Sarah11 komentáře u knih
Musím se přiznat, že mě knihy zaujaly spíše svými obálkami, které jsou opravdu krásné, ale zároveň už jsem měla dlouho chuť na nějakou dospělejší romantiku, takže to byla jasná volba.
Co velmi oceňuji, jsou hlavní hrdinové. Chase není typický tajemný a majetnický bad boy, ale vlastně docela fajn kluk, který je schopen vyspělého vztahu, a Hailee naopak není typická asociální knihomolka (ne že by na tom bylo něco špatného, ale je to v tomhle typu literatury trochu klišé), ani přehnaně sebevědomá dobrodružka, ale působí lidsky a uvěřitelně. VELKÝ palec nahoru za netoxický vztah a za zmínění ochrany při sexu.
Co se týče samotného příběhu, tam už kniha trošku pokulhává. Ze začátku, když se seznamujeme a postavami a hlavní hrdinka poznává Fairwood, je to celkem zábavné, ale potom už příběh plyne stále ve stejném tempu, takže jsem se někde za polovinou přistihla, že se vlastně trošku nudím.
Polovinu závěrečného zvratu (Katie) jsem tušila už tak nějak od začátku, ale druhou polovinu (co Hailee chystá) jsem neodhadla, takže se mi líbilo, jak nakonec všechny dílky zapadly do sebe.
K čemu mám ještě výtky, ale není to chyba autorky, je překlad, který je místy docela kostrbatý, u některých slov jsem měla pocit, že snad ani neexistují a musela jsem hodně přemýšlet, co tím chtěl básník říci, někdy byly dokonce zachovány anglické výrazy nebo byly v jedné kapitole anglicky a v další česky. Dost mě také rušilo časté střídání minulého a přítomného času a jazyk, jakým se spolu postavy bavily, mi přišel dost strojený a rušivý, myslím, že třeba kdyby místo "děkuji" používali "děkuju", působilo by to mnohem přirozeněji, ale to je asi jen má osobní preference.
Je vidět, že si dal autor opravdu záležet a není to spíchnuté horkou jehlou, oceňuji i slovníček pojmů, i když mě trošku mrzí, že nebyl zařazen i v první části, kde by byl dle mého názoru užitečnější.
Druhá kniha si drží úroveň té první a i když nevím, co Fragment vedlo k tomu, aby knihu rozdělil na dvě části, myslím, že se jim to podařilo rozdělit celkem smysluplně. První část je spíš takové seznámení s postavami, přičemž druhý už vás hodí rovnou do akce. Na můj vkus byl ale ten souboj neskutečně roztahaný a zdlouhavý, vlastně se bojovalo skoro polovinu knihy a to už mě zkrátka po nějaké době přestávalo bavit. Myslím, že by knize neuškodilo, kdyby se pár stránek prostě seškrtalo, mělo by to větší šťávu.
Moje duše většinou prahne po happyendu, ale tady mi ten konec přišel naprosto adekvátní, i když maličko přitažený za vlasy, ale vlastně proč ne. Za mě slušné sci-fi, které můžu s klidným srdcem doporučit i náročnějším čtenářům.
Těžké téma, o kterém se v knihách moc nepíše (obzvláště v YA), ale také obrovské zklamání. Tři čtvrtiny knihy totálně bez děje, vše se skládá jen ze stále opakujících se dialogů dívek a plamenných náboženských projevů matky jedné z hlavních hrdinek, které jsem po nějaké době začala přeskakovat, dle mého názoru nevěrohodné chování ze strany vedení školy (bodyguardi a policie, jako vážně?) a spíš než nějaká women power to na mě působilo stylem, že všichni muži jsou násilníci a měly bychom se jich bát, což mi nepřijde jako vhodný motiv do knihy určené mladším slečnám. Ano, našli se i takoví, kteří dotyčným dívkám pomohli a porozuměli, ale působilo to na mě spíš tak, že to tam autorka dala jen proto, aby si odškrtla nějaké pomyslné políčko, ale sama to tak nevidí.
Kapitoly "My" mi přišly jako dobrý nápad, kdyby se do toho ovšem nemotaly i hlavní hrdinky, které mají kapitoly vlastní.
Neustálé zaměňování Holek odnikud a odjinud a nesmysly v překladu snad ani nemá cenu zmiňovat, to už tu bylo řečeno stokrát.
Jedinou silnou stránkou knihy byla Erin, která mě bavila od začátku až do konce.
Já vlastně nevím, co k tomu říct. V zásadě asi nemám úplně nic proti, ale knížka nenadchne ani neurazí.
Nápad s virtuálními světy je dobrý, ale zasloužil by si lepší zpracování. Hlavní hrdinka mi zprvu moc neseděla, připadala mi jako malé dítě, ale když vezmeme v potaz, v jaké společnosti vyrůstala, ta dětská naivita byla asi namístě. Řekla bych, že si ale později prošla slušným vývojem, odhodila růžové brýle a to se mi líbilo.
Kapitoly jsou krátké, takže máte knihu přečtenou za chvíli, ale žádný objev se bohužel nekonal.
Po celkem ucházejícím druhém dílu jsem čekala epické finále (že já jsem vždycky tak naivní, že až do úplného konce věřím, že se mi to začne líbit), bohužel jsem dostala jednoznačně nejhorší díl celé trilogie. První polovina si ještě tak nějak držela úroveň předchozích dílů, ale druhá polovina pro mě byla čiré utrpení. Opět se budu opakovat, ale i přes všechny ty přečtené strany (a že jich je dost) a čas strávený s našimi hlavními hrdiny jsem si žádného z nich nedokázala oblíbit, všichni mi splývali dohromady a když jsme o nějakého z nich přišli, nechávalo mě to naprosto chladnou. Jediné, co bylo na celé sérii zajímavé a bavilo mě, a to jest svět, autor zničil ještě dřív, než jsme ho stačili poznat, kapitoly z pohledu postav, které se odpojily od původní skupiny mě nebavily a ubíjely, a ač autor akcí rozhodně nešetřil, vůbec jsem nebyla napnutá. Také moc nechápu, proč, když už bylo po všem, musel autor nejméně dvacet stran pořád dokola popisovat, jak je všechno ok a všichni jsou happy.
Naprosto souhlasím s tím, co říká komentář pode mnou - Nyxia je zkrátka taková rychlokvaška. Díky velmi jednoduchému stylu psaní se dobře čte, najde se tu i pár zajímavých nápadů, ale skýtá ještě opravdu mnoho prostoru pro zlepšení. 2.5/5*
Paradoxně tento díl považuji za nejlepší ze série, ale pořád je to pro mě obrovský krok vedle. Někdy se zkrátka necháte zlákat nádhernými obálkami, ale příběh stojí za nic, což je bohužel i případ Lodi mezi hvězdami. Každopádně jsem ráda, že ve třetím díle hlavní hrdinka konečně dostala rozum a začala být docela snesitelná, stejně tak její protějšek. Tam ale všechna pozitiva končí.
Nejsem nějaký zapřísáhlý odpůrce milostných trojúhelníků jako většina lidí, troufnu si říct, že ve většině knih s nimi nemám problém, ale tady? Proč? PROČ?! Přišlo mi, jako kdyby autorka jela podle nějaké šablony a násilím tam našroubovala milostný trojúhelník jen proto, aby si mohla odškrtnout, že ho tam dala. Naprosto zbytečně a nesmyslně.
Co se týče uvěřitelnosti a reálnosti, jsem knihám schopná leccos odpustit (co si budeme, stejně nejsem žádný technický expert), ale tady už toho na mě bylo nějak moc. Parta děcek se dostane do tajného vesmírného modulu bez špetky úsilí, jeden z nich během chvíle dokáže přeprogramovat vesmírnou loď, kterou viděl poprvé v životě, dalšímu se s ní povede v pořádku doletět tam a zpět a přitom ještě stihne spoustu věcí, nad kterými vám nezbývá nic než jen kroutit hlavou... A pomyslnou korunu to dostane, když se hlavní hrdinka inhed skamarádí s lidmi, co byli odpovědní za smrt jejích blízkých.
Čekala jsem alespoň, že mě autorka ušetří opětovného oživování postavy, o které si všichni samozřejmě mysleli, že je mrtvá, ale nestalo se. Kdyby to nechala tak, jak to je, vyznělo by to dle mého názoru mnohem lépe.
Bohužel mi to celé přišlo jako příšerná slátanina a za celou sérii jsem nenašla nic, co by mě nutilo číst dál, snad jen to, že už jsem to chtěla mít co nejrychleji za sebou, abych se mohla pustit do něčeho lepšího.
Tak tohle bylo jedno velké utrpení. I přes mou dlouhodobou čtecí krizi už se mi opravdu dlouho nestalo, abych se do nějaké knížky musela tak nutit. Styl psaní naprosto nemastný neslaný, nulová slovní zásoba, pouze jednoduché věty, na rozvité souvětí jsem čekala jako na smilování, dialogy naprostá katastrofa. Nejdřív jsem si toho úsečného stylu psaní nevšimla, ale jakmile to jednou zaznamenáte, už se toho nezbavíte a uvidíte to pořád.
Postavy absolutně splývají, nemají žádné typické rysy nebo povahové vlastnosti, takže se často ztrácíte a musíte se vracet zpátky v textu, abyste pochopili, kdo zrovna mluví. Chemie mezi hlavní dvojicí žádná. Trochu jsem v tom viděla příběhy, které jsem se snažila psát, když mi bylo tak deset. Kniha má potenciál být vážně napínavá, ale bohužel je to napsané tak špatně, že se žádné napětí nekoná a že je úplně jedno, jestli čtete o tom, jak hlavní hrdinové někde sedí na kafi, nebo jak bojují s krvežíznivými příšerami. Hlavní záporák postrádá šmrnc a navíc se zdá být nesmrtelný, což vážně nemám ráda.
Za jediný plus považuji nápad se zápasy v klecích, to mě celkem nadchlo a nezlobila bych se, kdyby se kniha nesla v tomto duchu, záchranu bratra bych klidně oželila.
Vzhledem k tomu, že mám doma i další dva díly, dám sérii ještě šanci, ale nedokážu si představit, jak to chce autorka ještě víc rozmáznout, když první díl končí uzavřeně, a upřímně se toho dost bojím, jelikož první díl má nejlepší hodnocení a já už jemu dala jednu hvězdu...
Dle očekávání, Becky opět nezklamala a mě mrzí, že tahle sága nemá alespoň deset dílů, protože mám pocit, že světa, který vytvořila, se nikdy nebudu moci nabažit. Asi se budu opakovat, ale s tak propracovaným a komplexním světem včetně všech ras, planet, zvyklostí i historie už jsem se v knize nesetkala opravdu dlouho (jestli vůbec).
Myslím, že pokud jste se pročetli až ke třetímu dílu, už dávno jste pochopili, že tahle sci-fi série vůbec není o ději a o velkolepých vesmírných bitvách. Ale o nás. O lidech. O spoustě sociálních problémů, se kterými se ve dnešním světě musíme potýkat.
Jak už říká komentář pode mnou, tady mi chvíli trvalo, než jsem pochopila, jak to spolu všechno souvisí a kam tím autorka míří, ale vůbec mi to nevadilo. Bavilo mě dále objevovat autorčin svět, tentokrát očima úplně někoho jiného a přemýšlet, jak se ve finále osudy našich hrdinů propojí.
Poutníci jsou zkrátka naprosto excelentní sci-fi série, která nabízí spoustu podnětů k zamyšlení, a i když se k již přečteným knihám vracím velmi zřídka, u téhle tuším, že ji ještě někdy z knihovny vytáhnu.
Kniha má pomalejší rozjezd, ale když se přes něj prokoušete, tak už to šlape. Je to trochu nahoru a dolů, napínavé pasáže střídají ty méně záživné, některé jsou dost přitažené za vlasy, ale celkově jsou moje pocity převážně pozitivní. Líbilo se mi, že některé činy hlavních hrdinů, ať už byly jakkoliv ospravedlnitelné, nevyšuměly do ztracena, jak to v YA často bývá, ale postavy za ně musely nést odpovědnost, i přes to, že ten konec byl možná až moc idealistický. No, Warcross je prostě Warcross, ale Wildcard si určitou kvalitu stále drží.
Bála jsem se, aby Warcross nebyl jen další přehnaně vyhypovanou knihou, která ve finále vůbec není tak úžasná, za jakou ji všichni vydávají, ale musím přiznat, že tady je ten rozruch dle mého názoru celkem oprávněný. V minulosti už jsem od autorky četla sérii Legenda, takže jsem věděla, že umí, ale tohle je ještě o několik levelů výš, je vidět, že autorčin um se stále vyvíjí. Děj krásně plyne už od začátku (konečně kniha bez zdlouhavého začátku, třikrát hurá), hlavní hrdiny jsem si zamilovala téměř okamžitě (a Hidea stejně pořád miluju, i po tom všem...) a celý ten koncept virtuální reality jsem naprosto hltala. Taktéž se mi líbilo, že autorka hlavní část děje umístila do Japonska, nikoliv do Ameriky, a že rozvinula myšlenku ohledně odměňování lidí za běžné úkony, která se objevila již ve zmiňované Legendě. Možná mě trochu mrzí, že Hideo nezůstal déle nedostupný a tajemný a že od určité doby bylo naprosto jasné i mně, jakožto tomu typu čtenáře, který neprohlédne vůbec nic, jak se věci mají, ale to nic nemění na tom, že jsem si knihu neskutečně užila a nevím, jak přežiju čekání na další díl.
Ne, ne, ne, tohle bylo zkrátka celé špatně. Já neměla velká očekávání ani od prvního dílu, protože autorčina Divergence je moje srdcová záležitost, kterou překoná jen máloco, a pravděpodobně bych se do této série ani nepouštěla, kdyby ji nenapsala právě tato autorka, ale řekla jsem si, že to zkusím. Čáry života mě, i přes velmi nízká očekávání, zklamaly, ale jelikož je to Veronica Roth a jelikož mám takový blbý zvyk, že si musím kupovat a následně číst i další díly sérií, které mě úplně nezaujaly, tak jsem druhému dílu dala šanci. Vzhledem k tomu, že předchozí díl na mě působil spíš jako takové seznámení s fungováním světa, postavami a podobně a že konec byl dost otevřený, jsem si říkala, že by mě druhý díl mohl příjemně překvapit, ale překvapení se bohužel nekonalo, alespoň ne v tom kladném slova smyslu. Postavy jsou ploché, hloupé, nevyvolávaly ve mně absolutně žádné emoce, děj nulový, takže jsem jenom odpočítávala stránky do konce mého utrpení. Tohle byl po skvělé Divergenci opravdu krok vedle. Jediné, co můžu na sérii pochválit, jsou naprosto nádherné obálky, které rozhodně plní svůj účel, ale to je tak všechno.
Nevím, jestli je to rozpoložením, ve kterém jsem obě knihy četla, ale ač bylo ve druhém dílu mnohem více akce a zvratů, přišel mi o kousíček slabší než první. To ale nemění nic na tom, že tahle série je jedno z mých největších překvapení poslední doby a že má slušně našlápnuto. Je to originální, je to čtivé a hrdinka nejedná zbrkle nebo nesmyslně, ale má schopnost logicky uvažovat, což spousta hrdinek YA sérií bohužel postrádá. Za jedinou vadu na kráse považuji to, že hlavní protagonistce vše prochází na můj vkus až moc jednoduše a hladce a všichni jí většinou ihned uvěří zdánlivě neuvěřitelné, a možná trochu zbytečné opakování stále těch samých myšlenek. Nicméně Claudii odpouštím a napjatě čekám na další díl, protože ten konec... Fuuh.
Od knihy jsem nečekala žádné zázraky, vlastně jsem si ji přihodila do košíku jen tak, protože byla za směšnou cenu, ale musím říct, že to bylo hodně milé překvapení. Potěšilo mě, že to není jen taková ta klasická středoškolská romance (ne že bych je neměla ráda), ale bylo to něco trošku víc a mělo to nějaký přesah, poslání, něco, co člověka vede k zamyšlení. Bylo to čtivé, srdcervoucí, okořeněné špetkou humoru.
Jediné, co mě mrzelo, byla zhruba asi poslední třetina, kde už to šlo trochu z kopce. Postavy se začaly chovat nelogicky a já vůbec netušila, co se vlastně děje a proč se to děje. Působilo to na mě dojmem, že autorka chtěla za každou cenu hlavní hrdiny rozhádat, a tak začala vyvolávat naprosto nesmyslné hádky, které vůbec nebyly zapotřebí. Na celkovém zakončení a vyvrcholení také nebylo nic zvlášť překvapivého a šokujícího, protože to, co se Nastye přihodilo, víte už v podstatě od začátku. Čekala jsem, že ten wow efekt bude větší (nebo by stačil aspoň nějaký).
Jak už tu zmiňoval někdo pode mnou, celý ten koncept je trochu zvláštní vzhledem k tomu, že Nastya po traumatickém zážitku uteče na jinou školu, aby nepoutala pozornost, ale vlastně ji na sebe poutá ještě víc vzhledem k jejímu stylu oblékání a vystupování, ale to bych zas až jako takový problém nebrala, přece jen je to kniha a u knih, obzvlášť u podobných jako je tahle, se nemá tolik přemýšlet.
Celkově hodnotím kladně, jen škoda toho konce. Pokud ale v budoucnu od autorky vyjde něco dalšího, určitě nebudu mít strach se do toho pustit.
Nápad skvělý, zpracování ale pokulhává. Je mi jasné, že je to o klukovi, který leží připoutaný na lůžku, takže to asi nemůže být kdovíjak akční, ale já prostě čekala víc. Knížka je tenoučká, ale kdyby se ještě tak sto stran dalo pryč, pravděpodobně by to vůbec nevadilo. Bylo to tak ploché, že to ve mně nevyvolalo žádné emoce a na konci jsem tedy taky čekala větší wow. Jediné štěstí je, že mě kniha stála jen asi 60 korun.
Rozhodně lepší než první díl. Bylo to mnohem temnější, uvěřitelnější, a i když nemůžu říct, že to nemělo své mouchy, vážně mě to bavilo. Konec mi přišel trochu uspěchaný, ale na druhou stranu jsem ráda, že z toho autorka neudělala trilogii. Příjemné počtení, ale už jsem četla i lepší dystopie.
PS: Nepište sem prosím, kdo umře, kazíte tím ostatním dojem z knihy.
Dlouho jsem přemýšlela, co ke knize napsat a jak ji vůbec ohodnotit, protože si nejsem úplně jistá, jestli jsem ten konec pochopila správně (kdyžtak mi ohledně toho můžete napsat, budu moc ráda). Nicméně autorka má zvláštní dar, že i když se v jejích knihách v podstatě nic neděje a opakují se tam stejné situace, stejně vás to tak pohltí, že musíte číst dál a dál a nemůžete se odtrhnout. Ze začátku jsem měla trochu problém se zorientovat, jelikož druhý díl nezačíná přesně tam, kde skončil předchozí, ale stačilo pár stran a už jsem byla zase v obraze. Nebýt toho nešťastného konce, dala bych čtyři hvězdy, stejně jako prvnímu dílu, protože svoji depresivní atmosféru to bezpochyby mělo, ale bohužel to na mě bylo až moc zmatené a řekla bych, že mě to i zklamalo, protože to opakuje úplně stejný koncept jako předchozí díl. V Nocte to dokázalo šokovat, ale podruhé už to nezafungovalo.
Univerzita výjimečných je pro mě bohužel obrovským zklamáním. Jelikož je přirovnávána k mým milovaným Hunger Games, čekala jsem pořádný nářez, který se ale nekonal. Postavy jsou ploché, takže jsem se přistihla, že mi bylo vlastně úplně jedno, když některá z nich umřela, hlavní hrdinka mi také moc k srdci nepřirostla, protože mi přišla až moc dokonalá a neuvěřitelná.
Už první díl nebyl žádná hitparáda, ale připisovala jsem to tomu, že už mám načteno spoustu lepších knih podobného žánru a chtěla jsem jí dát šanci. Druhý díl byl pro mě ale naprostý propadák a Odveta se bohužel nesla ve stylu předchozího dílu. Většinu knihy se řešila akorát politika, která mě až tak moc nezajímala (ale chápu, že některým lidem se to může líbit) a samotná "revoluce", o kterou celou dobu v podstatě šlo, byla odfláknutá na posledních pár stranách a ještě to tak nějak vlastně nedávalo smysl (nebo aspoň já jsem to pravděpodobně nepochopila). Přišlo mi, že autorka chtěla vytvořit nějaký šokující zvrat v ději, ale nakonec to tak překombinovala, že to ve výsledku nedávalo smysl a pohřbilo to všechno, o co celou dobu šlo, navíc příběh neuměla vystavit tak, aby gradoval. V druhém a třetím dílu se v podstatě něco začalo dít až posledních pár stránek před koncem. Musím uznat, že ač příběh je podle mě o ničem, bylo to čtivé, ale to je tak všechno.
Nenadchne, neurazí. Příjemná (i když nevím, jestli je to vhodné označení vzhledem k tématu) jednohubka na jedno odpoledne. Nechybí napětí ani nějaké to tajemství, akorát ta milostná zápletka mi sem prostě neseděla, ač to mám jinak celkem ráda. Hlavní hrdinka mi taky nějak nepadla do noty, ale její chování bylo vzhledem k událostem asi pochopitelné. Myslím si, že tohle autorka vystihla dobře.
Na co si ale u knih nikdy nezvyknu je, když jsou psány v přítomném čase, takže to mě trochu rušilo, ale dalo se to přežít. Některé věty mi přišly mírně kostrbaté a občas jsem se zamotala do přímých řečí a musela si je přečíst víckrát, abych pochopila, kdo zrovna mluví. Konec byl taky trochu zvláštní a možná maličko uspěchaný, ale jinak vcelku dobré čtení, zase nemůžu říct, že ve mně kniha nic nezanechala a že mě nedonutila se zamyslet.
Čekala jsem všechno, ale tohle vážně ne. Měla jsem nějaké své teorie, ale tohle by mě ani ve snu nenapadlo. Teď jenom nevím, jestli se mi ten konec vlastně líbil, nebo jestli mě naštval. A tak neskutečně zvrácené, jako bylo popisováno, mi to tedy taky nepřišlo.
Každopádně, i když se v knize v podstatě omílá pořád to samé dokola, je neskutečně čtivá, stránky vám doslova mizí pod rukama. Má takové to "něco", které vás nutí číst pořád dál a dál, dokud nebudete u konce. Prostředí je nápadité a neobvyklé, postavy vcelku sympatické, akorát slovo "sexy" by pomalu vydalo na několik samostatných kapitol.
Jsem zvědavá na další díly, protože si upřímně nedokážu představit, jak tento příběh roztáhnout ještě na další dvě knihy.
Boží, boží, boží! Přečteno za dva dny a jediné, co momentálně potřebuji, je sáhnout po dalším díle. Sympatická, uvěřitelná (a správně sarkastická!) hlavní hrdinka i ostatní postavy (miluju Meredith), žádný zbytečně natahovaný děj, naopak, všechno hezky odsýpá a není stránka, u které byste se nudili, krátké kapitoly a nespisovná mluva je pro mě taky velkým bonusem. Je to pak celé takové uvěřitelnější, reálnější. Líbilo se mi, že většina lidí se snažila dělat něco pro záchranu ostatních, že se všichni prostě jen nezačali bezmyšlenkovitě vraždit, což bývá u podobných příběhů časté. Velké překvapení, těším se na pokračování.
PS: Kdo se taky po celou dobu čtení škrábal?