Sansli
přečtené 166
Dracula
1997,
Bram Stoker
Ke knize jsem se dostala docela náhodou. Asi by mě nenapadlo si toto dnes již klasické dílo přečíst, kdybych nečetla jinou knihu, kde je postava Drákuly hlavní předmětem zájmu. A při jejímž čtení mi v podstatě došlo, no jo vždyť jsem Drákulu od Brama Stokera vlastně nikdy nečetla. Takže to by nešlo, to se muselo napravit. Kniha sama o sobě mě dost překvapila a to hlavně stylem vyprávění. Čekala jsem nějaké děsně akční dějové zvraty a honičky, ale toho se tady v podstatě nedočkáte. A příběhu to podle mě ani neškodí, protože i tak tam o napětí nebyla nouze. Celý příběh je vyprávěn pomocí dopisů a deníkových záznamů několika postav, které spojily podivné události a nakonec jednotné poslání, jehož cílem je zničit starodávné zlo. Příběh si díky tomu můžete prožít z různých úhlů pohledu jednotlivých postav a dozvědět se tak, jak je každý z nich osobně vnímal. Dokonalé. Na knize je určitě znát, že byla napsaná v jiné době. Při jejím čtení si dnešní čtenář uvědomí, že to co děsilo lidi v dřívějších dobách, už dnes tak hrozivě působit nemusí. Ale za mě je tedy napsaná neskutečně skvěle a hlavně ze začátku jsem se od příběhu nemohla odtrhnout. V prostředku knihy mi příběh přišel bohužel trochu moc zdlouhavý a nebýt dost podivné postavy Renfielda, který mi do příběhu sice moc nezapadal, nevím, nevím, jestli bych knihu dočetla. Jenže ten skvělý začátek, kdy Jonathan popisuje svoji cestu a pobyt na hradě hraběte Drákuly byl tak napínavý, že to prostě nešlo z ničeho nic vzdát a druhá polovina knihy, kde všichni bojují o záchranu Míny, mi ten trochu slabý prostředek plně vynahradila. Takže ano, bylo to opravdu skvělé čtení:)... celý text
Dům U Tří borovic
2011,
Hana Marie Körnerová (p)
Příběh mi hodně připomněl knihy od Catherine Cookson, anglické spisovatelky, kterou jsem v mládí upřímně milovala a její knihy jsem hltala jedním dechem. Teď se mi to samé stalo u téhle autorky a já musím přiznat, že jsem už počtvrté naprosto propadla jejímu umění vyprávět. Příběh není tedy rozhodně žádná idyla a hlavní hrdinka musí projít dost strastiplnou cestou než bude mít šanci na šťastný konec. Já jako čtenář, jsem nestačila koukat, jak se opravdu s neuvěřitelnou grácií vyrovnává s každou další překážkou, kterou jí život staví do cesty. Jak i přes otřesné chování lidí, přes všechny jejich intriky, pomluvy a předsudky dokáže stále věřit, nevzdávat se a bojovat o vlastní štěstí. Alžbětu jsem si od první stránky opravdu zamilovala, to ostatně nebylo vůbec těžké. Autorka čtenáři totiž ani nedává jinou možnost. Alžběta je statečná, houževnatá, nebojí se říct a prosadit svůj názor a není to žádná naivní a křehká panenka, i když ostatní si díky jejímu vzhledu přesně tohle myslí. Ostatně i její nový zaměstnavatel se brzo přesvědčí, že všechno nebude tak jednoduché, jak si na první pohled myslel, když ji přivedl na svůj dost zanedbaný statek U Tří borovic. Alžběta, i když vlastně hledá jen dočasný azyl, se prostě nemůže dívat, jak to na statku chodí a pomalu se začíná pokoušet měnit zaběhnuté zvyky a tím vlastně i životy všech obyvatel statku, což ale ne každému z nich je tak úplně po chuti a vše se začíná krůček po krůčku komplikovat. A pro čtenáře se to od tohoto okamžiku také začíná komplikovat, protože je neuvěřitelně náročné přestat číst a jít spát.... celý text
