Sansli komentáře u knih
Ke knize jsem se dostala docela náhodou. Asi by mě nenapadlo si toto dnes již klasické dílo přečíst, kdybych nečetla jinou knihu, kde je postava Drákuly hlavní předmětem zájmu. A při jejímž čtení mi v podstatě došlo, no jo vždyť jsem Drákulu od Brama Stokera vlastně nikdy nečetla. Takže to by nešlo, to se muselo napravit.
Kniha sama o sobě mě dost překvapila a to hlavně stylem vyprávění. Čekala jsem nějaké děsně akční dějové zvraty a honičky, ale toho se tady v podstatě nedočkáte. A příběhu to podle mě ani neškodí, protože i tak tam o napětí nebyla nouze. Celý příběh je vyprávěn pomocí dopisů a deníkových záznamů několika postav, které spojily podivné události a nakonec jednotné poslání, jehož cílem je zničit starodávné zlo. Příběh si díky tomu můžete prožít z různých úhlů pohledu jednotlivých postav a dozvědět se tak, jak je každý z nich osobně vnímal. Dokonalé.
Na knize je určitě znát, že byla napsaná v jiné době. Při jejím čtení si dnešní čtenář uvědomí, že to co děsilo lidi v dřívějších dobách, už dnes tak hrozivě působit nemusí. Ale za mě je tedy napsaná neskutečně skvěle a hlavně ze začátku jsem se od příběhu nemohla odtrhnout.
V prostředku knihy mi příběh přišel bohužel trochu moc zdlouhavý a nebýt dost podivné postavy Renfielda, který mi do příběhu sice moc nezapadal, nevím, nevím, jestli bych knihu dočetla.
Jenže ten skvělý začátek, kdy Jonathan popisuje svoji cestu a pobyt na hradě hraběte Drákuly byl tak napínavý, že to prostě nešlo z ničeho nic vzdát a druhá polovina knihy, kde všichni bojují o záchranu Míny, mi ten trochu slabý prostředek plně vynahradila.
Takže ano, bylo to opravdu skvělé čtení:)
Příběh mi hodně připomněl knihy od Catherine Cookson, anglické spisovatelky, kterou jsem v mládí upřímně milovala a její knihy jsem hltala jedním dechem. Teď se mi to samé stalo u téhle autorky a já musím přiznat, že jsem už počtvrté naprosto propadla jejímu umění vyprávět. Příběh není tedy rozhodně žádná idyla a hlavní hrdinka musí projít dost strastiplnou cestou než bude mít šanci na šťastný konec.
Já jako čtenář, jsem nestačila koukat, jak se opravdu s neuvěřitelnou grácií vyrovnává s každou další překážkou, kterou jí život staví do cesty. Jak i přes otřesné chování lidí, přes všechny jejich intriky, pomluvy a předsudky dokáže stále věřit, nevzdávat se a bojovat o vlastní štěstí. Alžbětu jsem si od první stránky opravdu zamilovala, to ostatně nebylo vůbec těžké. Autorka čtenáři totiž ani nedává jinou možnost. Alžběta je statečná, houževnatá, nebojí se říct a prosadit svůj názor a není to žádná naivní a křehká panenka, i když ostatní si díky jejímu vzhledu přesně tohle myslí.
Ostatně i její nový zaměstnavatel se brzo přesvědčí, že všechno nebude tak jednoduché, jak si na první pohled myslel, když ji přivedl na svůj dost zanedbaný statek U Tří borovic. Alžběta, i když vlastně hledá jen dočasný azyl, se prostě nemůže dívat, jak to na statku chodí a pomalu se začíná pokoušet měnit zaběhnuté zvyky a tím vlastně i životy všech obyvatel statku, což ale ne každému z nich je tak úplně po chuti a vše se začíná krůček po krůčku komplikovat.
A pro čtenáře se to od tohoto okamžiku také začíná komplikovat, protože je neuvěřitelně náročné přestat číst a jít spát.
Knihu jsem četla už podruhé a asi jako většina ji mám spojenou se stejnojmenným filmem, který se mi prostě líbí. Někdo by mohl protestovat, ale s tím nic nenadělám a věřím, že v tom nejsem sama.
Láska, tajemno, intriky… to jsou ingredience, které v příbězích nikdy nebudou nudit.
Vždy když na tenhle příběh narazím, lituji, že jsem neměla možnost si nejprve přečíst předlohu, protože autorka je totiž opravdu skvělou vypravěčkou a jednotlivé ingredience nám dávkuje přesně podle potřeby, stupňuje napětí a krůček po krůčku čtenáře vtahuje do spletité sítě intrik a tajemství. Jednotlivé stránky a kapitoly díky tomu ubíhají závratnou rychlostí.
Musím říct, že i přestože mi byl příběh dobře známý, tak v knize je základní linka rozvedena a obohacena o spoustu detailů, které ve filmu prostě nenajdete. Takže číst knihu bylo jako postupně si doplňovat neúplnou skládačku.
Z příběhu Charlotty, Raoula a Filipa nic neprozradím. Buď ho znáte a víte o čem mluvím, a případně že ne a patříte k romantickým duším holdujícím historickým příběhům okořeněných tajemstvím a intrikami, tak doporučuji tuhle knihu neminout.
No tak konečně! Už jsem ani nedoufala, že se to stane. Upřímně přiznávám, že si konečně mohu zase jeden díl z této série zapsat do seznamu To se mi líbí. Po naprosto skvělé Kodani a milovaném Tokiu se mi nakonec líbilo i v Irsku.
Ale kdybych měla říct hlavní důvod proč, tak hlavní postavy by na tom zásluhu neměly. Každý to má jinak, ale po pravdě Conorovi ani Hannah jsem nepřišla na chuť hned, ale spíše postupně. Jak plynul příběh, člověk si na ně prostě nějak zvykne a začne jim přát, aby se dali dohromady, nebo spíš aby už pochopili, že je stejně nic jiného nečeká než být spolu.
Ti, kteří mi tuhle knížku zpříjemňovali a byli těmi, kdo mě u příběhu udrželi, stáli spíše v pozadí. Ale bez nich bych se u příběhu asi dost nudila. A kdybych měla vybrat jednu postavu, tak Jason (a ty jeho řeči no smála jsem se jak blázen).
Takže v mém seznamu srdcovek mám zatím tři (z pěti) tak uvidíme, jak to půjde dál. Zatím to nevzdávám.
Tentokrát musím přiznat, že jsem byla skutečně zklamaná. Čekala jsem další skvělý zážitek (samozřejmě předvídatelný) ale... knihu jsem začala číst, jenže v polovině jsem ji odložila asi na dva měsíce, abych se k ní pak vrátila ovšem ne s tím pocitem "musíš ten krásný příběh dočíst", ale spíše s úkolem něco dokončit. Říkala jsem si "už jsi za půlkou, přece to teď nezabalíš!"
Hlavní hrdinku Sophii jsem upřímně moc nechápala, Todd mi lezl příšerně na nervy, a vlastně nebýt těch vedlejších postaviček okolo pekárny, asi bych to zabalila znovu a tentokrát nadobro.
Z New Yorku člověk pozná hlavně restaurace, jako kdyby tam nic jiného zajímavého nebylo a k tomu ten konec. Jako jo, byl pěkný, ale opravdu musel být tak rychlý?
Možná je tohle dobrá romantická oddechovka, ale pokud si chce člověk během příběhu i zároveň užít atmosféru New Yorku, nestačí to.
Moje třetí kniha romantických útěků, ale už teď je mi jasné, že tahle je z této série zatím moje nejoblíbenější. Docela jsem měla strach se do ní pustit, když jsem slyšela/četla, že tento díl je slabší, ale upřímně jsem ráda, že jsem ten hlas neposlechla. No a ta krásná obálka přímo křičí přečti si mě:)
Tenhle příběh byl opravdu jedno velké dobrodružství. Bylo úžasné spolu s Fionou objevovat tak vzdálenou a pro mě ne zrovna známou kulturu Japonska. Od čajových obřadů, svátku rozkvetlých třešní, divosti a uspěchanosti Tokia až po klid a nádheru hory Fudži. Připadal jsem si jako bych se dívala přes objektiv fotoaparátu spolu s Fionou a nasávala s ní atmosféru a kouzlo Japonska.
Mimochodem Fionu jsem si dost oblíbila už v prvním díle série, připadala mi hodně citlivá a vnímavá a tady se to potvrdilo. Vlastně i ona byla důvodem, proč jsem nakonec se čtením neváhala. Hrozně jsem ji obdivovala, že dokázala vystoupit ze své ulity.
Jen Gabe to trochu kazil, občas by potřeboval něčím praštit, ale Fiona mu naštěstí nedávala nic zadarmo a vůbec ho nešetřila. No a tím krásným koncem si to u mě vyžehlil:)
I tentokrát mě potěšily skvělé vedlejší postavy (v těchto knihách mám ty vedlejší postavy občas radši než ty dvě hlavní) Haruka, Setsuko a vnučka Maju. Tři generace žen, každá s vlastním pohledem a názorem na vlastní kulturu, ale s vrozeným citem a úctou k japonským tradicím. Sledovat ty jejich generační neshody mě hodně bavilo. Vlastně mě tu bavilo úplně všechno:)
První co mě u téhle knihy, hlavně po přečtení anotace, napadlo, že tohle bude zase další z mnoha romantických příběhů, které přečtete a rychle zapomenete, prostě jen "další červená knihovna" po které sáhnete, když si potřebujete odpočinout, nepřemýšlet nad složitými věcmi, jen se nechat vtáhnout do příběhu, u kterého od začátku víte, že dobře dopadne.
Přesto i když je to romantický příběh, tak musím přiznat, že mě to neskutečně bavilo. Dopoledne jsem knihu otevřela s pocitem "dám tomu šanci" a večer jsem knihu zavírala s přesvědčením "to bylo tak kouzelné".
Skvělá atmosféra a krásné prostředí texaského ranče s divokou přírodou a s hrdiny, kteří si kolem sebe postavili vysoké zdi nedorozumění a předsudků, za kterými chtěli žít. Ale ono tak docela nejde žít vedle sebe v jednom domě a ignorovat se.
No a tak postupně, kámen po kameni začínají Cara a Jeth své zdi bořit a poznávat toho druhého. A my sledujeme, jak se krůček po krůčku začíná nenávist měnit v lásku... až k happyendu. Vždyť Ryan to měl naplanované do posledního detailu:)
Příběhům od Roberta Bryndzy většinou není co vytknout. Stejně jako u předchozích dílů i tady dostanete přesně co očekáváte a co by detektivka neměla postrádat - akci, napětí, humor... vyšetřovatelé v čele s Erikou Fosterou opět nezklamali a třeba postava Mossové byla výborná.
Přesto mi to nedá a musím přiznat, že skutečně mě to začalo bavit až téměř ve druhé polovině knihy - teprve po druhé vraždě, která celý případ obrátila o 180°. To, když vyšetřovatelé narazili na stopu, díky níž se museli na všechny dosavadní poznatky a důkazy podívat z jiného úhlu pohledu. Pak se mi vše tak nějak poskládalo dohromady a najednou všechno začalo dávat smysl. Pak už nebylo těžké uhádnout, jak bude pachatel postupovat dál. Tedy pro mě jako pro čtenáře:)
Musím ocenit tu neuvěřitelnou upřímnost a zároveň odvahu sdílet něco tak osobního, což deník určitě je, s širokou veřejností. Sama si deník píšu a nevím, jestli bych tohle dokázala s takovou lehkostí. Komiksy mám moc ráda, hlavně ty ze života, a proto jsem se na tuhle knihu opravdu neuvěřitelně těšila a zároveň byla opravdu zvědavá, jaký je jeden rok v životě ilustrátorky.
A taky mě nadchl nápad vytvořit deník komiksovým způsobem a zkusit zachytit to, co normálně vyjadřujeme slovy pomocí obrázků. Lhala bych, kdyby řekla, že mě tenhle nápad místo psát raději kreslit už nenapadl, ale nikdy jsem se do toho nepustila, asi jsem neměla takovou odvahu.
No, po přečtení téhle knihy opravdu přemýšlím nad tím, že to také zkusím.
Jedno je ale jisté, tenhle deník jsem rozhodně nečetla naposledy. Jedná se opravdu o skvěle zpracovaný komiks, do kterého se snadno začtete a těžko, opravdu těžko se s ním budete loučit.
No tenhle spisovatel prostě nezklame a je úplně jedno jestli jeho příběhy čtete poprvé nebo už po několikáté.
Já patřím k těm druhým, mě tyhle příběhy prostě neomrzí. Mají totiž vše, co mají dobré příběhy mít. Jsou vždy velmi dobře vymyšlené a napínavé od začátku až do konce. Jejich postavy jsou vždy sympatické, takže není problém jim držet palce a v tomhle příběhu to platí obzvlášť. Už od začátku jsem se opravdu těšila až jim to Steven všechno vrátí i s úroky a opravdu mě nezklamal. To, jak to nakonec vymyslel nemělo chybu:) a užila jsem si každou stránku.
Tenhle příběh je opravdu kraťoučký, ale páni... na něco takového se jen tak nenarazí. Neskutečně nádherný příběh o vlaštovce Glorii, kterou žene neurčitá síla postavit se proti zvyku a místo na jih se vydat vstříc nelítostnému severu. Proč a kvůli čemu se odhodlá k takovému kroku se dozvíme až na konci příběhu.
A že to je opravdu neobyčejný konec - dokázal mě překvapit, zaskočit, dojmout, pohladit a donutit mě k zamyšlení. Něco tak opravdového a hlubokého jsem už dlouho nečetla.
Upřímně přiznávám, že tohle pro mě nebylo snadné číst. Kniha má opravdu silné téma a když jsem začala číst, dlouho jsem si nedokázala představit, jak tohle skončí. Čím víc jsem se dostávala do hloubky příběhu, tím víc jsem měla pocit, že tohle prostě asi nedám. Hlavně vyprávění z pohledu Josefa mě upřímně hodně děsilo. A dokonce jsem knihu na několik měsíců odložila, protože .... vlastně ani nevím, asi jsem podvědomě tušila, že vyprávění z pohledu Minky bude opravdové peklo. A nespletla jsem. Jenže zároveň jsou právě tyhle dvě kapitoly tou nejsilnější částí příběhu a já jsem se opravdu nemohla odtrhnout, natož přestat číst. Ale připouštím, že takovou beznaděj jsem už dlouho necítila. Jak vlastně může člověk člověku tohle udělat?
No a konec. Ten teda upřímně stál za to. Celou dobu jsem si pokládala otázku jestli to nakonec nebude všechno trochu jinak. Tak jsem ráda, že jsem se nespletla.
Rozhodně mě to bavilo. Naprosto miluju Sherlocka Holmese a celý ten jeho svět a když do něho patří i Enola je jasné, že ji nemůžu přehlížet. Na přečtení mě vlastně nalákalo filmové zpracování, které nemá chybu a stejně tak jsem si užila Enolu i v knižní podobě:)
Četlo se to skvěle a i když nemůžu posoudit jestli byl tenhle díl stejně dobrý jak dva předchozí, za mě byl rozhodně super, všechny ty šifry, dedukce, převleky a hledání stop... k tomu prostředí starého Londýna a i Sherlock tam byl:) no co víc si přát.
Asi jako každý jsem po knize sáhla hlavně z důvodu zvědavosti. Přece jen mi nedalo dozvědět se jak se Louise podařilo vyrovnat s Willovou smrtí a jak se jí vlastně celkově daří. A asi jako každý cítím, že i když příběh nebyl špatný, něco mu chybí. Ale tak už to prostě je a zklamaná jsem rozhodně nebyla.
Louisa je pořád skvělá, nový muž v její životě - záchranář Sam - je za mě super, Louisiny rodiče a sestra Trina byli dokonalý:), no výhrady bych měla snad jen k Lily. Teda ta holka mi občas lezla opravdu děsně na nervy. Kdyby nebylo těch ostatních postav asi bych to nedočetla. Tedy týká se to hlavně první poloviny knihy, která je hlavně o Lily a upřímně moc mě nebavila. Nakonec se vyplatilo číst dál, protože druhá polovina je akcí a událostmi doslova našlapaná a zcela mi vynahradila ten pomalý rozjezd.
Takže kniha za přečtení rozhodně stojí, hlavně pokud jste jako já fanoušky prvního dílu a pokud jste zvědaví jak to bylo dál:) No a teď ještě třetí díl, abych věděla jak to dopadne.
Tahle kniha je klenot:) a to od obálky až po poslední stránku. Miloučký příběh o netopýrce Paskalíně, který přečtete do 15 minut, doplňují naprosto fantastické ilustrace od Beatrice Alemagni - zároveň i autorky knížky.
Její knihy se vydávají po celém světě a když teď konečně jedna z nich vyšla česky, tak jsem neváhala ani minutu. Vlastně, když jsem v knihkupectví narazila na tenhle titul, tak jsem opravdu žasla a s otevřenou pusou a se zatajeným dechem jsem zírala na to, co právě držím v ruce, opravdu jsem se cítila jako by se stal zázrak:), no tak jsem si ji hnedka koupila.
Teď jen doufám, že dojde na vydání i dalších titulů (a že jich tedy opravdu není málo:). O tuhle autorku by děti totiž rozhodně neměly přijít.
Takhle kniha je pro mě taková srdcovka, protože to byla první severská krimi, která mi skutečně sedla. Je tam všechno - humor, napětí a skvělá dvojice vyšetřovatelů. Vše se navíc obejde bez hromady mrtvol nebo brutálních popisů (i tohle se tam samozřejmě občas najde, ale rozhodně jen v pár kapitolách) a to je pro mě opravdu velké plus. K tomu ty sarkastické poznámky Karla Morcka skoro ke všemu a ke každému a Asad se svým kafem a příslovími, koho by to nebavilo?:)
Už jsem příběh poslouchala 3x a nikdy jsem se ještě nenudila, i když jsem už zápletku znala - zásluhu na tom má hlavně úžasná audio interpretace Igora Bareše, jehož hlas vás vtáhne do příběhu a nepustí dokud nejste u poslední kapitoly. Za mě skvělá kniha, skvělý příběh a dál už nemám co dodat:)
Kniha mě zaujala na první pohled krásnou obálkou, a po přečtení anotace i příběhem. Cestování časem napříč staletími, koho by to nelákalo? Zvědavost mi nedala, vždyť jak takové přátelství dvou kluků, kdy je každý z jiného století, může dopadnout?
Kniha je výborně napsaná, skvěle popisovala rozdíly v životě lidí dnes a před sto lety, ale když se nad tím zamyslíte, také jistou podobnost. Protože i když doba se mění, problémy v lásce, s rodiči, se spolužáky... to se nevyhne nikomu, ať žije v jakémkoli století:) a je fajn, když si o tom může s někým popovídat. Moc jsem se těšila na každý dopis a se zaujetím sledovala, jak si kluci poradí s každou překážkou, která se jim staví do cesty. A zvládli to skvěle. Příběh za přečtení rozhodně stojí a opravdu nevadí, že máte pár let navíc:)
Tohle je typ příběhu u kterého si rozhodně odpočinete, žádná akce, nic co by vás nutilo moc přemýšlet... kromě večírků a zábavy se tu totiž celkem nic nestane. Je to prostě o jednom létě, které hlavní hrdince naprosto změní pohled na svět i směr jejího vlastního života. Ale přesto mě to neskonale bavilo. Sledovat rozdíly v pohledu na svět mezi hlavními hrdiny bylo zábavné, hlavně pošťuchování a popichování mezi Lou a Robertem Cardewem pokládám za nejlepší momenty celého příběhu:)
Možná za pár dní, či měsíců si nebudu tak úplně pamatovat co přesně se v knize odehrávalo, ale atmosféra, panebože ta atmosféra 30. let 20. století ve mě bude rezonovat ještě dlouho. Ta doba je prostě nezapomenutelná a pět hvězdiček má takhle kniha hlavně díky ní:)
Tohle není vůbec těžké pochválit:) a i když tahle kniha byla dlouhá, opravdu dlouhá... stránky se otáčely skoro sami, příběh utíkal a na nějakou nudu, nebo že by mě to nebavilo jsem si rozhodně nemohla stěžovat. Byla jsem ráda, že zase můžu trávit čas ve společnosti Strika, Robin a ostatních skvělých postav téhle série. Vidět jak posouvají své životy, jak se jim detektivní agentura rozrůstá, i jak jejich vztah balancuje na té pomyslné hranici mezi přátelstvím a něčím víc. Když si i oni sami pokládají tuhle otázku, a vlastně neví, jak si na ni odpovědět...
Na druhou stranu musím přiznat, že v případu jsem se občas docela ztrácela. A důvodem bylo to množství postav - těch tam tedy bylo. Až jsem pak litovala, že jsem si nezačala psát seznam a vysvětlivky "kdo je kdo":) Ale napínavé to bylo až do poslední stránky, to zase jo a konec... ten jsem tedy neuhádla ani omylem.
Ve fantasy literatuře nejsem ještě tak úplně zběhlá, vlastně v podstatě začínám. I proto se mi příběh hodně líbil. Uznávám, že až si to přečtu za nějaký čas znovu (a určitě s tím počítám), možná budu kritičtější, protože občas mi přišlo na mysl, jestli to vlastně dává smysl. Přesto jsem byla naprosto unešená myšlenkou autorky udělat z knih živé, přemýšlivé a v podstatě i citlivé bytosti (někdy i životu nebezpečné). Grimoáry jsou jednoznačně skvěle vymyšlené, tři hlavní postavy v čele se Silasem výborně napsané a dohromady táhnou celý příběh až k samotnému závěru.
Líbilo se mi otevřít knihu a ocitnout se na chvíli mimo realitu, ve světě kouzel, čarodějů a démonů. Takže zklamaná rozhodně nejsem:)