Sapy komentáře u knih
Jsem vážně pyšná, že něco takového vzniklo pod rukama českého autora. Obrovské překvapení plné akce, která se navíc odehrává v atraktivním postapokalyptickém světě. Čtenář má možnost sledovat příběh z mnoha úhlů, protože děj je rozdělen do několika linií, které sledují různé postavy v různých časových úsecích. Přes tu nádhernou komplexnost zůstává příběh zcela pochopitelný a jasný. Smekám, protože navzdory skutečnosti, že se jedná o prvotinu, je tohle opravdu kvalitní a vyspělé sci-fi.
Skvělé zakončení jedné výjimečné série. I když u mne pořád vede druhý díl, Dvůr křídel a zmaru je prostě jízda. Před čtením jsem se trochu bála, jakým směrem se příběh bude ubírat (přece jen konec dvojky byl tak trochu infarktový), ale autorka mě opět příjemně překvapila originalitou sobě vlastní. Postavám se dostává dalšího vývoje a propracování, takže si je zamilujete ještě víc. K tomu vás čeká hromada akce, nepředvídatelných zvratů a možná i nějaká ta slzička. Srdcovka!
Ne, že by to nepřipomínalo Zmizelou... Ale Dívka ve vlaku je alespoň o trochu lepší. Rozuzlení jsem bohužel uhodla už v půlce knihy. Naprosto protivné a s odpuštěním tupé postavy. Člověk ani neví, kdo ho vytáčí nejvíc. Konec byl úsměvný, ale rozhodně ne stoprocentně uvěřitelný. Ale čte se to samo, to zase jo.
Četla jsem ji v angličtině, po dočtení jsem několikrát pročítala oblíbené pasáže. Četla jsem ji v češtině a jsem si jistá, že ji budu číst ještě hodněkrát. Mohla by mít 1000 stran, mohla by jich mít ještě 3x tolik a stejně bych ji nikdy nechtěla odložit a nikdy nechtěla dočíst.
Jeden z nejlepších příběhů, s jakým jsem kdy měla tu čest. Miluji ten svět, ty postavy, tu propracovanost, to mrazení v zádech, které prožívám s každou další kapitolou a zvratem. Smekám imaginární klobouk před Sarah J. Maas až na zem.
To vážně někomu tahle kniha mohla připadat dobrá? Pro mě rozhodně jedna z nejhorších knih, co jsem letos četla. Tohle byl jednoznačně nejstupidnější svět, jaký jsem kdy v knize zažila. Ve zkratce, hned na prvních asi deseti stranách se dozvídáme, že trollové tajně dávají své děti do lidských rodin (lidské děti dají do děcáku) a když je dětem 18, tak je unesou zpět "domů". Tyhle děti naprosto bez problému opustí lidi, které 18 let považovaly za své rodiče a ještě jim vybílí všechny účty. A takhle se trollové prosím pěkně živí. Mám pokračovat dál nebo stačí napsat, že zbytek knihy je stejná kravina jako prvních deset stran?
Kniha, která zaujme hned, jak ji vezmete do rukou. Illuminae změní vše, co jste si dosud o knihách mysleli. Mou první otázkou bylo, zda je vůbec možné, aby mě kniha, která nemá žádného vyprávěče a celistvý text, bavila a vtáhla do děje. Ale ona má vypravěče. Má jich desítky a ti všichni vytváří téměř dokonalou mozaiku událostí a krystalizují do nádherného příběhu na pozadí nul a jedniček. Pro mě jednoznačně jedna z nejlepších knih tohoto roku. Úžasný zážitek.
Velké překvapení. Samotný námět je trochu přitažený za vlasy, ale když přivřu oči nad touhle nereálností, tak mě Bez šance neskutečně bavilo. Postavy byly reálné, žádní nadprůměrně inteligentní, talentovaní a fyzicky zdatní superhrdinové - což je vedle ostatních dystopií velice osvěžující a příjemná změna. Všechno funguje jak dobře promazaný stroj a nechybí ani hlubší myšlenka, ze které člověka mrazí v zádech. Já jsem spokojená!
Dlouho jsem se nenasmála jako u této knihy - průšvih je, že pobavit nebyl autorův záměr, ale vedlejší účinek jeho příběhu, který je tak debilní, až je to do nebe volající. V jakési postapokalyptické společnosti utíká banda MacGyverů a Chuck Norrisů z nějakého tábora, aniž by sami pořádně věděli proč. Kluci si v táboře můžou volně pobíhat, kdežto jen o několik metrů dál stojí tábor dívek obehnaný ostnatým drátem a střežený vojáky v plné zbroji (mám takový pocit, že ani samotný autor neví proč). V tomhle příběhu je naprosto běžné, že se za 2 dny naučíte střílet z luku jak Katniss Everdeen, veslujete na loďce s jedním pádlem a ta se netočí dokola, jak by bychom očekávali, ale vesele se žene vpřed, a s bandou usmrkanců hravě pěšky utíkáte trénovaným lovcům a vojákům, kteří jedou NA ČTYŘKOLKÁCH. A taky můžete jíst zkažený a červama prolezlý maso a nic se vám nestane. Pane Isbell, vypadám snad, SAKRA, že nemám mozek?
Čtu zde ty pozitivní názory a říkám si - to jsem četla úplně jinou knihu?
Asi jsem výjimka potvrzující pravidlo, ale mě tohle obrovské klišé založené na vykradení cizího námětu prostě neoslovilo. Příběh pokulhává už od ideje naprosto nereálné a prapodivné teokratické komunity lidí, která žije na hromádce v osadě obehnané zdmi, aby se zde ukryla před blíže nespecifikovaným „zlem“, které číhá venku. Žádná ponorka, žádné pochybnosti o puritánském způsobu života, který káží místní „bratři“ a „sestry".
Za mě propadák. Pokud Vás zajímají detaily - recenzi najdete u mě na blogu.
Druhá světová válka a žánr YA nejdou moc dohromady a na knize to bylo znát. Obzvlášť ze začátku mi příběh přišel až násilně upravený a "vpasovaný", aby odpovídal rámci tohoto řánru. Občas jsem měla pocit, že si autorka fungování gestapa představuje trochu jako Hurvínek válku a těžko říct, zda by něco takového bylo reálného. NICMÉNĚ Krycí jméno Verity je opravdu dobrá kniha, i přes nějaké ty logické mezery. Je neskutečně čtivá, bohužel konec trochu ztrácí švih. Z vyvrcholení příběhu vás zamrazí. Skvělý způsob jak přiblížit válku mladším generacím.
Brzy přidám detailnější recenzi na blog.
Jímavý příběh o síle pohádek a lidské fantazie. O mezilidských vztazích, světle na konci tunelu a nových začátcích. Babička pozdravuje a omlouvá se vás pohladí po duši a nejednou vám vykouzlí úsměv na tváři. Kniha o obyčejných životech neobyčejných lidí představuje sama mezi ostatními romány unikum. Jak by řekla zmiňovaná babička - jen odlišní lidé mají schopnost měnit svět. Svým předchozím románem si autor nastavil laťku opravdu vysoko a pro mě Babička Oveho bohužel nepřekonala. I tak se však jedná o velice milý a inteligentní román, který doporučuji k přečtení.
Pokud vás přestaly uspokojovat prvoplánové béčkové horory, přečtěte si Osvícení a poznejte nový druh strachu. Plíživého strachu, který se vám dostane až do morku kostí, aniž byste byli schopní uvědomit si, kdy se tomu tak stalo. King na zhruba čtyř stech stranách čtenáři servíruje komplexní mozaiku roztodivných vlastností a povah hlavních protagonistů, při kterých zabloudí až do nejzazších koutů jejich mysli. Pokud také patříte mezi čtenáře, kteří se nenechají nakrmit povrchním vykreslením charakterů postav, pak si na tomto díle vyloženě smlsnete!
Vlastně pořád příliš nechápu, co tohle mělo být za pokus. Zcela předvídatelná zápletka, kterou není problém odhadnout už v půlce děje a naprosto nesnesitelní hlavní hrdinové s nepochopitelným a iracionálním chováním. Za mě jeden velký omyl.
Obrovské překvapení. Čtivý a poutavý příběh z jiného světa plný zajímavých vědeckých detailů, ale hlavně geniálního humoru člověka, který stojí na pokraji smrti, ale přesto se dokáže na věci dívat optimisticky. Jednoznačně doporučuji, budete mít přečteno za pár dní. Řadím mezi své nejoblíbenější knihy vůbec.
Ptáte se, jestli Jo Nesbo překonal vysoko nastavenou laťku svých předchozích románů? Nepřekonal, on ji totiž přímo přeletěl. Skvěle promyšlený příběh, konstantně udržované napětí, které místy graduje tolik, že máte pocit, že víc už zkrátka nevydržíte. Oceňuji nepředvídatelnost a hned několik zvratů, které vám málem přivodí srdeční zástavu. Tak proč pořád čtete tento komentář? Začněte číst Policii!
Čtivý příběh se zajímavou detektivní zápletkou. King je mistr v budování atmosféry a v Panu Mercedesovi vás čeká velice fascinující, mrazivá a v první řadě děsivá sonda do duše psychicky narušeného člověka. King vás doslova přenese do mysli svých hrdinů. Dokáže psát jednoduše, ale přitom vás každým dalším slovem připoutává ke stránkám víc a víc. Buduje napětí a mnoho scén je ještě umocněno vhodnou volbou syrového slovníku a věřte mi, že v popisech nemá King sebemenší zábrany. Doporučuji.
Vydařený, nervy drásající příběh, který nelze přečíst jinak, než jedním dechem. Konečně pořádný příběh, odehrávající se v originálním prostředí bizarního bludiště. Kniha vám vlastně nedovolí nejmenší oddych, až dokud ji úplně celou nepřečtete. Konec nám zanechává mnoho nezodpovězených otázek a navnazuje tak čtenáře na další díly. To, co přijde v dalším díle bude evidentně ještě mnohem šílenější. A ještě musím ocenit skutečnost, že děj je opravdu naprosto nepředvídatelný, zápletky jsou překvapivé a originální. Bravo!
Zavržený je druhou sérií o andělech, kterou jsem dostala do rukou. A příjemně mě překvapil. Je to temné, žádní hodní, neposkvrnění andílci. Vztah mezi Patchem a Norou je v určitém smyslu až zvrácený. Rozhodně originálně pojatý příběh. Poznáváme anděly z jejich temnější stránky. Hlavní postavy zatím autorka nestihla moc vykreslit, o Nořině minulosti nevím téměř nic, stejně tak tu Patchovu nám autorka odkrývá jen velice pomalu, kousek po kousku. Určitě zkusím i další díl a uvidíme, co dál :)
Třetí díl jsem dočetla a rozhodla se dát si od série chvíli pauzu. Klidně by tato kniha mohla být poslední, se zakončením jsem byla zcela spokojená. Bylo jasně znát, že už se autorka snaží čtenáře navnadit na další díly (ani bych se nedopočítala, kolikrát byl Clary někdo "povědomý" nebo se na ní divně díval apod..). Finální bitva byla wow a celkově zakončení překvapivé, originální a zajímavě vymyšlené.
Dvojka nebyla špatná. Sice se autorka občas trochu opakovala (spojení "v ústech ucítil kovovou pachuť krve" mě už ke konci knihy opravdu vytáčelo), ale příběh se jí podařilo zajímavě rozvinout, přidat pár otazníků a já se rovnou vrhla na další díl :)