha je klenot:) a to od obálky až po poslední stránku. Miloučký příběh o netopýrce Paskalíně, který přečtete do 15 minut, doplňují naprosto fantastické ilustrace od Beatrice Alemagni - zároveň i autorky knížky.
Její knihy se vydávají po celém světě a když teď konečně jedna z nich vyšla česky, tak jsem neváhala ani minutu. Vlastně, když jsem v knihkupectví narazila na tenhle titul, tak jsem opravdu žasla a s otevřenou pusou a se zatajeným dechem jsem zírala na to, co právě držím v ruce, opravdu jsem se cítila jako by se stal zázrak:), no tak jsem si ji hnedka koupila.
Teď jen doufám, že dojde na vydání i dalších titulů (a že jich tedy opravdu není málo:). O tuhle autorku by děti totiž rozhodně neměly přijít.
Rozhodně souhlasím s komentáři, které tady čtu. Ta kniha mohla být tak skvělá. To téma mě hodně navnadilo, také obálka a anotace na obálce a těšila jsem se, že si konečně přečtu nějakou knihu, kde knihařství má svou podstatnou roli. Ale bohužel. Dostala jsem úplně jiný příběh, než mi kniha slibovala.
Taková škoda, že autorka nešla trochu víc do hloubky. Třeba proč tam nebylo víc vysvětleno, jak ti vazači při svazování těch vzpomínek pracují? Nebo víc o postavách? Kdo byla Seredith? Všechno jakoby klouzalo jen po povrchu. A čím víc čtete, tak tím víc máte pocit, že vlastně skoro nic nevíte.
První část knihy mi přišla docela zdlouhavá. Druhá část mě hodně bavila, a asi proto jsem to nevzdala. Ale třetí část mě opravdu naštvala. A ten konec nebudu ani komentovat:(
Tohle se opravdu trochu nepovedlo.
Za mě je tohle rozhodně kniha, která stojí za přečtení. Jednak se v ní seznámíme docela podrobně s nemocí jménem alopecie, ale hlavně s pocity člověka, který s touto nemocí žije každý den. Co prožívá i jak se s tím vyrovnává. Protože to prostě není jednoduché, není to jen o vyrovnání se s tím, jak vás přijímají lidé v okolí, ale hlavně o tom, že to musíte přijmout vy sami. Musíte se prostě vyrovnat sami sebou, přijmout se takové jaké jste a to není vždy snadné. Proto je tenhle příběh velmi inspirativní. Všechno ještě podporuje pěkná grafická stránka - kresba a hlavně ta růžová barva:) je doslova perfektní. Kniha je tak na hodinu a půl, protože jak začnete, ponoříte se do příběhu a ani si neuvědomíte jak jste se ocitli na poslední stránce:)
Po přečtení knihy si asi každý jen tak pro sebe hodnotí, jak se mu kniha líbila. Také to dělám a musím říct, že i když jsem od knihy téměř nic nečekala, na většinu těch otázek jsem si odpověděla ano. Líbilo se mi to? Ano. Byla jsem nadšená? Kupodivu ano. Bylo to předvídatelné? Panebože a jak, ale zjistila jsem, že právě tohle mi vůbec nevadilo. Bylo příjemné jen se tak nechat unášet příběhem, žádné hlubokomyslné úvahy, prostě pohádka. Četlo se to úplně samo, stránky plynuly jedna za druhou a najednou jsem byla na konci:)
Postavy i příběh byly nakonec přesně takové, jak jsem si přála. Americu jsem měla ráda, ne sice hned od začátku, ale postupně jsem si s ní začala rozumět. No ale ta její nerozhodnost... zase na druhou stranu, kdyby se tak dlouho nerozmýšlela, tak by byl příběh mnohem kratší, a to by bylo smutné.
No a Maxon, to snad ani nebudu rozvádět. Je snad někdo, kdo četl tuhle sérii a Maxon mu nepřipadal naprosto úžasný?
Další dva díly čekají:) Vím, že tohle prostě dobře dopadne, protože jak jinak to může skončit, ale právě na to se já těším úplně nejvíc.
Tentokrát musím přiznat, že jsem byla skutečně zklamaná. Čekala jsem další skvělý zážitek (samozřejmě předvídatelný) ale... knihu jsem začala číst, jenže v polovině jsem ji odložila asi na dva měsíce, abych se k ní pak vrátila ovšem ne s tím pocitem "musíš ten krásný příběh dočíst", ale spíše s úkolem něco dokončit. Říkala jsem si "už jsi za půlkou, přece to teď nezabalíš!"
Hlavní hrdinku Sophii jsem upřímně moc nechápala, Todd mi lezl příšerně na nervy, a vlastně nebýt těch vedlejších postaviček okolo pekárny, asi bych to zabalila znovu a tentokrát nadobro.
Z New Yorku člověk pozná hlavně restaurace, jako kdyby tam nic jiného zajímavého nebylo a k tomu ten konec. Jako jo, byl pěkný, ale opravdu musel být tak rychlý?
Možná je tohle dobrá romantická oddechovka, ale pokud si chce člověk během příběhu i zároveň užít atmosféru New Yorku, nestačí to.
Takhle kniha není pro každého, a i když jsem vlastně čekala trochu jiný příběh, nebo možná trochu jinak napsaný, přiznám se, že to nebylo vůbec špatné. Bavilo mě to stejně, jako mě bavily ilustrace od Sempého, které příběh na každé stránce doprovázejí a dodávají mu ten správný nádech poetičnosti a laskavosti. Vlastně Sempé je tím hlavním důvodem, proč jsem si knihu pořizovala a rozhodně jsem neudělala chybu:)
Upřímně se přiznám, že se mi to líbilo. Četla jsem knihu už podruhé, protože jsem se prostě potřebovala přesvědčit, že se mi to bude líbit stejně jako před těmi x lety, kdy jsem knihou byla absolutně nadšená. No a... jo. Pořád je to stejně dobré. Možná bych přidala, že chvílemi to bylo opravdu rozvláčné, ale mě to vážně nevadilo. Mám ráda, když se v příbězích střídá akce s kapitolami, ve kterých se můžeme dozvědět víc třeba o postavách nebo prostředí. To je pro mě správně namíchaný příběh, který nenudí.
Bylo to originální, dobrodružné, napínavé... takže opravdu nemám nač si stěžovat:)
Opravdu nádherná záležitost. Jestli jste ji ještě nečetli, tak honem honem. Tohle si pořiďte a ponořte se do příběhu Addie LaRue, kterou si sice nikdo nepamatuje, ale vy na ní hned tak nezapomenete:) Souhlasím se vším, co jsem o téhle knize kdy slyšela nebo četla.
A jsem sice ráda, že jsem to četla a dočetla, ale ten jazyk, ty myšlenky a pocity popsané na stránkách... to mi bude chybět. Tohle mít jako audioknihu, tak to snad poslouchám pořád dokola:D
Poslední díl opět skvělý. Moc pěkně napsané, vyprávěné a četlo se to samo. Takže je mi opravdu líto, že už žádné další díly nebudou. Tak nějak jsem si na všechny obyvatele téhle série zvykla a moc se mi s nimi nechce loučit:) Proto se k ní určitě zase brzy budu muset vrátit.
No a kdybych měla vyhodnotit, který díl byl nejlepší, tak bych neváhala ani minutu. Rozhodně číslo tři! Isaac a Sawyer jsou prostě nepřekonatelní, i když Blake s Jude jim pomalu šlapou na paty:)
Moc jsem zvědavá, co si pro nás autorka chystá příště.
Na další díl ze série jsem se docela těšila, i když za mě je prostě nejlepší třetí díl, který nic nemůže překonat:) Přesto jsem byla zvědavá, co si pro nás autorka zase přichystá. Ale nakonec musím přiznat, že tohle je asi zatím nejméně zajímavý příběh.
Nemůžu ale zase tvrdit, že by mě to nebavilo číst, protože jsem měla možnost poznat univerzitu zase z trochu jiného úhlu. A to mě hodně bavilo.
Jen jsem prostě měla problémy s hlavní dvojicí hrdinů.
Everly mi zase tolik nevadila, ale u postavy Nolana - já nevím... když jsem ho blíž poznala, moc mi k srdci nepřirostl. I když v předchozím dílu se mi zdál skvělý.
Přijde mi, že tentokrát byly vedlejší postavy prostě mnohem zajímavější, a tím myslím hlavně postavu Blakea, díky kterému se nemůžu dočkat dalšího dílu:) Byl tím nejlepším co mi tenhle příběh nabídl.
(SPOILER) Takže nakonec, i když jsem to upřímně nečekala, se mi druhý díl líbil ještě víc než ten první. Bylo to akčnější a četlo se mi to skoro samo. Dokonce tak, že jsem to musela vždy po několika kapitolách odložit, abych to nepřečetla tak rychle:) a mohla si naplno užít příběh i společnost Augusta a Kate. Ti byli zase skvělí, ale díky událostem z prvního dílu i trochu jiní.
V prvním dílu jsem měla raději Augusta, protože i když on je tou příšerou, přišel víc lidský než Kate. V tomhle příběhu už jsem s ní takový problém neměla. Už se totiž nesnažila udělat na někoho dojem, byla víc sama sebou.
Konec mě nepotěšil, ale ani nepřekvapil. Jak jsem se blížila k poslední kapitole, tak nějak mi bylo čím dál jasnější, že tady na happyend pravděpodobně čekám marně.
Pro grafické romány mám slabost, protože se tam spojují dvě věci, které mám hodně ráda. Hodně obrázků a málo textu. Když je čtu je to vlastně odpočinek, protože si můžu zároveň i prohlížet:) Od autorky jsem četla už Jedno obyčejný léto, které mě nadchlo a tak jsem věděla, že ani tohle mě nezklame.
Příběh je krásně zachycený a hlavně díky ilustracím mi nedělalo problém se s ním dokonale ztotožnit. Vždycky, když čtu něco podobného, uvědomím si, že vztahy jsou a prostě budou vždy propletené a nikdy nejsou a nebudou jednoduché, a nezáleží na věku ani na orientaci. Složité to má každý z nás a Frederica si nakonec se vším co ji potkalo, poradila velmi dobře.
Tak konečně:) Upřímně po druhém dílu, který mě dost zklamal, jsem se rozhodovala zda si třetí přečtu nebo ne. Ale protože jsem prostě chtěla vědět jaké události a zvraty povedou k tomu, že se tihle dva dají konečně dohromady, nakonec jsem neodolala. Zvědavost byla prostě silnější:) A opravdu jsem dostala vše, co mi ve druhém dílu tak strašně chybělo. Bylo to skvělé, zábavné, místy dost dramatické a rozhodně mě to bavilo od začátku až do konce.
Vlastně od druhé poloviny jsem se od toho nemohla odtrhnout, jak jsem byla začtená. Najednou se tam toho odehrává tolik, že jen nestačíte zírat a otáčíte automaticky jednu stránku za druhou. No a pak šup, a je konec. Krásná pohádka a nejlepší díl z celé série. Jak by ne:)
Asi budu pořád jen chválit, ale jinak to prostě nejde. Celá kniha byla neskutečná a kdybych měla vybrat příběh, který se mi líbil nejvíc, tak to bychom tu byly hodně dlouho:)
Ale protože příběhy jsou vlastně variacemi na pohádky, strašně se mi líbil Princ vojáček. Tuhle pohádku já zbožňuju a takhle jsem o ní prostě nikdy neuvažovala. Bylo opravdu fantastické sledovat oblíbený příběh, ale z úplně jiného pohledu. A takhle je to u všech příběhů. Nádherná atmosféra, která má v sobě ale vždy něco, co ve vás už od první stránky vyvolává zvláštní pocit. A vy jen přemýšlíte, čím to je.
Stejně jako příběhy, je skvělá i grafická stránka knihy. Hodně mě bavilo sledovat, jak se s příběhem stránku po stránce rozvíjejí a mění i ilustrace rámující text. No prostě opravdu skvělý nápad.
Vlastně jsem vůbec nevěděla, co bych měla čekat, ale když jsem knihu viděla, nemohla jsem odolat a jakmile jsem se pustila do čtení, nemohla jsem ji odložit. Takže s fantasy jsem určitě neskončila:)
Je to mé první setkání s autorkou a musím říct, že píše opravdu skvěle, protože i když jsem knihu četla ve slovenštině, chvílemi jsem měla co dělat, abych knihu odložila a šla spát. Příběh mě vtáhnul a nechtěl pustit až do poslední stránky.
Ale zároveň jsem čekala i trochu víc, a důvod proč si Evelyn vybrala právě Monique, mě taky moc nepřekvapil. Vlastně jsem to tak nějak i tušila.
Postavy byly ale naprosto skvělé. Evelyn prostě dokonalá, jak si vždy vše, každý svůj postoj a jednáni dokázala obhájit, to jsem opravdu obdivovala.
Strašně jsem měla ráda postavu Harryho:), který byl úžasným přítelem a Evelyn pomohl a podržel ji vždy v každé situaci:) Což se nedá říct třeba o postavě Celie.
Rozhodně jsem nebyla zklamaná a kniha opravdu stojí za přečtení, ale moje očekávání tak docela nenaplnila.
Tenhle díl mě naprosto dostal. Musím říct, že postavu Sawyer jsem si dost oblíbila už v předchozím díle jako spolubydlící Dawn. A tak jsem se dost těšila, že bude mít samostatný příběh a dozvím se o ní něco víc. Kniha mě opravdu nezklamala. Předchozí díly byly skvělé, ale za mě je tento rozhodně zatím nejlepší. Byla jsem moc zvědavá kam se příběh posune a moc mě zajímalo, jak se Sawyer a Isaac, dvě úplně odlišné postavy, dají dohromady. A přiznávám, že bylo vážně skvělé a zábavné postupně sledovat, jak si malými krůčky k sobě hledají cestu:)